Přerušování pořadů reklamami je obtěžování. Že jsou hlasitější než všechno ostatní je na první pohled zřejmé úplně každému slyšícímu a žádné řeči o subjektivním vnímání a další výmluvy tomu nijak nepomůžou.
Běžný divák chápe, že reklamy musí být, aby televize měla z čeho žít. Co je ovšem těžko k pochopení, že televize k reklamě přicpe ještě hromadu stejně hlasitých upoutávek na vlastní pořady a přidá třeba i zprávy, které nikoho nezajímají. Dělá to proto, aby toho nemusela vysílat (kupovat, vyrobit) tolik za účelem vyplnění času mezi reklamami. Otřesnou hrůzou jsou dále také tele-shoppingy na ČT, aktuálně s poskakujícími duc-duc tlouštíky, které vás mlátí přes hlavu dvacetkrát denně.
Ještě štěstí, že v televizi je něco zajímavého tak málokdy, že příčetný divák přílišným obtěžováním netrpí, protože se nedívá. Buď jde dělat něco užitečného, nebo si pustí to co chce a kdy chce.