No, nakonec se UX stalo standardní součástí života webových služeb, a jen ti nejzabedněnější nevidí, že pro uživatele je dobře navržené rozhraní zásadní věc, která rozhoduje o úspěchu stejnou měrou jako jeho vlastní práce.
To je sice pravda, ale problém je v tom, že špatně ovladatelná zařízení jsou nezřídka dílem právě těch samozvaných UX expertů, které nezajímá, kdo, jak a k čemu bude zařízení v praxi používat. Takže stvoří ovládání, které lze sice snadno pochopit bez manuálu, ale při dlouhodobém a častém používání jenom zdržuje.
Je spousta lidí, kterým tahle jasná modrá světla při spaní vadí.
Při spaní asi moc ne, spíš před usnutím. Znám ale dost lidí (včetně sebe), kterým přehnaně jasné LEDky některých přístrojů vadí i za bílého dne.
S IoT jsem se prvně setkal v letech 2003-2005. Dělal jsem elektroměry pro Enel Distribuzione. Posílalo to data po silovce do koncentrátorů na trafačce (PC104 + GPRS) a odtud do centrály. Bylo to jednoduchý, funkční a elegantní. Ale nikdo tehdy nehonil machra, že dělá IoT - říkali jsme, že děláme automatický sběr měření energie (s bonusem v podobě tamperu místo plomby a vyrážecí cívkou pro neplatiče).
Od té doby jsem se namočil do pár projektů komunikujících zařízení, ale jedna věc byla společná. Nikdy jsme neřešili IoT, ale konkrétní problém zákazníka...
Naopak, když se řešilo na meetingu IoT, tak to byl vždycky vlhký sen markeťáka bez jakékoliv jasné myšlenky, co chce vůbec tou konektivitou řešit, krom toho, že to bude komunikovat a co to přinese za přidanou hodnotu zákazníkovi. A nedalo se mu vysvětlit, že zařízení má dělat to, na co je určeno a konektivita je jenom bonus, pokud si nepotřebuje měnit data se zbytkem systému.
Tak jasně, že už je tady s námi ta technologie dávno. Jedna věc ale je udělat pár specifických řešení podle zadání zákazníka, druhá věc je to masově prodat lidem, kteří (marketingovým žargonem) "ani nevědí, že to potřebují." Tedy že se bez toho sice obejdou, ale když to budou mít, začnou to využívat.
A pokud to chcete masově prodávat, pak je zapotřebí marketing a s tím související věci, jako třeba hezký název (Internet of Things). Bez toho marketingu budete dělat pár řešení komunikujících zařízení, ale masového rozšíření se to nedočká. Jenže masové rozšíření je pozitivní, stimuluje to vývoj, i když je na začátku silně roztříštěný a uživatelsky nepřívětivý, jak poukazuje původní článek.
Samozřejmě, jsme teprve na počátku, takže nás čekají divoké časy se spoustou slepých uliček. Odpadkový koš, který vyfotografuje pokaždé, co jste do něj hodili a vystaví fotku na Facebooku (což skutečně existuje), to je sice IoT, ale je to pochopitelně nesmysl. Na druhé straně varná deska, která vám na plotýnce, která se zrovna nepoužívá, zobrazuje recept na to, co vaříte (na těch dalších plotýnkách), pochopitelně recept stáhnutý z onlinu (což sice ještě neexistuje, ale Miele to chystá), to je rozhodne věc, která se bude líbit a bude o to zájem. A je to IoT.
Ne. Ta varná deska není IoT, to je implementace konkrétní featury, kterou se chystá výrobce zaujmout zákazníky. Že je tam k tomu nutná konektivita, to je jiná věc.
Pokud je "IoT" na krabici, je to z pohledu marketingu OK. Ale pokud to slovo zazní na na meetingu, kterýho se účastním (jako vývojář), tak jde o to, že zákazník neví, jaký konkrétní (reálný nebo domnělý) problém jejich zákazníka řeší, ale ví, že ten bazmek musí být na netu.
Ono totiž kde konektivita měla smysl, tam se neřešilo, jestli to bude nebo nebude na netu, ale konkrétní věci s tím spojený (protokoly, fyzická vrstva, topologie sítě, požadovaná rychlost linek,...) a na marketingový kecy nebyl čas.
Podle mě jste v prvním odstavci vystihl aktuální stav IoT a jeho podstatu. Lidé se bez toho obejdou, nepotřebují to, ale obchodníci jim to chtějí prodat. A proto vytvářejí a přiživují chiméru IoT. A k tomu je marketing nutný, to máte pravdu.
Odpadkový koš, postující fotky vhozených odpadků na web, přece nelze považovat za IoT. Ano markeťák to jako IoT prezentuje, ale to je právě ta úchylka. To jen přifukuje IoT bublinu. Stejně tak varná deska zobrazující recepty. Ani to není IoT.
Pak poprosím o vaši definici, co je to IoT.
Podle mě IoT je, že věci dodnes typicky nepřipojené k internetu dostanou připojení k internetu a nějakou online funkcionalitu, ktera bez připojení nejsou možné. Takto rozumím já tomu, co to je IoT a pak pod tuto definici spadá ten koš i varná deska.
Samozřejmě jiná diskuze je, jestli ta online funkcionalita je smysluplná nebo ne. Ale to je už jiná diskuze.
Pouhé připojení čehokoli k internetu za IoT nepovažuju. Pokud mezi sebou budou jednotlivé přístroje komunikovat a spolupracovat, tak už to za IoT brát budu. Ještě by ta komunikace měla být smysluplná a měla by řešit zákazníkovy SKUTEČNÝ potřeby.
Pokud varná deska zobrazí recept a přitom se spojí s ledničkou, aby zjistila, že v ledničce chybí 3 přísady do právě vařeného jídla a navrhne proto změnu receptu podle aktuální zásoby, přičemž zároveň vypočítá, kolik se vařením uvolní tepla, díky čemuž s dostatečným předstihem sníží výkon topení (nebo v létě zvýší výkon klimatizace), tak to už za IoT považovat můžu.
A jak píšete v poslední větě - já si naopak myslím, že smysluplnost by právě MĚLA být součástí diskuze o IoT. Není umění vymyslet markeťácký věci "x" projený s "y" ale právě užitečnost a praktičnost by z IoT udělalo použitelnou věc.
Ohledně IoT jsem skeptik. Chápu snahu marketingu a obchodníků prodávat. Dokonce tomu rozumím. Ale jako realista jsem nohama na zemi. Ale třeba budu v budoucnosti překvapen :)
"Ohledně IoT jsem skeptik. Chápu snahu marketingu a obchodníků prodávat. Dokonce tomu rozumím. Ale jako realista jsem nohama na zemi. Ale třeba budu v budoucnosti překvapen :)"
Asi se shodneme, ale na to překvapení nevěřím. Kde to mělo smysl, tam už to nějak komunikuje a kde ne, tam se to asi zrovna nevyplatí...
Ale co čekat od někoho, kdo se roky živí vývojem elektroniky a embedded SW, měl na stole desítky takových projektů a sám ještě nemá ani patlafoun...
"Kde to mělo smysl, tam už to nějak komunikuje a kde ne, tam se to asi zrovna nevyplatí"
Ano, to je přesně ono, tam se to asi zrovna nevyplatí. Zrovna teď se to nevyplatí. To ale neznamená, že to tak bude i v budoucnu, on i ten "smysl" není nic než poměr nákladů a užitku. A náklady na technologie mají tendenci se s časem snižovat.
Ono je to s náklady trochu složitější. nejenom u IoT
- Je tam cena hardware a cena instalace
- Je tam cena za užívání (paušální platby za místo v čmoudu apod.).
- Je tam cena času, spojená s naučením se, jak to používat,
- Je tam paušální cena času, strávená třeba údržbou,...
- Jsou tam náklady na servis (čas i finance)
- Jsou tam náklady na problémy a jejich vyřešení (např. zneužití IoT k DDoS a následný blokování IP adres)
Takže jsou věci "nice to have" a pak "wtf", u kterých to smysl nebude mít asi nikdy.
Aha, já nakonec odeslal kratší verzi příspěvku. Ano, máte pravdu, náklady nejsou jen pořizovací cena či peníze obecně, ale též nutný duševní vklad uživatele či rizika spojená se selháním a zneužitím. Jenže všechny tyhle náklady mají tendenci se v čase snižovat prostě tím, že se hromadí zkušenost, objevují problémy a jejich řešení, výrobci zkoušejí nové varianty a testují na zákaznících úspěšnost, s rostoucím počtem uživatelů vznikají úspory z rozsahu...
Ano, také myslím, že existují (čistě statisticky) scénáře, které pravděpodobně skutečně nikdy nebudou mít smysl, jen bych byl dost opatrný s hádáním, které to jsou.
Pak se zjevně neshodneme na definici. Já užitečnost nepovažuji za součást definice IoT, podobně jako ji třeba nepovažuji za součást definice Internetu. Na něm je taky spousta služeb, které jsou naprosto neužitečné, ale to nemění nic na definici Internetu a tomu, že ho ty služby využívají. Podobně to vnímám s definicí Internet of Things, užitečnost je důležitá pro úspěch, ale ne pro definici.
Ale respektuji, pokud vy to máte jinak.
Ohledně spolupráce více zařízení, které jste popsal, domnívám se, že se k tomu jednou dostaneme, ale považuji za trochu naivní to očekávat v tomto okamžiku. K tomu se musíme dostat postupnými kroky. První krok je, že zařízení budou připojená na internet a nabízet nějakou online funkcionalitu. Teprve později přijde, že začnou spolupracovat spolu.
Zajímavá otázka, co tím vlastně chce markeťák říct.
1) IoT jako krabička připojená k internetu (Ethernet, WiFi)
- Je to VoIP telefon? Tam je to přece věc, která Internet používá.
- Je to kamera zabezpečovačky? Sice komunikuje po TCP/IP, ale jenom v rámci LAN a jak se dostane ven, je z toho průšvih.
- Je to WiFi AP, router nebo switch? Počítá se infrastruktura?
- Je to tiskárna? Tam nemusím síť připojit a furt můžu tisknout z SD karty, přes USB,... a z podstaty je to periferní zařízení, kde je jenom jeden způsob připojení navíc.
2) Je to krabička, která komunikuje s okolními přístroji.
- Je to stojan u benzinky, připojený s ostatníma na centrální panel u obsluhy po RS-485?
- Je to alarm, který pošle zprávu z chaty na mobil?
- Je to termostat, který se domlouvá s klimou protokolem ClimateTalk (RS-485)?
- Jsou to světla na diskotéce s ovládáním protokolem DMX-512?
3) Je to krabička, která využívá nějakou centrální infrastrukturu (čmoud, chcete-li).
- Je IoT domácí automaticace, která není nikam připojena a pouívá "centrální inteligenci" (řekněme Tecomat Foxtrot)?
4) Je to zařízení, co posílá nebo přijímá data z Internetu? Potom je moje klávesnice IoT, protože posílá data na server Lupa.cz a monitor je IoT, protože bere data, který přišly z toho samýho místa...
Než se k tomu dostaneme, bude všude plno otevřených ranných rozhraní (jako NPAPI u prohlížečů), čekajících, až je někdo po/zneužije. A nakonec se stejně ukáže, že je nikdo nepoužije (SocialAPI u FF).
Chápu to tak, že kdybyste dokázali tyhle jednotlivé "komunikující" projekty zobecnit a vytvořit produkt, který by se dal "leckde rovnou nasadit", pak by šlo o IOT. Jednak proto, že komunikace už by se neřešila ad-hoc (pro každý projekt unikátně - místo toho byste použili nějakou standardní síť/protokol), a jednak proto, že byste nad tím postavili zastřešující aplikace nebo API (správa, monitoring, analýzy dat).
Vyvinout produkt je samozřejmě mnohem náročnější a dražší - ale pokud ho dokážete prodat více zákazníkům, tak nakonec všichni dostanou za méně peněz více muziky (aplikací/služeb/co všechno to umí).
Nevýhodou generických řešení je nižší míra optimalizace (např. zákazník bude muset platit za přenos dat provozovatelům sítí, ačkoli má vlastní síť, po které by se daly data přenášet zdarma - jen kdyby se trochu přiohly komunikační protokoly... jenže v praxi se to často i tak vyplatí, protože implementace na míru nakonec často stojí víc, než kolik se zaplatí operátorům). Velkou výhodou generik je stabilita - nebo naopak, nevýhodou projektů na míru je riziko, že některý ze stavebním prvků "zmizí" a pak bude nutná částečná nebo kompletní reimplementace (např. se při opravě nebo modernizaci něco vymění za nové a nekompatibilní - zrovna u toho posílání signálů přes silové vedení by se asi mohlo stát, že kvůli rozvodům proudu ze solárů na střechách se síť přebuduje a přidají se do ní nějaké nové "komponenty", přes které původní signál neproleze).
Standardy jsou - TCP/IP (ten se dá rozchodit po čemkoliv, klidně i na UARTu), ProfiBus, ModBus, CAN 2.0, KNX, LonWorks, ITRAN... Řeší se fyzická vrstva (návrh HW) a pak vyšší vrstvy od šifrování po aplikaci.
Třeba u CANu se řeší jenom volba konektoru, nastavení rychlosti a čísla zpráv. Zbytek je daný standardem.
A leckdy je tam starý proprietální protokol, který je potřeba držet kvůli kompatibilitě s původním produktem a jenom se tuneluje jiným médiem...
A k power line - jsou definovaný i parametry, který zařízení musí v tomto ohledu splnit. Bez toho nemá nárok na to, aby si dal logo CE a bez něho to v EU nesmí prodávat. Viz EN 50065. Pokud nový bazmek zákazníkovi něco rozbije, tak ať to prostě reklamuje.
Opravdu si myslíte, že ta scénka ze začátku je smyšlená?
Ukázka z manuálu jedné (skutečně existující a prodávané) myčky nádobí:
Jak nastavit stupeň změkčovače vody
Spotřebič musí být v režimu volby programu.
1. Do uživatelského režimu přejdete současným stisknutím a podržením < a >, dokud nezačnou blikat kontrolky ^, < a > s prázdným displejem.
2. Stiskněte ^
• Kontrolky < a > zhasnou.
• Kontrolka ^ dále bliká.
• Na displeji se zobrazí aktuální nastavení: např. 5L = stupeň 5.
3. Opakovaným stisknutím ^ změňte nastavení. Každým stisknutím ^ se zvýší číslo stupně. Po dosažení stupně 10 začnete opět od stupně 1.
4. Potvrďte nastavení stisknutím tlačítka Zap/Vyp.
A podobně se nastavuzje dávkování leštěnky a další.
A to já mám starší model, kde ani není ten display a nastavenou hodnotu vypípává.
S tím stiskáváním jsem si připomněl něco z jiné oblasti. Když jsme ještě měli obyčejný telefon a já jsem potřeboval něco vyřídit na zákaznické lince, vytočil jsem číslo a ze sluchátka se ozvalo něco jako: "Pokud jen otravujete, stiskněte jedničku, pokud nám chcete poslat sponzorský dar, stiskněte dvojku...." a když ten automat vyjmenoval všechny číslice, tak nepřepnul na živého operátora, se kterým bych mohl vyřídit svůj problém, ale začal znovu od jedničky. Ale protože jsem měl přístroj starého Bely ještě s vytáčecím kotoučem, jediné, co jsem si přál stisknout byl krk toho... co to takhle vymyslel. A musel jsem volat ještě jednou z mobilu, shodou okolností konkurenčního operátora.
Mám to podobně: ovládání všech skutečně potřebných funkcí jedním tlačítkem v kombinaci s pípáním a divnými hieroglyfy na displeji. Ale hlavně, že vedle toho tlačítka je obrovský otočný volič s polohami "auto", "eco", "sklo" a "oplachování"... co tu myčku používám, ještě jsem tím voličem neotočil. Ani nevím, jestli jím vůbec otočit jde. :P
Já mám takovéhle podobně user-friendly autorádio - pokrokový designér ho vymyslel jen s jedním otočným ovladačem na straně který se dá ještě jako joystick tlačit do stran. Doleva / doprava se šteluje frekvence, nahoru dolů se přepínají uložené stanice, jenže jsem nebyl schopen vyzkoumat jak si uložit naladěnou stanici. Takže holt jednou za čas přeladím někam jinam a zase poslouchám to.
Vopruz v hezkém balení. Zlaté staré rádio které mělo 6 čudlíků pro 6 stanic a dlouhým podržením se to ukládalo.
Ještě že designér toho nového "vyřešil problém" se šesti neestetickými čudlíky, škoda že teď je na ovládání potřeba návod.
Ale to stejně to autorádio jenom prodraží, protože při řízení si člověk nemá co hrát s mobilem.
Navíc pro takový frikulíny jde mobil připojit po BT (tunelování sériovky, stejně se to páruje kvůli handsfree) a sorry, ale ani UART, ani aplikace na čemkoliv z věci IoT neudělá. To z toho udělají v tomhle případě až lži markeťáka. Možná mu to bude BFU věřit.
Jasně že prodraží. Ale o to přece jde, ne? Markeťák by prodal něco dráž, než bylo nutné a odfafknul by si splněný target.
Uznávám, že IoT by to skrze mobilní ovládání nebylo. Ale pokud by se rádio, po zaparkování doma a vyhledání domácí wifi, dokázalo samo připojit na facebook a napsat, kolikrát řekl řidič během řízení sprostý slovo, to by markeťáci už mohli za IoT vydávat, ne?
No, tohle mi přijde navržené celkem rozumně, vzhledem omezeným možnostem, jak myčku ovládat. Navíc se tvrdost vody beztak nastavuje jen jednou a spoustě lidí to zařídí technik, co zařízení namontuje. Akorát se popis vinou toho komisního slohu (nejspíš udělali jen copypaste z testovacího manuálu pro QA) nedá číst.
To byla jen ukázka, že to, co považuje autor článku za fikci, je už dávno realitou, Spousta zařízení se ovládá vyťukáváním morzeovky na jednom tlačítku.
A že to je navrženo rozumně - ono tam je dost velkých háčků, které jsem nezmínil. Například se uživatelský režim ukončuje na dost krátký time-out, takže pokud to člověk chce nastavovat s návodem v ruce, nemá šanci to stihnout. Ten time-out je dokonce tak krátký, že na mé myčce, která nastavenou hodnotu neukazuje na displeyi, ale vypípává, se uživatelský režim ukončí dříve, než myčka desetkrát pípne, že je nastavená tvrdost 10. Toto vám stále připadá jako rozumný návrh?
"se uživatelský režim ukončí dříve, než myčka desetkrát pípne"
Tak to ale nie je celkom vada princípu, ako hovadskej implementácie a užívateľského testovania. Ja skoro pri každom autorádiu nadávam, že nejaká funkcia sa ovláda strašne neprakticky alebo nelogicky, ale s tým istým počtom a druhom ovládacích prvkov by sa to dalo urobiť aj dobre. Len by bolo treba pri vývoji použiť hlavu.
Jenze o te implementaci je to predevsim.
Pricemz se staci podivat treba na tzv "smart" TV, kterezto ma doma pomerne velka spousta lidi. A temer 100% plati, ze ty "smart" funkce nepouzivaji.
Duvody jsou pak zhruba dva, drtiva vetsina proto, ze vubec nevi k cemu by to jako bylo dobre a proc to tam vlastne je. No a ten zbytek proto, ze je to implementovano naprosto nepouzitelne, takze si radsi poridi externi krabicku, ktera dela presne to, co od ni chteji, protoze si to tak !sami! nastavi.
S auty je to dlouholeta klasika. Jejich konstrukteri jsou podle vseho nejtupejsi stvoreni na planete vubec. To mate v aute GPS ... ale hodiny se sychronizovat neumi (=je to ani nenapadlo). Nebo mate panel klimatizace + radio, ktery po vypnuti radia zhasne - cely pochopitelne. Mate "povine" cidla tlaku v kolech, ale ten tlak se nikdy nedozvite (ten 10" display mate uplne zbytecne). Mate ve voze predni i zadni kameru, asi tak 10 usb portu, slot na SD a samozrejme interni disk ... ale zaznam z tech kamer pochopitelne udelat take neumi. Auto pozna kde kdo sedi, a otravuje signalizaci (ne)pripoutani, ale to ze dosla voda v ostrikovaci zjistite, az kdyz strikat prestane. Vas "samoridici se" vuz neumi ridit v desti, snehu, mrazu, mlze ... Na volantu mate asi tak 20 cudliku, ktere pouzijete 1x za 10 let, pricemz by na totez stacily 4. Chcete-li zapnout tempomat, musite ovsem pouzit nejmene 2. Nekdy i 3.
Pokud nekdo rekne ze vybiram spatne znacky, toto je souhrn (a zdaleka ne kompletni) postrehu ze znacne casti toho, co je u nas dostupne.
Zkuste to na jiné planetě.
Tady je vrcholem chytrých spotřebičů, když dá nějaký idiot do varné desky hodiny, který jsou tam úplně na houby (protože to samý je myčce, troubě a dalších krámech), žerou proud ve vypnutým stavu a nedají se bez manuálu nastavit. Ale při výpadku napájení se vynulují a dokud je nenastavíte, neuvaříte...
Za současný problém považuji, že se ovládání optimalizují tak, aby to člověk ihned pochopil. Což zní divně, ale je to tak - protože ovládání co ihned pochopíte je fajn prvních 5 minut co s tím děláte. Může to být fajn třeba u automatu na jízdenky, kde většina nakupujících tam nakupuje poprvé. Ale problém je to u něčeho co používáte denně. Protože jednoduché ovládání v současné době znamená nemožnost nějakých pokročilých nastavení a podobně.
To bohužel souvisí s tím, že drtivá většina lidí není ochotna věnovat třeba 15minut nějakýmu prvotnímu nastavení nové TV, mobilu atd...tak se všechno vrazí na default co se často nedá měnit a je to.