Hlavní navigace

Senzory Martina Malého: Lifehacking je skvělý. Dokud z něj není neuróza

Autor: Depositphotos
Martin Malý

Kdysi jsem si říkal, že by mi na můj občasný typ neurózy mohlo pomoci nějaké IoT udělátko. Jenže zatím mám dojem, že „wearables“ neurózy někdy i podporují.

Někdy před pár lety jsem zjistil, že se moje oblíbené vývojářské konference proměnily. Možná jsem se taky trochu změnil já, to připouštím. Vyhovovalo mi, když jsem v programu našel přednášky přehledové, o trendech a novinkách v oboru, a přednášky „hardcorové“, kde se třeba hodinu šlo do hloubky konkrétního problému. Pak se najednou jako zpestření objevily přednášky o osobnostním rozvoji. O sebeřízení. Dvanáct dovedností správného kouče. Challengujte jako profesionál… Čtěte rychleji. Používejte metodiku GTD, Zero Inbox… Moje práce manažerky štěstí v korporaci… A najednou jsem s údivem koukal, že programátor, vývojář, je vlastně stranou. Jo, něco mu tam zůstalo, aby se neřeklo, ale cestou ze sálu do sálu zakopává o stolky s publikacemi o osobnostním rozvoji a může si k nim zakousnout raw bio veganské koláčky a spláchnout je fair trade kávou. A poslechnout si k tomu příběh. Příběh!

Proti obchodnímu modelu žádný dišputát, říká staré české přísloví, a tak jsem si řekl, že holt nejsem cílová skupina, tak co mi do toho je, že? Lidé jim tam chodí, a to, že mně připadá celá tahle kultura rozvíjení a sebeřízení a kurzů produktivity jako sui generis ezoterika, je venkoncem můj problém. Že? Nechceš, nechoď, takže nechodím.

Každopádně díky té postupné změně jsem se ocitl na několika podobných přednáškách. Nechci nikomu brát nadšení. Nikomu, kdo se po nich cítí lépe a produktivněji, nebudu tvrdit, že to tak není. Na druhou stranu jsem si díky tomu uvědomil, že tohle není můj šálek kávy. Ano, je tam několik zajímavých myšlenek a fakt dobrých tipů, které jsem si vyzkoušel a třeba i ponechal. Ale po několika různých módních vlnách a „těch správných metodikách pro produktivitu, platných právě toto léto“ mi došlo, že to pro spoustu lidí představuje nikoli nabídku možností, které lze aplikovat, ale dogma, jehož dodržováním se člověk uklidní, že „všechno je v pořádku“.

Ostatně mi to sami potvrzují. „Když neudělám rituál Zero Inbox, tak mám velice špatný pocit…“ (Klidně si dosaďte místo ZI cokoli jiného.) Tedy přesně ta situace, jakou popisují neurotici: „Když šlápnu na hranatý poklop od kanálu, musím si třikrát uplivnout a obejít ho proti směru hodinových ručiček, a dokud to neudělám, tak mám hrozně trýznivý pocit.“

Kdysi jsem si říkal, že by mi na můj občasný typ neurózy („zamknul jsem? A zavřel jsem dveře na balkon?“ – kdo ji máte taky, tak víte, co se kvůli ní člověk zbytečně nachodí) mohlo pomoci nějaké IoT udělátko. Buď by ukazovalo stav zámku a oken (a vody a žehličky…), nebo v nějaké jednodušší variantě by mě donutilo se při zamykání soustředit a zamykat „vědomě“. Jenže zatím mám dojem, že IoT (a speciálně různé „wearables“) neurózy nejen že neodstraňují, ale někdy i podporují.

„Ještě 300 kroků!“, „Už 60 minut sedíte!“, „Váš tep stoupá“, „Bzzzz, přišel mail“, „Máte 1 nevyřízený mail“, „Už dvě hodiny tu máte nevyřízený mail, určete, co se s ním má stát…“ (Po pravdě nevím, jestli existuje aplikace, co by otravovala s tím, že nevyřizujete maily, ale nedivil bych se.) Všechny tyhle informace máte v cloudu, v grafech, můžete se podívat do historie, můžete zjistit, že nejproduktivnější jste v úterý mezi desátou a půl dvanáctou, a můžete si určitě nechat zasílat speciální newsletter na míru, který vám poradí, jak být ještě efektivnější a produktivnější („každou noc spíte 8 hodin, víte že když budete spát jen 6, získáte tak dvě hodiny času navíc?“)

A můžete to udělat i celé svojí rodině a svému domu. „Měření ukázalo, že se ráno nahřeje rychlovarná konvice, pak vychladne a pak se nahřívá znovu. Kdybys vstávala později a uvařila čaj nám oběma najednou, bylo by to mnohem efektivnější a navíc bychom i ušetřili!“

Lifehacking je skvělý, pokud jste si vědomi toho, že jde stále o „hack“, o nějaké využití běžně nevyužívaných oblastí života, které někdy může mít smysl, ale někdy se až po čase ukáže, že je zatraceně dobře, když ty oblasti nejsou běžně využívané. Osobnostně-rozvojová a „productivity freak“ kultura vlastně určité druhy neuróz legitimizovala, takže ti, kteří jimi trpí, mohou říkat: „Ne, nejsem neurotik, já jen dodržuju zásady produktivity a využívám svůj život na 130 %.“

CIF17_Williams1

Wearables technologie se v rukou těchto lidí stávají flagelantskou důtkou a ze svých majitelů dělají „control freaky“ – lidi posedlé sledováním všeho možného. Sleduji (se), tedy jsem… A kdo říká, že ne, tak jen závidí, jak jsem skvěle organizovaný a efektivní.

Pokud na sobě pozorujete příznaky podobného stavu, prodejte všechny fitbity, promažte aplikace na smartfonu, jeďte na dovolenou a odpočiňte si. A hlavně, prosím pěkně, nedělejte na dalším BarCampu přednášku „Jak jsem si odpočinul od sebeřízení“!

Našli jste v článku chybu?