Hlavní navigace

Roman Vrba (Ministerstvo vnitra): V pozadí datových schránek se vede obrovská papírová válka

10. 1. 2023
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: Ministerstvo vnitra ČR
Má stát zavádět datové schránky povinně? Co přineslo zásadní předělání systému na konci loňského roku? A proč se ministerstvo vnitra příliš nezabývá uživatelskou přívětivostí rozhraní datovek?

Povinné zřizování datových schránek je správná věc, čím víc lidí schránky používá, tím víc se uspoří peněz. Stát má zajistit hlavně fungování celého systému, ale přívětivé uživatelské rozhraní má nechat spíš na soukromých firmách. To mimo jiné v rozhovoru pro Lupu říká ředitel odboru e-governmentu na Ministerstvu vnitra Roman Vrba

Část rozhovoru jsme přepsali do textu, celý si jej můžete poslechnout ve formě podcastu na službách Spotify, Apple Podcast, Google Podcast, nebo přímo zde:

Vy máte datovou schránku, předpokládám. Máte jich víc, nebo jen jednu? 

Mám pouze jednu a jsem úplně stejnou „obětí“, nebo tím šťastným, komu se zřídí datovka ještě ze zákona, jako OSVČ. 

Tak obětí, nebo tím šťastným? 

Šťastným, rozhodně šťastným. 

To ale musíte říkat, protože máte datové schránky na starosti. 

Nemusím, nemusím, ale myslím si, že to je správný krok.

Ministerstvo vnitra na podzim spustilo kampaň, která má lidem vysvětlit, proč by měli datové schránky používat. Kampaň je postavená na rychlosti: že je to rychlejší komunikace se státem. Je to pro uživatele opravdu ta hlavní výhoda? 

Nejdřív si musíme uvědomit, jak definujeme stát. Někteří lidé si myslí, že stát něco dělá, k něčemu je nutí, něco zaplatí, ale je třeba si uvědomit, že stát jsme my všichni. Jsme jeho součásti, s tím nic nenaděláme. A také rozpočet a prostředky, které stát utrácí, jsou naše peníze. Takže jestliže stát něco uspoří, znamená to úspory pro nás.

A pokud u datovek mluvíme o časovém hledisku, tak ano, to je jednoznačné. Můžu s úřadem komunikovat z domova, velmi rychle na úřad přijde, takže i reakční doba je rychlejší. Cesta poštou je přece jenom delší. Platí to i v případě dlouhodobě zmiňovaného daňového přiznání. Když jej pošlete elektronicky, je ve formátu XML, který je nadefinovaný a uloží se přímo do systému. A při vyplňování funguje kontrola toho, co vyplňujete. Všechno je rychlejší, nejenom komunikace, ale i procesy uvnitř veřejné správy.

Pokud toho takhle digitálně fungovat víc, všechno bude rychlejší. A rychlost znamená čas, čas se rovná peníze. A datovky jednoznačně peníze šetří. Před půl rokem jsme překonali hranici miliardy poslaných datových zpráv, a když si spočítáte náklady na provoz datových schránek a proti tomu dáte, kolik by stálo posílání těch zpráv poštou, tak můžeme mluvit o desítkách miliard úspor. A čím víc lidí datovky používá, tím větší úspory. 

Tím se dostáváme k tomu, proč vlastně původně datovky vznikly. Pokud si dobře pamatuju, mluvilo se tehdy opravdu hlavně o tom, že stát ušetří za posílání papírových dokumentů. Ale trošku už tehdy chybělo uvažování o tom, v čem bude výhoda pro uživatele a v čem pro ně bude služba uživatelsky příjemná, aby ji rádi používali. Změnilo se to? 

Neřekl bych, že to je úspora jenom pro stát. Uspoří třeba i účetní firmy, které dělají účetnictví pro živnostníky. Tak, když ten účetní dělá třeba třicet, čtyřicet firem, je i pro něj diametrální rozdíl, když komunikuje se státem elektronicky. Když jeho klienti mají datovku a on jednoduše obsluhuje jejich daně, všechna ta přiznání a veškerou komunikaci s úřady, jsou to neskutečné úspory i na jeho straně. No a ty se samozřejmě promítnou i vůči živnostníkovi, pro kterého pracuje. Takže úspory jsou oboustranné. 

Změny v datových schránkách: nový názor stroje, nový způsob doručování a překvalifikování už existujících schránek Přečtěte si také:

Změny v datových schránkách: nový názor stroje, nový způsob doručování a překvalifikování už existujících schránek

A co se týká toho startu, datovky možná svým smyslem trošku předběhly dobu. Přišly v době, kdy ještě znalost internetu a jeho rozšíření nebyly velké. Ani technologie ještě nebyly dobré, takže první datovky byly trochu peklo. Člověk si musel doinstalovat komerční software, nebylo to úplně přívětivé. Odpovídají tomu i počty uživatelů. Ze začátku měli datovky povinné některé právnické osoby, tuším advokáti, a samozřejmě stát. Dobrovolně si je v prvních třech letech pořídilo do dvaceti tisíc lidí. To jsou dnes počty, které dáme ani ne za měsíc. 

Uživatelská přívětivost od té doby šla trochu nahoru, výrazně se, myslím, změnila třeba s Portálem občana. Ale pořád, když se k datové schránce dostane člověk, který nemá zkušenosti s počítačovými systémy a s úředním jazykem, může být, myslím, dost zmatený. Už jenom mu vysvětlit, proč jsou různé typy datových schránek, co znamená různé názvosloví, certifikáty a já nevím, co všechno. Vstupní bariéra je pro člověka, který s tím nemá žádné zkušenosti, poměrně vysoká. Budete s tím něco dělat, když se teď dramaticky rozšíří počet lidí, kteří budou mít datovky zřízené?

Přesně tak. Stránky webové aplikace Mojedatovaschranka.cz prošla změnou a víc se přiblížila Portálu občana, takže jsou designově sladěné a mnoho textů, které tam původně byly, je skryto, aby nerušily. Snažíme se posouvat. Ale myslím si, že stát by měl budovat velké, obrovské, backendové systémy a měl by je udržovat tak, aby běžely, protože je to kritická infrastruktura. Měl by zajistit, aby nevypadávaly, aby byly bezodstávkové a tak dále. Ale frontend se strašně rychle mění a já nejsem úplně zastáncem toho, že by ho měl řešit stát. Měl by podle mě vytvořit podmínky pro byznysovou stranu, aby tyto služby nabídla ona. 

V souvislosti s bankovní identitou se nám třeba hodně přiblížily banky, ta spolupráce je úspěšná a některé banky přemýšlí o tom, že by datovka byla součástí jejich internetového bankovnictví. Sázím na to, že se v datovkách bude víc používat i placená komunikace (tzv. datové poštovní zprávy, pozn. redakce), a potom to dává smysl. Budete mít jednu aplikaci pro internetové bankovnictví a v ní i datové zprávy, jak od státu, tak i ze soukromého sektoru, a banky si s tím vyhrají. Myslím, že to může být také dobrá cesta. 

Dobře, ale stát se přece nemůže úplně zbavit odpovědnosti za rozhraní, které lidem dává, aby datovky používali. Když se podívám na ten web Mojedatovaschranka.cz a kliknu tam na odkaz, na začátku vidím nějaké novinky o výlukách a odkladu nasazení velkoobjemových datových správ formátů ZIP a ASiC. Moje máma by asi vůbec nevěděla, o co tady jde. Pak si kliknu na odkaz Co jsou datové schránky a tam mám hned na začátku šílený text: „Dne 1. 7. 2009 byl spuštěn informační systém datových schránek, a to na základě zákona zákona 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů…“ Než se dostanu k nějaké užitečné informaci, jsem tak zaplněn různými úředními a zákonnými pojmy, že vůbec nevím, co mám dělat. Nebo kliknu na odkaz Chci datovku a tam je seznam typů datových schránek, ve kterém se neorientuju a netuším, proč mi to tady někdo takhle vypisuje, jsou tady nějaké kódy a podobné věci. To je přece pro lid strašná bariéra, ne? 

Důvodem je to, co jsem uváděl. My jako zástupci státu musíme fungovat a naplňovat zákon tak, jak je napsaný. Je nestravitelný a překládat legislativní jazyk do reálného jazyka je velmi obtížné, aby se člověk neodklonil od toho, co je de facto smyslem toho zákona. To je jedna z nejtěžších věcí. Vím, že třeba v Dánsku na to mají celý tým, který pracuje pět dní v týdnu jenom na tom, aby překládal legislativní jazyk do normální řeči. 

Datové schránky: prezident podepsal novelu a Finanční správa přišla se svým výkladem důsledků [AKTUALIZACE] Přečtěte si také:

Datové schránky: prezident podepsal novelu a Finanční správa přišla se svým výkladem důsledků [AKTUALIZACE]

To je dobrý nápad. Máme takový tým v Česku? 

Máme, ale je strašně malinkatý. Třeba na gov.cz jsou životní situace: například když se mi narodí dítě a podobně. Člověk si řekne, že to je strašně primitivně jednoduché, ale ve skutečnosti je za tím půl roku práce s jednotlivými gestory agend a hádání o každé slovíčko. Není to triviální. Ty nejjednodušší věci jsou většinou nejdražší, i co se týče designu a tak dále. Vymyslet něco jednoduchého je fakt těžké. Proto třeba i v těch datovkách jedeme v podstatě na jistotu, že musíme říct, na jakém zákonném základě jsou vytvořené a podobně. Chápu, že to pak lidi může mást, to je pravda. 

Řešením může být třeba Datovka od CZ.NIC, což je aplikace, kterou používá asi mnoho lidí a která je odbalastněna od těchto úředních záležitostí, které my máme povinnost uvádět. Když bude frontend dělat byznysová strana, další výhodou je, že se většinou soustředí na konkrétní skupinu lidí, na nějakou klientelu, pro kterou aplikaci optimalizuje. Kdežto stát bude muset vždycky fungovat pro všechny. Aplikace jako Mojedatovaschranka.cz musí naplnit i požadavky třeba advokátů, kteří potřebují vyplňovat, na základě jaké agendy, paragrafu a podobně. 99 % lidí to sice nikdy nepoužije, ale ze zákona to tam musí být. 

Takže to musíte nějak elegantně skrývat, ale portfolio bude vždycky daleko širší nebo bude absolutní: musí se to dělat pro všechny. A tím, jak to děláte pro všechny, tak to zbastlíte a pak je ten výsledek takový, jaký je. Je to strašně těžké. Ale neobhajuju to, používání datovek by mělo být jednoduché. Když se podíváte na první verze a srovnáte s dneškem, určitý posun najdete. 

Loni v květnu na konferenci Internet ve státní správě a samosprávě (ISSS) jistý člověk mluvil právě o tom, jak se budou po novém roce zřizovat povinně datové schránky osobám samostatně výdělečně činným, spolkům a dalším subjektům. A říkal, budu citovat: „Ti lidi budou strašně naštvaní. Já si myslím, že budou ale neuvěřitelně naštvaní, jak ty systémy jsou složité, jak jsou nepřehledné. A myslím si, že to je na tom to úžasné, že tím, že budou naštvaní ti občané, klienti, rovná se voliči, tak skutečně vyvinou tlak a my se posuneme velmi rychle dál.“ Ten člověk se jmenoval Roman Vrba. Takže, myslím, sám vnímáte, že ten problém opravdu existuje. 

Absolutně. Je to věc, které se věnuju. Vznikla třeba služba Seznam datových schránek, kam jsme nalili data z Registru osob. Zadáte si tam IČ a zjistíte, jestli vám byla datovka zřízena, nebo je tam informace, že i když máte pozastavenou činnost, i tak se vám datovka zřídí. Takže ta služba existuje, ale odkaz je na webu až dole, v takové šedé zóně, hledal jsem ji a byl jsem naštvaný, že ji nemůžu najít. Existuje spousta podobných věcí, které se snažíme testovat. Ale je třeba brát v úvahu, že leckdy je úkolů, které musíme zabezpečit, obrovské množství, a ne všechno jde rychlostí, kterou si představujete. 

Jak na datovku: co je to fikce doručení a co byste o ní měli vědět Přečtěte si také:

Jak na datovku: co je to fikce doručení a co byste o ní měli vědět

Možná právě ten větší tlak, o kterém jsem mluvil, může některým věcem dát vyšší prioritu. Datovky jsou výjimečné v tom, že mají svoje financování, to je jejich specifikum, ale soustředí se hlavně na to, aby systém běžel. Uživatelská zkušenost (UX) a přívětivost je až to poslední, i když to potom kazí 95 % odvedené práce. 

Kolik lidí máte v týmu na produktové vedení datovek, UX a na to, aby rozhraní nějakým způsobem vypadalo? Nebo i na ten překlad z úřední do přirozené lidské řeči? 

Na Ministerstvu vnitra sestává tým pracující na datovkách, když nebudu počítat sebe, ze dvou, tří lidí. Není to ani oddělení. To je jedna realita. Druhá věc je, že nám to celé na klíč dělá Česká pošta, nevím, jak velký tým je tam, ale myslím si, že moc velký nebude. A technicky celé datové schránky provozuje O2. Takže ty počty jsou nízké. Ale i když máme dodavatele, všechna zadání musí vznikat u nás na vnitru. A náš malý tým má na starosti i to, co jsem říkal: papírovou válku, která se vede v pozadí datovek, a je obrovská. Musíme také zabezpečit všechny dotazy od občanů, úřadů, soudů a tak dále. Ta agenda je velká a tým je hodně poddimenzovaný. 

No to koukám, takovéhle počty. 

UX DAy - tip 2

Celý e-government má ve skutečnosti 35 nebo 36 lidí (smích). 

Jak bude na jaře probíhat zřizování datových schránek OSVČ nebo spolkům? Jaké jsou největší mýty kolem datovek? A dočkáme se změn v mazání datových zpráv po 90 dnech? Poslechněte si celý rozhovor ve formě podcastu: 

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).