Hlavní navigace

Odpovědnost poskytovatelů web-hostingu (dokončení)

14. 6. 2001
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Včera na Lupě vyšel článek zabývající se právní odpovědností v souvislosti s web-hostingem. Vzhledem k jeho komplexní povaze bylo materiál třeba rozdělit na dvě části. Druhá (výrazně kratší) se věnuje tomu nejzajímavějšímu: způsobu náhrady škody a odpovědnosti dle obchodního zákoníku a autorského a trestního zákona.

Způsobem náhrady škody se rozumí určení formy, jakou se škoda nahrazuje. Rozsahem náhrady škody pak určení výše této náhrady. Samotnou náhradou škody se konečně rozumí právně relevantní jednání, jehož podstatou je odstranění nebo zmírnění důsledků, které byly škodou způsobeny.

V souvislosti s určením způsobu a rozsahu náhrady škody je dále třeba zmínit také otázku vyčíslení případné škody. Pro vyčíslení případné škody je nepochybně velmi podstatné zjistit, jak často byl právně závadný obsah čten popřípadě kopírován (stahován koncovým uživatelem). To platí hlavně u jiných než textových souborů (hudba, video).

V případě stránek WWW lze toto nejčastěji vysledovat prostřednictvím monitoringu FTP přístupů. Nejen v těchto případech, ale v řadě dalších (např. IRC apod.) se tak činí prostřednictvím tzv. log files. S tím nepochybně souvisí otázka archivace a případná integrita obsahu těchto log files. V našem právním řádu navíc neexistuje povinnost poskytovatelů volného prostoru tyto log files archivovat. (Tomu jsem se na stránkách Lupy již věnoval zde.) Tyto log files přitom představují nenahraditelný důkazní prostředek v soudním řízení; jedině prostřednictvím těchto log files lze identifikovat pravého poskytovatele obsahu (content providera), resp. uploadera, stejně tak jako určit, jak často byl tento obsah čten. Vzhledem k zásadě minimalizace ukládaných dat v informačních systémech se však tato data (log files) průběžně odstraňují, čímž je prakticky znemožněno jak určení osoby, která tento závadný obsah na své stránky umístila, tak i přesné vyčíslení případné škody. Stanovit povinnost uchovávat tyto log files v přiměřené míře by patrně mohlo být účelné, stejně tak jako povinnost zajistit integritu dat (log files), např. prostřednictvím zaručeného elektronického podpis.

Odpovědnost dle obchodního zákoníku

Stejně tak, jak je tomu v případě úpravy v občanského zákoníku, i v zákoníku obchodním (Zákon č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník; v platném znění (dále jen ObchZ, případně obchodní zákoník) je upravena odpovědnost za škodu. Její aplikace však bude s ohledem na posuzovanou problematiku spíše výjimečná, a to i v případě, že poskytovatel bude podnikatel.

Odpovědnost dle autorského zákona

Jednou z nejčastěji porušovaných norem na Internetu je bezesporu autorský zákon (zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů – dále jen AutZ, případně autorský zákon). Tento zákon uvádí ve svém 5. dílu tři skupiny nároků (a tedy sankcí) plynoucích z porušení tohoto zákona. Těmito nároky jsou zvláštní nároky podle § 40 odst 1 a 2 AutZ, právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 40 odst. 3 AutZ). Nárok na náhradu škody je upraven v občanském zákoníku (viz. výše). Případná odpovědnost poskytovatele volného prostoru za škodu způsobenou porušením autorského práva ze strany poskytovatele obsahu je tedy zcela stejná, jako u obecné odpovědnosti za škodu.

Odpovědnost dle trestního zákona

(Zákon č. 140/1961 Sb. Trestní zákon; v platném znění (dále jen TrZ, případně trestní zákon)

V souvislosti s výše uvedeným nelze také současně vyloučit možnost vzniku trestněprávní odpovědnosti. Vyjma některých obecných kategorií trestných činů. kterými se zde zabývat nebudeme, může jít o následující trestné činy:

  • Porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi (§ 152 TrZ)
  • Neoprávněné nakládání s osobními údaji (§ 178 TrZ)
  • Poškození a zneužití záznamu na nosiči informací (§ 257a TrZ)

Stejně tak lze hovořit o možném výskytu i dalších trestných činů, jejichž spáchání Internet výrazně usnadňuje. Jde zejména porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu (§ 150 TrZ) a porušování průmyslových práv (§ 151 TrZ). Těmi se však s ohledem na rozsah tohoto článku zabývat nehodláme.

V případě naplnění všech znaků trestného činu pak lze na poskytovatele volného prostoru pohlížet jako na pachatele (§ 9 odst. 1 TrZ), případně spolupachatele (§ 9 odst. 2 TrZ) či účastníka (§ 10 TrZ – organizátora, návodce či pomocníka). Vyjma trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji (§ 178 TrZ), který lze spáchat též z nedbalosti, však jde zejména o úmyslné trestné činy. Nedomníváme se, že by trestní odpovědnost poskytovatelů volného prostoru byla až tak častým jevem.

Odpovědnost dle dalších předpisů

Vzhledem k velmi průřezové úpravě odpovědnosti v našem právním řádu patrně nelze v příspěvku tohoto rozsahu plně zohlednit všechny možné odpovědnostní důsledky poskytování volného prostoru. Lze např. také hovořit o možné odpovědnosti z dalších zákonů (např. ze zákona č. 37/1995 o neperiodických publikacích; v platném znění), vzhledem k rozsahu toto však zde řešit nelze.

Závěr

Jak vyplývá z výše uvedeného, poskytovatel volného prostoru může být za určitých podmínek odpovědný v rozsahu § 420 ObčZ za nedbalostní porušení § 415 ObčZ. Nedbalost pak spočívá v tom, že ví o cizím obsahu a neověřil jeho závadnost, nebo jí ověřil a zjistil a cizí obsah neodstranil.

BRAND24

V tomto směru je však třeba hodnotit otázku znalosti závadného obsahu, resp. skutečnost, nakolik je poskytovateli volného prostoru znám, či může být znám obsah, resp. nakolik od něj lze očekávat, aby obsah prostoru, který poskytuje, znal, případně i kontroloval. V tomto směru je tedy třeba vyslovit především následující:

  • poskytovatel volného prostoru nepochybně odpovídá za cizí obsahy, které mu jsou známy, případně mu měly být známy a je technicky schopen a může být od něj rozumně očekáváno uzavření přístupu k nim
  • poskytovatel volného prostoru pak patrně neodpovídá za cizí obsahy, které není technicky schopen kontrolovat

V některých – spíše výjimečných – případech pak může být odpovědný i podle úpravy v obchodním zákoníku, případně též odpovědný trestněprávně.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je vědeckým pracovníkem Ústavu státu a práva Akademie věd ČR, kde se věnuje problematice práva informačních technologií a informačních systémů.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).