Hlavní navigace

Názor k článku Od zítřka digitálně od Filip Jirsák - Ujasněme si to: buď rozhoduje skutečné doručení, tj....

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 30. 9. 2009 13:53

    Filip Jirsák (neregistrovaný)
    Ujasněme si to: buď rozhoduje skutečné doručení, tj. mám od protistrany potvrzení, že zásilku přijala. Nebo platí fikce doručení, pak je zásilka považována za doručenou splněním nějakých podmínek, a protistrana ji ve skutečnosti vůbec mít nemusí. Když vám pošťák dnes uloží zásilku "na jiném vhodném místě", je považována za doručenou, a žádné "logy" k tomu nemáte (pokud vím, pošťáci si deníček psát nemusí).

    Když je možné uložit dopis "na jiné vhodné místo", proč by nebylo možné "na jiné vhodné místo" doručovat e-mail? Když máte v zákoně fikci doručení, je zbytečné řešit, jak by se dokumenyt ve skutečnosti doručovaly, protože ten zákon slouží především jako alibi, aby se to s tím doručováním nemuselo brát až tak vážně.

    A jak by jinak mohlo vypadat elektronické doručování s potvrzením přijetí? Úřad si zjistí adresu, kam má doručovat (buď v centrálním registru -- zde by centralizace jistý význam měla -- nebo ve svém registru). Zašifruje zprávu náhodně zvoleným klíčem, kontaktuje server příjemce a zprávu mu předá. Server příjemce přijetí zprávy potvrdí svým podpisem, načež mu odesílatel předá ono na začátku zvolené heslo, a příjemce opět potvrdí přijetí hesla. Pokud se celá transakce nezdaří, opakuje ji odesílatel znova, třeba 20krát během 14 dnů. Když se to ani pak nepodaří, je zpráva považována za nedoručitelnou a správní řízení běží dál za nepřítomnosti účastníka, kterému byla zpráva určena. Příjemce tedy nemůže taktizovat a přijímat zprávy dle obsahu. Zároveň pokud se mu podaří předat dvacetkrát šifrovanou zprávu a následně se nepodaří předat klíč (příjemce odmítne potvrdit jeho převzetí), považoval bych to už za dostatečný důkaz o tom, že se odesílatel snažil zásliku doručit. Pokud by to nestačilo, může existovat nezávislý "notář", který by šifrovací hesla poskytoval -- tj. před začátkem odesílání bych nevygenerovla heslo náhodně, ale získal bych veřejný klíč od takového "notáře", příjemce zprávy by si pak heslo vyžádal od onoho "notáře" (a zároveň by mu předal doručenku oné šifrované části). Takže by pak nemohl ani argumentovat tím, že mu úřad nikdy heslo schválně neposlal, a že jej z toho důvodu tedy nemohl potvrdit a zásilku si převzít.

    Teoreticky tohle můžete dělat i posíláním e-mailů, lepší by samozřejmě bylo mít pro to zvláštní protokol. Ale technicky to řešitelné je a nepotřebujete k tomu žádné centrální úložiště zpráv, můžete to provozovat jako distribuovaný systém, kdy si bude moci třeba každý provozovat svůj vlastní "poštovní" server. Každý může mít klidně i víc adres a úřad může doručovat na všechny paralelně, nebo je zkoušet postupně.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).