Ve win1250 je kromě přeházení znaků využita část bitů, které zůstaly v ISO nevyužité (kvůli tomu, že po ořezání jednoho bitu by spadly mezi systémové znaky). A tak bylo možné na Windows psát unozovky Alt+0132, Alt+0147, výpustky Alt+0133, pomlčky Alt+0150, Alt+0151 a další znaky, které prostě v ISO nejsou.
Takže to sice je bastard, ale více vyhovuje lokálním nárokům, pro které byl vytvořen, než ISO.