Doby, kdy se Káhiře dalo říkat Paříž na Nilu, jsou dávno pryč. V ulicích severoafrické megapole se zhruba 22 miliony obyvateli je vidět široce rozšířená chudoba, úpadek, nečistota a rozpadající se budovy. Den pohybu po městě má kvůli smogu efekt na plíce jak krabička cigaret za večer. Do hotelů či restaurací se vstupuje přes bezpečnostní kontroly a taxíky jsou při příjezdu očichávány hlídacími psy. Doprava kolabuje a má jen nepsaná pravidla troubení. Kupní síla velká části obyvatel je velmi nízká, často proto chodí na levná chaotická tržiště. Najdete tu i několik velkých komplexů zaměřených na počítače, servery, hardware a obecně elektroniku. Z velké části se zde prodává použité zboží z Evropy.
Špatná ekonomická situace Egypta má kořeny v 50. a 60. letech minulého století. K moci se dostal prezident Násir, který jako reakci na dřívější kontrolu země ze strany Velké Británie zavedl znárodňování. Z Egypta velmi rychle odešli zahraniční investoři, kapitál, know-how a schopní lidé.
Stát začal garantovat pracovní místa v administrativě a státních firmách. Nic z toho ale nedokázal dobře řídit, vznikly přezaměstnané byrokratické kolosy neschopné reakce, navíc plné korupce. To společně s dotacemi na potraviny či palivo výrazně zatížilo státní rozpočet a svázalo ruce v investicích.
Přidaly se i další efekty. Jelikož Egypťané po zavedení socialistických pravidel zchudli, stát zastropoval ceny nájmů. Majitelé nemovitostí do nich přestali investovat, protože jim to ekonomicky nevycházelo. Z kdysi krásných budov jsou dnes velmi často ruiny nebo ušmudlaná stavení, stejně jako z veřejného prostoru.
Slabá kupní síla a hledání alternativ
Státu časem došlo (od Násira do dnešní doby proběhlo pár převratů), že se vydal špatnou cestou a postupně, ale velmi pomalu a opatrně se snaží o reformy. Například se zastropovanými nájmy je to ale těžké. Až desítky procent obyvatel žijí pod hranicí chudoby. Uvolnit a zvednout nájemné v podstatě znamená dostat miliony lidí na ulici. Ani obecná situace v ekonomice se nelepší. V mnoha sektorech drží monopol armáda, což odrazuje zahraniční investory a neexistuje konkurence.
Stát si ve velkém půjčuje od mezinárodních věřitelů a staví takzvanou novou Káhiru, ta je ale pouze pro elity. Tedy ty, které zbyly. Například IT odborníci utíkají do zemí jako jsou Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie. Dluh země roste a velká část rozpočtu jde na jejich umořování. Egypt využívá geopolitiku. Kontroluje klíčový Suez. A Evropa má obavy z další vlny migrace – v Egyptě žije 110 milionů lidí a porodnost chudých roste. Mezinárodní peníze tedy průběžně dál tečou, stabilita je hlavní.
Inflace v zemi je obrovská a z velké části zdemolovala tradiční střední třídu. Dokonce i profese jako jsou inženýři mnohdy musí mít více zaměstnání. Není tedy divu, že si zdaleka ne každý může dovolit si koupit nejnovější iPhone, notebook, výkonnou grafickou kartu a další elektroniku. Technika je drahá i kvůli vysokým dovozním clům. V Egyptě tak z velké části funguje systém dovozu použitého hardwaru. Často jde o vyřazenou techniku z evropských korporací a menších firem.
Čtvrť kouře a elektroniky
Nedaleko náměstí Tahrír, které bylo důležitým bodem dění v rámci Arabského jara, je několik bloků budov a ulic. Všude jsou obchody s elektronikou všeho druhu, přičemž největší část se soustředí v několikapatrové rozsáhlé budově Al Boustan Computer Center.
Al Boustan je jedno z více podobných míst, kam běžní Káhiřané chodí nakupovat. V této oblasti naleznete i obchody s novým zbožím, velkou část ale tvoří prodejci s repasovanými stroji. Jde o stolní počítače, monitory, notebooky nebo tiskárny, hodně se ale objevují i servery, datová úložiště, switche, routery a další vybavení do datacenter. Pořídit si lze také osazené základní desky nebo často letité grafické karty.
Pohyb v těchto uličkách připomíná kyberpunkovou dystopii. Skoro všude v budovách se kouří, technici rozebírají dovezenou techniku a skládají jí do přístrojů určených k prodeji. Nabízí zboží, které oproti novému vyjde o asi 60 procent levněji. Vedle fyzického prodeje umisťují zboží také na e-shopy nebo ho inzerují v populárních skupinách na Facebooku. Klientela je různorodá. Často jde o studenty, rodiny, lokální živnostníci nebo firmy působící v oborech, kde stát nemá monopol.
Z evropských přístavů do Afriky
Použitá technika se do země dostává skrze evropské korporace, banky, státní instituce nebo leasingové společnosti. Tímto způsobem se použitý hardware běžně dostává i na český trh, v Egyptě jde ale o masovou záležitost danou ekonomickou situací obyvatel.
Západní korporáty a spol. většinou po třech až pěti letech techniku obnovují, starou vyřazují a případně posílají do aukcí. Zprostředkovatelé z Evropy skupují série po tisících kusech. Velcí obchodníci z Egypta toto zboží vykupují, nakládají do námořních kontejnerů a z přístavů v Rotterdamu nebo Hamburku je vozí do Alexandrie nebo Port Saidu.
Odsud zboží po proclení putuje do velkoobchodních skladů, většinou v Alexandrii a v okolí Káhiry. Zde probíhá první vlna testování a třídění komponent. Z těchto center už nakupují menší prodejci jako ti v okolí Al Boustanu. Jejich technici provádí další hardwarové úpravy a čištění, instalují operační systém nebo do klávesnic vypalují arabské znaky. Pak už se zboží dostává k běžným zákazníkům.
Do tohoto mixu se často přidávají levné a ne vždy známé komponenty z Číny. Populární jsou například SSD disky a paměti RAM od společnosti Hiksemi spadající pod Hikvision, výrobce bezpečnostních kamer, který v Česku drží tržní pozici číslo jedna. Čína má v Africe silnou pozici a nabízí levné zboží. V ulicích lze obecně narazit na hodně čínských automobilů.
Koupit si lze i jednu domácí značku, a to Truman Electronics, která u Káhiry vyrábí televize, kamery nebo klimatizace. Firma sice používá propagační hlášku Pokročilá německá technologie (Advanced German Technology) společně s vlajkou Německa. S našimi sousedy ale nemá nic společného a lze to označit spíše za klamavou reklamu.
Podobná tržiště s počítači a elektronikou se nachází také po celé Asii. Například Čína se hodně soustředí na komponenty z místních továren. Na Lupě máme galerie a reportáže: Tchaj-wan, Hongkong, Shenzhen (Šen-čen), Šanghaj, Tokio a Ósaka (hardware a retro hry a konzole), Bangkok a Seattle.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU