Názor k článku Přežijí mikroplatební systémy 1. leden 2003? od Michal - Já si myslím, že je třeba rozlišovat mikroplatby...

Já si myslím, že je třeba rozlišovat mikroplatby (tu by měly být řádové v halířích halíře, zato mockrát) od plateb, které by zase měly být velké.

U mikroplateb asi není moc rozumné to sichrovat bankovní licencí. Banky, jak je známo, patří mezi nenasyty a podobně jako jiní nenasytové zvaní telekomunikační operátoři (vono je v podstatě šumafuk, jestli jde o Telekoum nebo Oskara, malou domu chtěji všichni) by měli nejradši z každé platby či mikroplatby pro sebe co nejvíc, koštuju to, že 100-150% považují za ideální stav :-)

Na druhou stranu platby dělám raději přes eBanku (resp. VISA kartu) než nějaké Monetky a spol. Když má entita mámící ze mě peníze bankovní licenci, tak se mi jeví důvěryhodnější, i když je to pochopitelně otázka do pranice.

Ale vážně, kdo chce v civilizovaném světě podnikat, musí na to mít povolení, u nás Živnost. To už lidi za dvanáct let pochopili. Sice se tím všichni neřídí, ale většinou to chápou.

Divím se tedy, proč se titíž lidé diví, že na podnikání ve finanční sféře (a co jinýho Monetky a spol. jsou) tu stát chce, aby měli také povolení. Je tedy pravdou, že potřeba bankovní licence na mikroplatby trochu připomíná útok protitankovým granátem s uranovým pláštěm pro krtkům na zahradě, ale nějaký princip v tom sptřuji.

Mikroplatební systémy vyplňovaly díru na trhu tam, kde to pro banky už nebylo zajímavé. Ale doba se mění, třeba se páni bankéři chytnou za frňák a mezeru zaplní sami, když jim jí stát tak pěkně vyčistil... A limit pár tisíc korun - kdo komu brání to poslat přímo platebním příkazem?

PS: Nevíte někdo, jak to funguje ve světě? Mám takový dojem, že tam tyhle mikroplatební systémy nějak nejsou. Pokud si všímám, tak se všude platí platebními kartami. Jestli by nebylo lepší, než plakat nad rozlitým mlékem, raději udělat něco, aby se v tomto státě platební karty začaly brát jako samozřejmost. V polovičke kamenných obchodů je člověk za exóta, když chce platit kartou. Paní v pokladně se vztyčí, frontě lidí oznámí, že to bude dlouho trvat, prohlásí, že jí terminál nefunguje, jde koke kolegini, dvě minuty čeká, tři munity po non-ISDN lince autorizuje kartu, minutu zkoumá podpis.... To vás fakt přejde chuť plati kartou částky menší jak tisícovku. (Ve Finsku nikomu nevadilo, že jsem si v sámošce koupil tři jabka na kartu. Dokonce vyřízení platby kartou trvalo asi o dvě vteřiny méně, než penězma. Na Islandu si chodí děti kupovat zmrzlinu s kartou...)

Ani na Internetu to taky není ideální, banky, které karty vydávaji, nechtějí nést za nic odpovědnost, všechno nechají buď na obchodníkovi nebo na klientovi. Reklamace blbé platby trvá měsíce, a i když jsem v právu a někdo mi nějaký prachy měsíce blokoval, tak se mi nakonec stejně neomluví a ani halíř úroků nedá.