Kdysi byly OH jen pro amatéry a když někomu někdo zaplatil jízdenku/letenku na hry, byl dotyčný sportovec nazván profíkem a vyloučen.
Potom dovolili sponzory.
Potom dovolili i profi-sportovce, protože vedle zaměstnání špičkově sport moc dělat nejde a když měl někdo zaměstnání, tak jen na oko - to fungovalo v celém socíku a tak byly "kapitálisti" hendikepovaný.
Dneska mám pocit, že tu nejde o sport, ale o prachy. Podobně jako v soukromých televizích je nějaký vysílaný program, vedlejší efekt, nutné zlo. Naštěstí dost nutné, protože na 24/7 v reklamách by e nikdo nekoukal - i když na satelitu najdete i takové kanály.
Olympijský výbor by byl nejraději, kdyby sportovci nebyli, jenomže pak by zase neměli, co prodávat, televizní práva jen na zahájení a ukončení s miliónem reklam by asi neprodali dost draze.
Je mi jich fakt strašně líto, furt nějaký sportovci a taky hlídat, aby nějaký cizí (rozuměj ne-olympijského-výboru) sponzor nemluvil o tom, že někoho sponzoruje... Víte, co to stojí?