Posunul se tedy z firmy, jež svého času obrat točila v miliardách a počet zaměstnanců ve stovkách, zpátky k začátku pomyslného digitálního závodu. Zaměstnanci Lokni se totiž vejdou do jedné místnosti a obrat se pohybuje v desítkách milionů. Slušně rozjetý byznys to však je, věří jak Petr Kasa, tak zakladatel Lokni Martin Václavík. Dva někdejší spolužáci se dlouho byznysově míjeli, spolu teď chtějí změnit pohled lidí na to, co pijí – tedy alespoň pokud jde právě o vodu.
Lokni se blíží stovce filtračních stanic po celé republice, z nichž si lidé loni načepovali přes dva miliony litrů vody. Daří se mu na vysokých školách a dalších veřejných místech, třeba na vlakových nádražích, ale ternem mají v budoucnu být domácnosti. Se 135 tisíci aktivovanými mobilními aplikacemi a 25 až 30 tisíci lidmi, kteří denně „tankují“ z automatů na vodu, má prý solidní základnu pro další růst.
„Nikdy v životě jsem nedělal nic, co by mě nebavilo,“ říká se svým entuziasmem Kasa. S bratrem založili obchod s elektronikou Kasa.cz a poté ho úspěšně prodali, spolu založili i online lékárnu Pilulka.cz, jejíž ohodnocení dosahovalo v nejlepších dobách téměř pět miliard korun. Jenže letos zakladatelé z Pilulky odešli a v době krizového managementu ji v „křehké finanční pozici“ postupně převzal Tomáš Čupr se svým TCF Capital.
Kasa říká, že měl po oficiálním oznámení konce v Pilulce desítky nabídek na nové působiště. O Lokni prý rozhodl mimo jiné obor. „Dovzdělal jsem se, jak se vyvíjí voda v krajině, kde se teď bere a jaký je výhled do budoucna. Zjistil jsem, že nás čeká řada problémů. Zdrojová surovina bude stále horší, budeme pitnou vodu dobývat z čím dál horší zdrojové suroviny a to, co tu děláme, bude stále potřebnější,“ vnímá. Povídali jsme si s ním i zakladatelem Lokni Martinem Václavíkem.
Investiční vstup do Lokni.cz jste zatím konkrétně nespecifikoval, kolik jste do projektu vložil?
MV: My to totiž nevíme. Investice a podíl se odvíjí od byznysového plánu následujících let.
PK: Ten teď dáváme dohromady a máme několik křižovatek, kde se rozhodneme, do kterých půjdeme jak moc a kdy. A podle toho firma bude potřebovat peníze. Záleží také na tom, jestli do projektu vstoupí ještě nějaký koinvestor. Každopádně jde o miliony a nechceme čísla zveřejňovat. Zatím jsme v první etapě, kterou letos zrealizujeme, a pak se uvidí. Můj podíl je relativně významný, ale minorita.
Bavili jste se nejdříve výhradně o investici, nebo rovnou byla spojena s rolí ředitele?
MV: Bavili jsme se paralelně, ale nikdy o takzvaných hloupých penězích – vždy šlo o to, aby s nimi přišla i pomoc s firmou. Není tak složité získat peníze, které nic nepřinášejí, já jsem však hledal parťáka, který se bude podílet přímo na řízení společnosti. Petr vybudoval firmu z nuly, bylo jasné, že s ním můžeme škálovat. V tom bude výrazně lepší než já. Ostatně to nejlepší, co může člověk udělat, je obklopovat se lidmi, kteří jsou v různých věcech lepší než on sám. Před dvěma roky bych si ani nesnil, že s námi může dělat, teď jsem nadšený. Má spoustu zkušeností z dobrých i starých časů. To je velice přínosné.
Lokni je po Kase a Pilulce první projekt, který jste osobně nezaložil, ale „jen“ ho vedete. Vnímáte rozdíl?
Vnímám, a to velmi pozitivně. Má už za sebou určitou náběhovou křivku. Kasu jsme začínali s bratrem ve dvou, Pilulku v pěti, tato první fáze je už za námi. Když jsem končil v Pilulce, hodně jsem přemýšlel o tom, v čem jsem dobrý, a co mi vyhovuje. Nechtěl bych už do úplného startupu, začínat z nuly. Je skvělé růst z toho bodu, ale je to velmi únavné. Tato scale-up fáze, kdy máte hotový produkt, základní tým, myšlenky a už jen zvětšujete, mě baví nejvíc. Podobně bych ostatně hodně váhal i s většími firmami, to je na mě už hodně úřednická práce.
Měl jste s koncem v Pilulce hodně nabídek?
Když jsem oznámil, že budu končit v Pilulce, přicházely za mnou řádově desítky lidí s různými projekty. Řešili jsme něco kolem farmacie, retailu i e-commerce… Dosud se na mě spousta lidí obrací. Přijde mi, že o aktivní lidi je na trhu velký zájem.
Takže neplatí, že v Česku se neúspěch neodpouští?
Osobně jsem se s tím vůbec nesetkal. Dělali jsme maximum, poctivě a nikomu nic nedlužíme. A i kdyby firma zbankrotovala, to je přeci podnikání. Pokud začnu podnikat, s nějakou pravděpodobností se to zkrátka nepovede. Mně už skončilo spoustu firem, investoval jsem do řady startupů v Česku, Německu i na Slovensku a řada z nich už vůbec není.
Nastal někdy okamžik, kdy jste se s bratrem Martinem rozhodli, že Pilulka může a bude existovat bez vás?
To jsme brali jako jistotu. Tím, že jsme s bratrem dělali dva svoje největší projekty, označovali nás občas za rodinnou firmu. To má pro mě určitý nádech potřeby ji předávat dalším generacím, ale tak jsme to nikdy nebrali, svoji první firmu jsme prodali ještě před 30. rokem našich životů – a to měla navíc naše jméno. Podobně jsme nevnímali ani Pilulku jako dítě, které bychom předávali dalším generacím. Už když jsme si brali prvního investora, byli jsme připraveni dát12 jim podíly. Když jsme šli na burzu, vzali jsme kus firmy a dali ji drobným investorům. Byli jsme od začátku přesvědčeni o tom, že až přijde někdo, o kom si myslíme, že to bude řídit líp než my, firmu mu s radostí předáme. A to se pak stalo velmi rychle.
V jaké chvíli?
Dostali jsme se do situace, kdy jsme potřebovali výrazně kapitálově posílit. Situace v té době na trhu e-commerce, byla nedobrá, rozhodně jsme si nemohli vyskakovat a rok, dva či tři přešlapovat. A protože jsme to řešili relativně rychle, hledali jsme někoho, kdo bude zároveň schopen firmu dál vést. Našli jsme TCF a Tomáš Čupr nám dal řekněme osobní závazek, že ho to zajímá. Byli jsme přesvědčeni, že když si dosadí do Pilulky svůj management, bude to fungovat. Dosadil si ho tam částečně¨(jako manažer nastoupil Peter Klekner, šéf TCF Capital, pozn. red.), takže je tam zajištěna i perfektní kontinuita a vše proběhlo hladce. Za celou dobu předání se nestalo, že bychom se někde třeli.
Petr Kasa a Martin Václavík
Vy jste nedávno zmiňoval, že v jednu chvíli začalo být důležitější, aby firma žila i bez vás, proč?
Firma se dostala do situace, kdy jsme své plány nebyli schopni realizovat, protože jsme na ně neměli jednoduše kapacitu. Primárně finanční, ale možná už ani manažerskou. Potřebovali jsme další lidi, a my jsme tu firmu hodně zeštíhlili, z 400 lidí jsme snížili stav o zhruba 120 – tedy z velké části ze zavřené zahraniční expanze. Prošli jsme ještě s Martinem relativně velkou transformací. Viděli jsme, že firma sice někam směřuje, ale ten směr je také dolů. Potřebovali jsme vstup dalšího kapitálu, aby si udržela hodnotu, kterou jsme vybudovali, tedy značku, zákaznickou bázi, kontakty, počty zákazníků… Říkali jsme si, že máme hezkou značku, příběh i zákazníky a služba je to zajímavá, tak jistě nějakou nevěstu najdeme. Bylo jich několik, a nakonec ta správná byla TCF. Dopadlo to skvěle.
Není to nicméně hořkosladký konec?
To je podnikání. Vždycky se zveřejňují úspěchy, ale pokud je chcete mít, musíte projít i neúspěchy. Vždy je to nahoru a dolů, v investicích i životě. Člověk musí projít slabšími obdobími. Prošli jsme si jím my jako průmysl, e-commerce tím prochází stále. Ekonomicky to vychází velmi špatně. Řadu věcí můžu ovlivnit, ale musím hrát na tom hřišti, na kterém jsem. V titulcích médií by jistě vypadalo lépe, kdybychom firmu prodali za deset miliard, ale jinak by v tom rozdíl nebyl.
Šlo něco udělat jinak?
Určitě bych nic jinak nedělal, v dané chvíli jsme se rozhodovali podle informací, které jsme měli. Můžeme se z toho poučit. Když jsme šli například do zahraničí, neměli jsme stoprocentně některé věci zvládnuté v Česku. Ale to je retrospektiva, kterou víme dnes, tehdy bych je jinak nedělal. Do toho přišel kovid, následně spousta firem zainvestovala do e-commerce a pak se trh začal hroutit… To jsou věci, jejichž důsledky nikdo nemohl plně předvídat. Stejně jako třeba příchod Temu a jeho obrovské investice do marketingu.
Jak jste se s Martinem Václavíkem z Lokni potkali?
Přesně se zápisem na vysokou školu. Studovali jsme spolu, kamarádili jsme se mimo školu, dokonce jsme spolu byli na několika dovolených. Martin mě oslovoval před pár lety, když sháněli prvního investora. Tehdy jsem byl v Pilulce a fandil jsem mu, projekt se mi líbil a navrhoval jsem, že rád pomůžu například konzultacemi. Ale měl jsem opravdu omezené kapacity. Loni v září, když jsem po skoro 13 letech v Pilulce ukončil svoji exekutivní roli, začal jsem se znovu dívat na různé projekty. Kritéria jsem si držel stejná, co vždy – něco, co bude dávat smysl, bude mít přesah a růstový potenciál. Tehdy nastal správný čas a správné místo.
Oslovil Vás obchodní směr Lokni hned?
Na začátku jsem se na Lokni díval špatnýma očima, stále mi připadalo, že jde o relativně malý byznys. Začal jsem se do toho nořit. Seděli jsme spolu tři hodiny a popsal jsem si asi dvacet stránek různými poznámkami. Hned na to jsem koupil letenku do Amsterdamu a k týmu Lokni se přidal na tamní velkou konferenci o vodě a tam pochopil, že to opravdu není malý byznys. Že jsme jen na začátku. Dohodli jsme se na investorském vstupu a následně Martin navrhl, že bych měl Lokni řídit z pozice šéfa. Dnes jsem tu přesně dva měsíce.
Jaké ty dva měsíce byly?
Krásné. Nepotkal jsem za tu dobu člověka, který by mi řekl, že je projekt s vodou nezajímavý. Ať už se bavím s lidmi z byznysu, politiky, CSR či školství. Což ve spoustě jiných oborů není, někde vám lidi řeknou, že je obor nezajímá. S vodou se vám to opravdu nestane. Vodu řeší každý.
Dobře, řeší, ale chtějí do toho dávat peníze a energii, pokud jde například o povolení pro veřejný prostor?
To už je samozřejmě případ od případu. Produkty máme od základů v ceně několika tisíc po velké mašiny za statisíce, takže ta škála je velmi široká a v řadě segmentů je opravdu velmi viditelná změna přístupu. V segmentu B2C, tedy přímo v domácnostech, vodu lidi rozhodně začínají řešit. Mluví se o mikroplastech, zbytcích antikoncepce, různých reziduích léčiv i zbytcích chlóru ve vodě. Důvodů, proč ji řešit, je stále víc. Sázím na to, že to téma je zajímavé. A pak je tu ekologické téma, které zajímá především mladé. Vozit balenou vodu po dálnicích je přeci bizarní.
Co jste zatím za ty zmíněné dva měsíce stihli?
První dny jsem spíš poznával firmu a obor. Když se do něčeho zažeru, v podstatě nedělám nic jiného. Takže jsem obor řešil 16 hodin denně, ne proto, že bych musel, ale že mě to baví. Začali jsme s tvorbou strategického plánu, co firma dnes dělá, co budeme a co nebudeme chtít dělat. Technické věci jsou absolutně na Martinovi, do toho nemám ambici kecat.
Vy jste jistě měl dlouhodobé plány a představy, kam Lokni půjde. Bude to teď jiná cesta?
MV: Není to jiná cesta, ale je systematičtěji uchopená. Někdy máte nějakou vizi či pocit, ale ve chvíli, kdy si položíte ty správné otázky, vykrystalizují jasnější odpovědi. V tom byl určitě příchod Petra přinosný, pocit se najednou přetavuje do exaktnějších cílů. Měli jsme velice široký záběr. Petr to začal prořezávat. Někdy toho chceme dělat moc, honit víc zajíců, pak toho člověk moc neudělá.
Jaká je ta pozice zakladatele, který předá řízení někomu jinému?
MV: Je pravda, že je to pro mě nová situace, ale jsem až překvapený, jak je spolupráce hladká a jak si rozumíme. A to včetně týmu.
Co je tedy pro Lokni zajímavější sektor, B2B, tedy stanice například na veřejných místech, nebo B2C, domácnosti jako klienti?
Dnes naše největší porce byznysu jsou vysoké školy, nádraží a podobná místa, a to je v podstatě B2B2C. Na jedné straně jsme my jako výrobce strojů, mobilní aplikace, automatu a ekosystému kolem, pak je provozovatel místa, ale koncovým zákazníkem je vždy člověk. Rostou i kanceláře, stoupají i domácnosti. Prostor je nicméně stále obrovský, je to v podstatě pole neorané. Nemáme sice výzkum, ale troufnu si říct, že systém na filtraci vody má v Česku jen minimum domácností.
MV: Zákazníky jsou pro nás ale i ti, kteří využívají LCD obrazovky na stanicích a zároveň prostor v mobilní aplikaci. Tu používá na 135 tisíc lidí, z nich naprostá většina studenti vysokých škol, a to je velmi zajímavá skupina pro řadu firem, kteří je hledají jako možné zaměstnance.
Není to nicméně složitý trh, když chcete peníze za vodu, kterou jinak mají domácnosti téměř zadarmo?
Máme ji téměř zadarmo, ale i tak se prodá balené vody skoro za deset miliard ročně. V Česku se prodá miliarda pet flašek ročně, pokud se bavíme jen o vodě. Lidé by si to mohli točit někde na záchodě do lahve, ale nedělají to, chtějí to, co je alespoň trošku kvalitní. Dřív jsem říkal, že naše voda je srovnatelná, dnes po nových článcích o nanoplastech říkám, že je výrazně lepší. A za zlomek ceny. Co se týče produktu, jsem vyloženě optimista.
Jaké máte teď představy růstu?
Chceme určitě násobky stávající velikosti. Chceme pokračovat ve veřejném prostoru, jako jsou školy, obce, nádraží, tam relativně hodně. Růst chceme v segmentu kanceláří, se středně velkými stroji, a tam, kde jsme na začátku a chceme růst určitě hodně, je ten domácí segment. Věřím, že domácnosti pro nás mají největší potenciál.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
