Hlavní navigace

Proč jdou USA po Huawei a dalších čínských firmách? V sázce je ovládnutí 5G sítí

Jan Sedlák

Mezi Spojenými státy a Čínou probíhá technologická studená válka. Týká se zejména chystaných mobilních 5G sítí.

Doba čtení: 8 minut

Deník Wall Street Journal přišel s informací, že americká vláda začala svým spřáteleným zemím doporučovat, aby při budování připravovaných mobilních 5G sítí nenasazovaly technologie od čínské společnosti Huawei. Doporučení zamířilo třeba do Kanady, ale také do států, kde USA mají vojenské základny. Jde například o Itálii, Německo a Japonsko.

Spojené státy se tradičně odvolávají na bezpečnost a mají mimo jiné obavy, že by se jejich komunikace v partnerských zemích mohla dostat do rukou Číny. Americká armáda pro komunikaci vedle satelitů využívá také běžné komerční sítě. V případě budoucích 5G sítí by riziko mohlo ještě více vzrůst, protože by se k nim měla připojovat také celá řada dalších zařízení.

Zatímco americké zpravodajské služby, které samy své spojence odposlouchávají a špehují, upozorňují na bezpečnostní rizika kolem Huawei, konkrétní hrozby a bezpečnostní incidenty nepředkládají – alespoň ne veřejně. Je ovšem pravdou, že případné backdoory lze velice těžko odhalovat a je třeba vědět, co přesně a kde hledat.

Sledují všichni?

Možná USA i díky zkušenostem ze své vlastní kybernetické špionáže vědí, co je možné, a proto se mají na pozoru. Je faktem, že některé americké společnosti (mimo jiné AT&T) spolupracovaly na digitálních odposleších s NSA. Stejně tak lze předpokládat, že USA jsou prostřednictvím vlastních technologií schopné odposlouchávat další státy.

Američané často argumentují tím, že není jasné, na koho jsou firmy jako Huawei a ZTE napojené. Nejčastěji uvádějí, že nejspíše na čínskou armádu. Americký technologický sektor ale stejně tak z velké části stojí na projektech, grantech a zakázkách, které stvořil Pentagon. „Sledují nás asi všichni. Ale jsme radši, když nás špehují spojenci,“ můžete slyšet poměrně často od lidí na různých úrovních.

Z pohledu západu je u čínských firem problematická například pasáž v čínských zákonech. Ta říká, že „všechny organizace a občané musí podporovat a spolupracovat v oblasti národního zpravodajství (national intelligence)“.

Čínské firmy oficiálně jakékoli zapojení do špionáže popírají. Šéf české pobočky Huawei Radoslaw Kedzia například říká, že „společnost Huawei nikdy nepoužila svá zařízení k získávání dat jakéhokoliv státu, obchodních tajemství nebo osobních informací uživatelů. Naše společnost by nikdy netolerovala takové aktivity a nikdy se na nich nebude podílet na podnět jakýchkoliv třetích stran.“

Bez informací od tajných služeb, které nejsou veřejně dostupné, můžeme v této oblasti jen těžko vynášet nějaké jednoznačné soudy a pohybujeme se spíš na poli dohadů a pravděpodobností. Nechme proto tuto oblast stranou a zaměřme se na jiný aspekt. V aktivitách Spojených států vůči Huawei a dalším čínským technologickým firmám je totiž možné pozorovat něco, co se dá označit za technologickou studenou válku.

Studená válka

Projevuje se například tím, že samotné americké technologické firmy v čele s Ciscem tlačí na americkou vládu, aby jednala v jejich zájmu. Podobně se Američané podle informací Lupy angažují také v Česku.

Huawei se pokusy o ovlivňování zemí ze strany Spojených států samozřejmě nelíbí. „Chováním americké vlády jsme překvapení. Pokud takové chování přesáhne svou jurisdikci, nemělo by to být podporováno,“ zní oficiální prohlášení čínské společnosti.

České bezpečnostní složky se Huawei a spol. zabývají, zatím ale žádný oficiální zákaz nepadl. Oficiální prohlášení toho také moc neřeknou: „Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) se tímto tématem také zodpovědně zabývá, ovšem vzhledem k tomu, že se jedná o bezpečnostní problematiku na úrovni států, nepovažuje za správné cokoli konkrétního k tomuto tématu veřejně komentovat.“

Ředitel NÚKIB (a dříve NBÚ) Dušan Navrátil se podle informací Lupy se zástupci Huawei setkat nechce. „Já osobně bych raději používal technická zařízení ze zemí, se kterými jsme spojenci v rámci NATO nebo EU,“ prohlásil ale už dříve v rozhovoru pro Lupu.

Příchod 5G jako hlavní hybatel

Zmiňovaná technologická studená válka se týká zejména chystaných mobilních 5G sítí. O tom, co všechno 5G umožní, lze zatím spíše spekulovat. Obecně ale lze předpokládat, že velké rychlosti a nízké odezvy skutečně umožní tyto sítě využít k budování kritických systémů, na kterých bude závislá ekonomika i politika. Do budování těchto sítí také potečou obrovské částky peněz, což je značná příležitost pro dodavatele technologií a jejich partnery.

Právě Huawei je, jak se zdá, ze všech současných hráčů na trhu v nejlepší výchozí pozici – pokud se tedy nebudeme bavit o množících se zákazech. „V současné době existuje pouze jeden skutečný dodavatel 5G technologií, a tím je Huawei. Ostatní musí přidat,“ uvedl například nedávno hlavní síťový architekt British Telecomu (BT Group) Neil McRae.

Jak vypadají první 5G technologie od Huawei:

Huawei je největším držitelem patentů, které se 5G týkají, má jich už zhruba 1500. Firma jen v minulém roce investovala 13,2 miliardy dolarů (15 procent z celkových tržeb) do výzkumu a vývoje, přičemž hnací silou těchto investic je 5G. Zároveň oznámila navýšení těchto investic na 15 až 20 miliard dolarů ročně. Mezi 20 až 30 procenty z toho má jít na základní výzkum, doposud to bylo asi 10 procent.

Částky, které investují západní konkurenti, jsou výrazně nižší. Finská Nokia, pod kterou spadá i koupený Alcatel-Lucent, si navíc na rozvoj 5G musela půjčit od Evropské investiční banky 500 milionů eur. Švédský Ericsson si od stejné instituce půjčil 250 milionů eur. Obě firmy zároveň masivně propouštějí a prochází restrukturalizací.

Velké náklady

Srovnávat se nedají ani roční tržby. Huawei je za rok 2017 na zhruba 92 miliardách dolarů, zatímco Nokia na 26 miliardách a Ericsson na 24 miliardách dolarů. Huawei nyní na globálním trhu s telekomunikačními technologiemi drží celosvětový podíl 22 procent, Nokia má 13 procent, Ericsson 11 procent a další čínský hráč ZTE je na 10 procentech. Huawei už je také za vedoucím Samsungem dvojkou na trhu s chytrými telefony. A to v obou případech v podstatě nefiguruje na americkém trhu.

Huawei během svého růstu nepochybně výrazně těžil z levné pracovní síly v Číně a podpory ze strany státu. Čína je obrovský trh, který firmě pomohl finančně vyrůst a investovat do expanze v zahraničí. Čína je pro Huawei stále největším odbytištěm poskytujícím velké peníze, hned za ní je ale Evropa. Huawei byl historicky schopný díky kombinaci více těchto faktorů nabídnout technologie, které „jsou ok“ a často za velmi dobrou cenu.

Dobrou cenu si Huawei bude moci udržet i nadále – a nemusí jít nutně o dotované podstřelování (i to je možné, protože se pak lze „zahojit“ na následných službách). Mobilní operátoři musí soutěžit o mobilní frekvence a nakoupit hardware a další služby, což pro ně představuje obří náklady. Rádi proto využijí technologii, která je dobrá a za nízkou cenu. Investovat do domácích evropských značek představuje náklady navíc.

Ovládnutí licenčních poplatků

Hraje se ale také o to, kdo bude definovat mezinárodní 5G standardy, ze kterých pak tahounům těchto oblastí potečou licenční poplatky. Čína byla ve 4G a 3G spíše na okraji, do 5G ale dlouhodobě strategicky investuje a nyní chce být tím, kdo standardy bude určovat a inkasovat peníze za licenční poplatky.

Organizace 3GPP, která na nasazování standardů dohlíží, se snaží příspěvky jednotlivých zemí začlenit tak, aby nevznikla jedna dominantní síla. Ovšem očekává se, že podíl čínských firem v případě 5G výrazně naroste a společně se přiblíží k asi 40 procentům.

Tato skutečnost dopadla i na plánovaný největší ICT obchod v historii. Americký prezident Donald Trump opět pod záminkou bezpečnosti zarazil, aby společnost Broadcom za 117 miliard dolarů koupila amerického výrobce čipů Qualcomm. USA vadilo, že je Broadcom formálně vedený jako firma ze Singapuru. A to i přesto, že její výkonný ředitel má americké občanství, většina zaměstnanců Broadcomu působí ve Státech a Broadcom chtěl jako součást obchodu své sídlo přesunout do Kalifornie.

Spojené státy měly ale především obavy, že Broadcom po vynaložené obří odkupní investici sníží rozpočty, které Qualcomm vkládá do výzkumu a vývoje spojeném s čipy pro 5G. To by pak podle americké vlády vytvořilo další prostor pro čínské podniky, jejich sbírání licenčních poplatků a posilování vlivu.

Čína na to odpověděla tím, že neschválila obchod v hodnotě 44 miliard dolarů, kdy Qualcomm chtěl koupit NXP Semiconductors. Jeho čipy by Qualcommu umožňovaly těžit z 5G sítí a k nim připojených chytrých zařízení.

Kdo ukáže cestu

Bitvy se odehrávají i jinde. Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) bude v příštím roce hostit akci World Radio Conference, kde se bude opět debatovat o alokaci spektra v rámci 5G. USA a Čína zastávají opačné názory na to, jak by se k alokaci mělo přistupovat. Další státy se pak k jednotlivým stanoviskům připojují.

Zejména Spojené státy také kritizují to, že roste vliv Číny právě v organizacích jako 3GPP a ITU. Čína v loňském roce v rámci 57 vedoucích pozic v 3GPP obsadila 10 slotů.

Mnoho západních operátorů v neformálních hovorech vyjadřuje obavy, zda bude reálně možné budování 5G sítí financovat. Toho se ostatně obává i americká vláda. Množí se obavy, že tamní operátoři nezvládnou zemi pomocí 5G pokrýt jen tak, zatímco v Číně to půjde rychle. Očekává se, že Čína 5G sítě zprovozní do roku 2020. Na tomto velkém cíli se s trochou nadsázky podílí celý národ (firmy, vláda, akademický sektor), protože jde o součást strategických státních priorit.

Čína chce 5G nasadit jako první z toho důvodu, aby podpořila svoji pozici při alokaci spektra. Bude moci demonstrovat, že jí navrhované nízké frekvence jsou ideálním řešením za dobrou cenu. To pak může přesvědčit operátory z dalších zemí a tím pádem podpořit export 5G technologií z Číny.

A nejde čistě o výrobky Huawei. Na expanzi 5G se připravuje i řada dalších čínských podniků zabývajících se internetem věcí, umělou inteligencí a podobně. Pokud tedy v poslední době slyšíme o takzvané digitální hedvábné stezce, toto je její vrcholná varianta.

Našli jste v článku chybu?