Hlavní navigace

Před čtvrt stoletím se náš stát připojil k Internetu. Jak to tehdy proběhlo?

13. 2. 2017
Doba čtení: 12 minut

Sdílet

 Autor: Muzeuminternetu.cz
Přesně před 25 lety, 13. února 1992, se tehdejší Česká a Slovenská federativní republika připojila k Internetu. Od té doby se síť změnila k nepoznání.

Dvacet pět let je hrozně dlouhá doba. Vlastně je to celá čtvrtina století! Za takovou dobu toho můžete prožít opravdu hodně, a kolem vás se může vystřídat celá jedna generace. Jenže pro Internet bylo ono čtvrtstoletí ještě mnohem delší věčností, během které se tento zázrak stihl změnit k nepoznání.

Takže když jsme před 25 lety, ještě jako Česká a Slovenská federativní republika, do Internetu slavnostně vstupovali, byl to vlastně úplně jiný Internet než dnes. Ano, po technické stránce stojí stále na stejných základech (protokolech TCP/IP), jen místy trochu vyztužených novými IP adresami verze 6. Ale prostředí, které Internet vytváří a ve kterém se jako jeho uživatelé pohybujeme, se změnilo opravdu k nepoznání. Nejenom repertoárem, vzhledem i způsobem fungování svých služeb – ale také počtem a skladbou lidí, kteří se v on-line prostředí Internetu pohybují. A především pak zvyky, obyčeji a celkovou kulturou, kterou si uživatelé do nového on-line světa přinesli.

Jelikož jich přišlo opravdu hodně, prakticky všichni ze starého kamenného světa, nemůžeme se moc divit tomu, jak to dopadlo. Že se původně noblesní, kultivovaný a vstřícný Internet stal jakousi kopií celé lidské společnosti, se všemi jejími neduhy a problémy. Internet je vlastně ještě dále rozvinul, protože dal nové a netušené možnosti i těm, kteří si chtějí vybíjet své frustrace, léčit své komplexy, otravovat druhé, podvádět nebo všelijak škodit jen proto, že mají takovou možnost. Nemluvě již o jasné kriminalitě, či dokonce o boji na nově otevřené kybernetické frontě.

Před čtvrtstoletím, kdy jsme do tehdejšího Internetu vstupovali, ještě nikdo ani netušil o takových věcech, jakými jsou dnes třeba phishing, trolling, fake news, hoaxy, profilování uživatelů a sledování jejich aktivit, DDOSové útoky a mnohé další nepěknosti, kterých je dnes všude plno.

A to ještě nevíme, co nás čeká do budoucna. Zda a v jaké podobě Internet vůbec přežije. Protože zpráv o tom, jak by ten či onen potentát rád ovládl a zkrotil Internet, monitoroval, omezil či rovnou blokoval to či ono, se objevuje čím dál tím více, s čím dál tím větší intenzitou. Nejenom ve světě, ale i u nás.

No, možná je svým způsobem příznačné, že dnes se o Internetu vyjadřujeme už jen jako o něčem generickém, když jej píšeme s malým počátečním „i“ na začátku. Alespoň můžeme vzpomínat na ty dávné pionýrské časy, kdy se Internet ještě psal správně s velkým počátečním „I“ a lidé se na něm chovali distingovaně a slušně. Třeba budeme jednou vzpomínat i na dnešní časy, kdy ještě máme alespoň nějaký internet. Protože časem už bychom také nemuseli mít žádný nebo jen jakési nepoužitelné torzo.

Jak to tehdy bylo?

Ale dost už těch pesimistických řečí a úvah. Dnes je přeci velký den, kdy si připomínáme rovných 25 let od onoho 13. února roku 1992, kdy se tehdejší Česká a Slovenská federativní republika (ČSFR) slavnostně připojila k celosvětovému Internetu. Tak si ten den pojďme trochu připomenout.

Sám na něj vzpomínám jako na jasný a slunečný den. Takový ten z kategorie „jednoho krásného dne …“, kdy se mohou odehrát opravdu významné věci. A také že se tehdy skutečně odehrály.

Do posluchárny č. 256 na elektrotechnické fakultě pražského ČVUT ten den svítilo sluníčko tak mohutně, že některé přítomné oslňovalo. A tak došlo na stahování rolet, které se ale zpočátku moc nedařilo zafixovat ve stažené pozici a samy se vracely zpět. Takže z toho bylo takové menší obveselení přítomného publika, čítajícího na 130 hostů nejenom z ČR, ale i z Rakouska, Bulharska, Francie, Německa, Maďarska, Nizozemí, Polska a USA.

Jinak ale nevím o existenci žádných fotografických záznamů z onoho dne. Mobily s foťákem po kapsách tehdy nikdo ještě nenosil a vzít s sebou samostatný fotoaparát asi nikoho nenapadlo. Ani mne.

Přesto se (kromě pozvánky) dochoval i poměrně detailní záznam toho, co se ten den dělo. Kdo všechno na slavnostním setkání vystoupil a co řekl. Jde o zprávu, kterou sepsal pan Steve Goldstein. Byl to vlastně on, resp. jím reprezentovaná organizace (National Science Foundation, NSF) z USA, kdo nás do tehdejšího Internetu pustil.

Nezapomínejme, že se psal rok 1992 a tehdejší Internet ještě nebyl otevřený pro kohokoli, tak jako dnes. Byl výhradně akademický, i když první pokusy o jeho otevření komerčnímu světu již probíhaly. Ale jeho srdcem v oné době stále ještě byla (akademická) páteřní síť NSFnet, provozovaná právě civilní grantovou agenturou NSF, a přes ni také procházel veškerý provoz mezi jednotlivými částmi tehdejšího akademického Internetu. A tak si tato organizace diktovala „pravidla přípustného použití“, k jejichž dodržování se musel zavázat každý, kdo se chtěl k tehdejšímu Internetu připojit.

Především šlo o zákaz jakéhokoli komerčního využití. Což nám dnes může přijít nepředstavitelné, ale tehdy (v roce 1992) to nebyl problém. Tedy alespoň v tehdejší ČSFR, protože v té době se k Internetu připojovala pouze naše akademická a vědeckovýzkumná obec. Na komerční využití jsme si i u nás museli ještě nějaký ten rok počkat (konkrétně do poloviny roku 1995, kdy byl u nás Internet liberalizován, podrobněji).

Byl to jen začátek

Znovu si ale zdůrazněme, že ono slavnostní setkání dne 13. 2. 1992, pojmenované jako „Oficiální zahájení  provozu počítačové sítě Internet v ČSFR“, bylo skutečně jen formálním a symbolickým aktem. Začátkem něčeho, co trvalo ještě řadu let – než se podařilo vybudovat potřebnou internetovou infrastrukturu, se vším, co zahrnuje.

A vlastně to ani nebyl úplný začátek. I sama zpráva Steva Goldsteina začíná konstatováním, že první směrovač na ČVUT byl připojen do Internetu již v lednu 1992. Měl to být vůbec první směrovač od firmy Cisco (konkrétně CISCO IGS-R), který se po 8 měsících od svého objednání dostal do tehdejšího Československa (ČSFR). Byl nasazen na pevnou linku vedoucí do rakouského Linze, na tamní Univerzitu Johana Keplera. Byla to linka s přenosovou rychlostí 19,2 kbit/s (ano, správně, jen kilobitů za sekundu). Navíc byla ještě rozdělena mezi Internet a síť EARN, takže každá z nich měla k dispozici jen poloviční rychlost z oněch 19,2 kbit/s.

A ani to nebyl úplný začátek, ale jen první pevné a trvalé připojení. Již koncem předchozího roku totiž probíhaly různé pokusy s dočasným (vytáčeným, komutovaným) připojením z VC ČVUT do rakouského Linze, což nevyžadovalo nasazení směrovače. Ostatně, některé historické prameny dodnes uvádí jako datum faktického připojení ČSFR k Internetu právě listopad 1991, kdy k těmto prvním komutovaným připojením docházelo (a datum 13. 2. 1992 prezentují jako formální či oficiální připojení).

Rozvoj akademických sítí

Pojďme si nyní alespoň stručně popsat, co následovalo po oněch historických událostech na přelomu let 1991/1992 (ať již bereme jako „bod zlomu“ listopad 1991 či únor 1922). Protože to byl skutečně jen začátek – a pro rozvoj Internetu v naší vlasti bylo nutné udělat ještě mnoho a mnoho. Konkrétně: vybudovat celou nezbytnou internetovou infrastrukturu.

První kroky, započaté již v roce 1991, měly zajistit „rozvedení“ Internetu do měst s akademickými pracovišti (vysokými školami a pracovišti Akademie věd). Zvolený princip byl takový, že se vybuduje jedna společná a centrálně financovaná páteřní síť, která zajistí „rozvod“ do jednotlivých měst. Zde na ni naváží jednotlivé městské (metropolitní) sítě, které propojí místní akademická pracoviště a napojí je na celostátní páteřní síť.

Asi již tušíte, že onou celorepublikovou páteřní sítí se stala síť CESNET (Czech Educational and Scientific NETwork), vybudovaná v poměrně rekordním čase a slavnostně uvedená do provozu 15. června 1993. Původně se měla jmenovat FESNET (od: Federal Educational and Scientific Network), ale rozdělení republiky si vynutilo nejenom její přejmenování, ale hlavně oddělené řešení v obou nových zemích (takže na Slovensku vybudovali síť SANET).

Neodpustím si zde dávný bonmot, podle kterého se úplně první verze (ještě federální) páteřní sítě měla jmenovat FERNET, od Federal Educational and Research NETwork. Ale z jakýchsi záhadných důvodů to neprošlo a přednost dostal název FESNET (později změněný na CESNET).

Na tuto páteřní síť pak v jednotlivých městech navázaly metropolitní sítě. Konkrétně v Praze to byla síť PASNET (Pražská akademická počítačová síť), v Liberci síť LIANE, v Plzni Pilsnet atd.

Rozdělení domény

Po společném (českém a slovenském) vstupu do celosvětového Internetu tedy jeho další rozvoj probíhal již v obou zemích odděleně. To s sebou přineslo i jeden celosvětový primát, týkající se naší společné domény nejvyšší úrovně (TLD .cs) – byla to první TLD doména, která byla zrušena. A později přidělená někomu jinému (Srbsku a Černé Hoře).

Zajímavé je, že tato společná „československá“ TLD se stala funkční ještě před historickým 13. únorem 1992. Do tabulek IANA byla zanesena někdy mezi říjnem a listopadem 1990, ještě v souvislosti se sítí EUNET. V seznamu RIPE se objevuje poprvé 4. června 1991, byť ještě prázdná (a DNS server pro tuto naši TLD .cs běžel na počítači mcsun v Amsterodamu).

První doména druhé úrovně pod TLD .cs, konkrétně iac.cs (patřící Ústavu aplikované kybernetiky v Bratislavě), byla zaregistrována  23. 10. 1991, a tedy také ještě před příchodem Internetu do ČSFR. To v prosinci 1992, již „po vstupu“, bylo pod TLD .cs zaregistrováno na 40 domén druhé úrovně.

Po rozdělení Československa (resp. ČSFR) k 1. 1. 1993 dostaly obě nové země své vlastní domény nejvyšší úrovně: .cz a .sk. Nicméně přechod na jejich používání ještě nějakou dobu trval – a tak se po určitou dobu nadále používala i původní společná doména. Zajímavé je, že svého maxima (v podobě 114 zaregistrovaných domén 2. úrovně) dosáhla TLD .cs v listopadu 1993 a v únoru 1994, a tedy již dost dlouho po rozdělení. Přestala se používat až v říjnu 1994 a její delegace byla zrušena v lednu 1995.

Nové české národní TLD .cz ale ještě chvíli trvalo, než se začala reálně používat. Zanesena do DNS byla sice již 13. ledna 1993, ale první doména druhé úrovně v ní byla registrována až v dubnu 1993. Ovšem která subdoména byla tou první pod TLD .cz, se asi nikdy nedozvíme, protože v onom dubnu 1993 bylo zaregistrováno hned 10 subdomén. Další přibývaly tak, jak ukazuje následující obrázek.

Další obrázek již neukazuje počty domén, ale naopak počty uzlů v jednotlivých doménách nejvyšší úrovně (tzv. hostcount). I z tohoto obrázku je dobře patrné, že původní společná TLD .cs se ještě reálně používala docela dlouho po rozdělení a že přechod pod nové domény byl pozvolný.

A jak že se dále vyvíjela naše nová národní TLD .cz? Dalším významným milníkem v její historii byl 1. listopad 1997, kdy došlo k uvolnění do té doby značně striktních pravidel pro registraci domén druhé úrovně. To se pochopitelně projevilo v rychlém nárůstu počtu registrací, který ukazuje následující obrázek (do roku 1999).

Rychlý růst pokračoval samozřejmě i v následujících letech, kdy správu naší TLD .cz již zajišťovalo sdružení CZ.NIC. Dnes (resp. v předvečer výročí) je pod TLD .cz registrováno 1 288 558 domén druhé úrovně – přičemž magická hranice jednoho milionu byla dosažena 19. listopadu 2012 v 17:24. Podrobněji se o historii naší TLD .cz můžete dočíst v této mé přednášce.

Liberalizace Internetu v ČR

Vraťme se ale ještě do první poloviny devadesátých let, do doby po onom slavnostním a oficiálním připojení ČSFR do celosvětového Internetu. Jeho služby totiž mohli i v následujících letech využívat jen akademičtí uživatelé.

Zpočátku byla důvodem ona Pravidla přijatelného použití, diktovaná zpoza oceánu tím, kdo hradil provoz páteřní sítě NSFNET. Tento důvod ale poměrně záhy padl s tím, jak se Internet sám otevřel komerčnímu využití. Jenže u nás jsme si vytvořili jinou bariéru, bránící přístupu ne-akademických uživatelů do Internetu.

Tímto důvodem byla exkluzivita (čti: monopol) na poskytování služeb veřejných datových sítí, kterou již v roce 1991 dostal od státu tehdejší Eurotel, pro svou divizi datových sítí NexTel. Důvodem nejspíše bylo přesvědčení státu, že takováto exkluzivita usnadní a zrychlí vybudování veřejné datové sítě (na bázi dnes již zastaralého protokolu X.25).

Do exkluzivity Eurotelu a jeho NexTelu přitom spadalo i poskytování (veřejných) služeb přístupu k Internetu, protože právě tak byly tyto služby tehdy klasifikovány. Ovšem sám Eurotel žádné takové služby tehdy nenabízel – a jeho exkluzivita bránila tomu, aby je mohl nabízet někdo jiný.

No, pravdou je, že se to všelijak obcházelo, zejména cestou „neveřejných“ služeb pro nějakou uzavřenou komunitu (jelikož exkluzivita se týkala veřejných služeb, nabízených komukoli). Nicméně svůj brzdící vliv to rozhodně mělo – a to až do poloviny roku 1995, kdy Eurotel odprodal svou divizi NexTel do rukou tehdejšího SPT Telecomu (pozdějšího Českého Telecomu). Tento krok byl spojen s udělením nové licence, která ale již byla udělena jako ne-exkluzivní. 

Právě tento krok, ke kterému došlo k 1. 7. 1995, znamenal faktickou liberalizaci Internetu v ČR. Protože (tehdy ještě potřebnou) licenci na poskytování veřejných datových služeb již mohli získat i další zájemci, a také ji dostávali. A tak se na scéně začaly objevovat první subjekty, fungující jako klasičtí internetoví provideři (ISP).

Právě díky komerčním ISP se přístup k Internetu otevřel každému, kdo byl ochoten za něj zaplatit. A ceny postupně klesaly, z nebetyčných výšin před liberalizací v polovině roku 1995 do přeci jen nižších úrovní (na tehdejší dobu). Schválně si ty ceny „vychutnejte“ sami, na obou obrázcích (sejmutých odsud a odsud).

Peering

S nástupem komerčních ISP přišla ještě jedna důležitá potřeba: peering. Tedy vzájemné propojení těchto poskytovatelů přístupu, tak aby „národní“ provoz mezi nimi nemusel procházet přes páteřní části Internetu (což je drahé i pomalé).

V dobách, kdy na tuzemském Internetu působili jen dva poskytovatelé přístupu (akademický CESNET a komerční CoNET), ještě nebyla potřeba peeringu tak akutní jako při existenci více ISP. A dala se řešit vzájemným (dvoubodovým) propojením. Když už ale bylo providerů více, prosadila se koncepce jednoho neutrálního peeringového bodu, ke kterému by každému ISP stačilo se připojit jednou přípojkou, a pak by (podle svého uvážení) mohl tzv. peerovat (vzájemně si vyměňovat datový provoz) s těmi ISP, se kterými se na tom dohodne.

Právě toto byla myšlenka, na které vzniklo peeringové sdružení NIX.CZ. Jeho zakladatelská smlouva byla podepsána 30. srpna 1996, ale nějakou chvíli ještě trvalo, než se našly vhodné prostory, pořídilo potřebné vybavení a zajistilo i vše ostatní, co bylo třeba. První skutečný peering tak začal 4. února 1997, a tedy skoro přesně před 20 lety (plus 9 dnů).

Na následujícím obrázku vidíte tzv. peeringovou matici z uvedené doby. Vidíte na ní jak to, které subjekty byly zapojeny do NIX-u, tak i to, kdo a jak v rámci NIXu tzv. peeroval. Včetně toho, že dva subjekty (CESNETa CoNET, resp. již Internet CZ) peerovaly „na přímo“ prostřednictvím přímého dvoubodového propojení, a tedy mimo peeringové sdružení NIX.  

Český Internet se rozvíjí

Liberalizace Internetu, fungující TLD doména, příchod komerčních ISP a jejich vzájemný peering společně otevřely dveře dalšímu rozvoji Internetu v ČR. Konečně se roztočila pomyslná spirála: přišli noví uživatelé, pro které se vyplatilo vytvářet nový původní obsah. A ten zase přilákal další uživatele, kteří motivovali k vytváření dalšího původního obsahu atd.

Takže třeba v dubnu 1996 na českém Internetu poprvé zaštěkal Neviditelný pes Ondřeje  Neffa. Jen o několik málo dní později spatřil světlo světa Lukačovičův Seznam těch nejlepších stránek u nás (dodnes fungující jako Seznam.cz). Hned na začátku roku 1997 vznikl server mobil.cz a v září téhož roku se na Internet dostal i Obchodní rejstřík, jako jedna z prvních a nejužitečnějších aktivit veřejné správy na Internetu. Zapomenout samozřejmě nemohu ani na spuštění Lupy, 2. dubna 1998.  

BRAND24

Ale to už vznikaly zajímavé nové servery a užitečné nové služby doslova jak na běžícím pásu. Jejich popis či jen pouhý výčet by nutně byl neúplný, a hlavně by už patřil do nějakého jiného článku, než je tento – který měl připomenout rovných 25 let od slavnostního připojení tehdejší České a Slovenské federativní republiky k Internetu.

Podívejte se: Kolem světa se stahuje síť. Jak česká média objevila Internet:

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).