Hlavní navigace

Politici si neustále představují, že veřejná služba slouží jim, ne divákům, říká šéf ČT

Autor: Karel Choc
Filip Rožánek

Poslanci by se měli ve čtvrtek znovu pokusit o projednání výročních zpráv České televize. „Nechtějí se dostat k hlasování, protože nemají dost hlasů, aby nám je neschválili,“ komentuje taktiku některých kritiků generální ředitel Petr Dvořák.

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Česká televize stále neví, kdy a jestli vůbec poslanci rozhodnou o jejích výročních zprávách, z nichž nejstarší popisují fungování televize za rok 2016. Teoreticky jsou znovu na programu jednání sněmovny dnes, ve čtvrtek 24. října 2019. Pořad schůze ale naznačuje, že se na výroční zprávy možná vůbec nedostane, a pokud ano, nelze vyloučit, že kritici televize přijdou se zdržovací taktikou, aby oddálili hlasování.

„Problém je v tom, že zákon neurčuje žádnou lhůtu a politici si zhruba rok a půl hráli s myšlenkou, zda tou cestou schvalování nebo neschvalování zpráv půjdou. Teď se dostali do situace, kdy zprávy jsou první na seznamu věcí, které musí dělat, kdykoliv otevřou téma různých zpráv, a museli by je uměle přeskakovat. Teď vedou zdržovací taktiku, prodlužují jednání, předčítají části semináře a tak dále. Ale jenom proto, aby se nedostali k hlasování. K němu se nechtějí dostat proto, že nemají dost hlasů, aby nám je neschválili,“ okomentoval situaci generální ředitel České televize Petr Dvořák při svém vystoupení na středeční konferenci Forum Media 2019.

Mediální manažer svou prezentaci zaměřil na vývoj veřejnoprávních médií za poslední tři desetiletí, a tak nevyhnutelně došlo i na zmínku o televizní krizi v roce 2000. „Vlastně se tam ukázalo i to, jakým způsobem si politici představují veřejnou službu. A od té doby až dodneška se to, myslím, moc nezměnilo. Politici si neustále představují, že veřejná služba je služba, která slouží jim. Ne divákům, těm, kteří tu televizi platí,“ zhodnotil tehdejší situaci Dvořák.

„Protože cykly se opakují a uplynulých zhruba osm let bylo pro Českou televizi velmi vstřícných, jsme opět v situaci, kdy si politici říkají, že veřejná služba znamená, že by televize měla sloužit jim, a ne těm, kteří ji platí, to znamená divákům. Už máme šest výročních zpráv v poslanecké sněmovně, a to je to, čím teď politici hrozí a čím se snaží dokázat, že bychom měli fungovat jinak,“ nastínil generální ředitel.

„Jsou chytřejší než politici v roce 2000. V roce 2000 se snažili prokázat, že ČT nevysílá objektivně, nevysílá vyváženě. Teď zjistili, že tudy cesta nevede, protože podle měření veřejné služby není jednoduché prokázat, že straníme jedné, nebo druhé straně. Pustili se tedy do toho druhou cestou a snaží se rozporovat hospodaření ČT pomocí tak ‚zásadních‘ věcí, jako kolik stál náš večírek v Karlových Varech nebo kolik stojí tisk jedné výroční zprávy,“ porovnal obě období.

S odkazem na vystoupení ministra kultury Lubomíra Zaorálka při pondělním semináři ve sněmovně o kontrole médií pak dodal, že dnes už politici otevřeně přiznávají, že je všechno jen zástupné a to, co ve skutečnosti vadí, je zpravodajství a publicistika České televize.

„Co je paradoxní, největší političtí nepřátelé, kteří si kritiku České televize vzali za součást svého politického programu, mají největší prostor pro to, aby svou kritiku mohli říkat směrem k občanům České republiky, na obrazovce České televize. Přestože Miloš Zeman, ani Tomio Okamura, ani Jaroslav Foldyna nejsou členy našeho fanklubu, dáváme jim šanci promlouvat k jejich voličům. A i pro jejich voliče, pokud platí koncesionářské poplatky, Česká televize vysílá. To je velmi důležité vědět, a ne vždycky si to tito pánové uvědomují,“ podotkl Petr Dvořák.

Zákon o České televizi podle něj pamatoval na to, aby sněmovna měla finální kontrolní funkci nad televizí stejně, jako nad řadou jiných institucí – Českým rozhlasem, ČTK, Národním kontrolním úřadem a dalšími. „V roce 2000 si tam poslanci, kdy byli nuceni přistoupit na určitou míru nezávislosti ČT a ČRo, dali takovou pojistku, která jim umožňuje tyto instituce trápit, pokud dojdou k přesvědčení, že je to potřeba,“ upozornil Dvořák. Pojistka spočívá v možnosti odvolat Radu České televize nebo Radu Českého rozhlasu, jestliže sněmovna neschválí dvě po sobě jdoucí zprávy stejného typu. Televize odevzdává každý rok jednu o hospodaření a jednu o činnosti.

„Poslanci teď mají velkou variabilitu v tom, jak se se zprávami popasovat. Možná jste zaznamenali, že někteří politici v čele s prezidentem Milošem Zemanem dokonce vybízí k tomu, aby politici zprávy neschválili. Ne proto, že by v nich něco chybělo nebo že bychom něco dělali zásadně špatně, ale právě proto, že je to cesta, jak odvolat Radu ČT a navolit jinou. Ta pak odvolá generálního ředitele a zvolí nového, který vyhodí ředitele zpravodajství, který vyhodí šéfredaktora zpravodajství… a ten všechny moderátory,“ naznačil Dvořák s jistou nadsázkou nepříznivý scénář vývoje.

Jaký má zpochybňování České televize důsledek? „Útoky nemají citelný, ale mají částečný dopad, ve společnosti se celkově snižuje důvěra ve veřejné instituce jako takové. A tím lehce klesá i důvěra v Českou televizi. Pořád se ale pohybujeme kolem nějakých 60–70 procent. Když porovnáte důvěru v hlavní zpravodajskou relaci ČT oproti zpravodajským relacím komerčních televizí, tak ony jsou přibližně na třetině důvěry, kterou máme my. V České republice dva roky po sobě dvěma nejdůvěryhodnějšími institucemi, které pro české diváky a posluchače fungují, jsou Radiožurnál a Česká televize, ČT24. Tam se nám daří držet,“ popsal ředitel.

Tipli listopad2

„Problém je v tom, že nálada, kterou někteří politici ventilují, se občas přenáší na některé lidi, kteří je volí nebo jim věří. A to může důvěru nahlodávat. Naší maximální úlohou je tohle přebít a i těm, kteří nás nemusí a nemají rádi, prezentovat, že jim dáváme informace, které nejsou vyšinuté ani na jednu, ani na druhou stranu,“ uzavřel.

S nadsázkou upozornil na chybnou terminologii v zákonech. „Mimochodem to, že vznikla veřejnoprávní televize a slovo ‚veřejnoprávní‘, je špatný překlad. Když to tehdy někdo překládal do zákona, nevěděl, že se public service překládá jako veřejná služba. ‚Veřejnoprávní‘ jako slovo je blbost. Když slyším, že je něco veřejnoprávní – pořad, redaktor nebo chování – tak bych jen chtěl říct, že něco takového neexistuje. Existuje něco, co je veřejná služba, a tu my se snažíme našim divákům dodávat,“ zdůraznil.