Hlavní navigace

Pavel Ježdík (Eurosignal): Z fixního LTE strach nemám, lidé se optiky nevzdají

Autor: Pavel Ježdík
Když chcete stavět optiku, potřebujete jasná pravidla na věcná břemena. A lepší koordinaci, říká místopředseda družstva, které je významným lokálním poskytovatelem připojení v Mníšku pod Brdy.
Ondřej Malý
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

Město Mníšek pod Brdy se nachází asi třicet kilometrů směrem na jihovýchod od Prahy. Vypravili jsme se do něj popovídat si s Pavlem Ježdíkem, místopředsedou družstva Eurosignal, které je v Mníšku a v celé Praze-Západ jedním z důležitých lokálních poskytovatelů internetu.

Nakonec z toho vznikl ale trochu netradiční čtyřrozhovor, protože k Pavlu Ježdíkovi se přidali ještě bývalý starosta města Petr Digrin (STAN), současná starostka Magdalena Davis (Zelení) a místostarosta Radko Sáblík (ODS).

Na Mníšku se totiž ukazuje, jak to vypadá, když vedení města má „digitální“ vizi, dlouhodobě považuje výstavbu telekomunikační infrastruktury za jednu z priorit, a jak se to promítá do dostupnosti vysokorychlostního internetu pro místní obyvatele.

TIP: Slastem i strastem, které zažívají lokální hráči na českém trhu, se věnujeme v seriálu Jak žijí regionální operátoři

Jak vypadá spolupráce vedení města s operátory při výstavbě?

Petr Digrin: Začali jsme s tím kolem roku 2006. V obci byla jen omezená nabídka internetového připojení, což byl tehdy ale problém všech obcí. Byl tu tehdy Český Telecom, poté Telefónica. Infrastruktura tady byla na solidní úrovni, ale pořád to byl starý Český Telecom. Mobilní připojení bylo tehdy nepoužitelné. Z menších poskytovatelů tu figurovalo jenom družstvo Eurosignal, jiný seriozní poskytovatel tu nebyl. Přitom bylo jasné, jaký potenciál pro budoucnost internet přináší. Dospěli jsme k závěru, že je potřeba spolupracovat, a lépe se spolupracuje s někým, kdo je k nám blíž.

Zkoušeli jste oslovit Český Telecom?

Petr Digrin: Ano, ale bylo to marné, byli jsme pro něj jedna z tisíců obcí. O optice nebyla řeč, přitom podle mě je to jediná perspektivní technologie. S Telecomem se bavit nedalo, přicházel tak v úvahu Eurosignal, který tu rozvíjel Wi-Fi síť, měl už něco za sebou a měl tah na bránu. Naše podpora spočívala v tom, co lokální poskytovatelé potřebují nejvíc – umožnit jim investovat do infrastruktury.

Jak?

Petr Digrin: Maximálně vstřícným přístupem k pozemkům obce, aby mohli položit infrastrukturu, výměnou za to, že nám poskytnou kapacitu v rámci stavěné optické sítě, že budeme mít garantované, že na to bude v rámci obce možné cokoliv navěsit, třeba kamerový systém.

Jak to vypadalo ze strany operátora? Měli jste zájem stavět optiku, přišli za tehdejším panem starostou…

Pavel Ježdík: Měli jsme vše postavené na bezdrátu a bylo jasné, že do budoucna nic jiného než optika možné nebude. Začali jsme tak vymýšlet způsob, jak koordinovat s městem výstavbu tak, aby to dávalo ekonomicky smysl. Bez podpory města bychom neudělali nic, leda paneláky, kde je vysoký počet lidí na malém prostoru.

A s podporou?

Pavel Ježdík: Sdíleli jsme náklady na výkopy. Když se stavělo veřejné osvětlení, chodníky, prakticky cokoliv, tak šla část nákladů za námi a část za obcí. Rodinné domy bez podpory obce nebo města rozumně finančně pokrýt nejde.

Kolik procent domácností je v Mníšku pokryto?

Pavel Ježdík: Bezdrátovou sítí prakticky všechno, asi 95 %. Dokončili jsme proces územního rozhodnutí na pokrytí celého města optikou. Celkově je tu asi 24 kilometrů výkopů po celém městě. Je to ve spolupráci s městem.

Magdalena Davis: Ten systém byl nastaven tak, že když se něco opravovalo, tak se tam položila optika.

Pavel Ježdík: Problém je, že vše trvá dlouho. Jen vytvoření projektu trvalo asi rok, obchodit všechny majitele pozemků, získat souhlasy, smlouvy o smlouvě budoucí, vyjadřovačky. To trvalo rok, potom to bylo rok a půl na stavebním úřadě.

Jak vidíte budoucnost internetu v Mníšku? Bude všude optika? A jak vypadá spolupráce města a operátora?

Magdalena Davis: Máme vizi „Mníšku 4.0“, závislou na dvou infrastrukturách – systému veřejného osvětlení a na optice. Na rozvoji infrastruktury, která má umožnit napojení dalších služeb. Dlouhodobě mi leží na srdci to, že tu máme obrovskou průmyslovou zónu s brownfieldem, který vypadá zoufale. Už dnes je potřeba dát nějaké základní kontury tomu, jak se oblast bude do budoucna využívat, třeba za patnáct, dvacet let. Když se nám podaří dotáhnout optiku až do průmyslové zóny, přiláká to jiné investory, než jsou tam dnes. Půjde o transformaci od těžkého průmyslu k lehčímu, k průmyslu, který je závislý na přenosu dat. A chceme, aby lidé nemuseli cestovat do Prahy a zpátky. Co nejvíc koncentrovat život tady i z hlediska pracovních příležitostí. K tomu nám optická síť pomůže, má velký potenciál.

Radko Sáblík: Doplnil bych, že postupují kroky v oblasti e-governmentu a už se začíná objevovat i internet věcí. Infrastruktura tak bude důležitá i z tohoto hlediska. To spojení „smart city“ se zprofanovalo, ale jde o komplexní řešení města a okolí. V Mníšku, který je menší, se dá řešit energie, voda, doprava a tak dále.

Nabízíte se firmám jako ČEZ k testování jejich aplikací, když tu máte optiku?

Magdalena Davis: Jsme členy dvou skupin, první je Centrum města budoucnosti, které sdružuje řadu partnerů, města, kraje i startupy. Další skupinou je Středočeské inovační centrum, které teď testujeme, ti mají také svoje kontakty.

Radko Sáblík: Zatím podle mě na světě žádné chytré město neexistuje, maximálně jenom čtvrti. Navíc připomínám, že to musí být součást nejen města, ale i jeho okolí, a že na to musí být připraveni i obyvatelé, kteří v tom musí vidět hodnotu. Jsem rád, že na tomto se shoduje koalice i opozice, máme podobné názory, co se týká využití technologií do budoucna. Má smysl některé věci zkoušet, nabízet se k pilotnímu ověřování.

Lidé se z Prahy stěhují do okolních vesnic a měst. Mníšek je a bude atraktivnější pro řadu z nich i kvůli lepšímu připojení k internetu. Jak se postavíte k lidem, kteří se sem chtějí přistěhovat, ale nakonec tu budou jenom spát?

Magdalena Davis: Město má územní plán, má nějakou kapacitu, aby lidé, co tu trvale bydlí, měli k dispozici odpovídající infrastrukturu. Mníšek má oficiálně 5700 obyvatel a neoficiálně kolem 7500 obyvatel. Lidí, kteří tu nejsou trvale hlášení, jsou dvě velké skupiny – rodiny s dětmi, které mají ještě trvalé bydliště v Praze, a druhá skupina jsou důchodci, kteří mají pořád bydliště v Praze a trvale tu bydlí na chatě. Pokud tu lidé bydlí, je v našem zájmu, aby tu měli trvalé bydliště. Je nesmysl, aby platili daně jinde a tady zatěžovali infrastrukturu. Znám lidi, pro které je optika naprostá nezbytnost a nemohou bez ní dělat svou práci. Zatím jich není tolik, je to hudba budoucnosti, ale nepříliš vzdálené. Chceme tu tak vytvořit i systém sdílených kanceláří, vybavit tu nějaký hub, který umožní těmto podnikatelům, třeba matkám na mateřské, aby mohli tyto služby využít.

Petr Digrin: Mníšek má svoji kapacitu. Já nejsem nadšeným příznivcem stěhování dalších obyvatel z Prahy. Na druhou stranu to ale má i své výhody. Stěhují se sem lidé vzdělaní, se solidním rozhledem, mladší ročníky. Je to potenciál budoucího rozvoje. Lidé, kteří se sem primárně stěhují, jsou takzvaní „nepraví Pražáci“ – jsou z Moravy, vystudovali v Praze a přestěhovali se do Mníšku. Těch je tu dost. Internet berou jako že je to jasné, že tu bude. Často je nenapadne, že by tu nebylo kvalitní připojení. A naštěstí v případě našeho města mají pravdu. Do tří let tu bude lepší konektivita než prakticky v jakékoliv obci široko daleko a lepší než v Praze.

Kolik domácností má teď v Mníšku přístup k optice?

Pavel Ježdík: Dobře třetina aktivních přípojek v Mníšku je na optice. Disponibilních přípojek bude přes 50 procent. To je víc, než tu má CETIN.

Je třeba tento region – okolí Prahy a Praha-Západ – něčím specifický?

Pavel Ježdík: Není ničím zvláštní jako region. Jsou rozdíly mezi jednotlivými obcemi. Některé jsou osvícenější a některé méně. Třeba v Mníšku naštěstí nestojí věcné břemeno 300 korun.

Petr Digrin: To ne, to by tu nic nevzniklo.

Pavel Ježdík: Jsou města, která trvají na věcném břemeni podle vyhlášky. Nedá se domluvit výjimka, kompenzace, protislužba…

Mají strach?

Pavel Ježdík: Řeknou, že pro nás jsou stejné podmínky jako pro ČEZ a pro plynaře. Pan tajemník mi pak řekne, že když si mu stěžuje plynař na drahá věcná břemena, ale přijede v posledním modelu Audi, tak nevidí důvod, proč by mu měl slevovat. A pak to spadne i na nás, pro všechny jsou podmínky stejné. Nerozlišují, jaký má kdo v místě obrat, jakou potřebuje výstavbu. Nezajímá je to.

Cítíte do budoucna velkou konkurenci v 5G jako náhradě pevné linky?

Pavel Ježdík: Zatím tu není infrastruktura a základnové stanice mobilních operátorů nejsou připojené tolik na optiku. Dokud na mobilech nebudou neomezená data za dobrou cenu, lepší stabilita a lepší odezva, tak se lidé optiky nevzdají. Když se podívám, jak to bylo s fixním LTE, tak když začalo, každý tu naměřil nějakých 100 megabitů. Tak připojili nějaké množství lidí, večer je každý rád, když má 12 megabitů za sekundu a operátoři už nikoho nepřipojují. Takže strach moc nemám. Když budou velcí operátoři balíčkovat mobilní služby s pevnými a pevné služby cenově podrazí, tak nám přidělají starosti. Ale stále bude dost lidí, kteří budou chtít optiku kvůli rychlosti, kapacitě a stabilitě. O 5G se říká totéž, co před pár lety o LTE – že spasí telekomunikace a že na to všichni přejdou. Nepřejdou, budou tu vždy různé technologie. Navíc my máme techniky v místě, pokud se něco stane, přijedou do hodiny.

Kolik zákazníků vám uteklo na fixní LTE?

Pavel Ježdík: Pár. Ale nebyl to žádný dramatický exodus. Spíš se zpomalil růst nově aktivovaných přípojek. Lidi mají možnost něco vyzkoušet, tak si zvolili LTE na dvouletou smlouvu, teď se začínají vracet. Problém je ten závazek, nemohou od operátora odejít hned. To se však mění díky novele Zákona o elektronických komunikacích.

Jak velký je nyní Eurosignal?

Pavel Ježdík: Teď kolem deset tisíc, čtvrtina je na optice. Jsme i v malých obcích.

Co vás přesvědčí jít s optikou i do malé obce?

Pavel Ježdík: Příležitost. Jak jsem místní, tak vidím příležitosti, které jiní nevidí. Třeba teď chodily děti na příměstský tábor do Líšnice, tam jsem viděl, že se staví silnice, tak jsem se jich šel zeptat, jestli by se nedalo připoložit. A dalo.

Jak jste začínali? Jste družstvo, to je netradiční forma poskytovatele internetu.

Pavel Ježdík: Ano, tím jsme výjimka. Je to z historických důvodů, bylo to tehdy jednodušší založit a některé změny jsou formálně jednodušší než v „eseročku“. Začínali jsme jako správce sítí, stavba počítačů a správa IT ve firmách. Já dělal na obci v Mníšku správce počítačové sítě. Tenkrát jediná možnost byl Telecom a do obce šly dvě ISDN linky, které stály 17 tisíc. Začali jsme tak vymýšlet, jak ušetřit. Sehnali jsme pražského poskytovatele, jezdili tu chvilku po kopcích, protože Mníšek je v dolíku a na Prahu není přímo vidět, ale našlo se místo, odkud byla viditelnost na úřad i do Prahy, a udělala se první linka. Pak byl dvacetimegabit a potom už jsme si to začali řešit sami.

Takže to šlo shora. Ne poptávkou od lidí.

Pavel Ježdík: Ode mě. Původní impuls byl propojení sítí obecního úřadu, školy, kulturního domu a knihovny.

První poskytovatel internetu tak bylo město samotné?

Pavel Ježdík: My. Zařídili jsme internet do města a jeden z prvních zákazníků bylo město. Byl to konec roku 2002. Kromě města tu bylo tak 35 nadšenců, kteří chtěli internet. Místně se to domluvilo a rozdělili jsme si náklady.

Zajímal jste se i o dotace od ministerstva průmyslu?

Pavel Ježdík: Ne. Dotace dlouhodobě konzultujeme v naší asociaci, ve Výboru nezávislého ICT průmyslu. Bílá místa jsou v našem regionu takové lokality, které nemají téměř smysl pokrývat, protože tam trvale žije jenom pár lidí nebo jde o chatové oblasti. Když už by to mohlo být jakž takž investičně zajímavé, jde vždy o místa, kde obce moc nekomunikují, a to je časově náročné. Rok se dělá projekt, rok je to na stavebním úřadě, mám rok až rok a půl na zprovoznění a vykázání. Jít do dotací je tak velké riziko.

Koronakrize MM tip

Dlouhé lhůty, na to si stěžuje každý, předpokládám, že i vy. Co by vám pomohlo, aby stát dělal lépe?

Pavel Ježdík: Jsou potřeba jasná pravidla na věcná břemena. A lepší koordinace. Dost často se někde rekonstruuje krajská silnice a já mám problém se dohodnout, že bych udělal přípolož do té silnice. Také se každý stavební úřad vymlouvá na něco jiného. Na jednom mi projde stavba s takovými podklady, jaké mi na jiném úřadě odmítnou jako nekompletní. Je to referent od referenta, někteří se bojí rozhodovat, vyžadují pořád něco doplnit. Je potřeba stanovit jasné termíny a principy, lhůty, které by zavazovaly úřady odpovědět třeba do třiceti dnů. Teď podám žádost o územní rozhodnutí v únoru, pak slyším několikrát, že to úřad zahájí, jednání na místě je v prosinci, pak úřad nemá referenty, čas a je nemoc, je půlka léta… Je to problém prstence kolem Prahy, kde se hodně staví a je jasné, že úřady tu nestíhají, ale upřímně, to je jejich, a ne můj problém.