Hlavní navigace

Sdílení souborů před soudem a v regálech hypermarketů

Vojtěch Bednář

Jednou z méně zajímavých zpráv ze světa komunikací, které se v nedávné době objevily, je i to, že Nejvyšší soud v USA se bude zabývat otázkou porušování autorských práv výměnnými sítěmi Grokster a Morpheus.

Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Jednou z méně zajímavých zpráv ze světa komunikací, které se v nedávné době objevily, je i to, že nejvyšší soud v USA se bude zabývat otázkou porušování autorských práv výměnnými sítěmi Grokster a Morpheus.

Spor, který v různých obměnách probíhá již notnou dobu, spočívá v žalobě majitelů autorských práv multimediálních obsahů, především studia MGM, po kterém byl také pojmenován, „proti provozovatelům systémů na výměnu souborů“. V těchto systémech se totiž mění „intelektuální vlastnictví“ a zábavní koncerny štve, ze z toho nic nemají. Proto se pokoušejí pohnat k zodpovědnosti – a pokud možno zlikvidovat – právě provozovatel výměnných systémů. Ti argumentují tím, že nemohou za to, jaká data si uživatelé v jejich sítích šíří. A vypadá to, že s touto obhajobou jsou na koni. Nepředpokládá se totiž, že by nejvyšší soudní instance, ke které byla causa dohnána po několika odmítnutích v níže položených patrech amerického soudnictví, chtěla a měla důvod rozhodnout jiným způsobem než její předchůdci.

Za dobu, po kterou se soudy mezi provozovateli výměnných sítí, občas jejich uživateli a sem tam ISP, kteří tyto uživatele připojují do Internetu, vedou, došlo v oblasti výměnných systémů a především pak jejich obsahu k něčemu, co bych nazval celkovou stabilizací situace. Několik globálních výměnných systémů a bezpočet jejich různých malých odnoží a jednotlivých bodů nabízí v podstatě neomezený výběr multimédií. Hudba od nesmrtelné klasiky přes nejnovější pecky až po rarity a sběratelské nahrávky na Internetu prostě, soudy nesoudy, je. Co se situace v oblasti tak říkajíc elektronické kinematografie týče, pak výměnné systémy hostí nejnovější filmy dříve, než se vůbec dostanou do kina. To je ostatně notoricky známá skutečnost.

tip Content First Rozanek

Výměna multimediálních dat – hlavně tedy muziky a filmů – už dávno není jenom otázkou uživatelů počítačů, není otázkou těch, kteří se na takové filmy koukají, a producentů, pro které představuje ztráty. „Nelegální šíření“ „intelektuálního vlastnictví“ živí rozhodně ne intelektuálním chlebem ve světě i v ČR pěknou řádku zaměstnanců a podnikatelů. Troufám si tvrdit, že nebýt filmů a hudby, prodala by se možná desetina objemu prázdných CD a DVD médií. Vypalovací mechaniku kteréhokoliv typu by si pořídil každý desátý z těch, kteří ji již mají. A víte proč? Protože kromě hudby, filmů a pirátských programů už nic dalšího na Internetu ani v běžném PC nezabírá tolik místa, aby to CD nebo DVD vůbec potřebovalo.

Stejný vztah jako na prázdné nosiče a zapisovací mechaniky můžeme velmi snadno promítnout do vysokorychlostního připojení k Internetu. „Nevím, proč bychom měli platit za ten drahý Internet, když ho máme přes telefon dva roky a funguje,“ říká uživatelsky počítačově gramotná žena v domácnosti. „Ale když pak budeme stahovat filmy, mamííí“ oponuje synátor. Podobné příhody svědkem jsem byl nedávno v hypermarketu. Koupit DVD přehrávač s podporou DivX, nebo ne? „Když si připlatíte tu pětistovku, budete se moci dívat na filmy z Internetu,“ nabádal manželský pár k nákupu ne úplně nejlevnějšího (ale stejně neznačkového modelu) prodavač ve středních letech. Jistě neměl na mysli, že by se za takový film mělo zaplatit, a kupující už teprve ne.

Krátce řečeno, ať už spor o dvě výměnné sítě v USA skončí jakkoliv, faktem je, že jejich dosah už dávno překročil hranice programů schopných někde najít písničku a pak ji nějak přehrát. S tím, čemu se u soudů říká hezky „krádeže intelektuálního vlastnictví“ a co autoři článků o technologiích jmenují opisem (existuje naprosto seriozní case study o řízení lokální sítě s „velkým provozem nástrojů pro vzájemný přenos souborů“), počítají tak či onak prodavači DVD, poskytovatelé připojení, výrobci vypalovaček, chemické závody produkující média. A možná tak trochu i prodejci polepů na CD, autoři komerčních programů na kopírování obalů DVD a další a další a další. O tom, zda jsou výměnné systémy legální, nebo ne, ať si v Americe nebo kdekoli jinde rozhodují soudy. Ale staly se, přímo a hlavně v důsledku, součástí naší kultury.