Ano mate samozrejme pravdu a bezne to neni. Na autora clanku jsem bohuzel nemel cas i kdyz forma jeho osloveni byla velmi neprofesionalni. Byval bych mu radu mytu, ktere tu napsal vysvetlil. Nakonec si ale (jako kazdy novinar) poradil a vytvoril si realitu sam.
Co se tyka dostupnosti wifi v restauracich, zkusenost je opacna a malo kde narazite na free wifi, ktera jim opravdu funguje a jste schopni alespon otevrit web stranku. Mozna ale krome autora i nekdo dalsi nevi, ze fenomen "free wifi" je u nas evropsky unikat a v celem zbytku EU neexistuje a to z duvodu ze to zakazuje zakon. V internetove kavarne musite ukazovat obcanku a free wifi jedine se systemem minimalni autentizace na telefonni cislo mobilu. Duvodem je omezeni kriminality a je jen s podivem, ze u nas tato evropska smernice stale neni take v platnosti.
V internetové kavárně jsem byl naposled před dvěma roky, když jsem jel do Prahy zařizovat víza do Saudské Arábie a na velvyslanectví mi bylo sděleno, že mi jeden dokument chybí. Kolegové z SA mi byli schopni obratem příslušný dokument vyřídit a poslat e-mailem, jen jsem ho potřeboval někde vytisknout. A zde internetová kavárna skvěle posloužila.
Hezký text, děkuji. Je to zajímavý pocit a připomínka rychlosti plynutí času - na jedné straně živé osobní vzpomínky, na druhé straně oprávněné ukládání na "hřbitov minulosti".
Pomáhal jsem v roce 1999 zřizovat "Inet Point" v Praze v Jungmannově 32. Pl@neta na Vinohradech a zejména Spika v Dlážděné byly velikou inspirací. V případě Spiky inspirace dokonce později přerostla v partnerství - a pokud se nemýlím, majitelé Inet Pointu koupili od Spiky informační systém (se vtipným názvem ASPIK).
V Inet Pointu bylo do deseti pracovních stanic, jeden server, na windows. Počítače byly ve střední konfiguraci, veškerý SW důsledně legální, navíc tiskárna s kopírkou. Připojení od UPC, konektivita (na rychlost si nevzpomenu) dodána spolu s pevnou telefonní linkou ( 96245962 ve starém formátu :)).
Toalety, automat na kávu a nějaký doplňkový prodej. Abychom nemátli termínem "kavárna" vzhledem k výše uvedenému, užívali jsme termín "internetová studovna".
Byl jsem najatý jen na zřízení podniku, proto nemám přehled o jeho celém životě. Mám pocit, že to 2-3 roky velmi dobře frčelo a poté postupně odcházelo.
Pěkně to letí. Já byl u startu první inet kavárny v ČR - Cybeteria ve Štěpánské!
Český internet v té době v podstatě neexistoval. Nostalgie...
Viz http://web.archive.org/web/19970215070152/http://www.cybeteria.cz/
Článek se zmiňuje o IK Pl@neta na Vinohradské s odkazem, že maps google jí ještě ukazuje, ač "trvale uzavřenou". Je zde ovšem jedna malinká geografická chybka: Pl@neta nesídlila na adrese Vinohradská 102/96, ale Vinohradská 1720/102 - což je o tři domy vedle. A tedy nevím, jestli se text, že za okny je harampádí, váže k této bývalé provozovně, když v místnostech, kde opravdu byla IK, je podle všeho (a podle mapy) tiskárna.
Internetové kavárny už mi asi nemají co nabídnout. Přesto existuje služba, kterou naprosto postrádám - místo, kde by byl klid na práci a na čtení.
Před nějakou dobou jsem si udělal měsíc volna. Po tom co jsem objel známé a užil si „dovolené“ jsem začal doma dodělávat věci, které jsem měl rozdělané a dočítat knihy, které se mi kupí už celé roky.
Poměrně rychle jsem zjistil, že být delší dobu zavřený doma leze na mozek vcelku hodně, tak jsem si řekl, že vyrazím do různých pražských kaváren a coworkingů, abych taky trochu změnil prostor a byl lehce mezi lidmi.
Vyzkoušel jsem kavárny, čajovny a coworkingová centra, ale v podstatě všude mě to sralo. Hlasitá hudba a mluva, nekdy až řev (extrém je Cafedu, které by jinak bylo super) a matky s dětma jsou problém v podstatě libovolného místa. Nehledě na to, že mají tendence se do vás snažit nalejt co nejvíc různých nápojů a chodit se periodicky ptát, jestli něco nechcete.
Vím, že je možné jít do knihovny a občas tam takhle chodím, ale většinou to bývá nepohodlné co do stolů a nábytku, je tam nepříjemné, ostré světlo, a pití a jídlo jsou tam zase pro změnu úplně zakázány.
Přemýšlel jsem, že v podstatě úplně ideálním podnikem by byl nějaký „gentlemanský“ klub s pohodlnými jednomístnými křesly vzálenými od sebe alespoň dva metry, kam by člověk přišel a mohl si koupit ticho a klid na práci, přemýšlení a rozjímání. Kdyby tam byla wifi a možnost nějakého základního občerstvení (kafe, čaj, limča, toast), tak by to nemělo chybu.
Nedělalo by mi problém platit klidně korunu za minutu za to že _nemusím_ poslouchat rádio a auta na ulici a vřískající děti a diskutující studenty a klábosící matky. Tohle je služba, která mi přijde, že ve velkých městech chybí a dokázala by se uživit.