Hlavní navigace

Práce dvanáct hodin denně a deset tisíc firem. Jak vypadá IT megačtvrť v Pekingu

Autor: Jan Sedlák
Jan Sedlák

Málokdo ji zná. Oblast Zhongguancun v Pekingu je ale motorem technologických inovací v komunistické Číně.

Doba čtení: 11 minut

Sdílet

Deng Yaping je historicky jednou z největších sportovních ikon Číny. Zemi řadu let reprezentovala v jejím národním sportu, tedy stolním tenise, a mnohokrát získala titul mistryně světa a olympijské vítězky. Když ukončila hráčskou kariéru, za podpory vlády vystudovala Cambridge a začala pracovat v novinách People's Daily, které ovládá komunistická strana. Když Google v roce 2009 kvůli cenzuře opustil vnitrozemskou Čínu, toto státní médium se rozhodlo spustit vlastní vyhledávač. Dostal jméno Jike a Deng Yaping byla pověřena jeho vedením.

Na tamním trhu už sice fungovalo zavedené Baidu, které dnes vyhledávání v komunistické zemi vévodí, snahy Jike ovšem byly posvěcené shora s tím, že by tento nástroj měl mimo jiné zajistit dobrou internetovou pozici pro státní podniky. Bývalá sportovkyně proto získala řadu výhod. Ročně mohla k trvalému pobytu v Pekingu přihlásit i dvě stovky pracovníků, přitom takové Baidu se dostalo asi na čtyřicet. Počáteční státní investice dosáhla sto milionů juanů a Jike přetáhl zkušené lidi z Googlu, Baidu či Microsoftu.

„My zastupujeme stát. Nejdůležitější není vydělat peníze, ale plnit státní povinnosti. Neměli byste se nás snažit porazit, ale co nejvíce nám pomáhat a poskytovat nám řešení,“ uvedla generální ředitelka Jike směrem k Baidu. I přesto se však státní vyhledávač nikdy neodlepil ode dna, jeho podíl na trhu nepřesáhl jedno procento, většina z šesti stovek zaměstnanců byla propuštěna a mluví se o tom, že projekt spolkl až dvě miliardy juanů.

Tento příběh, který v knize Decade of Surge (v češtině vyšlo jako Turbulentní dekáda) popsal ekonom Wu Xiaobo, je jedním z mnoha, jenž se v posledních dvou desetiletích moderní Číny v oblasti informačních technologií a internetu odehrály. I když případ vyhledávače Jike poukazuje na agresivní snahy čínské vlády zasahovat do relativně volného konkurenčního trhu, který se v Číně rozjel díky reformám Deng Xiaopinga, vývoj digitálního ekosystému ve skutečnosti v této zemi připomíná spíše neregulovaný a hodně divoký západ.

Souboj tří Q

Dalším z ikonických příběhů čínských technologických firem je dnes antivirová Qihoo 360 z Pekingu, jíž se díky částečné uzavřenosti tamního trhu daří na domácím trhu vzdorovat silným západním hráčům. Qihoo v minulosti ani náhodou nebylo antivirovou společností. Její zakladatel Zhou Hongyi v raných letech čínského internetu vyvíjel nástroje a plug-iny, které potají na počítače uživatelů instalovaly všemožný vyděračský malware.

V roce 2007 najednou Qihoo uvedlo antivir s názvem 360 Total Security, a to zcela zdarma a bez časového omezení. Počet uživatelů během dvou let překonal sto milionů a z Qihoo se stala dominantní síla na osobních počítačích Číňanů. Podobně, jako se to podařilo kolosu Tencent s desktopovým komunikačním nástrojem QQ, což byl v podstatě klon ICQ (později jej doplnil WeChat).

Qihoo v roce 2010 vydalo nástroj 360 Privacy Protector, který začal v reálném čase monitorovat chování QQ, a Zhou Hongyi začal veřejně prohlašovat, že QQ a Tencent sledují chování uživatelů a porušují soukromí. Software posléze začal blokovat řadu agresivních aktivit QQ, komunikační nástroj zrychlil a stal se u uživatelů populárním.

Tencent tuto akci prohlásil za vyděračskou a označil ji za „hromadný únos softwaru na straně klienta, který se v historii internetu dosud nestal“. Na policii zamířilo trestní oznámení a ministerstvo průmyslu a IT zase obdrželo stížnost. Neexistující legislativní rámec a velmi malé povědomí o oboru nakonec ale nevedly k žádným akcím.

Tencent se proto rozhodl k protiútoku a uživatelům QQ dal na výběr. Při spuštění programu se objevilo okno s hláškami „Odinstalovat 360 Privacy Protector“ a „Odinstalovat QQ“. Qihoo zase uživatele vyzvalo, aby QQ tři dny nepoužívali. Sporu se začalo přezdívat Válka 3Q.

Vítejte v oblasti Zhongguancun

Podobné divoké konkurenční příběhy na čínském internetu pokračují i do moderní éry, i když už se vláda začala digitálnímu sektoru věnovat a označuje ho za jednu z hlavních priorit. Zároveň se poučila. Nové nápady často nejdříve nechá vyrůst bez zatěžující regulace a až poté zavelí k nastavení mantinelů. 

Příkladem jsou sdílená kola přes aplikaci (Ofo, Mobike a další), která nejdříve zaplavila ulice čínských měst a způsobila řadu problémů a až nyní se vše zasazuje do pevných rámců.


Autor: Jan Sedlák

Výsledky kombinace divokosti a volnosti spojené se státní regulatorní a finanční podporou už svět může několik let sledovat v tom, jak čínské technologické firmy upisují své akcie na západních burzách a v některých oborech se staly dominantními dodavateli.

Epicentrem inovací v Číně je megapole Shenzhen (Šen-čen) sousedící s Hongkongem. Je to sídlo Huawei, Tencentu, ZTE, DJI a řady dalších. Hlavní město Peking většina lidí považuje za centrálu komunistické strany a poněkud tradiční, i když gigantické město. Před lety se zde ale začal rodit příběh oblasti nesoucí oficiální název Zhongguancun.

Dnes je těžké říci, kde přesně vlastně Zhongguancun začíná a končí. Obecně jde o oblast poblíž Peking University a Tsinghua University, což jsou zřejmě dvě největší a nejvýznamnější vysoké školy v Číně. V oblasti je řada zastávek metra, všude jsou moderní mrakodrapy, stylové kampusy jako v Silicon Valley, kavárny, čínští hipsteři, co-workingy, všemožné restaurace a další vyžití.

Při bloudění rozsáhlou částí města narazíte na loga firem jako Google, Microsoft, Intel, AMD, Oracle, Ericsson, Sony i domácích šampionů. Včetně Didi (čínský Uber, který doma porazil americký Uber), Meituan Dianping či Bytedance, tvůrce i na západě rostoucího TikToku.


Autor: Jan Sedlák

Podle dostupných údajů v Zhongguancunu sídlí přes deset tisíc technologických společností a více než dvě stovky výzkumných institucí a laboratoří. Každý den zde vznikne 80 nových startupů a zmiňované univerzity do procesu chrlí další nové absolventy. Oblast zaměstnává přes půl milionů techniků a je domovem zhruba poloviny ze sta čínských „jednorožců“, tedy startupů s hodnotou jedné miliardy dolarů a výše.

Součástí jsou i rozsáhlé organizace na výuku angličtiny (například New Oriental), kde mladí Číňané skládají zkoušky a míří na zahraniční univerzity, aby se pak vrátili zpět do země a zakládali další a další startupy.

Přerod z Electronics Street

Zhongguancun nebyl vždy takový a před řadou let začínal jako obrovské tržiště s elektronikou. Z jednoho takového, nacházejícího se v Shenzhenu, jsme na Lupě přinesli reportáž. V Zhongguancunu bylo možné levně sehnat cokoliv a zároveň se z tohoto podhoubí začaly rekrutovat první podnikatelské nápady. Oblasti se začalo přezdívat Electronics Street a byla vlastně takovým paradoxním jevem. Elektronika zde byla dostupná všude, ale řada Číňanů tehdy stále nevlastnila ani ledničku.

Za otce čtvrti Zhongguancun v pekingské oblasti Haidan je považován Chen Chunxian. Byl to původně fyzik z provincie Sichuan vyznačující se hodně ostrým jídlem a pandami, který se v roce 1979 v rámci vládou organizovaného výletu podíval do Silicon Valley. Tamní energie a koncept ho zaujaly a hned v roce 1980 zformoval Advanced Technology Service Association.


Autor: Jan Sedlák

Organizace nepřežila, ale položila základy. I díky ní se po spuštění reforem v roce 1978 do Zhongguancunu začali hrnout zahraniční investoři. Vláda zde zároveň v roce 1988 vytvořila takzvanou experimentální zónu a z Pekingu se stal jeden z technologických hubů. Ne náhodou se jím stal i Shenzhen, který byl v provincii Guangdong (Kanton) ustanoven vůbec první ekonomickou experimentální zónou (tedy centrální vládou kontrolovaným kapitalismem.

Důležitou roli ve vývoji oblasti sehrála i čínská akademie věd, z níž mimo jiné vzešel zakladatel Lenova. Technologický akademický výzkum v Pekingu probíhá doposud, k dispozici je dle oficiálních čísel přes 60 tisíc vědců.

Počátkem loňského roku do pekingské ICT čtvrti zavítal prezident Xi Jinping a pronesl proslov vyzdvihující cestu za technologickou samostatnost Číny, což jsou snahy ještě více umocněné tlakem a embargy Spojených států.

Řady technologických parků

„V podstatě by se dalo říci, že nás vláda na různých úrovních nechává být v tom smyslu, že netvoří zbytečné regulace. A navíc k tomu přidává přímou podporu na úrovni daňových úlev, investic rizikového kapitálu nebo dočasně nulovým nájmem v některých z inovačních kanceláří,“ popisují pro Lupu místní pracovníci.

Jedním z příkladů takové podpory je centrum nazvané Innoway. Jedná se o menší „čtvrť ve čtvrti“, kterou před pár lety základním kapitálem ve výši 36 milionů dolarů podpořila vláda v Pekingu. Za zhruba tři roky zde bylo podpořeno přes 2500 startupů, přičemž 37 procent z nich získalo další investici v celkové částce 14,2 miliardy juanů. Přes padesát projektů si sáhlo na více než sto milionů juanů.

Další a výrazně rozsáhlejší oblastí Zhongguancunu je Software Park, který při velikosti celé oblasti sahá až k okraji Pekingu. Softwarový park se začal za podpory vlády budovat v roce 2000 a dnes v něm mají hlavní sídlo Lenovo, Baidu, Didi nebo pekingské centrály NetEase, Tencentu, IBM, Oraclu či Sina.

Tato oblast stojí za významnou částí historie čínského internetu. V areálu, kam se v ranní špičce nahrnou obrovské davy lidí, sídlí asi sedmdesát firem s ročními tržbami přes sto milionů juanů a pracují zde řádově tisíce lidí ze západu a zahraničí. Podobných parků je v Zhongguancunu několik – jeden z nich je například zaměřený na virtuální realitu v průmyslu.


Autor: Jan Sedlák

Strategicky důležitým se má stát Zhongguancun IC Park, od kterého si Čína slibuje pokroky ve vývoji vlastních čipů, procesorů a pamětí. I když se země už v řadě oblastí dokázala osamostatnit a Huawei či Alibaba představují první vlaštovky, v oblasti integrovaných obvodů je Čína stále vysoce závislá na západu. Země v případě čipů z 90 procent závisí na zahraničních dodavatelích a dle odhadů osamostatnění může trvat deset až patnáct let.

„IC Park má představovat novou generaci toho, o co se snažíme. Nepůjde už pouze o podporu typu, že necháme být regulaci a zajistíme dotované kanceláře. Chceme zajistit nástroje pro designování čipů, licencování či podporu výroby,“ popisují průvodci. Do areálu už se stěhují domácí podniky jako GigaDevice (paměti) a Bitmain (krypto hardware).

„Vláda ale často napíná snahy špatným směrem. Sice už dokážeme v některých případech čipy a procesory navrhovat, stále jsme ale daleko od toho, abychom je zvládali vyrábět a úrovně tchajwanského TSMC a dalších nedosahujeme,“ doplňují zainteresovaní čínští odborníci.

Zatím nenaplněné vize

Čína se i tak v některých měřítcích dotáhla na Spojené státy. Zatímco v roce 2013 objem investovaného rizikového kapitálu v USA dosáhl na 40 miliard dolarů a v Číně na asi tři, v roce 2016 už se tempo srovnalo a v roce 2018 už Čína svého rivala předehnala. Asijský obr si sáhl na 103 miliard dolarů a USA na něco málo přes sto miliard.

To každopádně ještě nemusí zase tolik znamenat. South China Morning Post nedávno citoval studii, podle které se této „nové ekonomice“ nedaří naplňovat předpoklady, které do ní jsou vkládány. Růst tržeb a zisků nových firem je za očekáváním, s čímž souvisí i nízká návratnost kapitálu.

Čína a placení a ověřování přes sken obličeje:

Zhongguancun jako celek má také problém s tím, že jen málo z jeho řady technologických společností to prozatím dotáhlo k tomu, aby se stalo globálně úspěšnými hráči. To lze ostatně extrapolovat na celou Čínu. Jsou zde výjimky jako Lenovo, Huawei, Bytedance nebo DJI, jinak ale lze vidět inovace především na domácím trhu. Často jde navíc o inovace typu nové mobilní aplikace, která řeší problém na již vybudovaných základech. Čínský internetový trh je na druhou stranu tak obrovský (dnes může být kolem jedné miliardy lidí online), že i to může stačit.

Wall Street Journal nedávno popsal příklad Alibaby, která by se sice chtěla stát globálním hegemonem typu Amazon, ale nezvládá dobýt ani blízký Vietnam. Důvody jsou u čínských společností často podobné – aplikují jeden „mustr“, který funguje doma, na další trhy, kde to prostě vyžaduje zcela odlišný přístup. Globálně úspěšné Lenovo je výjimkou, které si zakládá na tom, že má vždy lokální vedení a mezinárodní lidi v nejvyšším vedení. Více o vzestupu firmy v naší reportáži.

Pravidlo 996

„Obecně někdy zaznívají hlasy, že na to, jak obrovské peníze do vědy a podpory technologií míří, je jejich návratnost diskutabilní. Čínská věda například nemá tolik zásadních vědeckých objevů,“ míní někteří kritici, se kterými jsem v Číně mluvil.

Kai-Fu Lee, který pracoval například pro Apple a v Číně vedl pobočky Microsoft Research a Googlu, se ale ve své knize AI Superpowers domnívá, že to nepředstavuje velký problém. A to z důvodů, že tato země exceluje v rychlostech nasazování technologií, které klidně může vymyslet někdo jiný. A v době AI/algoritmů má k dispozici obrovské množství dat a příliš neřeší jejich ochranu. První vlnou čínských inovací mají být obchodní modely nad stávajícími technologiemi, nikoliv něco, co by vzešlo ze základního výzkumu.

Ve světě se stále ještě objevují názory, že Čína při svých nesvobodách prostě nemůže inovovat tak, jako se to děje na svobodném západě. Přesto se to pořád určitým způsobem děje. Model oblasti Zhongguancun byl v případě Číny replikován ve zhruba 170 dalších místech. Komunistická vláda navíc umí být hodně aktivní. Poslední zprávy například ukazují, že přeplácí odborníky na čipy a procesory z Tchaj-wanu, kteří se do Číny stěhují rozvíjet státní plán na osamostatnění se v polovodičovém byznysu.

NMI20-tip-Vojacek

V Číně rovněž i nadále – alespoň v technologické branži – funguje vysoké pracovní nasazení. Pojmem, který zde každý zná, je 996. To znamená, že se pracuje od devíti ráno do devíti večer, šest dní v týdnu. Někdy i více. V přeplněných ulicích Zhongguancunu lze vidět samé mladé tváře, jejich věk většinou nepřesahuje třicet let.

„Musíme se hodně snažit. U nás už je člověk nad čtyřicet let považovaný za starého a v práci je často do jisté míry diskriminovaný. Co si nezařídíš do čtyřiceti, už nemáš,“ generalizuje jeden ze zdejších pracovníků, který 996 praktikuje jako back-end vývojář pro Didi. „Je to náročné, mimo jiné při hledání partnerky. Ale nestěžuji si. Před pár lety zde nebylo nic a nyní mi každý rok roste plat o deset procent.“