Hlavní navigace

Názor k článku Popis ideální aplikace od -drb- - ad oslovení. Slyším na kde co. :o) Běžné...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 29. 3. 2001 12:39

    -drb- (neregistrovaný)
    ad oslovení.
    Slyším na kde co. :o) Běžné je drbe (nebo přesněji podle nicku by bylo -drb-e :o), darebáku atd. Babička manželky si už těžko pamatuje jména, takže jsem se naučil slyšet na Fandíka, Martina, Pepču, Káju, mé jméno je ale David Weil. Tak si klidně vyberte. Uvítal bych toho drba. Na to jsem si už tak nějak zvyknul. Ale nechám to na Vás. :o)

    ad identita.
    Asi si malinko nerozumíme. Já vycházím z jednoho základního předpokladu - postupné provázání reálného a elektronického (virtuálního chcete-li) světa. Rozhodně bude v zájmu státních správ, aby své občánky měly pochyceny i na síti. A tomuto vývoji nezabráníme. Může nás ta představa děsit, můžeme se snažit to tlačit jiným směrem, ale nebude to nic platné. Co mě k této pro někoho děsivé představě vede? V podstatě historický vývoj. Analogické situace lze nalézt v historii dávné a vcelku nedávné. Nenamloujme si, že inet je něco super nového. Technologie rozhodně, ale lidé k tomu přistupující uvažují stále stejně po stovky let.

    V minulosti byly hlasy proti sčítání obyvatelstva. Čísi předek to označil docela trefně - "kde je lejstro, tam je i bič" a tak v době sčítání utekl i s rodinou do lesa a tam žili celý měsíc. Ostatní se s klidem sečetli. Tehdy měl pravdu - podle lejster nakonec verbovali do armády apod. Ovšem v delším časovém horizontu pak byly podle počtu obyvatel stavěny i cesty a školy - věci financované státní správou. To ale není v tuto chvíli až tak podstatné. Důležité je spíše to, kolik lidí se poslušně sečetlo a kolik lidí to bojkotovalo. Poměr 80:20? Nebo snad i 90:10? Zkrátka většina s klidem zůstává pod správou zhora. Ono ve většině případů to je pohodlné a i výhodné (méně starostí!). Z těchto obecně platných vzorců chování odhaduji, jak bude vypadat další vývoj. Nijak nekomentuji, jestli se mi líbí či nikoli, zatím jen lepím dohromady fakta s maximální snahou o objektivitu.

    Navíc mne k tomu vede i alespoň rámcová znalost vývoje ve Spojených státech, které chca-nechca jsou jedním ze zásadních určujících prvků. A tato "Země Svobody" se vyznačuje tak úžasnou kontrolou ze strany státu a tak úžasně vysokým procentem manipulovatelných obyvatel, až je to alarmující. Funguje tam jakýsi princip povolených malých rebélií. Je to úžasně výkonný systém vlády. Ale do toho zabíhat nechci.

    A už jsem se zase rozkecal, takže už jen krátce (snad :o) k věci. Vývoj IMHO směřuje k tomu, že budou jakási autorizační centra, kde bude možné získat určitou jednoznačnou identitu (a já se nebráním tomu, že by člověk měl třeba i identit více, resp. aby byly identity nějak odstupňovány podle hmmm... řekněme důvěryhodnosti). Uváděl jsem to v souvislosti s IP adresami a proto zůstaňme u toho příkladu i nadále.

    IP adresa musí být v rámci inetu také jednoznačná a je tedy nutné mít určité autority, které jsou oprávněny IP adresy vydávat - takže princip určité centralizace funguje už dnes. To centrum není jedno, ale všechna centra se musí jednoznačně dohodnout na určitém standardu. A teď jděme dál - představme si, že budeme mít centra, která budou vydávat ještě ID. Tato centra budou mít určitou důvěryhodnost (princip důvěryhodnosti by mohl pracovat podobně jako třeba u PGP - jakýsi pavouk). Každé centrum by mohlo vydávat ID v určitém rozsahu. Na zákaldě ID a důvěryhodnosti a osvědčení centra, které toto vydalo, lze nějakým způsobem jednat. Tato centra by mohla být naprosto libovolná, povinnost by byla jen dodržet určitý standard.

    A teď vezměme nějaký obchod do kterého bych se svým ID vstoupil - mohl bych mít ID více. Jedno by byla vydáno třeba státní správou ČR a podle důvěryhodnosti státní správy by nakonec bylo i důvěryhodné moje ID. Obchodník by mi dovolil vstoupit a vybrat si zboží. Platba by byla uskutečněna na zákaldě tohoto ID. Nicméně měl bych ještě ID1, které bych zístal od volného centra kdesi v Rusku. Ovšem protože se ví, že tady může získat ID kdokoli, tak bych byl nedůvěryhodný a tento obchodník by se mnou nejednal.

    Nad identifikací zboží jsem hodně přemýšlel. Uvažoval jsem zde i o tzv. fingerprintu. Jenže vzhledem k tomu, že by se jednalo třeba o skladbu v elektronické podobě, co mi brání si ji stáhnout z nějakého warez serveru v kryptované obálce. Při průchodu sítí není možné získat skutečný fingerprint toho, co stahuji, ale pouze falešný fingerprint obálky. Takže opět neplatím. A jsme zase na začátku - jak tedy to zboží označit? Volně kopírovatelné produkty musí být tedy zdarma a platba jedině za službu. Z toho jste i vyšel. A platba tedy musí být vázána na identifikovatelný subjekt. A zde by byla ideální identifikace celosvětově standardní.

    A už konec. Stejně to nakonec nebylo krátce. :o)
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).