Ještě než se konkrétně vyjádřím k obsahu článku a vysvětlím, proč řadu jeho závěrů považuji za zcela či z části nesprávné, je třeba zdůraznit velmi důležitou skutečnost. Celý text se opírá o znalecký posudek soudního znalce Vladimíra Smejkala. V tomto ohledu nezbývá než konstatovat, že soudní znalec může posuzovat, resp. má posuzovat pouze otázky znalecké, NIKOLI však právní. Předmětem jeho posudku tedy rozhodně nemohou být právní závěry ohledně autorskoprávní ochrany domén a už vůbec ne hodnocení skutečnosti, zda jakýsi řetězec znaků autorským dílem je, či není. A to ani v tom případě, že by soudní znalec byl právník (což navíc Vladimír Smejkal není). Z článku jsem však nezískal dojem, že by Vladimír Smejkal tvrdil, že doménové jméno je autorským dílem. Tuto myšlenku, jak se zdá, dovozuje autor sám, a to bezprostředně na základě citace části zmíněného posudku.
Rád bych se zde pokusil vysvětlit, že diskuse nad touto otázkou je sice z teoretického hlediska zajímavá, ale v 99.9 procentech případů bez praktických důsledků. Nejprve mi dovolte velmi stručně něco říci k právní povaze doménových jmen.
Právní povaha doménových jmen
Je zřejmé, že doménové jméno je s ohledem na platnou právní úpravu třeba považovat za jinou majetkovou hodnotu ve smyslu § 118 ObčZ a jako takové tedy může být předmětem občanskoprávních vztahů. To je velmi podstatné pro veškerý rozsah práv, které k tomu náleží. V každém případě však nejde o věc (či právo), a nelze proto hovořit o vlastníkovi doménového jména, ale spíše o „držiteli“ případně o „majiteli“.
S úmyslem vyhnout se právně-teoretickým sporům kolem pojmu „jiná majetková hodnota“ zde hodlám pouze zmínit ty nejdůležitější (a teorií uznávané) způsoby ochrany doménových jmen; závěrem pak mám v úmyslu nastínit předmětnou otázku autorskoprávní.
Doménové jméno a ochranná známka
(Zákon o ochranných známkách)
Posuzování vztahu (či možné kolize) doménového jména přichází v úvahu výhradně u ochranných známek slovních (tvořených písmeny, číslicemi či jejich kombinací) nebo kombinovaných (slovní i grafické prvky). Osobně se domnívám, že jednání, kdy je užíváno doménové jméno shodné nebo zaměnitelné s ochranou známkou např. pro prodej stejných či podobných výrobků či služeb, může být ve většině případů považováno za porušení zákona; tj. lze se svých práv úspěšně domáhat žalobou (např. na zdržení se takového jednání). Vzhledem k velmi rozdílné povaze doménového jména a ochranné známky (vedle sebe může existovat více stejných ochranných známek pro různé druhy služeb či výrobků) a řadě dalších souvisejících problémů (např. otázce časové souslednosti registrací apod.) však i zde jde možno najít řadu sporných (a judikaturou dosud nevyjasněných) otázek.
Doménové jméno a obchodní firma
(Obchodní zákoník)
Na rozdíl od ochranných známek není firma spojována s konkrétními výrobky či službami, a tak může být nepochybně při konfliktu doménového jména a společnosti tato skutečnost úspěšně žalována. Pro posouzení úspěšnosti takové žaloby by jistě byly významné otázky dobré víry, identifikační schopnosti, věhlasu či světoznámosti konkrétní obchodní firmy. Pokud by tedy doménové jméno bylo v konfliktu s takovýmto označením (např. Coca-Cola či Compaq), mohl by se oprávněný subjekt mimo jiné domáhat, aby se osoba, která se takové doménové jméno zaregistrovala, zdržela jeho používání a případně též žádat náhradu škody. I v tomto směru však dosud přetrvává řada otazníků.
Doménové jméno a některé další aspekty jeho právní ochrany
V některých dalších případech může být ve vztahu k doménovému jménu chráněn i název jiné právnické osoby (např. zájmového sdružení právnických osob dle ObčZ) či různá zeměpisná označení. Z cizí judikatury pak navíc také vyplývá, že ochrana se poskytuje např. jménům slavných osobností (např. Julia Roberts apod.), případně jejím pseudonymům (např. Madonna).
Za jistou zajímavost pak může sloužit otázka ochrany tzv. druhového označení služeb. V tomto ohledu za zmínku stojí nedávný judikát, kde soud rozhodl, že majitel doménového jména, které se skládá z německého slova Rechtsanwaelte (advokáti) a národní domény ( rechtsanwaelte.de), se dopouští nekalé soutěže, neboť vylučuje ostatní soutěžitele z užívání této domény. Vzhledem k obdobné úpravě této problematiky v právním řádu České republiky lze předpokládat, že majitelé některých druhových doménových jmen (např. advokat.cz, znalci.cz či pravni-sluzby.cz) nemusí mít k těmto jménům v budoucnu zrovna dvakrát jisté právní postavení.
Doménové jméno – autorské dílo
(Autorský zákon)
Nejprve bych zde rád dodal, že myšlenka autorskoprávní ochrany domén není věcí až tak neznámou jak v právní praxi (na toto téma existuje v USA řada soudních rozhodnutí), tak i v právní teorii (prvním autorem, který se tímto u nás zabýval a dle mého soudu rovněž největším odborníkem na tuto problematiku u nás, je Jiří Čermák, Internet a autorské právo, LINDE 2001, s.65. Dále tuto problematiku zmiňuje rovněž Svoboda a kol., Právní a daňové aspekty e-obchodu, LINDE 2001, s.108).
Autorské dílo je vymezeno v § 2 odst. 1 AutZ jako „dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam“. Z výše uvedeného vyplývá, že definice díla jakožto předmětu práva autorského je opravdu značně široká a na první pohled ji opravdu lze pro účely ochrany doménových jmen použít. Pokud se ovšem podrobněji zamyslíme nad jednotlivými požadavky AutZ, zjistíme, že naprostá většina doménových jmen nesplňuje požadavek jedinečnosti (§ 2 odst 1. AutZ). Za autorské dílo totiž sotva lze považovat slovní spojení typu seznam.cz, lupa.cz či novinky.cz, protože nejde o jedinečný tvůrčí výsledek činnosti autora, ale v běžném životě užívaná slova (pouze s připojením národní domény .cz). K tomu, aby dílo mělo znaky výsledku konkrétní jedinečné tvůrčí činnosti autora, je třeba určité výjimečnosti díla jako celku (a nikoli pouhé zopakování, zaznamenání event. registrace běžného slova či slovního spojení).
Lze si tak proto představit autorskoprávní ochranu doménového jména maxipesfik.cz nebo ottuvslovniknaucny.cz, ale jistě ne již běžných jmen typu auto.cz, mleko.cz či sport.cz. Dle mého odhadu o autorskoprávní ochraně doménových jmen přichází v úvahu hovořit pouze u cca. 0.1 procenta existujících doménových jmen.
Ještě malá poznámka na závěr
Absenci zvláštního zákona upravujícího problematiku doménových jmen lze jen sotva v současné době považovat za zjevně vytýkatelný nedostatek legislativní úpravy. Osobně se domnívám, že právní otázky doménových jmen se v budoucnu podaří úspěšně řešit pomocí již existujících právních institutů (obchodní firma, ochranné známky apod.), a to za vydatné pomoci soudních rozhodnutí (kterých se snad brzo dočkáme :-)). Otázka užitečnosti a smyslu zvláštní legislativní úpravy doménových jmen však zůstává nadále otevřena a nic nebrání tomu, aby nakonec vedla ke vzniku jakéhosi zvláštního právně upraveného druhu jiné majetkové hodnoty (tak, jak je tomu např. u ochranných známek, práv k databázi atd.).
Hovořit o autorskoprávní ochraně vybraných doménových jmen (např. maxipesfik.cz) je tedy sice opravdu možné (a místy to může být i zajímavé), ale v žádném případě nelze generalizovat a vztáhnout uvedenou problematiku na doménová jména jako celek, resp. hovořit o stovkách doménových jmen tak, jak činí autor článku.
Soudní znalec Vladimír Smejkal zaslal Lupě prohlášení k článku Luďka Šorma Doménové jméno – dílo autorské?, kde je citován jeho znalecký posudek. Konstatuje v něm, že se ve znaleckém posudku nikdy nezabýval otázkou autorskoprávního charakteru doménových jmen a že v žádném případě nelze pojmy jako „duševní vlastnictví“, „nehmotný majetek“ a „autorské dílo“ volně zaměňovat.
