Deti maji kantora za vzor. Chapu vase usili o zkvalitneni vyuky, ale s vasim vyjadrovanim vam to jednou ujede pred tridou plnou deti a nebude to dobre. Deti nechapou proc je takova parada, ze ma programovaci jazyk uzaverove vlastnosti a alfa funkce, nechapou moznosti SANu atd. atd. - nejsou totiz specialisty a to co bavi vas, nemusi bavit je. Abyste je zaujal, musite byt trosku psycholog, musite chapat o cem to uceni vlastne je.
Chapu, ze mnoho specialistu potrebuje obdiv davu, a kdyz ho nemaji v praci (protoze tam mnoha ITikum bohuzel malokdo rozumi) tak by to sli ukazat mlade generaci primo do skol. Ale s mnoha lety praxe vam uprimne rikam, ze by ten vysledek nebyl optimalni, primo bych rekl, ze by to skoncilo spatne. Studentum by to ublizilo mozna vic jak soucasny neuteseny stav...i kdyz to je samozrejme spise k polemice.
Při své VŠ jsem měl možnost učit informatiku na základní škole (nakonec jsem tam vydržel 4 roky). Nechtěl jsem je učit biflováním a snažil jsem vymýšlet kreativní úkoly a příklady, ale abych dodržel stanovené osnovy (to se musí jinak průšvih). Bohužel u většiny dětí jsem ztroskotal na na schopnosti se něco naučit, ale naprosto na nedostatku vlastního myšlení.
Příklad za všechno, byl jim ukázán PowerPoint jako nástroj na prezentace své práce (výklad na 10 minut + 5 minut ukázka) a pak si měli napsat vlastní osnovu, na své libovolné téma a udělat velmi krátkou PP prezentaci na sebou vybrané téma. Za 30 minut co na to měli i když jsem okolo nich chodil a radil a pomáhal tak to zvládlo jen 2 děti asi z 15 dětí, ostatní totálně na nule. A to vůbec nešlo o nic žádná známka (neznámkoval jsem jen bodoval), ale vytvořit sám vlastní práci a ukázat jí ostatním.
Pokud je do nich cpáno vše jen jako do databáze a pak je nucen odpovědět přesně na konkrétní otázku tak vůbec nemá smysl s algoritmizací (o programování radši mlčím) začínat.
Díky za super zamyšlení.
Souhlasím s tím, že by se děti měly především učit řešit problémy - například aby školství vedlo děti k otevřenému přemýšlení (dnes je kdokoliv persekuován za to, pokud má jiný názor nebo názor, který se vymyká "osnovám").
Povinné programování na školách je podle mě holý nesmysl. Není to obor, do kterého by musel kdokoliv zasáhnout nebo nahlédnout. Ne všichni na to mají hlavu, ne každého to baví.
Osobně si nedokážu představit, že až půjde dcera do školy, že se bude muset učit programovat :). Sice bych jí s tím pomohl, ale co by jí to dalo? Jedinou výhodu vidím v tom, že by jí to rozšířilo obzory a věděla by, jak dnešní věci fungují (což ale není vůbec potřeba).
Raději bych v ní rozdmýchal kreativitu, chuť po vzdělávání, atp.
Dobrý den, pane Malý.
Reaguji na Vaši výzvu autorům myšlenky, ke které se vyjadřujete.
Především nejde o programování, ale o informatické myšlení. Je to širší koncept, který programování skutečně obsahuje, ale dále rozvíjí logické a analytické myšlení, algoritmizaci, dovednost řešení problémů, základy informatiky a mnoho dalších kompetencí, které u žáků rozvíjet musíme.
Nejde nám ani tak o výchovu profesionálních programátorů (byť i to je cíl), ale o změnu chování u mladé generace, od konzumování k tvorbě a tvořivosti. Jsme obklopení technologiemi, a velmi často jim nerozumíme. Často ani principům, na kterých fungují. Dnes se na ZŠ učí běžně pouze uživatelské dovednosti a to je zatraceně málo.
Pro malé děti dnes existuje velmi různorodá nabídka nástrojů pro výuku algoritmizace a programování, např.: Scratch, Imagine Logo, Baltík, Alice, Game Maker, Code.org, CodeMonkey. Navíc existují robotické stavebnice Lego Mindstorms či Merkur. Na mnoha školách tyto nástroje již ve výuce využívají.
Podívejte se například na blog kolegy Dana Lessnera Učíme informatiku, který informatické myšlení pěkně popisuje: http://ucime-informatiku.blogspot.cz/.
Pokud jsem správně pochopil, jednou z hlavních výhrad ke změně ve školách je podle Vás to, že při současném stavu škol se může stát, že tuto krásnou oblast žákům zprotiví. Ano, souhlasím, že to je i moje obava. V žádném případě nemohu ale přistoupit na to, že se takový argument legitimizujeme. Naopak, právě proto jsou zásadní změny ve školách potřeba. Bude to dlouhá a komplikovaná cesta, ale je nutná. A informatické myšlení je jen jednou z oblastí (z podstaty skutečně okrajovou), které se to dotýká. Klíčová je podpora učitelů, jejich pregraduální i postgraduální vzdělávání,
Obdobné kroky podniklo v posledních letech více států (Anglie, Estonsko, Irsko…) a odborná veřejnost (zejm. lidé, kteří se problematikou digitálních technologií ve vzdělávání zabývají) se na tomto kroku shoduje. Byl schválen vládou v loňském roce ve Strategii digitálního vzdělávání, viz http://vzdelavani2020.cz/images_obsah/dokumenty/strategie/digistrategie.pdf
S pozdravem
ON
P.S. Těším se na další články o internetu věcí.
Můžu se zeptat na ten druhý bod?
"2. Naopak bych se nebál ani perlu jako programovacího jazyka č. 1 (ač to pan Satrapa důtklivě nedoporučuje), protože nejde o výchovu autorů rozsáhlých programových systémů, ale o tvoření jednoduchých prográmků, na což je perl vhodnější než třeba pascal nebo python"
Proč je Perl vhodnější? Jako skutečně by mě některé důvody zajímaly, protože sice Pascal nemusím vůbec (důvody můžu vyjmenovat) a namísto Pythonu by podle mě stačila Lua, ale o Perlu jakožto prvním (a pro 95% populace jediném) programovacím jazyku, to tedy slyším poprvé.
Vas vazny odstavec je nesmyslny. K dukazu Pythagorovy vety integraly nepotrebujete, i za nas se to podle starych osnov delalo jen s obycejnou stredoskolskou matematikou. Kdo se ve skole s prominutim flaka, matiku se uci nesystematicky a nepravidelne, tak mu kazdy dukaz bude pripadat jako zmet klikyhaku, protoze bez znalosti predchoziho proste na to nema a mit nemuze.
Clanek i vetsina zdejsich komentaru je postavena sterotypech a anekdotickych historkach z minuleho stoleti. Dotazeno ad absurdum autor tvrdi, ze by bylo lepsi radsi neucit nic, protoze ucitele to neumi a mohli by detem neco zprotivit.
Nicmene doba se pohnula kupredu a napr. vyuka matematiky dle Hejneho metody (doporucuji autorovi nastudovat) dava nejen velmi slusny zaklad pro matematiku a logicke uvazovani jako takove, ale dava slusny zaklad i pro informatiku. Ve spojeni s grafickymi programovacimi jazyky (jako je Scratch a spol.) to muze dat opravdu solidni zaklad pro technicke vzdelani.
Test programovani na papir neni nic spatneho. Clovek nema spolehat na to, ze za nej pocitac vse doplni a pseudokod je pro popis algoritmu lepsi nez realny kod.
A treba datove struktury me na MFF UK ucila pani Koubkova, ktera taky mela pres 60 let a na vysokou kvalitu vyuky to rozhodne nemelo vliv.
Na druhou stranu, to urcite neni neco do prvni tridy. Prvni tridu stejne uci jeden ucitel (nebo spise ucitelka) "pro prvni stupen". A aby nejake programovani mohly ucit, musely by ho nejprve umet. A nauci je to kdo?
Jenže pokud se toho zmocní stát, tak to programování bude vypadat stejně - správný program v testu bude přesně tak, jak byl v hodině (obdoba toho, když na základní škole někdo dostane pětku z písemky, protože příklad vyřešil správně, ale jinak, než si ukazovali).
Samozřejmě programování lze učit od první třídy a děti to asi i bude bavit, když se použije něco propracovaného a vhodného, třeba Baltík nebo něco podobného. Ovšem je otázka, kde na to najdete lidi, aby to učili tak, aby to děti bavilo, protože jinak to nemá smysl.
A na těch lidech to skončí - vždyť dodnes nemají školy dost dobrých angličtinářů, a to tady ta potřeba je čtvrt století.
Když jsem chodila na gymnázium, jedna z učitelek předmětu IVT byla paní těsně před důchodem, aprobace ruština-čeština. A tak naše první hodina začala památným výrokem "Nachystejte si čtverečkovaný papír, nakreslíme si klávesnici." a v podobném duchu jsme se mořili celé čtyři roky.
Mně nevadí, že se stát snaží zvýšit počítačovou gramotnost, mně vadí to žalostné provedení
Pokud se nekdo danym oborem zivi, tak to absolutne nic nevypovida o jeho schopnostech dobre ucit. Mnozi ze samozvanych expertu ovsem nemaji dost pokory pripustit, ze ucit neumi. At si tedy nejlepe sami doma zkusi ukazkovou hodinu, natoci si ji na kameru a budou se divit co uvidi. Takova seance nikomu neuskodi a vrati ho aspon na zem.
No jo, když on základní problém je, kde sehnat ty "normálně myslící lidi". Protože ač se to třeba z toho, jak se matematika (a fyzika) na ZŠ a SŠ (a někde i VŠ) učí, nezdá, ta algoritmizace je i jejím základem, nebo lépe řečeno by mohla být, za každým vzorečkem je nějaká myšlenka, představa, náhled.
Ale aby tohle mohl někdo předat žákům, musí si toho být sám vědom, když "nerozumnou matematiku" budete chtít nahradit "rozumným programováním", kdo ho bude učit? Ti, kteří dnes zkoušejí z pořadí tlačítek v Excelu? Nebo máte někde v záloze armádu pedagogů s potřebnými schopnostmi natěšených na to, až je stát pustí do veřejného školství?
Nejhorší je, že ve školách dnes učí často učitelé, kteří informatice nerozumí. Vzpomínám na svého učitele programování Ing. Václavka, což byl sice externista, ale odborník na slovo vzatý. Bohužel si školské odbory vymohly zákon, že učit smějí výhradně vysokoškolsky vzdělaní pedagogové, pro odborníky z praxe není místo. Takže máte pravdu, pokud by povinné programování učil pedagog, co vlastně programovat neumí, nejen že by děti znechutil, ale vytvořil by jim v hlavě guláš, ze kterého by se ti méně šikovní už nikdy nevzpamatovali. Víte, moje sestra byla velice dobrá učitelka klavíru a hudební nauky, bohužel vystudovala jen gymnázium a oba cykly ZUŠ, takže byla (už dvakrát) ze školy vyhozena. Nyní již definitivně. Když tohle dělá naše školství s učiteli, co asi provádí se žáky? Upřímně dnešní děti lituji. Co je čeká? Blbá škola a perspektiva islámu? Je mi z toho moc smutno, ale cítím se příliš bezmocný, abych s tím něco udělal...
Podle mne je to osobnostni vec kazdeho ucitele, stejne jako redaktora v TV. V pondeli mu reknou at udela reportaz o ukradenem aute, v utery problemy zahradkaru s kedlubnami. Kdyz si da pozor, nikdo nepozna, ze to je diletant, neni to interakce - dialog, je mozno se pripravit. Ucitel nikoli.
Cestina, matika, neni problem, dejepis, zemepis omezene. Problem jsou odborne predmety. Tam se lame chleba. Spoluzacka z ZDS uci informatiku na SS informatiky a spoju a zaci ji udelali profil na portale, ktery hodnoti ucitele, jsem si ji vygoogloval na upozorneni dalsiho spolecneho kamarada. To je proste silene ponizeni co se tam pise a to se tam krome jednoho pripadu pise slusne, zadny dehonestujici fotky, pouze komentare k odbornosti.
Chodim s ni 2x za rok do hospody, to je holka 25 let, ona nema ani pocitac (stejne jako lektor IT skoleni v Gopasu WTF?, pujcuje si na skoleni "od sestry" NTB), kdybych spoluzacku neznal, tak se mi prozradi radove v sekundach. A takovy "pedagogicky pracovnik" pak zkousi decka, kde je klavesa insert a na co slouzi? A hraje to na to, ze 60% zaku nevi a stezuje si na to. To je dalsi marker, kantori si stezuji na blbe zaky, maji pravdu, problem je, ze pulka zaku je uplne blbych, pak jsou v "nevzdelanosti" na rade oni, pak dlouho nic a pak zak, ktery se o obor zajima.
Pedagogicke vzdelani je nastavba znalosti oboru. To nemá být tak, ze se nekdo 6 let uci "soft skill" a pak prijde ucit skejtare jezdeni na skejtu, prijde na rampu, svola je a rekne jim "pro provozovani tohoto pekneho sportu potrebujete prkynko a 4 mala kolecka, vemte si papir, nakreslime si jak takove prkenko vypada". Ze mu pedagogicke vzdelani nerekne, ze se ma po prichodu ihned zastrelit? To se tam neuci?
Ve firmach se obcas objevi nejaky ufon, ktery je mimo, ve skolstvi je to 85% kantoru, to se snad pozna uz podle motoriky, jedete na zajezd do Francie a uz pri nakladani zavazadel se to pozna. JE tam obrovska, zbytecna interakce, komunikace, na vsechno je nazor, koucuji detaily, resi "politiku" mikrovztahu, ale prakticky nechapou nic, kdy autobus odjede, na co jsou cudliky na strope, proc nejde zastavit na dalnici na curani, kde je paka polohovani sedacky, proc pri tankovani smrdi palivo, rozdil mezi hovorem z CZ do Francie a roamingem ve Francii, kdo ji na hranici posila pres SMS cenik, kdyz zadny nechtela, proste nic. Jenom uci telocvik a dejepis. A s vekem se to zhorsuje. Jsem trochu zaujaty, jsem starsi clovek, v mladi jsem lecos toleroval, nebo jsem to nevidel. Prvni stupen ZDS OK, ale staci zajit do vyssiho typu skol a je to pocit zmaru, ti lidi jsou uplni ufoni, cetl jsem komunikaci vedouciho prace s manzelkou, ktera si dodelava skolu, to je proste clovek, (pokud neumi vyrezavat z lipoveho dreva figurky, nebo v sobotu neradi v mykologicke poradne), ktery je k nicemu. 80-90%. Sorry.
FEL CVUT - kolikata polozka v menu T602 dela to ci ono.
ZS, hodina IT, diktat a rozbor vet z knihy "zaciname s pocitacem", vyucuje 60+ duchodkyne.
Testy programovani na papir, pricemz se opet resi gramatika misto algoritmu.
Ne, to nemuze a nebude fungovat, dokud to budou ucit prave ti vysokoskolsky vzdelani pedagogove, kteri vzivote nenapsali ani radek smysluplneho kodu. Osobne znam nekolik lidi, kteri na tech zakladkach to IT prakticky zdarma a ve svem volnem case ucili. Bavilo je to. Uz neuci. Stejne tak znam nekolik cizincu, kteri takto dochazeli ucit jazyk. Tedy "ucit", oni si proste s temi zaky/studeny povidali. Coz jim da radove vic, nez blaboly ktere je uci ten oficielne vzdelany ucitel.
České školství je nastaveno tak aby vytvářelo úředníky...učí se klávesové zkratky aby budoucí baba na úřadě zvládla napsal lejstro nebo email...fakt hrůza...já sám jsem cca před rokem přemýšlel že bych v práci obětoval polední přestávku a jeden den v týdnu dělal kroužek informatiky na gymplu za rohem, ale šéf mi to zatrhnul
Na střední průmyslové škole mého syna aktuálně učí programovat v assembleru 8051 a v Pascalu, místo Céčka na ARMech a Pythonu.
Na základní škole mého druhého syna aktuálně v matematice učí umocňovat a odmocňovat s pomocí papírových tabulek (takové knížečky, ve které jsou vytištěné výsledky pro čísla od 1 do 1000). V předmětu "ICT" se pak skutečně musí učit klávesové zkratky v MS Wordu, to v článku nebyl vtip.
Odhaduji z toho, že české školství je zhruba 20+ let za reálným světem, místo aby se ho drželo, nebo lépe bylo nadčasové, tedy vepředu - aby až studenti školu vyjdou, byli připraveni na reálný svět.
Také se cítím bezmocný. Učit je nemám čas, když chodím do práce, a v demokratických volbách jsem zatím nenarazil na stranu, která by slíbila opravu školství správným směrem a navíc sliby následně plnila.
Na gymnáziu v Rakovníku nás učila v předmětu IT jedna starší paní - matematikářka. Jedna z otázek v závěrečném testu zněla:
"Jak dlouho trvá, než se na počítači zapne spořič obrazovky?"
Kdo neodpověděl 10 minut, jak to měla nastavené ona, nedostal za otázku ani bod. :-)
A ty klávesové zkratky ve Wordu... to vážně není výmysl. Stejné to bylo i u nás. Díky za zajímavý sloupek. Těším se na další díly.
Souhlasím, že v některých případech může být trvání na pedagogickém vzdělání či minimu kontraproduktivní. Obecně vzato ovšem na druhou stranu dokážu pochopit snahu o to, aby lidé, kteří mají učit děti, opravdu uměli učit (a nechci se teď pouštět do diskusí, jestli to ono pedagogické minimum zajistí, nebo ne).
Takže připouštíš, že se klidně dostame do stavu, kdy si budeme říkat "on je úplně blbej, ale když na to učení ma glejt..."? Protože tak to je už teď, dokonce i kdyby někdo z IT chtěl děckám povykládat pár hodin o něčem z praxe (já nevím, třeba něco ovládat tabletem atd.), tak prostě nemůže a na nějaké pedagogické minimum se může zvysoka......
Např. na zkušku z elektromotorů jsme si mohli přinést kdo co chtěl (tehdy ještě nebyly běžné notebooky, wifi atp.).
Kdo byl připraven, tak to v daném limitu zvládl vypočítat.
Kdo připraven nebyl, i když věděl "kde to hledat", bylo mu to naprosto k pr*u.
A tak to je i v reálu. Jste na obchodním jednání. Buď víta a rozumíte. Nebo jste v pytli. Škola se s Váma mazlí. Businessani život nebude.
Samozřejmě jsou určité informace, které se jako dítě učíte a pak už je nikdy v nevyužijete. Ale to jste zatím vůbec nepochopil pedagogiku - důležité je (MIMO JINÉ samozřejmě) umět se naučit určité množství informací zpaměti, naučit se kázni, naučit se vytrvalosti, zacházet s povinnostmi a další podobné.
Jsou věci, které nezkontrolujete - ale to, zda jste se naučil cosi zpaměti, zkontrolujete úplně nejsnáze. Což má plusy i mínusy.
Problém není, jestli memorovat. Pouze je dobré občas zaktualizovat informace, které se pro memorování použijí (toto nelze nikdy mít vyřešeno ideálně). A dále je špatné, když je memorování na úkor ostatních přístupů (porozumění, tvořivost, logické myšlení ap.)
No já jsem na střední měl Turbo Pascal 7 a učil to chlápek, který dělal vývoj v jedné firmě.
První co bylo, tak udělal jakýsi "skripta" na cca 30 listů A4. A ty byly povolený jako tahák. Když se ho při kontrole ředitel ptal, proč tyhle věci nechce z hlavy, tak mu řekl: "Ty jsi někdy viděl někoho programovat tak, aby neměl přístup k dokumentaci a k nápovědě?"
Ale jednu nevýhodu to mělo, nebyly tam otázky "kterou klávesou se otevírá soubor?", protože to bylo hned v tabulce na první stránce. Musel s otázkama trochu přitvrdit. "Jak se deklaruje proměnná typu pole znaků velikosti 50, kde index prvního je 35?" a podobně...
Blbost. V první fázi je potřeba počítačová gramotnost. Takže co se do nich musí nalít na základce, je
1. Bezpečnost technická. Proč updatovat, proč se ptát po update, co znamená šifrování, elektronický podpis, práva aplikací na mobilu, typy malware,...
2. Bezpečnost sociální. Co je to spam, jak rozeznat sociální inženýrství, jak bezpečně používat karty na Internetu, co hrozí na sociálních sítích (včetně možných právních následků),...
3. Základy práce s PC. Co je to soubor, zástupce, adresář,...
4. Péče o data. Zlohování, synchronizace zařízení, bezpečný užívání čmoudu.
5. Tvorba textových dokumentů. Proč používat styly a ne barvičky, jak vygenerovat obsah, jak číslovat stránky, jak do dokumentu s listama "na stojato" vložit list "na ležato",...
6. Základní operace se spreadsheetem. Jak sečíst sloupce, jak zamknout buňky, základní výpočty,...
7. Základy topologie sítí. Aby věděli, jaký je rozdíl mezi optikou a metalikou (a nekoupili si PC s optickou LAN místo metaliky), jaký jsou omezení WiFi (počet kanálů vs. počet bytů v paneláku, half duplex). Firewall, NAT, nastavení DHCP,... Aby si doma mohli spravovat vlastní síť, přidávat zařízení apod.
8. UML a myšlenkový mapy. To bych ale nebral jako součást IT, ale jako všeobecnou znalost. Může se to hodit kdekoliv.
9. Time management. Opět mimo IT,...
Myslím, že s tím by si v dnešní době normální člověk měl vystačit. Koho to zajímá víc, ten se to doučí hrou i bez školy, nebo bude pokračovat odpovídajícím oborem na SŠ.
A nějaký HTML, databáze, zápisy algoritmů a podobně BFU stejně nepotřebuje. To je konzument, ne producent. Půjde to jedním uchem tam, druhým ven a v hlavě to nezůstane, ten čas se dá využít smysluplněj...
Ne, "body nekonečné přímky" a "čísla, jež můžeme napsat pomocí konečného nebo nekonečného desetinného rozvoje" říkají po "překladu do lidštiny" totéž (navíc ta představa z matematika.cz je na wikipedii uvedena o dvě věty dále). A správně je na wikipedii uvedeno, že jde o způsoby, jak si reálná čísla představit, pokud je chcete opravdu definovat, pak třeba pomocí těch Dedekindových řezů.
Tenhle rozpor mezi představou a definicí pak může být důvodem, proč má vně stojící člověk pocit "vágně definovaných pojmů". Ve skutečnosti jsou matematické pojmy tím nepřesněji definovaným, co lidstvo zná (nesouhlasíte-li, uveďte mi jediný přesněji definovaný pojem než reálné číslo)... Akorát se k těm definicím skoro nikdo nedostane. A mnoho z těch, kteří se k nim dostanou, je nenávidí, protože se je "musí" učit nazpaměť. Opravdu tragické pak je, když se někdo učí nazpaměť i ony představy, které by měly usnadnit pochopení, o co tak přibližně jde.
Tazatel ani otazka nemohou byt hloupi a nezaslouzi si opovrzeni. Trpim, kdyz vidim jak mnozi mi znami predvadi sve znalosti a intelektualni nadrazenost prave tak, ze davaji druhym cocku. Kdyz ve forech najdete dlouhe povidani o tom, jak ma tazatel vyuzit vyhledavani misto jednovetne odpovedi, tak to taky o mnohem vypovida.
Bacha. 50 není o bezpečnosti práce. Je o kvalifikaci pracovníků v elektrotechnice.
A ta kvalifikace (na základě dalších předpisů, norem, apod) teprv spočívá ve znalosti bezpečnosti práce (vč. první pomoci), bezpečnosti obecně (vč. toho jak chránit pitomce před úrazem od elektroinstalace) a el.tech. kvalifikaci podle zařazení pracovníka.
Ten kdo má par. 50. má glejt na to, že ví:
- jak poskytovat první pomoc (zejména v souvislosti s úrazy způsobenými elektřinou)
- jak svou práci vykonávat tak aby výsledky byli bezpečné pro ostatní
- na jakou práci má kvalifikaci a schopnosti
- že se nemá rejpat v tom, na co nemá kvalifikaci
A pro běžné kancalářské pracovníky se provádí zpravidla školení podle par. 3, které je velice často jen takmimochodem zahrnuto v nějakém obecně bezpečnostním školení při nástupu do zaměstnání
Ona se vzala přepona jako základ a integrovaly se odvěsny coby rovnice a nějak ten bastl vyšel. Pochopitelně význam čistá nula, ale bylo nutno se naučit nazpaměť asi stránku klikyháků překreslovaných z tabule a při zkoušení je zpaměti obkreslit.
Jinak matematika ve školském podání je jen snůška inkoherentních blábolů, které na sebe nijak nenavazují. Neexistuje žádná soustava pojmů, z níž by se potom některé věci daly odvodit, neexistuje algoritmizace řešení problémů. Pokud nemáte nějaké zázemí (rodina atd.) tak ani nevíte, co po vás chtějí, protože to nikdy nikdo nevysvětlil.
A pokud máte tendenci řešit věci logickou úvahou, pak zcela jistě narazíte, protože řešení většiny příkladů je s logikou na štíru.
1. Obávám se, že nikoli, tyhle věci jsou daleko lépe vysvětleny třeba v manuálu k POVRay (mimochodem, tyhle kreslící programy by možná byly lepší náhrada za matematiku než klasické programování, už proto, že mohou mít docela vizuálně atraktivní výstup).
2. Statistiku potřebuji pouze na věci, které nejsou viditelné na první pohled.
3. Pokud se něco učí "blbě" prakticky všude, tak je asi chyba v zařazení dané látky na daný typ školy.
K množinám mám rezervovaný postoj, protože:
- byly zařazeny přes námitky odborníků, pedagogů z praxe i veřejnosti
- byly zfalšovány testy praktické proveditelnosti navrhované výuky
- nezařízlo se to hned, jak bylo vidět, že to nejde
Mozna, ale je jich takovych drtiva vetsina. A pokud se obratem vratime k tomu programovani ve skolach, tak si predstavte, ze tam, kde se stejny algoritmus da napsat velmi casto stovkami ruznych zpusobu (nekdy vice nekdy mene vhodnych) bude vyucujici vyzadovat prave ten jeden jedny, ktery splacal prave on. A klidne to muze byt ten vubec nejhorsi mozny.
Pak tedy lituji dnešní vysokoškoláky. Pamětníci z MFF si možná vzpomenou na jistou Svatavu K., která měla podobné snahy, ale jinak jsem se s tím tehdy nesetkal. Naopak, zkoušejícího vždycky zajímalo, zda tomu zkoušený rozumí.
Ono jinak to v matematice ani není dost dobře možné. Součástí zkoušky byla písemka, při níž bylo nutno vyřešit nějaký konkrétní příklad a řešení při ústní zkoušce obhájit.
Asi tak, já množiny také zažil a byl jsem relativně na začátku jejich výuky (byť ne přímo první ročník) a nevšiml jsem si, že by mi to nějak uškodilo či omezilo mé schopnosti počítání z hlavy. Ony totiž v reálné výuce za základní škole byly množiny stejně na úrovni jablíček a hrušek a pokud učitel nebyl úplný pitomec, tak to většině žáků neuškodilo a nevylučoval bych, že se dokonce našla skupina, které to i prospělo (určité pochopení abstrakce atd.).
Od první třídy se děti učí nejobtížnější ze všech věd, matematice.
Řekneme, že jsou to ale jen úplné základy, že to vlastně není "opravdová matematika." Bingo!
IMO by vůbec nebylo od věci, kdyby si kdokoliv byl schopen napsat makro do wordu či excelu, usnadnit si práci a netrávit hodiny tupým opakováním stejných úkonů. Naučit se základům - principům - algoritmizace by bylo přínosné pro všechny lidské činnosti, nejen programování. Uvědomit si, jak vlastně software funguje, nejen zbaví lidí strachu z neznámého, ale umožní jim vidět i jeho omezení.
Pardon, ale teď píšete jako demagog co o elektrice ví kulový ale něco napsat musí.
Zásuvku nebudu zapojovat podle padesátky. Zásuvku zapojím podle doporučení normy (pravděpodobně, teď nemám po ruce) ČSN 33 2130 a oborových zvyklostí.
Vyhl 50 mně to nenaučí. Zkouška dle vyhl. 50, par. 5 a vyšší ověří, že tato pravidla znám a ovládám v potřebné míře.
Argumentační fauly much?
http://www.obcanskevzdelavani.cz/argumentacni-fauly
"Je to rozhodně menší zlo, než byly množiny, které vychovaly generaci (cca 25 ročníků), která neumí ani malou násobilku." - co je to za hovadinu?
Já byl první ročník, kdy množiny začínaly a zhlavy násobím pořád.
Navíc, nedokážu pochopit, co je na množinách divného, spíš nechápu, jak se může matematika učit bez nich. Dost to přibližuje reálný svět k matematice.
Ono stejně vůbec nechápu ty narážky v článku, že matematika se nějak špatně učí. Pro mě byla vždycky nejlehčí předmět, kdy jsem se na základce, ani na gymnáziu, ani k maturitě nemusel nic učit.
souhlas, klávesové zkratky ve Wordu jsou ok, jsou horší programy na klávesové zkratky :).
Také jsem zažil naprosté zrůdnosti na střední v IT, je to smutné dělat test z IT na papír z blbostí jako jak se jmenuje, která položka v menu nebo jaký je postup na vícesloupcový dokument ve wordu...
Nejde o to vymejšlet kolo. Jde o to, že problém je jasně definovanej, jasně pochopitelnej a má několik možných řešení, na kterých je možné ukázat výhody a nevýhody každého z nich. Skvělá učební pomůcka. Každý ví, že "Měla babka 4 jabka a dedeček jen 2" přesto to stále je a bude "učebnicový příklad" pro počty.
Učení sortů je jednoznačně blbost. Učení programování a základů složitosti na příkladu sortů už tak jednoznačně blbost není. Ano za nás v půlce 90. let na gymplu bylo zbytečně přesortováno, asi bych byl tehdy radši, kdyby byl výběr příkladů širší (proč místo 10 sortů nedat jen dva a místo těch zbylých osmi třeba B stromy, kreslení úsečky po bodech nebo Dijkstra?) a kdyby se v informatice kromě algoritmů a samotného jazyka učily i praktičtější věci. Tehdy třeba video módy a dejme tomu myš pod DOSem nebo programování pod Windows 3.x nebo i assebmler. Dneska třeba lamp, JavaSkript nebo programování pro Android. Ona taky dneska je trochu jiná situace, každý má Internet, dobrých návodů zdarma jsou všude tuny... Tehdy jsem fakt musel škemrat u kamaráda, aby mi vysvětlil, jak je to s tou myší...
Byvaly casy, kdy na "progresivnejsich" skolach zcela bezne IT (i to programovani) ucili treba studenti VS. Nebyl s tim zadny problem. Nebo alespon poradali ruzne krouzky. Pripadne se tehoz ucastnili bezne se tim zivici lide, v ramci sveho volneho casu venovali treba 2-3 hodiny tydne prave detem.
Ale jelikoz nedisponuji tim spravne pedagogickym vzdelanim, tak jiz neuci.
Tak to je paráda. Každý český učitel si to může z japonských webových stránek stáhnout.
Teď vážně: v tomto kulturním okruhu jsou šachy naprosto zajeté (oproti GO, které je tu naprosto nové). A to dělá hodně. Šachy tu prostě mají dostatečnou "infrastrukturu" a je možné je "nasadit" (deployment ;-) ) téměř okamžitě - sorry, ale u GO si toto nějak nedokážu představit.
No, když si představím, že by na základkách učili někteří mí někdejší spolužáci či dnešní kolegové, tak chudáci děti...
Ale vážněji, ano, dnes je situace tragická. Ano, opravdu existují lidé schopní děti něco užitečného naučit a zároveň ochotní se tomu věnovat.
Jenže je tu drobný problém, kdyby se to mělo stát koncepcí, tak takových lidí potřebujete tisíce rozesetých po celé zemi, ochotných věnovat svůj čas pravidelně a dlouhodobě. Opravdu je najdete?
Jasně, že nějaký VŠ student založí informatický kroužek je skvělé, ale povede ho i další rok? A další? A bude schopen a ochoten se věnovat všem dětem, které mu budou přiděleny, nejen těm, které mají zájem? A ne tehdy kdy si vybere, ale jak to určí škola v rámci rozvrhu?
Myslím, že psaný text chápu celkem dobře (a to i přesto, že pedagogické vzdělání nemám).
Každopádně podobným způsobem (vybráním několika jednotlivých případů - bez jakékoliv statistiky či kvalitnějších dat - a jejich patřičnou prezentací) vám jsem schopen shodit v podstatě jakoukoliv školu, kterou si vyberu (a zrovna u IT vzdělávání by to nebylo naprosto nic těžkého... ;-) ).
Důležitější věc je ovšem to, že není vadný princip (to znamená vyžadování, aby učili lidé, kteří to opravdu umí), ale jeho realizace. Vyžadovat, aby naše děti učili lidé, kteří to opravdu umí, a snažit se to nějak zajistit, je v zásadě správné. Bohužel to z různých důvodů často nefunguje tak, jak by mělo. Ale princip je správný. Hlavní důvody, proč to nefunguje zcela správně jsou podle mě jinde (např. podvinancování školství apod.).
My sme mali na gymnáziu povinný predmet programovanie. Vtedy v Basicu na Didaktikoch Alfa. A vďaka tomuto predmetu sa už 25 rokov živým programovaním. Bez neho by som robil asi niečo inšie. Z našej triedy som jediný, ale keby úspešnosť tohto predmetu bola jeden programátor z dvadsiatich piatich žiakov, ako v mojom prípade, tak som za. :-)
Mate rech oba, navic nejde o nejaky stav jednoho roku, ale o dalsi desetileti. Trendy se meni hrozne rychle a cely vyvojovy svet se neustale nekam posunuje. Clovek, ktery to uci, nemuze usnout na vavrinech a je nucen se neustale neco ucit. Ktery pedagog tomu bude venovat cas? V soucasne dobe asi jen ten, ktery se chysta odejit do soukromeho sektoru. V dohledne dobe se vse bude jen zhorsovat, protoze pocet odborniku klesa a ti zbyli se do skolstvi nepohrnou.
Trenink beru jako samozrejmost, jen jsem chtel poukazat na fakt, ze uspesnost je zavisla na talentu, ktery je zaroven jiny nez ten matematicky. Dobri sachisti jej dokazali uplatnit napr. i ve strategickych hrach. Asi se da leccos i naucit, ale ti talentovani budou vzdy o krok napred a proto jsem na sachy zanevrel :-)
Ta diskuse tu je prave proto, ze to co pisete je holy nesmysl. Ta diskuse je tu proto, ze ti "vzdelani" ucitele jsou knicemu. Ostatne viz zminka o 17. listopadu. A to se da povazovat spise za tresnicku na dortu. znam i pripady, kdy "pancelka" vykladala naproste blaboly o udalostech, kterych se rodic ucastnil zcela osobne.
Tyjo mě právě připadne (tři děti, 1.stupeň, teď jeden o level povýšil :-) že spousta těch pracovních sešitů jsou pitomé single choice testy, vždyť to s praxí nijak nesouvisí. + divnej předmět "Člověk a jeho svět", kde se všechno zmatlalo dohromady a děcka jsou z toho zmatený, protože první hodinu se učí například Středočeský kraj, další hodinu o Josefu II, třetí hodinu o počasí v Africe a tak dál (tedy zcela bez uvedení kontextu).
Ale Baltík je fajn, když se to podá zajímavým způsobem, tak zaujme. Klidně by se dal použít i Minecraft, resp. jeho "programovací" režim :-)
Ten předpoklad samozřejmě chybný je. Myslet si, že nějaka zkouška něco zaručí, je poměrně naivní. Velmi důležitý je způsob provedení výuky a ten je v současné době prostě tristní. Mé zkušenosti s vysokoškoláky to jen potvrzují. A koneckonců to sám píšete: "Stejně tak papír z jakékoliv jiné školy nevypovídá moc o tom, jestli to dotyčný opravdu umí." Takže spoléhat se v tomto případě na to, že je "podstatně vyšší pravděpodobnost, že dotyčný bude danou věc umět, než u člověka, který ničím takovým neprošel, a jen o sobě tvrdí, že to umí", je lhaní si do kapsy. Tím samozřejmě nechci říct, že ta možnost neexistuje vůbec, to bych si zase do kapsy lhal já.
"Můžete trvat na používání jakýchsi skřeků, které zpravidla mají odlišný význam od toho, co to samé slovo znamená v obecném jazyce."
Vy nejste matematik, že ne? Jak by si ani matematici rozuměli, kdyby každý používal vlastní terminologii? Významy slov z obecného jazyka nelze vždy v matematice aplikovat. Např. i tak obecně zřejmé pojmy jako třeba "v podstatě" nebo "skoro jistě" mají v teorii pravděpodobnosti a matematické statistice jasný, byť jinak než intuitivně chápaný význam a jsou přesně definované.
A proč by to mělo být proboha povinné ve školách? To jiná možnost jak dostat programování mezi mládež není?? Tak to je v době internetové společnosti opravdu ubohé.
Když už byl zmíněna Věda a technika mládeži v 80.letech, tak tam prosím nebyla jenom planá diskuze o tom.Ale tam právě nenásilnou formou ta výuka probíhala. Vycházely tam seriály programování, soutěže... Ba dokonce bez vazby na konkrétní programovací jazyk a počítač (tenkrát bylo u nás počítačů málo a strašná změt, Spectrum, Atari, Commodore, taky česká IQ151 a PMD,..). TAkže na to vymysleli vlastní textový jazyk pro zápis algoritmů pod názvem "esperanto VTM". Učit se takto programovat mohl dokonce i ten kdo žádný počítač nevlastnil....:)
Takže proč na to nenavázat-a někde at v časopisech nebo na nějakém webu pro mládež podobné seriály nespustit.. Ale zdůrazňuji "podobné serialy" se schopností naučit...Nikoliv tedy bohužel to co je vidět u většiny kurzů na internetu, že pouze opisují příkazy z manuálu daného programovacího jazyka..
Dobře, ale toto nejsou argumenty (teď mne napadá: nehrajete to GO doufám od 70. let???)
Např. pravidla - jaký má dopad na výuku, že jsou u GO velmi krátká? Šachová pravidla nejsou vůbec dlouhá, rozhodně ne tak, že by to mělo způsobovat jakýkoli problém. (doufám nemáte na mysli soutěžní pravidla FIDE ;-) )
Jediné, co může občas někdo cítit, je cena šachové soupravy. Ale zaveďte šachy - a uvidíte, kolik se najde levných řešení ;-)
Zdravím, konečně někdo rozumný, s jehož nászorem se dá bezezbytku souhlasit.
Zareaguji jen na DHCP, protože na něj reaguje pan Honza přede mnou: samozřejmě je nutné, aby lidi alespoň tušili, co krabička, přes kterou jsou připojeni k Internetu dělá a především, jaké má limity. Určitě tu nikdo nežádá, aby si mládež pořizovala dedikovaný počítač pro provozování podnikového DHCP :-))))))
Ale není důvod nezjevit těm, co to jsou schopni pobrat, že když se do ADSL modemu přihlásí, tak si tady dvakrát kliknou a mají tam automatické přidělování adres. Ještě důležitější je pohovořit o bezpečnostních problémech krabiček. Mj. Wifi - ta věc je tak děravá, že Vám běhěm čtvrt dne vleze do vnitřní sítě kdokoli.
No popravdě, cpát do děcek PowerPoint, to jim za prve nic nedá a za druhé je to těžko bude bavit. Proč se kurnik v předmětu Informatika všichni tak bojí používat hry? Neřeknu, kdyby to bylo někde v Africe, ale v rodné zemi J.A.Komenského mě je do breku. Dobrou hrou - a množství edukativních her je nepřeberně - to ta děcka chytne víc než PPT.
Go jsem hrál někdy od roku 1979.
Pedagogická výhoda krátkých a jednoduchých pravidel je v tom, že se dají naučit víceméně na jednou (odhadem tak za deset minut). To je obrovský kontrast jak proti programování, tak i matematice. I ty šachy mají pravidla delší a složitější (včetně výjimek a nelogičností).
Ta cena by byla asi to nejmenší.
Jenže, na rozdíl od té matematiky, je zde zcela zásadní kontrola v tom, že matematický postup může být bezcenný blábol, nedávající rozumný smysl. Ať už je v učebnici, nebo opsán z tabule, nebo nadiktován pedagogem. Oproti tomu počítač, i nad málo efektivním algoritmem, musí dávat smysluplné a kontrolovatelně správné výsledky. Jinak je ten program prokazatelně špatně, což se u matematického blábolení takto snadno prokázat nedá.
To programování je prostě o level výš než matematika.
Voni jsou jeste rychlejsi nez nase skolstvi - naprosta novinka stara pres 30 let :-)
Viz treba tohle
Byl o PPT, resp. o tom, že v něm děcka měla udělat nějakou prezentaci. Je docela pravděpodobné, že prostě nevěděly CO tam mají napsat. Takových zadání si asi všichni pamatujeme dost, od ZŠ až po VŠ ("tady vám teď předvedu nějaký nástroj a potom na základě předvedeného ho začněte samostatně používat na činnost, kterou jste nikdy předtím nedělali").
Přitom existuje SW, v němž děti mohou skutečně tvořit. Jen z hlavy dám - TuxPaint, ideálně ve spojení s tabletem (kreslicí destičkou, né tím přerostlým smartphonem :-), na tom se vyřádí každej, dají se zadávat tématické úkoly, je to blbuvzdorné atd. (to v PPT se asi musí pořád množit dotazy "u mě to menu vypadá jinak, mě zmizely ikony").
30 let - co je na tom starého?
> "Zájem o go a jiné deskové hry často vznikal mezi aktivními hráči šachu"
> V ČAGo bylo sdruženo cca 15 klubů s přibližně 400 hráči, z nichž asi 200 se aktivně účastnilo turnajů. Lidí, kteří umí hrát go je ale mnohem více (odhadem kolem 2.000).
S tímto byste chtěli vybudovat povinnou výuku (povinný předmět) ve školách?
Šachy jsou o několik řádů jinde.
Ale kdepak... To, co uvádíte jako údajné důsledky množinové výuky, funguje úplně stejně i v generaci předmnožinové a stejně tak i v té pomnožinové. Odliv schopných pedagogů je záležitost obecného polistopadového vývoje a z toho vyplývajícího finančního a společenského ohodnocení učitelské profese. Množiny s tím nic společného nemají.
Ta vyhlaska je o bezpecnosti prace, o nicem jinem. Nebo mate pocit, ze informace o tom v cem se "hrabat" smite ci nesmite rika neco o tom, co umite? Je to jeden z mnoha predpisu, v tomto pripade "elektricky", mate dalsi - treba skladnici maji predpisy na to, co smi/nesmi delat ve skladech, jak ma byt kde co namalovano. V budovach musite mit oznaceny nouzove vychody atd atd.
Ta vyhlaska pak pouze konstatuje, ze nejake prace (prave kvuli bezpecnosti prace) smi vykonavat (teoreticky) nejak kvalifikovany pracovnik s nejakym vzdelanim. Ale nerika nic o tom, jestli to take umi.
Jako elektrikar se mohu v souladu s tou vyhlaskou "hrabat" ve VN, presto, ze jsem vzdelanim slaboproudar. Asi by to tudiz nedopadlo uplne dobre, ale delat to mohu.
Ano, tak to chodi u vsech batuzkaru co projdou svet. Dostanou 400 000 Kc od tatinka co ma stavebni firmu a je v OSD a muzou jet.
To jsou neuveritelne nekompatibilni svety, kdy si to proletariat nejak predstavuje, ale nejde mu to, protoze to je fakt zcela mimo jejich schopnosti.
Ja vlastne ani jiny model neznam, s vyjimkou mne, kdy jsem cely blizky vychod a balkan az kdyz mi bylo skoro tricet (jako student jenom CZ, ale zato poradne), jinak vsichni co znam, nekde byli jako studenti, Novy Zeland, Cina, Eritrea (taky s batohem), kdyz vyberu ty exotictejsi, v tech 18ti je to pravda skromejsi bez letenek, stopem Albanie, Ukrajina, takze se to pak uz tyka spise VS.
Ta tupost lidi, co zkombinuji naivitu, neznalost a zavist je neuveritelna.
Bezpečnost práce? Sorry, ale já jako elektrikář budu pracovat bezpečně pokud budu mít elektriku vypnutou. Pokud ale mám zkoušky z vyhl. 50, pak i vím jak zapojit zásuvku tak aby to někoho nezabilo až odejdu. Pokud to zapojím blbě, znamená to, že jsem v průběhu práce buď prodělal mrtvičku, nebo jsem někoho zabít chtěl.
Pokud byste opravdu měl padesátku, věděl byste že pro NN a VN mají separátní zkoušky... Takže pokud máte 50 pro práci na NN, pak na VN (nad 1000V) zařízení můžete pracovat pouze za dost specifických okolností. A pokud 50 máte a tohle nevíte, tak mi řekněte kde a u koho jste ji dělal a kde působíte. Rád bych se vám a dalším se stejnými zkouškami radši vyhnul. (Mimochodem, já zkoušky dělal naposledy před cca 8 lety, ale tyhle základy si stále pamatuju)
Mrkněte na COLOBOT, jestli jste to ještě neviděl... Velice staré a podle mně velice dobré. Grafika už je na současnou dobu trochu zastaralá, ale krásná realizace hesla učit hrou. Plníte úkoly dle herní linie, k dspozici máte, nebo můžete postavit, roboty. S roboty můžete jezdit sám, nebo jim napsat program a nechat je ať jedou sami (a klidně zpovzdálí pozorovat) Postupně se od jednoduchých úkolů typu ďoleť na základnu dostanete k úkolům kdy jeden robot prohledává mapu, druhý mu mění baterky a třetí slouží na předávání zpráv. (základní funkce jsou implementovány, takže řídit jednotlivé motory nemusíte.... ale můžete)
Podle postupu ve hře vám "základna" posílá nějaké programy na kterých se můžete nenápadně učit.... Programovací jazyk je tuším volně inspirován C++ (s tím, že už je připravené prostředí, takže to vypadá velice lidsky)
Pro jistotu jsem si uvodni post precetl znovu a porad mam dojem, ze zakladni problem byl v tom, ze deti nebyly schopny/ochotny vyvinout byt jen naznak vlastni aktivity. Fakt nevim, co jednodussiho by mely mit za ukol ...
Co se tyka TuxPaint - je to hezky program, ale ... Je v RVP/SPV (lidove "osnovy")? Asi tezko. Zatimco neco na zpusob prace s Oppice tam bude. Ciste FYI: Dnes je ucitel lovna zver a co nema radne "zapapirovane", to mu zarucene nekdo omlati o hlavu.
Jasně, stejně tak by výuka matematiky měla začínat logikou: "Milé děti, mějme teorii s těmito třemi axiomy, dokažte, že v ní platí následující výrok."
Možná bude háček v tom "První jazyk který se naučíš", z toho totiž čiší předpoklad, že se žák onen jazyk opravdu naučí a snad se i časem naučí další... Jenže pravdou je, že při diskutovaném užití by to pro většinu žáků bylo spíše "Jediný jazyk, s kterým se kdy setkáš", k čemu by pak bylo ty chudáky drtit správou paměti?
Za alespoň trochu normálních okolností nebudu zapojovat zásuvku pod napětím. Jsou práce které se pod napětím dělat musí a jsou práce, které se pod napětím dělat nemusí. A pokud je někdo pod napětím dělá, je to línej vůl (já to vím moc dobře, párkrát už jsem línej byl)
Mám známého, který po mně chtěl zapojit okruh s tím, že má 15m kabelu s barvama šedá/šedá/černá. Řekl jsem mu, že musí koupit 20m kabelu žl.-zel./modrá/černá. To byla příliš velká investice, takže si to zapojil sám, kabel šedá/šedá/černá mu vede k zásuvkám po zdi diagonálně. To je jeden z rozdílů mezi tím kdo má 50 a kdo ne. Zapojené to má pravděpodobně bezpečně. Teď. Ale až za 10 let někdo bude vrtat díry pro zavěšení poliček, je možné, že ho to klepne... A až za 30 let bude někdo měnit vysloužilé zásuvky asi u toho zešedivý,
Jakožto vystudovanej slaboproudař s praxí samozřejmě znám základy i bez toho abych absolvoval školení a zkoušky z 50. Ale i vyučující na škole vycházejí z informací, které jsou pokaždé na školení opakovány. Zkrátka kdo 50 má (dle přísl. paragrafu) určitě ví, nebo alespoň 30 minut věděl jak se s elektrikou zachází. Kdo ji nemá, u toho nevíte zda-li kdy o elektrice něco slyšel.
To ovšem není odpověď na otázku, kde je ta nucená objektovost, která by byla viditelná v zápisu programu. V mnoha, opakuji v mnoha Pythonních skriptech se explicitně nic jako vytváření objektů nebo snad přístup k atributům nepoužívá (a metody jsou funkce, tam už je to tuplem jednoduché).
"Za alespoň trochu normálních okolností nebudu zapojovat zásuvku pod napětím. "
O tom se nepřu.
"To je jeden z rozdílů mezi tím kdo má 50 a kdo ne."
To je hloupost. 50 z nikoho neudělá zodpovědného nebo normálního člověka. Výše jsem psal jasný případ odborníka s 50, který nám odpálil nový indukční sporák.
"Kdo ji nemá, u toho nevíte zda-li kdy o elektrice něco slyšel."
To je pořád dokola. Kladete na nějakou vyhlášku příliš velká očekávání. Je to podobné jako s autoškolou. Ta taky nezaručí, že se člověk naučí řídit.
Přesně tak vůbec nešlo o PowerPoint či jiný software, šlo o to, že děti nechtěli vyvíjet svojí aktivitu protože stejně je všichni zkoušeli jen z nabiflovaných věcí. Upřímně nevím co je lehčího než přetahat pár obrázků do okének a k tomu si vymyslet nějaký text. A to ne slohové cvičení ale holé strohé věty. Kdyby se s takovými dětmi pustil do něčeho co opravdu "vyžaduje" logiku a vlastní úsudek tak jsem si jistý že ještě teď tam sedí. Bohužel.
Osobně jsem toho názoru, že objektový přístup má výhody u velkých projektů a u projektů, na nichž dělá paralelně větší počet lidí. Všude jinde převažují spíš nevýhody (včetně toho, že objektovým programováním vzniklý finální kód, ten co jde do procesoru počítače, je zpravidla horší v tom smyslu, že má vyšší nároky na paměť i procesor).
Máte nějakou osobní zkušenost s projektem velkého rozsahu, kde byl mechanismus objektů nasazen? Já ne, a přesto mi logicky vychází obrovská nepružnost při návrhu takového systému - jeho struktura musí být přesně dána od samého začátku. Například, v systému knihovny je základním objektem kniha, která je je stavu půjčeno / nepůjčeno. Pokud ale nastane v budoucnu potřeba povýšit váhu objektu čtenář (má půjčenu knihu), mohu celou aplikaci začít budovat znovu.
Dobrý den,
omlouvám se, že Vás musím z toho nařknout, ale uvedené argumenty jste nečestně obrátil vzhůru nožičkama. Neuvádí se, že stačí, aby měl člověk ma začátku jména "Dr" apod., ale že koho určitě nebrat.
Neboli jinak:
příslušné vzdělání či zkoušky jsou podmínka nutná, ne však podmínka postačující.
A tak je to správné, je to tak logické a opodstatněné. Je to tak ve společnosti zavedeno, zhusta i kodifikováno legislativně. Každopádně je to lepší řešení problémů, než kdyby vzdělávání, školení, zkoušky a certifikace neexistovaly vůbec.
Současně z tohoto aktuálního stavu vyplývá spousta praktických věcí.
Viz například příklad, který se tu rozebírá ohledně vyhlášky 50: pokud by podobné věci, jako vyhláška 50, neexistovaly, tak vám fušer, který práci odfušuje, způsobí třeba požár celého domu, ale Vy si na něm vezmete zpět jen tu tisícovku za zapojení pár zásuvek, za nic navíc by Vám neodpovídal.
problem je v tom, ze ty testy na papir nejsou o pseudokodu, ale o tom, ze student musi napsat presnej kod, a baziruje se tam i na strednik. tohle s realnou praci programatora nema nic spolecnyho, a spousta studentu, kteri u zkousky / testu propadnou jsou pak v praxi velice kvalitnima programatorama.
Potom ovšem nemá smysl tu definici do studentů cpát (když neumíme vysvětlit její smysl).
Na druhé straně to ovšem znamená, že při práci s pojmem "reálné číslo" pracujeme s něčím, co jsme řádně nedefinovali. A jsme u zmatených a nelogických operací nad vágně definovanými pojmy, o nichž jsem se zmiňoval coby obecné charakteristice školské matematiky.
Prostě budete mít ve třídě 2-3 lidi, kteří to "nějak intuitivně" pochopí a budou s to s tím logicky pracovat, a 20 - 30, kteří to nepochopí a budou se muset vše, co s tou definicí souvisí, učit zpaměti. A matematika pro ně bude ryze paměťový předmět.
A matematická didaktika by měla mít prostředky pro to, aby ty pojmy vysvětlila těm 20 - 30 žákům / studentům ve třídě. A pokud je nemá (jakože zřejmě ne), tak sorry, ať místo toho raději hraji šachy, go, piškvorky nebo třeba programují.
1. Na tomto se shodnou prakticky všichni psychologové a mají to i solidně podloženo důkazy.
Zdroj?
Proti tomu stavím a doporučuji k přečtení
http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/17577/CHCEME-ZVYSOVAT-UROVEN-VYUCOVANI-MATEMATICE.html/
a tam odkazované reference.
Rád bych, ale už jsem tři roky ze školy a "pokročilou" matematiku jsem v práci zatím nikdy nepotřeboval. Sešity ze střední školy někde ještě mám, takže by neměl být problém ta slova dohledat.
Vzpomínám jak mě prvně překvapilo, když jsem slovo zadal do Googlu a dostal jsem odkaz na Wikipedii, kde se to jmenovalo úplně jinak. Je to chyba, nebo se tomu tak opravdu říká? A tak jsem se poradil s přítelkyní studující vysokou školu. Slovu z Wikipedie hned rozuměla, ale slovo co jsem původně hledal podle středoškolského sešitu vůbec neznala.
Dnes na jiném fóru se nějaký žáček ptá na tuhle úlohu:
"Vytvořte rodičovskou třídu Vozidlo s členskými proměnnými: stavTachometru, pocetKol, pocetMist a příslušnými přístupovými metodami a konstruktorem, ve kterém se proměnné inicializují. Vytvořte potomky OsobniAuto a NakladniAuto předpokládejte, že osobní auto má vždy 4 kola a 5 míst k sezení, nákladní auto vždy 6 kol a 3 místa k sezení. Vytvořte odpovídající konstruktory, které budou volat konstruktor rodiče."
Myslíte, že takto pojatá výuka zaujme prvňáčky? IMHO by se měli učit ne programovat takhle, ale využívat počítač, třeba jak napsat dotaz, aby v předmětu nepsali "Otázka" nebo "Rychle pomozte". Nebo třeba co všechno lze dělat s počítačem, například jak využívat zvukovou kartu, třeba nahrát program co ze zvukovky udělá osciloskop (takhle jsem synovi vysvětlil, proč stejný tón zahraný na různých nástrojích zní různě, když mu to nedovedla vysvětlit na gymplu fyzikářka) nebo generátor (kdysi jsem objevil stránky, kde pomocí zvukovky lze simulovat Fourierovu transformaci). Případně jim dát k dispozici nějaký program Co by podobně jako BASIC umožnil, když napíší 10 PRINT "AHOJ" 20 GOTO 10 RUN, aby fungoval bez nějakých deklarací, definicí a konstruktorů.
Že by učitelé v českých školách za odvození součtu řady mladého Gause trestali, je zajímavá a jistě zábavná zkratka. Ale, dle mých zkušeností, zcela mimo. Takto (blbě) učitelé dnes spíš nefungují (ne, opravdu, všichni učitelé většinou nejsou straré panny před důchodem, které vzpomínají na dávnou dobu socialis(z)mu, kdy se stačilo na děti jen nepěkně zadívat a ve třídě byl klid jak v hrobě).
Díky za komentář od ON, jinak bych pomalu začal věřit autorově interpretaci celé snahy, tedy, že oni nám zase něco vymysleli a je to úplná ch.j.vina.
Podle mě algoritmy blbost nejsou, ale samozřejmě necpat to všem a samozřejmě ne od 1. třídy a samozřejmě ne x různých sortů, jako jsme to měli my na gymplu. Staří jeden minimax a místo těch 10 dalších třeba přidání do spojoého seznamu, binární vyhledávání nebo klidně třeba lineární spojení n řetězců. Pro těch 50% nadanějších a na druhém stupni. UML mi přijde jako blbost, stejně jako třeba nějak do hloubky OOP. U malých problémů, které můžou děti řešit, tohle smysl nemá.
Dobry kantor nesmi polevit. Ulevit si samozrejme muze - pokud to ma pod kontrolou a neujede mu to nechtene.
Tezko to takto nasucho vysvetlovat, zkuste si to a uvidite :)
Mimochodem, uz jste si nekdy hral se stavebnicemi s 20-30 cizimi detmi, ktere jen z casti budou delat co jim "poradite"? To neni jako kdyz si hrajete doma se svymi...pedagogicke vzdelani je pak vlastne to jedine, co zajisti, ze jak vy tak deti preziji bez psychicke ujmy.
To jen vy spatne chapete psany text (mozna prave kvuli tomu pedagogickemu vzdelani). Dotycny totiz na tech prikladech ukazuje, ze to vzdelani je zcela knicemu. Stejne spatne muze ucit i clovek zcela bez vzdelani, stejne tak ovsem muze byt ucitelem radove lepsim, protoze se napriklad prave IT zivi. Je dokonce duvodne predpokladat, ze pokud se nekdo danym oborem (v soukrome sfere) zivi, tak ze nemuze byt uplne spatny.
1. Go se v Česku hraje minimálně od 70. let min. století.
2. Materiálů přeložených do češtiny je hafo (i pro kroužky dětí a dorostu), problém by asi byl to oficiálně koupit a zaplatit autorská práva
3. Výhodou jsou velmi jednoduchá pravidla (i s precedentními rozhodnutími výrazně kratší než šachová)
4. Deska a hrací kameny jsou jednodušší na výrobu.
5. Na rozdíl od šachů má člověk šanci i proti počítači a počítače na go ještě dlouho stačit nebudou (u šachů už je to záležitost strojů proti sobě). Což může být pro děti motivující.
6. Jedna z legend o vzniku hry je o tom, že jeden císař měl blbého korunního prince, a tak mudrcové vymýšleli pedagogické postupy, až vymysleli go. A korunní princ se mentálně rehabilitoval na skvělého panovníka se strategickým i taktickým uvažováním.
"Nevím, ale já se bez množin obejdu zcela dobře, a to kde všude možně počítám něco podle nějakých vzorečků."
Však tady taky nikdo snad netvrdil, že bez množin se nedá nic vypočítat.
"Jinak námitky dětských psychologů spočívaly v tom, že dětský mozek prostě takovouto míru abstrakce v daném věku nezvládá."
Aha, dětští psychologové, tak to pak jo :-) Množiny dle mého pozorování na základce chápali naopak i ti největší dementi. Neznám žádný jiný způsob, jak názorněji vyjádřit třeba průnik, než právě množinami. Ale když to říkali tihlencti psychologové, tak se to z osnov vyhodí a místo toho se budou biflovat nazpaměť vzorečky, na které si 99 % žáků nevzpomene týden po písemce. Aneb jak státně kur*vit školství.
Ale kdepak. To pořekadlo, stejně jako řada jiných pořekadel, je prostě obraz reality. Samozřejmě to neznamená, že to nemůže být naopak (korelace vs kauzalita).
Myslím, že právě tohle je jádro pudla tristního stavu dnešního školství. Samozřejmě kvalita učitelů je následkem, nikoliv příčinou. Příčinu je nutno hledat jinde. A právě o té by měla být debata inteligentních lidí.
"Je tu ovšem nějaký základní předpoklad, že pokud někdo prošel nějakým vzdělávacím procesem a úspěšně ho zakončil nějakým přezkoušením apod., je tu podstatně vyšší pravděpodobnost, že dotyčný bude danou věc umět, než u člověka, který ničím takovým neprošel, a jen o sobě tvrdí, že to umí."
Ten předpoklad je naprosto chybný a podle toho to taky vypadá. Kdyby ten předpoklad chybný nebyl, nejspíš bysme zde nevedli tuto diskuzi. Ale co taky čekat od systém, kde "glejt" je alfou-omegou všeho.
Já se tomu ani nedivím. Vždyť jsou tak naučení. O tom dnešní systém je: my se o tebe postaráme. Samostatné myšlení je nepotřebné/nevhodné/špatné. Kritika je uplakánství. Válka je mír. Svoboda je otroctví... Prostě typický obraz moderního občana "demokratické" západní společnosti. Fakt se tomu nedivím.
Jako fór dobrý. Tohle tak na základní školu specializovanou čistě pro budoucí adminy bez schopnosti programovat.
P.S. Dělal jsem MFF UK obor Informatika, živím se docela dobře programováním a Firewall, NAT, nastavení DHCP jsem nikdy v životě nenastavoval a UML považuji z 90% za takovou frikulínskou kravinu.
No, zajímavé, podstatné je, že to funguje právě "nějak", tedy někde skvěle, jinde zase mizerně. A jak to kde bude je otázkou náhody (případně peněz, třeba v tomto případě soukromá škola se školným za žáka přesahujícím plat průměrné rodiny si toho odborníka může najít a zaplatit). To je stav vyhovující těm, kdo mají štěstí nebo peníze, což tak nějak z principu nikdy nebude většina.
Ale ono i po "zákazu státem" (v tomto případě jde o "ve veřejném školství nemůže mít oficiální úvazek kdekdo") pořád platí, že kdo má štěstí nebo peníze, ten se k tomu lepšímu může dostat. Buď si opět toho odborníka zaplatí, nebo má štěstí, vím o projektu, kdy studenti matfyzáci pořádají zájmový matematický kroužek v prostorách školy a dokonce z toho i něco mají, přičemž ty peníze tečou z externí vzdělávací nadace. Takže stát sice jednu formu zakázal, ale vznikla jiná.
A podle reality jste hlupak, nebot netusite, ze tzv "50tka" nema zhola nic spolecneho s tim, co dotycny umi nebo neumi. Ale nebojte se, nejste zdaleka sam, kdo nema tuseni, ze to je predpis tykajici se vyhradne bezpecnosti prace. A dokonce netusite, ze skoleni a test musi absolvovat vsichni zamestnanci bez rozdilu a povine. Bez toho je zamestnavatel vubec nesmi pustit do prace.
1. Možná než klasické programování by byly prostředky typu POVRay nebo Metapost (je tu bezprostřední odezva, že počítač něco namaluje a buď je to špatně nebo ne), takže asi u dětí, zejména mladších, by byla vyšší motivace
2. Naopak bych se nebál ani perlu jako programovacího jazyka č. 1 (ač to pan Satrapa důtklivě nedoporučuje), protože nejde o výchovu autorů rozsáhlých programových systémů, ale o tvoření jednoduchých prográmků, na což je perl vhodnější než třeba pascal nebo python
3. Obávám se, že spor mezi promatematiky a antimatematiky je o mj. o nekompatibilitě matematiky jako vědního oboru a matematiky jako předmětu ve škole.
4. Mnohé o školské matematice, i s odkazy na další je na sérii zde:
upergilla.blogspot.com/2014/10/matematika-u-maturit-1.html
5. Pokud se tím někomu nechce prokousávat, tak asi nejdůležitější je konstatování, že středoškolská matematika je pojatá v podstatě jako přípravka na matfyz a pro všechny ostatní studenty je zbytečná. Naopak, studenti, kteří nesměřují na tuto školu, jsou pro vyučující "odpad". V tomto stavu věci je ovšem nějaký kompromis těžko možný.
6. Zrovna dnes jsme v praktiku řešili, že studenti neumějí proložit přímku body (kalibrační přímka pro kolorimetrii) jinak, než tužkou na milimetrovém papíře, nezvládnou to ani v blbém Excelu.
Pokud ovšem ve školství téměř neexistují učitelé, kteří by ty množiny (i po nějakých rychlokurzech) byli schopní učit, tak je to opravdu chyba "těch množin", tj. těch, kteří je na školy cpali. A že to bylo jednoznačně špatně, to ukázal další vývoj, kdy ani po dvou desítkách let nebyli na školách učitelé, schopní je učit.
Prostě se smiřte s tím, že množiny jsou úroveň abstrakce, vyžadující mozek až někdy po pubertě. Pro začátek výuky matematiky v první třídě jsou naprosto nevhodné. Říkali to psychologové, říkali to odborníci z praxe, stěžovali si na to rodiče a vadnost celého tohoto projektu byla nakonec verifikována jeho krachem.
Jistěže existuje pár procent budoucích "Rainmannů", kteří to asi zvládnou (a půjdou studovat MFF), ale populační norma je někde jinde.
A výuka matematiky na školách, jak základních, tak i středních, by se měla přizpůsobit reálným potřebám populační normy, nikoli těm, co představují v podstatě odstálé hodnoty.
Když budu hodně ošklivý, tak je to naprosto stejná situace, jako pokud by se vyhovělo "zainkludování" mentálně retardovaných do normálních škol: Ten retardovaný se tam naučí výrazně méně než v praktické škole a zbytek se naučí také méně, protože ho bude výuka toho retardéra zdržovat.
Rozdíl je v tom, že těch mentálně retardovaných je pár procent, zatímco těch "matematicky retardovaných" je 80 % a něco, takže v podstatě představují populační normu.
Výuka matematicky nadaných dětí, budoucích matfyzáků, alespoň co se týká matematiky, by se měla zcela oddělit od normální populace a učit +- stávajícími metodami, ale třeba v rychlejším tempu, zatímco normální populace potřebuje zcela jiné pedagogické pojetí a zcela jiné pojetí matematiky jako předmětu (kterého ovšem současní matematičtí pedagogové nejsou schopni, neexistují na to osnovy a didaktické postupy a není ani nikdo, kdo by byl schopen něco takového dát dohromady).
Do určitého věku je i hrozba tím plácnutím moc abstraktní a dítko potřebuje, třeba jen symbolicky, opravdu plácnout.
IMHO v exaktnějších předmětech tohle zas tak velký problém není. Schopných chemiků a biologů (např.) je docela dost. I schopných češtinářů (tam je spíš chyba v osnovách).
Souhlas! Já měl ještě relativně nedávno §11, protože nějakej pošuk vyhrabal, že všichni, kdo vedou labiny v PC učebně na VŠ to musí mít (což je imho blbost, ale ok, VŠ na to evidentně mají to zaplatit).
Osobně jsem zkoušku dal bez problémů, protože to do nás drtili každého půl roku na SŠ. Kolega měl gympl, dal to s odřenýma ušima jen proto, že komise byla hodná (třeba špatně tipnul, v které dírce je fáze, to se ještě dlouho tradovalo :-).
No a co to znamená? Že bych vám v praxi dokázal zamontovat například bojler líp, než někdo kdo dělá ve fochu 20 let? To těžko, sám si věci zapojím, ale nemám potřebný grif, který se získá jen a jen praxí. Taky mi ten §11 vypršel, takže sice před rokem bych byl považován za echt odborníka a teď za odpad? :-)
Pan Satrapa v knížce "Perl pro zelenáče" nedoporučuje Perl jako první programovací jazyk. IMHO proto, že skutečně může vést (protože v tomto ohledu uživatele nijak nehlídá) k psaní velmi nepřehledných programů. Já jsem s ním ve sporu v tom, že je naopak relativně jednoduchý s relativně přehlednou a logickou syntaxí, a pro lidi, kteří neaspirují na systémové programátory a pod. ona jím uváděná námitka moc neplatí.
Jinak já ještě pamatuji doby, kdy byl u většiny populace prvním programovacím jazykem nějaký dialekt BASICu a u toho zbytku nějaký assembler. Faktem je, že ten Perl má abstrakce "akorát" (asi jako ten BASIC), např. striktně objektově orientované jazyky (Python, Java atd.) jsou abstraktní až příliš. Je ovšem docela možné, že je to jen subjektivní dojem.
Poté, co BASIC v podstatě zůstal stranou (příšernosti typu VB mi nikdy nepřirostly k srdci) jsem toho vyzkoušel víc a ten Perl mi sedí nejlíp. S tím, že když potřebuji nějaké obrázky, tak to naprogramuji přes Metapost (případně se potrápím s POVRayem), a Python jsem v podstatě používal jen na tvorbu platformově nezávislého GUI pro vkládání dat (aby to pohlídalo logické nesmysly, odmítlo nesmyslné hodnoty, přeskočilo otázky, které při určité variantě odpovědi nemají smysl apod. a vyrobilo databázi, načítatelnou do nějakého statistického programu).
IMHO by VŠ vzdělaný člověk měl znát (na úrovni "naprogramuji podle dokumentace") tak tři čtyři programovací jazyky, aby dokázal vybrat to nejvhodnější pro řešenou úlohu. A aby také byl schopen definovat svůj problém IT pracovníkovi a měl představu, co asi po něm chtít.
Všechny se dají použít k výuce matematické statistiky, která je mi +- nejbližší. A platí pro ně vše, co bylo uvedeno výše. Na úrovni střední školy neznám nic, protože jsme se nikdy z učebnic neučili (celé 4 roky, maximálně ty a ty příklady na straně té a té jako domácí úkol), ale vše se jen diktovalo do sešitu.
Tady musím trochu zahrát na insidera:
Dokud jsem ještě hrál go aktivně a jezdil na turnaje, tak se permanentně řešil problém, že naše pravidla pro získávání kyu i danů byla velice přísná, takže běžně naši hráči s určitou třídou přehrávali tak o jednu dvě třídy nominálně stejně silné hráče z jiných zemí, kde se k těmto třídám dostali snadněji. A protože go vyrovnává různou třídu hráčů hendikepovými kameny, tak je lépe mít nominálně nižší třídu než na jakou v reálu hraji.
Byly kolem toho i mezinárodní konflikty, kdy go organizace některých zemí automaticky čechoslovákům přidělovaly na svých turnajích o jeden až dva stupně vyšší třídu, než měli "z domu" (např.).
Dál už situaci neznám, oženil jsem se a pořidil si dítě (a pak druhé) a go pověsil na hřebík (ale goban a kameny "mám ještě schovaný", jak starý vodník Čochtan).
Vidím, že nenajdete vnitřní rozpor, ani když výrok ho obsahující sám vytvoříte:
Přesně definované pojmy, kterým nikdo nerozumí, a tak se musí (různým způsobem) vykládat (aby člověk "přibližně věděl, o co jde") a ty výklady jsou také zcela nesrozumitelné, takže se také musí učit nazpaměť ... A to je bída školské matematiky v kostce.
Pokud nechápete, že přesně to, co popisujete jako obrovské plus, je v reálu obrovské mínus, tak se prostě myšlenkově míjíme. Nicméně spolu se mnou se s vámi takto míjí dosti zásadní většina populace.
Vnitřní rozpor tam je v tom, že uvádíte definici, o níž sám tvrdíte (konstatujete), že je nesrozumitelná, a že potřebuje nějaký výklad. Přičemž konstatujete, že existují výklady různé, byť by teoreticky měly dospět k tomu samému. (Což prohlašujete za plus, já to považuji za mínus.)
Nebylo by lepší tu definici ošetřit tak, aby každý pojem, s nímž pracuje, byl řádně vysvětlen? To bych jako laik udělal já, místo nějakých klopotných a pýthických "vysvětlení".
Nejsem si jist, že bychom byli odděleni od té matematiky jako děti z rovníkové Afriky od Grónska. Její projevy jsou všude kolem nás, stačí je využít.
ad 1 Dělat to jak dnes nefunguje. Právě v diskusi zmíněný příklad s množinami stál na tom, že to fungovalo na vybraných učitelích a s vybranými dětmi, ale nefungovalo to na "učiteli obecném, učícím žáky obecné".
ad 2 Pitomost, není důvod se dostat nad triviální počítání, jen to asi chce pro většinu populace jiný pedagogický (didaktický) postup
ad 3 To se dělá na středních školách a jednoznačně to nefunguje (alespoň ne pro populační průměr).
Jsem prostě proto, aby se vyučovala "matematika pro normální lidi", nikoli "matematika pro několik procent mimořádně nadaných, co půjdou na MATFYZ". Jinak je to jako malovat na známky barevné obrázky se třídou barvoslepých dětí, nebo maturita z hudby na škole pro neslyšící (vyučovaná stejným stylem jako na školách pro děti s absolutním hudebním sluchem).
Přitom barvoslepé děti bez problémů (a lépe než barevně vidící populace) zvládnou černobílé obrázky a obrázky v odstínech šedé (může jich být i více, než padesát) a neslyšící cítí rytmus nohama na vhodném podkladu a mohou proto na hudbu i tančit nebo dělat pantomimu, ale obojí potřebují při výuce zohlednit svůj reálný stav.
Jinak matematika není těžká. Její obtížnost je dána jednoznačně tím, že je nekvalitně vyučována. Že ji vyučují (resp. didaktické postupy vytvářejí) mimořádně nadaní jedinci, nezohledňující reálnou populaci, která tímto nadáním neoplývá. Případně vůbec nechápající, že někdo takový může existovat.
Když si vezmu náhodně vybraný článek třeba biologický nebo chemický, tak tam jistě mohu neznámé pojmy nebo zkratky objevit. Velice často ovšem máte v textech učebnicového charakteru (ale i třeba v diplomkách nebo bakalářkách) seznamy zkratek a jejich vysvětlení.
Problém matematiky je, že se takové věci bez vysvětlení (a bez alespoň odkazu na zdroj, kde jsou vysvětleny) běžně vyskytují jak v učebnicích, tak i třeba článcích na Wikipedii. Pak jsou tyhle informační zdroje ovšem zcela bezcenné.
Přitom tyhle grafické skřeky většinou nahrazují něco, co by se dalo popsat slovy typu "vezmi řadu naměřených hodnot, vypočti průměr, jednotlivé hodnoty od něj odečti a sečti druhé mocniny těchto rozdílů ...", takže jsou pro normálního smrtelníka zcela zbytečné. A její vynechání by matematiku výrazně zjednodušilo.
Školská matematika je prostě o tom, že se do studentů cpou jakési kabalistické znaky, které nikde nejsou rozumně a přehledně vysvětleny, a pomocí těchto grafických skřeků se potom vysvětlují věci, které by se daly vysvětlit slovy obecného jazyka podlstatně jednodušeji a konzistentněji.
A, mimochodem, TeX, který sází tyhle znaky nejlépe, je současně důkazem, že se bez nich dá obejít. A raději se naučím zpaměti něco jako
$$\sum_{i=1}^n f_i \rightarrow \bigcup_0^1 f\,dx $$ než to, co nakreslí profesor na tabuli a já to narychlo (než to v matematickém rauši smaže, aby mohl kreslit další klikyháky) občmáral do sešitu, aniž bych měl jistotu, že je to správně (a aniž bych věděl, které grafické vztahy mezi těmi čmáraninami jsou kritické, tj. nesou nějakou informaci, a které ne).
A ještě jednou mimochodem: Chemie se stala regulérní vědou až poté, co se podobné "kabalistoidní" grafické symboliky, zděděné po alchymistech, zbavila.
Jinak s tou proměnnou pochopitelně stačí žákům říct, že je to pojmenované místo v paměti počítače, kde je uložena příslušná hodnota. A že ta hodnota může být uložena různým způsobem (přičemž v některých jazycích mohu nadefinovat, jakým), takže se v některých situacích (vlastně ve většině) nemusí chovat úplně přesně tak, jako "ručně" vypočtené číslo v desítkové soustavě, zapsané na kousku papíru. Případně, že některé jazyky vyžadují předem nadefinovat vlastnosti proměnné, než jí přidělím první hodnotu, jiné to dělají automaticky, jakmile se jí poprvé přidělí hodnota. Přitom existují i jazyky, které si pamatují, že daná proměnná je výsledkem vztahu dvou nebo více jiných a přidělí jí hodnotu automaticky poté, co jsou známy hodnoty těch proměnných, kterými jsme ji nadefinovali. A že se s tím konkrétně seznámí, jakmile se dostaneme k jevům, kde to má význam pro tvorbu programů.
Na PMD-82 stačilo opakovaně sčítat nějaké celé číslo a nechat vypisovat na obrazovku a řada součtů byla s nějakými desetitisícinami.
U mnoha programů (pokud není překladač "moc chytrý" a neprovede optimalizaci kódu) se dají třeba násobit odmocniny toho samého čísla a výsledek mu není roven. Někdy je navíc detekována nerovnost dvou čísel i v situaci, kdy na výpisu je identické číslo. U Pythonu "dokážete", že 10/6=1, zatímco 10/6.0 = 1.6666666666666667
V programování se nemůže "odnikud" vynořit nějaký symbol neznámého (a nikde nedefinovaného) významu, jak je tomu běžně v matematických textech. Vše musí být jasně definováno a procedury i proměnné musejí mít nějakou hodnotu (nebo musí být nadefinován postup pro případ, že žádnou nemají). Existuje snadná kontrola, kterou provádí překladač - interpret, kterému se nedá odpovědět stylem "jste blbci, že nevíte, že tento klikyhák zastupuje tu a tu veličinu".
"Představte si, že ti vývojoví psychologové budou asi přece jen kompetentnější k posouzení něčeho podobného, než IT pracovník nebo psychopatický matematik."
Představuju, ale nějak moc mi to nejde. Od jisté doby mám o kompetencích psychologů značně rozporuplné zkušenosti.
"Faktem taky je, že výuka množin nikdy nefungovala."
Mám opačné zkušenosti, ale to už jsem tady psal.
"Podle mých zkušeností to, co vylezlo z "množinových" ročníků, byla totální nemehla i na naprosto elementární výpočty."
Řekl bych (a jsem si tím téměř jistý), že zaměňujete korelaci a kauzalitu, což je ovšem v dnešní době již tak nějak standard, že. Já jsem se množiny učil a neřekl bych, že jsem nemehlo na naprosto elementární výpočty. Naopak si troufám tvdit, že ta konkrétní nemehla z "množinových" ročníků by ty výpočty nezvládla ani bez těch množin. To, že se učily množiny, neznamená, že se neučily vzorečky.
Človek, ktorého niečo baví sa tomu bude venovať sám od seba a nepotrebuje k tomu štátne školstvo. Človek, ktorého niečo nebaví sa tomu nebude venovať ani keby ho do toho nútilo celé štátne školstvo.
Bohužiaľ málokto si uvedomuje, že povinná školská dochádzka ako systém vzdelávania zlyhal na celej čiare a neplní svoje ciele prakticky od doby kedy bol zavedený. Deti miesto toho aby trávili čas s rodičmi v práci (tam kde to je možné), na brigádach, v krúžkoch, vypomáhali vo firmách atď. atď. sú nútené tráviť 15-20 rokov svojho najkreatívnejšieho a najaktívnejšieho obdobia sedením v lavici počúvaním niekoho kto sám problematike nerozumie ale má to tiež iba nabifľované.
Vzdelávací systém v dnešnej podobe je jednoducho treba kompletne opustiť, zrušiť štátne školstvo, zrušiť ministerstvo školstva a ničím ho nenahradzovať. Vo veľmi krátkej dobe sa stane to, čo funguje už desiatky rokov vo vzdelávaní dospelých - človek si vyhľadá kurz ktorý ho zaujíma, prihlási sa doň a absolvuje ho. Jednoduché, efektívne a bez nutnosti liať miliardy korún do čiernej diery nazvanej štátne školstvo.
Já na to naopak vzpomínám rád, zadání hotovo za 5 minut, a zbytek hodiny Penetrator nebo Boulder Dash...
Ale vážně, podle mně by dost záleželo, jak to bude pojaté. Skládání programu z bloků (schola ludus), nebo něco jako Karel by nemuselo být úplně na škodu, a pro starší děti (odhadem tak 2. stupeň) něco jako Python nebo Ruby, samozřejmě v rámci výuky matematiky, nicméně už vidím extrémisty, co budou valit do třeťáků Javu a C++...
Přyesně, i já se učil nesmysly na ZŠ a SŠ, jako chodit s robotem Karlem kolem zdi a pokládat cihličky. Proto jsem nechtěl chodit na hodiny výpočetní techniky, když jsem u souseda viděl, jak si na svém Atari programuje akční hry nebo dělá grafické programy. Tak jsem chodil za ním. a desítky dalších taky.
A dnes, učím počítat předškoláka, syna a i když ještě nečte umí ovládat PC, ví ce je myš, ikona, program který spouští internet či vzdělávací hru.
Jestli je budou na zš učit nesmysly, asi jim tam "přestavím ručně" celou výuku... :)
Když vzpomnu jak ve skupině 18 budoucích strojních inženýrů zvládli dát dokupy jednoduchý program tři, a ostatní raději směňovali směšně jednoduchá řešení za vypracování výkresů ( ty obludné převodovky mě děsí ve spaní dodnes)...
To je jak s matematikou, pro velké procento lidí je to zbytečná námaha.
Učení sortů je především hloupost v tom smyslu, že by se případně mělo učit je použít, rozhodně ne je sestavovat. Tedy nevymejšlet kolo.
Miliony (spíš biliony) algoritmů už jsou vymyšleny, v mnoha různejch programovacích jazycích, stačí je najít a jen je umět případně přizpůsobit svýmu problému.
Vždy je dobré napřed znát aktuální realitu a až potom navrhovat změny. Každá změna v tak velikém systému, jako jsou ZŠ, totiž znamená potřebu to rozbetlovat, co konkrétně ze stávajícího plánu vypadne a co se přidá.
Já znám aktuální situaci z pohledu rodiče dvou dětí na prvním stupni. Celkově ta výuka mi nepřipadá zlá, pokud srovnávám se svým dětstvím v 70. a 80. letech. Přivítal bych více memorování, bez paměti se nedá fungovat v ničem; ale v tomto ohledu jde trend dlouho opačně, to je jasné.
Řešení problémů už podle mě do značné míry ve výuce je: když děláme domácî úkoly z matiky, připomíná to často spíš test inteligence (hledání souvislostí, abstrahování), to za mě tolik nebylo.
Programování konkrétně u nás nabízejí jako kroužek; dělají tam v nějakém prostředí s objekty (Baltík?). Zvládá to i můj ne zrovna geniální druhák a baví ho to. Připadá mi to (jsem laik) celkem racionální a možná v tom směru, který navrhuje článek.
Moje pointa je, že se leccos rozumného už zavedlo, co je dobré rozvíjet.
Největší problém českého školství je podle mě v tom, že se všechno MUSÍ umět nazpaměť. Přitom myslím že nejdůležitější je vědět CO hledám a KDE to najít. Obzvlášť dnes, kdy máme internet už i v hodinkách.
Ano, naučit se dá všechno, ale nesmí toho být moc a musí k tomu být motivace. Kdy vyhrál Napoleon tu a tamtu bitvu...dá se vůbec nějak motivovat k tomu, aby se takovou informaci někdo naučil nazpaměť? K čemu mi to v životě bude? OK, hodí se vědět co se dělo dřív, ale opravdu se z toho musí psát testy a zkoušet na známky? A zbytečně tím shazovat ty kreativní žáky, kteří chtějí mít v hlavě jen svoje zájmy a věnovat se jim naplno?
Žáci se dělí do dvou skupin - ti, co se umí cokoli naučit přes noc nazpaměť, ale neumí to použít jinak, než jak se to naučili. A potom jsou tu ti kreativní, kteří se učí jen to co je zajímá, ale dokáží se o tom naučit tolik podrobností, že srazí učitele na kolena. A kdy vyhrál Napoleon poslední bitvu? Za pět, uvidíme se příští rok.
Na střední škole jsme v některých předmětech měli možnost vzít si posledních pár minut testu k ruce sešit a doplnit si test podle sešitu. Proč? Protože tím všichni získali motivaci psát si přehledně poznámky a kdo na to nedlabal, ten všechno našel a doplnil včas. Někteří dali na svoji paměť, ostatní si nosili papírovou paměť vždycky u sebe. Zatímco první se doma učili, druzí byli doma kreativní a mohli měnit svět k lepšímu.
Svět se pohnul kupředu a školství jde dozadu, tohle prostě nemůže dopadnout dobře. Jak má vůbec mít někdo motivaci pořídit si potomstvo, když se všechno řítí do zádele?
Problem ceskeho skolstvi spise vidim v tom, ze neumi ve studentech nalezat potencial a podporit je v jejich rozvoji. Dela se to velmi neefektivne a ministerstvo to neumi zlepsit, a mozna ani nechce.
Dilci veci, ktere popisujete, jsou vlastne jen prostredky jak zjistit kdo ma pro co vlohy...a ze je to neefektivni zpusob zjistovani asi netreba zduraznovat.
Jestli jsem se na škole něco naučil, tak to, že učitel musí umět žáky zaujmout, dát jim důvod se to naučit (ne, opravdu nestačí známka na vysvědčení), naučit je základní principy a trochu "potrápit" řešením problémů.
A že nejhorší je, když si učitel myslí, že něco umí a všichni žáci ví, že na to ten člověk nemá. Měli jsme třeba na základce učitelku hudební výchovy s utkvělou představou, že umí hrát na housle. Jediným výsledkem její snahy o náš kulturní rozvoj bylo, že asi do 25ti let jsem měl husí kůži, sotva jsem zaslechl housle. Z hudební výchovy furt čtyřky a během jejího působení jsem si odnesl jenom poznámky typu "během výuky si zacpává uši." Naštěstí tohle bylo to nejhorší, co se mnou ZŠ provedla.
Mohl bych vase prihody doplnit o celou radu dalsich podobnych. Problem je systemovy, zacina u financovani a konci zavadenim konkretnich programu. Uplne chybi kvalitni koncepcni prace ministerstva. Konkretni detaily jsou na velmi dlouhou diskuzi.
Ptejte se jinak, udelalo neco ministerstvo, kontrolni organy, zrizovatel atd. atd.? Vsechny tyhle lidi platite a vysledky pomerne dobre popisujete.
Jinak vas muzu uklidnit, male deti neucim, protoze na to nemam a obdivuju kazdeho, kdo to umi. Problemy skolstvi znam jen proto, ze mam pomerne bohate zdroje puvodnich nefiltrovanych informaci.
Myslite si, ze papir "na hlavu" vypovida naprosto cokoli o schopnosti ucit? Ty uvozovky nejsou ani moc velka nadsazka, nebot znam nekolik pripadu ucitelek, ktere skoncily v blazinci. Mozna zde existuje i prukazna korelace.
Naopak, osobne bych na SS/VS zcela zakazal ucit vsem, kteri nemaji nejmene 10+let praxe.
Ad historie a dalsi (zemepis ...) souhlasim s tim, ze deti by se mely ucit kde a jak ty informace najdou. Po nas chteli abychom pekne na slepe mape ukazovali kde se co vyrabi a pestuje. To vite, ze nase slavne ocelarny v Kladne ... aha, ony uz tam zadne nejsou. V techto (a obdobnych) predmetech bych to videl tak, ze zkratka zak dostane za ukol si pripravit nejake povidani o nejakem tematu, muze si prinest co chce a pred tridou popovida. To se pak muze nejak zhodnotit. Urcite radove prinosnejsi nez nejake biflovani.
Dtto matematika. Onehda jsem narazil na zajimave tema deti a jejich nenavist k matematice. Pry se objevuje behem prvniho pul roku prvni tridy. Tudiz za to zcela jednoznacne mohou ucitele. Uci totiz deti cosi pro ne naprosto nepochopitelne a neuchopitelne abstraktniho (napriklad ony katastroficke mnoziny), misto toho, aby je ucili na realnych prikladech.
To je otazka, na kterou se tu nikdo za poslednich 100let ani nepokusil odpovedet - co se vlastne ocekava, ze by napriklad absolvent ZS mel umet. A tak se uci kde co, casto i jen proto, ze se to proste uci tech 100let.
Aktualne napriklad povine dva jazyky. Pro spousty deti naproste zoufalstvi. Zrovna resi kolegyne jejiz dcera ma od letoska druhy jazyk.
jo, ale ty pocházejí z Indie - https://en.wikipedia.org/wiki/Arabic_numerals
Ono jde i o to, že pak člověk vůbec má představu, co od toho počítače chtít.
Já to vidím na manželce, když jako doktorka dělá s nějakým bastlem pro doktory, který evidentně psal nějakej IT, co byl naposled u doktora, když ho očkovali proti spalničkám, a asistoval mu doktor, který nechápe rozdíl mezi PC a kalkulačkou. A výsledkem je hotová tragédie ve stylu "s psacím strojem za polovinu práce i polovinu času", přitom něco lepšího by člověk jakžtakž znalý problematiky měl za pár týdnů.
číslo je abstrakce, a zobecnění je jedna z věcí které se na tom děti učí - jak najít nějaký pattern a pak ho použít. tedy že jablíčko plus jablíčko je to samé jako hruštička plus hruštička. Role psychologů je v tom definovat v jakém věku dítě zvládne jaké abstrakce. Role učitele je vybrat formu, zpracování a obsah výuky. Nebo se pletu?
pokud vím, jak ti samí, na nichž ten experiment selhal, prohlašují matematiku za "nejnenáviděnější předmět" a jdou na vysokou školu motivováni "ať je to co je to, jen ať tam není matematika"
…zatímco v jiných věkových kategoriích, které "množinová" výuka minula, se tohle vůbec neděje. Nebo že by snad ano?
1. Na tomto se shodnou prakticky všichni psychologové a mají to i solidně podloženo důkazy. Prostě míru abstrakce, kterou vyžaduje pochopení množin, dětský mozek nemá. Část dětí v první třídě má dokonce problémy s abstrahováním od dvě jablíčka, dvě hruštičky (atd.) na číslo 2.
2. Z jednoho člověka se asi docela blbě dělá statistika
3. Jestliže vím, jak selhal experiment s množinami, pokud vím, jak ti samí, na nichž ten experiment selhal, prohlašují matematiku za "nejnenáviděnější předmět" a jdou na vysokou školu motivováni "ať je to co je to, jen ať tam není matematika", tak už je to řada důkazů, které tu kauzalitu docela stínují.
Jestli by to zvládli bez těch množin, těžko říct, ale když se jim ukázal algoritmus výpočtu, tak to zvládli. Jen je prostě nikdo nenaučil analyzovat problém: Učili se mističky a obrácené mističky a obkreslovat zpaměti klikyháky. Prostě bezcenné blábolení.
Víte, co je zajímavé? Že dokud se něco nezakáže, tak to tak nějak funguje víceméně bez problémů. Ovšem jakmile se něco jednou zakáže, je hrozný problém to povolit, protože tohle by se a tamto by se. Dokonce to v mnoha případech došlo už tak daleko, že si řada lidí vůbec nedokáže představit, že by něco mohlo fungovat bez intervence státu.
1. Ale prosím vás. Právě množiny pomáhají svým grafickým vyjádřením pochopit vztahy. Pokud vím, množiny se neučily v první třídě, zato se tam učila základní aritmetika s obrázky 2 hruštičky + 3 hruštičky. A počítám, že se takhle učí i dnes. Nebo se snad vizuální vyjádření už nepoužívá, aby to dětičky nemátlo?
2. Jaká statistika? Vy jste o nemehlech mluvil jako o hotové věci.
3. To, že někdo něco blbě učí, je vina toho učitele nikoliv vyučované látky. Z mých vrstevníků, kteří prošli množinovým "peklem", nevím o žádném, který by měl se základní matematikou větší problémy. Vy jste prostě proti množinám zaujatý a tak jim budete dávat za vinu i to, že je venku zima a prší.
Diskutující o něco výš vás upozornil, že terminologie matematiky zdaleka není jednotná, to samé se týká i symboliky zápisu (pokud se text nesází v TeXu, tak je na čtenáři, aby hádal, zda nějaký nový klikyhák je skutečně něco nového nebo jen výsledek sazečovy profesionální impotence).
IMHO je daleko důležitější, pokud bude student schopen tu definici vysvětlit v obecném jazyce, než když bude pouze mechanicky reprodukovat jakési skřeky, jejichž smysl nezná a nikdo ho s ním nikdy neseznámil (což je ve výuce matematiky zavedený standard).
Děti mohou programovat již od desíti let, ale týká se to a vždy se bude týkat jen velmi malého počtu dětí, intelektuální náročnost programování je enormní a zdaleka ne každý má na to buňky. Nařídit to plošně všem je totální nesmysl.
Poznámka: Starodávný Karel ani Arduino nejsou programování, to jsou hračky.
Vzhledem k tomu, že se dost zásadně liší definice na Wikipedii (https://cs.wikipedia.org/wiki/Re%C3%A1ln%C3%A9_%C4%8D%C3%ADslo) na na matematika.cz (http://www.matematika.cz/realna-cisla), nepochybuji, že je to různě i v různých učebnicích.
Dokonce se obávám, že by "překlad do lidštiny" u obou těch citovaných definic byl rozdílný.
Prostě se smiřte s tím, že pro vně stojícího člověka je matematika pýthické blábolení nad vágně definovanými pojmy.
IMHO se to mělo zaříznout tak po 5 letech, případně vůbec nespouštět.
Jinak matematika si pověst "nejnenáviděnějšího předmětu" zasloužila právě proto, že je na školách koncipovaná jako paměťový předmět a "šedivé buňky" se nijak nezapojují (resp. je to spíše na škodu věci). Nejúspěšnější v naší třídě na SŠ byla spolužačka, která uměla celou sbírku příkladů k maturitě nazpaměť (tedy, včetně řešení, která jí kdosi vypracoval), takže když dostala zadání, identifikovala je jako příklad číslo č a spustila postup číslo č, aniž by měla představu, co vlastně dělá. Následně úspěšně vystudovala technický obor (ale neživí se jím).
Kdo se snažil o nějaký logický postup, byl na tom jednoznačně hůř, i co do hodnocení.
"zak dostane za ukol si pripravit nejake povidani o nejakem tematu, muze si prinest co chce a pred tridou popovida."
Me se to take libilo. Jenze pak se zjistilo, ze ten zak sice krasne zna sve tema, ale o ostatnich vi velke kulove. Takze bych to videl spis na nejakou doplnkovou aktivitu typu zpestreni hodin.
Mimochodem: Kdyz chci neco hledat, tak nejdriv musim vedet co. A proc. Cili alespon nejake zakladni penzum znalosti v hlave byt musi.
Python ? Ruby? Si normální? Fakt? První jazyk který se naučíš by právě měl být low level, bez GC. Získáš přehled, jak to vlastně pod kapotou funguje a nebude to pure magic here ... A staticky typovaný. Dynamické typování je osina v prdeli. Generátor chyb. Osobně dělám v práci s dynamickým jazykem, a když to porovnám se svým volnočasovým programováním v Haskellu, je to ... pure hell. Statické typování odhalí většinu chyb z nepozornosti (a že ty se stávají ... zvláště večer a před termínem). Takže první jazyk? C++. A poté asi Haskell (hezky by šlo zkombinovat s matikou).
"Já bych si nenechal udělat elektriku od někoho, kdo nemá padesátku."
No vidíte a já mám zhruba rok starou zkušenost s "odbornou" firmou, která nám zapojovala nový indukční sporák. Vzhledem k tomu, že jsem taky bývalý eĺektrikář, tak dokážu posoudit, jaká to byla neskutečná fušeřina a ke konci ještě ten "odborník" odpálil v tom novém sporáku regulační desku, protože neměl zapojenou zem.
Případů, kdy mudři něco zkonili a zkurv*ili lidem život je plný internet.
"Podle Vaší logiky: když je pán šikovnej, umí cokoli spravit, určitě si poradí i s elektřinou."
Ano, přesně tak. Ta padesátka je jen k tomu, aby stát neopruzoval. Doporučuji vám si projít nějaká elektrikářská fóra, tam se dočtete věci, že vám budou stát všechny chlupy. I třeba co se týče revizáků.
"Podle mojí logiky: když ani není schopný si udělat padesátku, tak mi nějak nejde se na něho spolehnout a svěřit mu svůj majetek (případů požárů vzniklých díky příliš horlivým všeumělům existuje řada)"
Na tu vaši logiku bych moc nespoléhal. Lidí zmrzačených nebo zabitých díky odborníkům rozhodně není málo.
Ano, máte pravdu, že takto napsat vadně program jde.
Z tohoto důvodu se programy (nebo jejich jednotlivé podprogramy) testují (různými způsoby) na všechny kategorie reálně vložitelných dat.
A, mimochodem, lze napsat program, který bude havarovat např. na základě nepřesného (ne dostatečně přesného) způsobu reprezentace čísel "uvnitř stroje". Schopný pedagog naopak žákům takový program předvede, aby je upozornil, jak se liší počítání "na papíře" od toho, jak to provádí stroj. Nebo je dokonce pobídne, aby takový program napsali.
A pokud napíšete fungující program, byť odlišný od toho, co vyplodil učitel, tak nevidím důvod pro to, abyste byl nějak postihován.
No když přejdeme k těm oblíbeným množinám, tak z toho co psal kolega přede mnou plyne, že množina korektně zapsaných algoritmů je pouze podmnožinou algoritmů zapsaných syntakticky správně :-)
Tedy jinak - pokud se mi program přeloží (nebo ho schroustne interpret), tak se jako dlouholetý programátor začínám "těšit" na řešení skutečných chyb a ne na doplňování středníků a závorek...
Nemá cenu učit programování budoucí skladníky nebo prodavačky v Albertu a už vůbec ne od první třídy. Ale přijde mi, že kromě těch řekněme 25% nejtupějších má smysl do nich něco na druhém stupni ZŠ dostat. Quicksortem bych je netrápil, ale třeba jednoduché HTML dejme tomu až na úroveň primitivní kontroly formuláře v javascriptu? Plus volitelně řekněme pro 50% nadanějších i nějaké algoritmy na úrovni minimax sortu a z praktických věcí třeba uložení toho formuláře v phpku do MySQL? Tohle mi přijde jako smysluplná věc.
"Na druhou stranu, ruku na srdce: oni to lidé “od fochu” dětem a začátečníkům obecně rozhodně neusnadňují. " ...
On kdyz ten zacatecnik neprojevi ani minimalni penzum snahy reseni problemu najit, a pta se na vec, na kterou je reseni o thread vedle, tak se nemuze divit, ze tu cocku dostane. To pochopitelne vyrazne souvisi se schopnosti hledat informace.
Čočku pravda dostat nemusí, ale nějakou zpětnou informaci o tom. že se má sám snažit, by dostat měl. Já vím, že to dneska už zapadlo, ale netiquetta jasně říká "Research Before Asking". Proč? Nařizuje to elementární slušnost, protože už jen oním položením dotazu tazatel spoustu lidí, které většinou nezná a nedává jim ani protislužbu, připravil o čas (přečtení, pochopení atd.), takže by měl dát jasně najevo, že on už se snažil dostatečně.
Misto gentlemanskeho mlceni, nebo misto jednoduche odpovedi prip. poskytnuti linku, tak dat radsi nekomu cocku? No nevim, mne to prijde jako porucha osobnosti. Kdyby k vam podobne pristupovali kantori na vysokych skolach...to byste se asi divili. Hlasky typu "to jste meli ve 2. semestru, nic vam nereknu, jdete si to zopakovat" by vam jiste velmi pomohly. Prestante byt stroje, budte lidi.
Pokud se danym oborem nezvi, tak zcela 100% spatny je. Ostatne, zname porekadlo "... a kdo neumi, ten to uci" neni vubec daleko od reality.
Ne, opravdu kazdy neni schopen ucit, ale pedagogicke vzdelani rozhodne neni to, co nekoho ucit nauci, coz zcela jiste kazdy muze potvrdit ze zkusenosti osobnich nebo svych potomku.
Ostatne, nejsem tak stary abych si nemapatoval, ze jsme se vzdy bavili na ZS nejlepe, kdyz se nam podarilo ucitelku (s pedagogickym vzdelanim) vytocit do bela. A pak jsme meli taky takove, u kterych jsme se o to ani nesnazili. Mozna proto, ze nas to bavilo.
Představte si, že ti vývojoví psychologové budou asi přece jen kompetentnější k posouzení něčeho podobného, než IT pracovník nebo psychopatický matematik.
Faktem taky je, že výuka množin nikdy nefungovala. Ono to bylo "vyzkoušeno" na pozitivně vybraných žácích a elitních učitelích a na žádné jiné kombinaci a zejména "růměrný žák + průměrný učitel" to nikdy nefungovalo. Byla to jen naprosto šílená ztráta času, který mohl být věnován něčemu užitečnějšímu (třeba učením se těch vzorečků, které významná část lidí v životě potřebuje typu "mám koupelnu těch a těch rozměrů, kolik na její vykachličkování koupit kachliček" apod.
Podle mých zkušeností to, co vylezlo z "množinových" ročníků, byla totální nemehla i na naprosto elementární výpočty. Většina bez pomoci nedokázala z výšky a váhy spočíst BMI. A když jsme ještě dělali laboratorní úlohy, tak problém typu "Dostali jsme M miligramů vitamínu C, během následujících tří hodin jsme vymočili V mililitrů moče a v jednom mililitru bylo N nanogramů vitamínu C. Kolik procent s podaného vitamínu C jsme do tří hodin vymočili?" byl prostě za horizontem jejich matematických možností.
Ale dobrá příprava přece stojí i padá na tom, zda člověk umí najít informace co potřebuje :)
Znám lidi co se na škole naučili látku "nazpaměť" tak, že mluvili přesně tak, jak si napsali poznámky do sešitu. Včetně všech chyb co tam nadělali - přeskakovali slova, zasekávali se na místech kde po sobě nemohli poznámky přečíst. Byla sranda vzít si při zkoušení jejich sešit a poslouchat, jak kdyby měli text před očima a jen četli.
Samozřejmě na výzvu "a teď svými slovy" se zasekli a nedokázali ze sebe vydat jedinou vlastní větu. Když už něco řekli, tak to byla věta kterou se naučili ze sešitu, naprosto vytržená z kontextu. Bohužel, většina učitelů to neřešila - "říká pravdu, za jedna".
Na vysoké škole jsem navíc zjistil, že definice se musí říkat naprosto přesně a synonyma nemají v matematice místo, jinak je člověk bez kreditu. A že názvosloví na vysokých školách (a gymnáziích?) se liší od toho, co se učí na středních odborných školách. Takže udělám úspěšně maturitu, jdu na VŠ a tam zjistím, že vlastně nevím vůbec nic - většinu látky nějak znám, ale naučil jsem se jedno názvosloví a to na VŠ nikdo nebere. No bezva.
Nakonec z toho mám pocit, že školství je nastaveno tak, že se z lidí mají stát záznamníky bez schopnosti si něco odvodit nebo myslet. Střední škola byla o přemýšlení a odvozování, vysoká už čistě jen o pamatování si definic, dokazování důkazů (wtf?) a...pak už jsem znechuceně odešel a šel radši pracovat.
V práci si mě vážili jako toho, co si umí poradit s čímkoli a nic ho nezaskočí. Potkal jsem tam i pár mladých inženýrů, ale...takový jelita bych nikdy nezaměstnal! Co se ostatní naučí za hodiny, oni se nenaučí ani za měsíce. Ale hej, má titul, tak dostane o pětku víc jak ty a bude ti dělat vedoucího. A že nic neumí? Vždyť je to inženýr, proti tomu se snad nená ničím argumentovat!
Prave jste se projevil jako nebetycny hlupak. Protoze na VS se zcela bezne vyhazuje od zkousek proto, ze dotycny danou definici neodmemoroval pismenko po pismenku a carku po carce z jedinych "spravnych" script, ktera napsal prave zkousejici. Nikoho nezajima zda tomu rozumi. Pokud se odvazi odmemorovat totez, jen z pera jineho autora, je vyhozen.
Tohle je problém, protože na jedné straně můžete trvat na používání jakýchsi skřeků, které zpravidla mají odlišný význam od toho, co to samé slovo znamená v obecném jazyce, na druhé straně to vede k tomu, co na matematice opakovaně kritizuji (a semnou mnozí jiní): že se matematika zvrhla v paměťový předmět, kde se žáci (a ještě více studenti středních škol) učí nazpaměť jakési skřeky, případně obkreslovat cosi, co není nic jiného než "grafický skřek", aniž by věděli a aniž by se jim kdokoli snažil vysvětlit, co ty skřeky znamenají.
A to, že existuje více navzájem inkoherentních soustav skřeků a grafických symbolů, celou situaci jen komplikuje.
Připomíná mi to trošku zkoušku z neurologie, kde jsme měli tři vyučující (a současně i examinátory), kteří se vzájemně neshodli ani na názvosloví (které bylo navíc odlišné od názvosloví těch samých struktur v anatomii a fyziologii), takže jsme se učili vlastně tři rozdílné a vzájemně nijak nesouvisející neurologie a největší problém byl si zapamatovat, která je spojena s kterým vyučujícím.
Dobrý den,
a kde žijete? (Já v Evropě)
Já bych si nenechal udělat elektriku od někoho, kdo nemá padesátku. Nenechal bych se operovat od nějakého šarlatána, který nemá medicínu a Dr. Nenechal bych si spočítat barák od firmy, která nemá razítko. A určitě bych se nechodil učit řídit k někomu, kdo na to nemá licenci - k čemu by mi to pak asi bylo?
Podle Vaší logiky: když je pán šikovnej, umí cokoli spravit, určitě si poradí i s elektřinou.
Podle mojí logiky: když ani není schopný si udělat padesátku, tak mi nějak nejde se na něho spolehnout a svěřit mu svůj majetek (případů požárů vzniklých díky příliš horlivým všeumělům existuje řada)
Stačí porovnat Hendel "Přehled statistických metod zpracování dat" a kapitoly ke stejným statistickým postupům v GERYLOVOVÁ, Anna a Jan HOLČÍK: Úvod do statistiky, nebo Swoboda Helmut Moderní statistika, případně v obecné částí Československého lékopisu.
U zdrojů 2 - 4 můžete klidně sednout a hned psát přislušné programové rutiny.
Programování je o level výš než matematika jednoduše proto že vůči nesmyslnému vzorci v učebnici neexistuje žádná korekce, zatímco nesmyslný program se prostě prokazatelně chová tak, jak nemá, případně překladač či interpret vydají chybové hlášení.
Zažil jsem i jak profesorka matematiky na SŠ vyžadovala vytvoření výpočtu v příkladu z učebnice, aby se dospělo k výsledku v ní uvedenému, přestože byl v přehledu správných výsledků zjevný překlep (a bylo to verifikováno několika matematiky v rodinách spolužáků). "Musíte to spočítat tak, abyste dostali výsledek, který je v učebnici." A přes to vlak nejede. Prostě - matematika ve školské praxi. Tohle by se prostě s blbě napsaným programem stát nemohlo.
Tohle je přesně ono, o čem píšu na svém výše citovaném blogu. Díky za ten odkaz, byť jste ho asi citoval z opačných důvodů :-)
Prostě pro něho je matematika "krásná", tudíž nevěří tomu, že by ji mohli žáci či studenti nenávidět. Nevěří průzkumům, podle kterých většina lidí, co se jich to týká, povinnou maturitu z matematiky nechce, atd. Zkrátka: "sytý hladovému nevěří".
V podstatě postoj iracionálního náboženského fanatika.
Čili ano, existuje určité procento (kolem pěti až deseti) populace, kterému současný styl výuky matematiky na školách vyhovuje, potom určité, o něco vyšší, procento, které ji "jakžtakž přežije" a zbytku styl "přípravky na matfyz" nevyhovuje a "řeší to" memorováním se nazpaměť věcí, které, kdyby byly řádně a kvalitně vysvětleny, by měli dokázat odvodit. A pro těch cca 80 % (+- něco) populace je matematika v tomto pojetí (a jiná na školách, bohužel, není) jen další "zbytečný paměťový předmět".
A já z pozice VŠ pedagoga mohu řící, že v podstatě středoškolskou matematiku u svých studentů nepotřebuji, že bych klidně mohl zařadit někam do prvního či druhého ročníku kurz "počítání pro medicínské a paramedicínské obory" (ono něco takového už de facto existuje, jen by se vícero takových výuk, rozptýlených do různých předmětů, spojilo do jedné), kde by se naučili přístupu ke vzorečkům, podle kterých se počítá třeba vnitřní prostředí, ředění a dávkování léků (atd. atd) + základy zdravotnické statistiky a bohatě by to stačilo. A rozhodně bych je to (nebo kdokoli z mých kolegů) naučil kvalitněji než jakýkoli středoškolský profesor matematiky.
To, co je naučí (nebo spíš nenaučí) střední škola, jde zcela mimo obor, který studují, a proto se poviná maturita z nějaké skřekologie zcela míjí s jejich zaměřením. Oni potřebují maturovat z biologie, chemie a fyziky, protože z nich se k nám dělají přijímací zkoušky.
Moje děti psaly na SŠ písemky s otázkami typu: "V které řadě a na kolikáté pozici zleva je v Excelu tlačítko, měnící normální písmo na silné?"
Jinak vážně:
Je to rozhodně menší zlo, než byly množiny, které vychovaly generaci (cca 25 ročníků), která neumí ani malou násobilku. Je to rozhodně lepší než matematika, pojatá jako paměťový předmět a vyučovaná stylem "tuhle stránku klikyháků, představující důkaz pravdivosti Pythagorovy věty přes integrály se naučte nazpaměť a neptejte se, co který klikyhák znamená, snižovali byste autoritu pedagoga". Což je +- standard, jak se matematika na školách (zejména středních), učí. Zažil jsem já, to samé i moje děti. A výsledkem jsou VŠ studenti, neschopní zvládnout výpočet trojčlenkou (zažívám jako VŠ pedagog furt).
V programu se alespoň nemůže objevit nijak nedefinovaná veličina (proměnná, funkce atd.), což je v matematických učebnicích standardní jev.
Dokonce jsem toho názoru, že by rozumně učené programování mohlo nahradit významnou část výuky matematiky (ne-li celou). Nesměli by to ovšem učit matematikové, ale normálně myslící lidé.
Děkuji, že v této diskusi setrváváte, protože Vaše příspěvky jsou pro mě vskutku fascinující.
No, znamená i neznamená. Pracujete s pojmem "reálné číslo" definovaném do té hloubky, aby s ním bylo možno provádět ty operace, které zrovna provádět chcete. Ona to totiž není otázka vágnosti, ale právě hloubky, sice vím, že jsem Vás dosud nepřesvědčil, ale opravdu je to tak, že když "definujete" reálné číslo nejdříve jako "bod přímky", potom pomocí desetinného rozvoje a nakonec se setkáte s Dedekindovými řezy, tak se tím "předchozí definice" neruší, ale rozšiřují v tom smyslu, že pomocí nové definice je možno o reálných číslech dokázat více věcí. Ale je možno o nich dokázat i to, co pomocí předchozích definic. To je totiž to, co znamená, že matematika je všude kolem nás, reálná čísla jako objekty "vesmíru matematiky" jsou obsažené v těch bodech přímky i v těch desetinných zápisech (což už je tedy poměrně mocná abstrakce, ale zase ne tak mocná, abyste si s ní vystačil v celé vysokoškolské matematice).
Jenže "prohlubování definice" přece není specifikum matematiky, jde o obecný způsob, kterým poznáváme svět, vezměme třeba takové slovo "prezident". Když se s ním dítě setká poprvé nejspíše ještě před školní docházkou, zřejmě se mu dostane vysvětlení na způsob "to je něco jako král" (krále zná z pohádek). Časem (nejpozději v rámci hodin občanské výchovy či dějepisu) se dozví, že sice jde o hlavu státu, ale že mezi králem a prezidentem existují rozdíly. No a pokud bude studovat politologii nebo historii, zjistí, že prezident není "monolit", ale poměrně rozsáhlou "oblastí", totiž že pravomoce prezidenta v různých státech se v lecčems liší. A tohle bychom mohli říct o vcelku libovolném slově, přičemž právě přirozený jazyk a ne matematika navíc "trpí" tím, že v různých oblastech totéž slovo může mít značně odlišný význam (někdy jde jen o zaměření na jiné aspekty, ale někdy "tentýž pojem" ze dvou oborů prostě nejde skloubit do jedné přesahující definice).
A prostředky, jež má matematická didaktika k dispozici? Opět by chtělo rozlišit prostředky této disciplíny jako takové a to, zda je reální učitelé umí používat a zda k tomu mají prostor. Osobní příklad, během střední a vysoké školy za mnou sestra chodila s tím, že tomu kterému matematickému pojmu nerozumí. A já jí ho vždy vysvětlil tak, že porozuměla. Jsem nějaký zázračný učitel? Ne, jen jsem trpělivý a svou sestru znám, zkusil jsem jeden přístup, když nepomohl, odhadl jsem, co brání porozumění, zkusil to jinak... A ono to nakonec šlo. Nemyslím si ani, že bych používal nějaké přístupy, které nenajdete v učebnicích. No, vlastně jeden trik jsem použil, občas jsem si vypomohl tím, že jsem jí ukázal souvislost přesahující "aktuálně vyučovanou úroveň".
Ale dobře, má sestra vystudovala VŠ, takže možná nebude "typický případ". Pak můžu posloužit svědectvím z druhé ruky od spolužáků, kteří doučovali matematiku "ztracené případy". A ejhle, ono i u nich se dá leccos dokázat, dá se vytáhnout někoho, komu hrozí propadnutí, na lepší trojku. A ne čistě tím, že se věnuje hromada času memorování, ale právě tím, že matematika je logická, tudíž ji v principu lze vysvětlit.
Když to shrnu, přijde mi, že podstatné jsou tři věci. Zaprvé ten, kdo matematiku vyučuje, jí musí skutečně rozumět, tedy musí pro něj být přirozená, průhledná. Mám-li totiž druhého přesvědčit o tom, že nejde o nějaké "šamanské tance", ale konzistentní srozumitelný systém, musím si tím být sám jistý. A tohle už je kámen úrazu, takových pedagogů je podle mě výrazně méně, než by bylo třeba, když si vezmu své matfyz spolužáky v pedagogické větvi, tak ti mnohdy nepřesáhli onu středoškolskou úroveň.
Druhá je, že učit jednoho žáka je výrazně jiná situace než učit jich třicet, tedy pokud máte předat pochopení a ne "seznamy" (tam je totiž úplně jedno, kolika žákům je diktujete). Situace v konkrétní hodině "dva intuitivně chápou, dvacet je zcela ztraceno" je totiž jen velmi hrubý pohled, těch dvacet není "konzistentní masa ztracených", každý z nich je ztracen, protože... Jeden se ztratil u pojmu zlomku, jiný u roznásobování závorek, další má nesprávnou představu o umocňování. Ale všichni třeba umějí sečíst dvě čísla, takže "aspoň někam došli".
No a konečně je třeba vzít v úvahu, že pochopit může jen ten, kdo pochopit chce, tedy ten, kdo nesabotuje výklad prostě proto, že je to "vopruz". A tohle je zase předpoklad, který není samozřejmý u žáků. Opět, u "seznamů" to nevadí, naučit se, jaké památky starověkého Egypta se zachovaly, sice může být "vopruz", ale není až tak složité se to s vidinou trestu (špatná známka, propadnutí) na jeden den "nadrtit" a pak to zase zapomenout. Jenže tohle může fungovat v dějepise, ale v matematice ne, protože v té se učí (mělo by se učit) právě pochopení, způsob myšlení. A co dnes zapomenete, to Vám zítra bude chybět.
Když vezmeme toto vše v úvahu, jaké je východisko z dnešní neutěšné situace (a zde se s Vámi v popisu nejspíše shodnu)? Přiznávám, že nevím. Nevím, kde sehnat dostatek v matematice jistých pedagogů, kteří neučí "v rámci svých omezených znalostí". Nevím, kde najít prostor pro jemnější rozlišování "ztracenosti" (snad zněkolikanásobením hodinových dotací pro matematiku, aby měl učitel čas se žákům věnovat?). A opravdu nevím, jak žáky přimět, aby chtěli matematiku pochopit, v době, kdy naopak sílí hlasy "K čemu se cokoliv učit, když si to můžu najít na internetu?" Jenže pochopení není něco, co se dá vygooglit, tak lze najít maximálně postup řešení konkrétního problému, ale bez pochopení nemáte jak ověřit, že je správný.
Kdybych to chtěl dotáhnout ještě dál, mohl bych říct, že řešení "Tak ať těch dvacet radši hraje hry." vlastně není tak špatné. Totiž, pokud bude vývoj automatizace pokračovat v trendu daném posledním stoletím a pokud tomu nezabrání jiné okolnosti, pak těch "dvacet ztracených" vyroste do světa, v němž sice nebude problém zajistit naplnění jejich fyzických potřeb, ale jinak v něm pro ně nebude místo, nebude nic, co by od nich společnost mohla vyžadovat, budou "věčnými dětmi odsouzenými hrát hry", tak proč s tím nezačít už ve skutečném dětství.
No, když systémově povolíte "školám", aby mohly čistě dle svého uvážení zaměstnávat "lidi z praxe", tak sice možná ustanou nářky v médiích na to, že nejsou lidi, ale zase se začnou množit případy typu "Ředitelka dohodila učení svému synovci, který se v počítačích vyzná, protože přece splácal web pro svou kapelu" (zcela konkrétně mě jeden takový IVT kdysi "učil").
Chápu Vaše příklady a též se mi nelíbí, že nemohou učit lidé, u nichž by to bylo prospěšné, jenže má-li to být systémové. musíte kromě pozitivních případů vzít v úvahu i ty negativní, protože kouzelný proutek, jehož mávnutím ty druhé "tak nějak zmizí", jaksi dosud nebyl vynalezen.
podle mě je učení algoritmů přesně ten nesmysl co jim programování znechutí. Co mě by se líbilo víc je nějaké obecné modelování problémů - design, schopnost vytvořit abstrakci a popsat problém např něco jako UML a pak si je nechat něco zbastlit aby přišli na to jak to funguje, ne je trápit učením různých druhů sortů.
Jako že by dětem ublížilo, kdyby jim někdo dospělý řekl, že něco stojí za starou belu (nebo i silněji)? No tak to doporučuji se s dětmi setkat nejenom ve třídě, ale třeba i před školou :-)
No ale máte samozřejmě pravdu v tom, že učit je čistou teorii, to by samozřejmě nebavilo ani jednu stranu.
Jak bych je zaujal? Osobně by se mi líbilo zkombinovat informatiku s robotikou. To zní skoro strašidelně, ale co je takové Lego Mindstorm? - přesně taková hračka do škol, kde děcka začnou programovat a ani neví, že programují. Tedy ještě lepší by byla kombinace RPI+Merkur (a navíc si policky nekorektně myslím, že na to peníze JSOU, jen se ve škole mnohdy prošustrují za věci, které se potom ani nevyužijí).
a navíc si policky nekorektně myslím, že na to peníze JSOU, jen se ve škole mnohdy prošustrují za věci, které se potom ani nevyužijí
Myslet si to muzes, ale skutecnost je uplne nekde jinde. Jsou skoly, kde nemaji ani na papir na tisk beznych veci, natoz aby meli na stavebnice nebo nedejboze osobni ohodnoceni pro ucitele, aby je motivovali rozvijet vyuku. Jelikoz zrizovatelem ZS je mesto, tak je mozne, ze prazske skoly a velke mesta maji rozpocet slusny, ale pokud vylezes nekam na dedinu nebo nedejboze do vyloucene lokality, realita je mnohem krutejsi nez si myslis.
Ono, je otazka, co by vlastne melo byt povinne. Problem je, ze kazdy clovek ma vetsinou talent jen na neco a univerzalnich lidi jako Leonardo da Vinci na svete moc neni. Bohuzel skolstvi toto naprosto ingoruje a ocekava, ze kazdy je stejne prumerne zdatny matematik, sportovec, atd. Takze vy vysledku jsou na tom ve skostvi nejlepe ti, kteri maji velmi dobrou pamet a vse se nauci zpameti, pak to ze sebe vyhrnou zpatky, aniz by jim to kdy k necemu bylo.
Nevím, ale já se bez množin obejdu zcela dobře, a to kde všude možně počítám něco podle nějakých vzorečků.
Jinak námitky dětských psychologů spočívaly v tom, že dětský mozek prostě takovouto míru abstrakce v daném věku nezvládá. Takže se dětičky jen učily obkreslovat "omalovánky", aniž by věděly, k čemu je to dobré a co vlastně dělají. A za "sobě podobné" obkreslování byly známkovány.
Jsem docela rád, že já tomu unikl a dcera šla do školy až po zrušení toho nesmyslu.
<i>Proc je "hlouposti a tuposti" chtit, aby mel ucitel deti pedagogicke znalosti?</i>
Vypadá to, že jste z oboru. Nemyslíte, že úplně první pedagogickou znalostí by mělo být udržení důstojnosti a respektu k učiteli? Jak si může to kvantum učitelů dovolit předvádět, to co předvádějí? Kdyby se mi stala jedna milióntina toho co jsem zažil já, nebo moje děti, tak se v kabinetu střelím do hlavy.
Nevím na jakém stupni učíte, ale už 7/8 stupeň ZDŠ byl v oboru informatika v osmdesátých letech problémový, na středních školách se nedaří důstojnost učitelů udržet vůbec, vždy je 10-30% žáků o řád jinde, ty "děti" si to milý pane řeknou, takže i ty co to nevědí se to dozvědí. Klasické obory tímto netrpí, já do IT dělám okrajově, ale i tak už jsem psal 2x do školy "učitelce" komentáře k diletantským domácím úlohám.
Za nás byli učitelé citlivější, těch 5 žáků co byli o řád vejš posílali v hodinách informatiky hrabat trávu. Já měl zase problém v dějepisu, kde jsem věděl rok útoku na Bastilu rámcově (spletl jsem se o 10 let), za to jsem věděl proč na ni útočili a kdo ji bránil a proč ji neubránil a kontext doby. Výsledkem toho byla situace, že jsem dostal každé pololetí jedničku, neměl úkoly a nezkoušela mne. Já jsem ji zase neponižoval /mimochodem, pasivně/. Vypadá to, že učitelům jde o život a předstírají odbornost, to je prostě hrůza.
A mimochodem, krásná historka, na třídím srazu byly 4 spolužačky, nyní učitelky, jedna dokonce učí na pajdáku, hodinu pomlouvaly děti, že nic neví, třeba tydleten 17. listopad, prý neví co je to za datum. Tak jsem se zeptal já jich a prý "podle roku 1989", pak už stačil dotaz, jestli ví, proč vyšli ti studenti zrovna toho 17.11 v tom roce 1989. A ony nevěděly. To se na mne nezlobte, jste jenom Potěmkinova vesnice a ti dva dobří kantoři v průměru na školu to nezachrání. To koučování "správného si hraní 20 dětí" stačí tak na první stupeň. Každej student 4. ročníku na střední, co si prošel Čínu, Laos, Vietnam udělá "učitelce" problém.
Povídej mi o tom... Najdeš určitě oba extrémy, ale typický problém na mnoha ZŠ je, že peníze se dostanou, ale musí se potom rozfofrovat co nejrychleji a je jedno za co, protože kdo je nerozfofruje, nedostane příští rok (klasická rozpočtová organizace). Bráno do extrému - do školy zatíká, protože sice by na střechu peníze byly, ale muselo by se dva roky šetřit a to rozpočtovka nedělá.
Konkrétněji - trošku spolupracuji s pár školama, a ty nemají problém nakoupit třeba na dvě počítačové učebny MSO. Samozřejmě to nemají za plnou cenu, ale zadarmo to také není (+ potom moje děcka mají problémy, když donesou úkol v PDF, protože to pan učitel angličtiny - samozřejmě se správným glejtem -, co učí i IT, neotevře).
Dále se docela řeší různé předražené (a moc nevyužívané) pracovní sešity - tyto peníze jdou od rodičů, ale opět do školství, takže to jsou peníze při troše snahy využitelné i jinak.
Jiste, on totiz kazdy bude nadsene po 158 odpovidat na zcela totozny dotaz. Dokonce casto dotaz, ktery je zcela zjevne zadanim nejake skolni ulohy, a dotycny jen ocekava, ze za nej tu ulohu nekdo vyresi.
Bezte se podivat treba na root, najdete tam v nekterych obdobich klidne i 10+ zcela totoznych dotazu na zcela totez. Dotycny tazatel pak neprojevim ani dost slusnosti na to, aby si prosel 10 poslednich dotazu, a tudiz si nezasouzi nic jineho, nez to doslova dostat sezrat.
Uvedomte si laskave, ze projevit snahu problem vyresit vlastnimi silami se povazuje za zaklad slusneho chovani. Pokud nekdo popise v dotazu nekolik veci ktere nasel a nefungovaly, tak tim jasne dava najevo, ze se snazil. Ale pokud jeho dotaz cpy&paste do googla vede k reseni v prvnim odkazu ...
Pokud chcete něco dobře umět, musíte se to nejdříve nějak naučit. Ať už je to matematika, programování či cokoliv dalšího. Možná se budete divit, ale i pokud chcete dobře učit jiné lidi, musíte se nejdříve naučit, jak správně na to. Váš "papír na hlavu" samozřejmě nevypovídá o schopnosti učit. Stejně tak papír z jakékoliv jiné školy nevypovídá moc o tom, jestli to dotyčný opravdu umí. Je tu ovšem nějaký základní předpoklad, že pokud někdo prošel nějakým vzdělávacím procesem a úspěšně ho zakončil nějakým přezkoušením apod., je tu podstatně vyšší pravděpodobnost, že dotyčný bude danou věc umět, než u člověka, který ničím takovým neprošel, a jen o sobě tvrdí, že to umí. To platí stejně o schopnosti učit, jako o schopnosti programovat či schopnosti počítat.
Jinak, jak už jsem psal dříve, samozřejmě souhlasím, že v řadě případů může být kontraproduktívní vyžadovat za každou cenu pedagogické vzdělání. Ovšem ten princip, kdy by se mělo vyžadovat, aby učili lidé, kteří to umí, je v zásadě správný. (I když samotná implementace může mít své mouchy – ovšem co své mouchy nemá...?). Je to podobné, jako vyžadovat tyto "papíry na hlavu" u doktorů nebo třeba stavařů.
Vazeny, znam pomerne dost pripadu kdy na IT byl pomerne standardne na zkraceny uvazek dotycny proste zamestnan. Znam osobne nekolik lidi, kteri takto ucili 5+ let. Ano, mozna takovych lidi nesezenu 100 000, mozna jich nesezenu dost. Proto je lepsi to zakazat i tem, kteri to ochotni delat jsou. A pak brecet v mediich, jak jsou ucitele spatne zaplaceni, a ze to nikdo delat nechce.
Zcela konkretne, skola v Praze, ulice Skolska. Studenti se sam pochopitelne prubezne stridali, ale skola nemela nikdy problem najit dalsiho.
Mimochodem, vite o tom, ze to pedagogicke minimum se vyzaduje i od mistru odborneho vycviku? Tedy od honosne nazvanych lidi, kteri uci ucne drzet v ruce pilnik? Jsem opravdu zvedav, kdo na tech ucilistich bude za 2-3 roky ucit.
Asi tak: člověk má jen jedny nervy. I gentleman. To za prvé. Za druhé "dát někomu čočku" (v takovýchto případech) má naopak blahodárný účinek, protože takový člověk to prostě (pokud není úplně vypatlaný a indoktrinovaný) příště neudělá a zkusí nejdříve pohledat. Pokud mu dám gentlemansky odkaz, nikdy se nepoučí.
Teda, Pergil, vy tentokrat perlite!
Kolik let se uz neuci mnoziny a porad je matematika nejnenavidenjsi predmet? Milovnik statistiky by mel znat pruzkumy ...
Jestlipak obliba matematiky neni zpusobena tim, ze se pri ni musi myslet a ne jen se naucit "basnicku"? Ono to obdobnevypada i v jinych predmetech, kdyz se najde ucitel, ktery vyzaduje pouzivani sedych bunek mozkovych.
Co se tyka toho "zariznuti": Za jak dlouho se projevi vysledky zmeny vyuky ve skole? Ze by az za nekolik let? Tak trochu mi to pripomina nejmenovane expery, kteri operuji vysledky mezinarodnich srovnavacich testu, ktere probehly pred predminulou reformou skolstvi (pocitejme jednu reformu na jednoho ministra).
"V programu se alespoň nemůže objevit nijak nedefinovaná veličina (proměnná, funkce atd.), což je v matematických učebnicích standardní jev."
Takze zajiste nebude problem dat par prikladu. Staci ISBN a strana :-)
Docela bych se i vsadil, ze ten "standardni jev" bude, pokud vubec, v jednotkach pripadu (vzdycky muze neco utect)
Pro pomelejsi jeste jednou: Pokud nekdo nevyvine sebemensi snahu o reseni problemu a plytva casem ostatnich, pak si tu cocku plne zaslouzi. Lide ve forech nejsou za poskytovani rad placeni, delaji to dobrovolne a zadarmo a opravdu, ale opravdu nemaji radi flakace.
Jina vec je, kdyz nekdo neco prehledne nebo nepochopi a z dotazu je to zrejme. Napr. napise "Zkusil jsem A, B, C a D a dostavam chyba hlaseni, X, Y, Z a W. Kde delam chybu?" Pak nedostane cocku, ale skoro urcite mu nekdo poradi, byt treba jen da link, kde hledat reseni. Dtto kantor na VS take vyhodi nekoho, kdo se v 6. semestru zepta na naprosto elementarni vec, zatimco dotaz na nejakou netrivialni specificnost zodpovi rad (pokud z hlavy vi - nikdo neni vsevedouci)
Hmmm ... skreky ...
Pripomnelo mi to jdnu historku. Jisty humanitne orientovany vzdelanec se take domnival, ze matematici maji jakousi tajnou rec, ktere beztak nikdo nerozumi. I vyplodil knihu psanou touto reci. Nu - slavnym matematikem se nestal :-)
Ale naopak ... Kdo si jeste pamatuje na onen slavny clanek publikovany v prestiznim literarnim (?) casopise, o nemz se pozdeji ukazalo, ze to byl ve skutecnosti pocitacem generovany blabol?
"Pokud ovšem ve školství téměř neexistují učitelé, kteří by ty množiny (i po nějakých rychlokurzech) byli schopní učit, tak je to opravdu chyba "těch množin", tj. těch, kteří je na školy cpali."
Kolik je učitelů JAKÉHOKOLIV předmětu, kteří by byli schopni něco opravdu naučit a ne jen stupidně memorovat či dokonce chtít výpočty podle chybých výsledků v učebnici? A jak dlouho už tento stav trvá? Pojďme celé školství zrušit.
"Prostě se smiřte s tím, že množiny jsou úroveň abstrakce, vyžadující mozek až někdy po pubertě."
LOL :-D Asi tak jako když dítěti řeknu: "když bydeš zlobit, dostaneš na zadek". Moc velká abstrakce na jeho mozeček.
Musím se opakovat: tohle nemá smysl.
To ovsem zcela presne odpovida zpusobu vyuky - nauc se zpameti to co ti ted vylozim, pripadne co je v ucebnici a neres jak a proc to funguje.
Ostatne, pokud se prakticky kohokoli na ulici zeptate "Zlata bula sicilska", tak vam obratem odpovi 1212, protoze takto se to nabifloval (a pamatuji si to i duchodci), ale kdyz se tehoz cloveka zeptate "a co to je", tak v 95% pripadu nema poneti.
V některých zemích rozumně zavedli ve škole šachy. Mají tu výhodu, že z velké části pokrývají zmiňované potřeby žáků.
Předpokládám, že s šachama se nedá napáchat tolik škod, jako s programováním.
Jinak, k programování: skutečný programátor je vývojový pracovník. Není to něco, co by šlo jako obor naučit na základce nebo na učňáku. Programátor potřebuje nastudovat teorii, ale stejně tak se k tomu musí hodit osobnostně.
Co je nejnutnější, je informatická otevřenost: dětem se zcela jasně musí ukazovat, co je to reklama, kde se bere, co je to politika, jak fungují média a samozřejmě spolu s tím informace o fungování počítačů, internetu, zábavního průmyslu, o tom, co je/není bezpečné a podobně. Jenže je problém, že některé takové informace nechtějí být sdělované svobodně, protože neznalý občan se lépe manipuluje (snáze "se mu vládne")
Rozhodně, pojďme tu školu úplně zrušit. Většina dnešních učitelů jsou stejně suchaři, kteří tu látku těm dětem nikdy nemůžou zvládnout pořádně vysvětlit a jenom jim ji znechutí. Bude určitě lepší, když se to všechno ty děti naučí samy, tak nějak odkoukáním... a aspoň stát ušetří na platech těch darmožroutů učitelů...
No, vskutku podnětný názor.
No jo, tohle je zúžené vidění matfyzáka. Totiž zatímco na matfyzu od zkoušky vyletíte proto, že jste se sice leccos nadrtil, ale vlastně tomu nerozumíte, na (některých) jiných školách Vás z matematické zkoušky vyhodí proto, že ze sebe nevychrlíte ten "jediný správný postup".
A ono to má vážné následky, spolužák dostudoval statistiku, chvíli to zkoušel v korporátní sféře, aby mu došlo, že ho to fakt nebaví a vlastně ho vždy zajímala biologie, tak šel doktorandit na přírodovědu, něco kolem genetiky. A jak tam tak pozoroval kolegy, dospěl k jednomu závěru, mnoho jich statistiku používá jako kladivo, posbírají data a vědí, že když do nich budou bušit nějakým testem, tak jim vypadnou čísla, která mohou dát do článku. Ale jak ten test funguje a proč použili právě ten a ne jiný, to netuší.
Ale mohlo, napsat obecně špatný program, který na konkrétní vstup (či množinu vstupů) dá správný výstup, není nic složitého. A když učitel vyloží takový, já do písemky napíšu správný a on mě vyhodí s tím, že to není ten jeho, tak co nadělám? Stejné nic jako ve Vámi popisovaném případě. Takže tímto jste matematiku od programování neoddělil, co tam máte dál?
Zaregistroval jste tento článek? http://www.envisage-project.eu/proving-android-java-and-python-sorting-algorithm-is-broken-and-how-to-fix-it/
Před třinácti lety jistý Tim Peters vymyslel třídicí algoritmus, který byl implementován do Pythonu a následně portován do Javy, načež se dostal do Androidu. A ejhle, letos se ukázalo, že je v něm chyba, ne v implementaci, ale v samotném návrhu, prostě je v něm někde předpoklad, který ne vždy platí. Proč ten algoritmus nikdo neotestoval na "všechny kategorie reálně vložitelných dat"? Protože zjistit, co je třeba otestovat, není tak jednoduché, jak by se z Vašeho příspěvku mohlo zdát... a to ani u tak triviální úlohy jako setřídění pole čísel.
Stejně tak existují celé knihy "chytáků" z různých programovacích jazyků, jsou to sbírky krátkých kusů kódu (maximálně pár desítek řádek), které ale nedělají to, co by člověk mohl na první pohled říct, že dělat budou. Některé upozorňují na "nerozšířenější omyly začínajícího programátora", jiné ale dají zabrat i profesionálům.
Co tím chci říct? Programování obecně není "brnkačka". Vy operujete tím, co může udělat schopný pedagog. No jo, ale schopný pedagog zmůže leccos i v té matematice. Ono se programování od matematiky zase tolik neliší, algoritmy patří do světa, k němuž nemáme přímý přístup, jde o abstrakci. Jediný podstatný rozdíl je, že vezmeme-li v programování ekvivalent čtyř základních operací v matematice, tak už se s tím dá leccos udělat, setřídit pole bubblesortem je přece jen více uspokojující než vynásobit dvě čtyřciferná čísla.
A tohle je možné klíčové z hlediska výuky, totiž motivace. V programování se dá motivovat průběžně: "pokud se naučíš tento kousek, dokážet třeba tohle". V matematice to tak ale nechodí, nemá "atraktivní výstupy", ty mívá až aplikovaná matematika na vysokoškolské úrovni... jenže k té se nedá dospět přímo.
Přiznávám, že ten vnitřní rozpor nevidím ani po Vašem vysvětlení, protože ty výklady jako takové nesrozumitelné nejsou (minimálně představit si reálná čísla jako body přímky je vlastně pozoruhodně jednoduché a lze z toho některé vlastnosti reálných čísel vyčíst, třeba že každá dvě můžeme porovnat a že mezi každými dvěma čísly najdeme nějaké další), ta tragédie je, když je někdo vyložit neumí (a ještě větší, když "někdo" je "většina").
A zda je něco plus či mínus... Víte, s matematikou se to má tak, že její objekty si nemůžete osahat, nemůžete je zažít, můžete o nich jen přemýšlet, matematika je úplně celá čistě myšlenkovou konstrukcí. To nemá co dělat s hodnocením, tak to prostě je. Z toho plyne, že to, s čím matematika operuje, můžete jen přiblížit, můžete sice ukázat, že když k sobě dáte dvě jablíčka a tři jablíčka, tak máte pět jablíček, ale to je jen příklad toho, co znamená "dva", "tři", "pět" a "sčítat", protože matematika je ta "abstrakce za jablíčky".
Představte si, že dostanete úkol učit děcka v džungli rovníkové Afriky o životě v severní Evropě (jen s pomocí toho, co znají z vlastní zkušenosti). Jak jim vysvětlíte, co je sníh, led, lyžování, bruslení, lavina, sněhová bouře, koulování, iglú, jak poznat dostatečně tlustý led, aby se neprobořil...? Vždy to pro ně bude jen myšlenkový konstrukt, jehož vstřebání jim ulehčíte maximálně tak, že najdete nějakou vhodnou metaforu.
V případě matematiky jsme všichni tropická děcka přemýšlející o Grónsku. Jenže také máme jednu výhodu, matematika je logická a v jistém smyslu se skrývá ve všem kolem nás. Proto můžeme sčítání ilustrovat na čemkoliv, co zrovna máme po ruce. A také si dvě dobré představy budou vzájemně odpovídat, protože je spojuje právě ta přítomnost matematiky v nich.
U sčítání to je vidět dobře, ať vezmu jablíčka nebo hruštičky, když dám dva a tři objekty k sobě, dostanu pět objektů. Jenže ono je to úplně stejně s "definicí" reálných čísel jako bodů přímky a/nebo čísel s libovolným desetinným rozvojem, oboje to "skutečně jsou reálná čísla" v tomtéž smyslu, jako "dvě jablíčka jsou číslo dva". A stejně tak jako je představa "dva jako dvě jablíčka" vhodné pro některé operace (sčítání) a jiné ne (zkuste dvě jablíčka odmocnit), tak i ty představy reálných čísel jsou pro něco vhodné a pro něco ne.
Proto se dospělo k tomu, že se matematika vyučuje tak, že se žákům zprostředkovávají její pojmy způsobem, který je v daném okamžiku dostatečně jednoduchý, aby se dal pochopit, ale zase natolik mocný, aby se na něm dalo vyložit to, co je zrovna vyložit třeba. Přiznám se, že si nejsem zcela jist tím, co přesně podle Vás považuji za obrovské plus, zatímco Vy za obrovské mínus (protože mi přijde, že neoddělujete obsah od způsobu výkladu, což mi přijde... problematické), ale pokud onu existenci různých přiblížení, tak si uvědomte, že máme tři možnosti:
1) dělat to (v principu, tedy tak jako když se toho ujme schopný pedagog) tak jako dnes
2) neučit matematiku přesahující první "definici", to ovšem "možnou matematiku" omezí na sčítání, odčítání, násobení a dělení
3) hustit do dětí skutečnou matematiku, tedy vysokoškolskou matematiku v matfyz stylu
Kterou cestu byste zvolil? Matematika je prostě těžká, je těžká z principu a neexistuje trik, jak to změnit, existují jen triky, jak žákům na té náročné cestě pomáhat.
Ale já netvrdím, že definice reálného čísla je nesrozumitelná "an sich", pročež se musí vykládat. Ne, tvrdím, že přesná definice reálného čísla (třeba pomocí Dedekindových řezů) vyžaduje od toho, kdo jí má porozumět, takovou schopnost abstrakce, že ji nelze hromadně vykládat dříve než na VŠ. A ta "ošetřená leč dostatečně jednoduchá definice" neexistuje, s tím se buď smiřte, nebo mi ji ukažte.
Jenže tato přesná definice až do VŠ není potřeba (a i tam má smysl ji ukázat jen na "pár" školách). Pro vešekeré praktické užití si lze vystačit s onou "definicí" pomocí desetinného rozvoje. Aby však žák pochopil tu, musí vědět, co je desetinný rozvoj, což vlastně znamená rozumět číselným soustavám (aspoň desítkové), zlomkům a mocninám (a nenechat se znervóznit představou nekonečna, do něhož ten rozvoj může pokračovat).
No a protože než si žák toto všechno osvojí, tak to nějakou dobu trvá, máme tu ještě to názorné přiblížení "reálná čísla jsou body přímky", k tomu musíte umět jen nakreslit vodorovnou čáru, představit si, že pokračuje i mimo papír, vybrat si na té čáře dvě místa, v nich udělat svislé čárky a říct "to vlevo je nula, to vpravo jednička".
A jak se to má s tvrzením "matematika není těžká"? Ano, není těžká v tom smyslu jako počítač není složité zařízení, stačí zmáčknout čudlík a naběhnou Windows. Pokud je pro Vás "matematika pro lidi" totéž co "matematika jako nástroj, kterému není třeba porozumět", pak souhlasím, skutečně není těžká. Ale neshodneme se na tom, že to je to, co by se mělo učit.
To asi záleží na tom, co si představujete pod programováním. Existuje třeba hojně užívaný koncept zvaný generika (a je starý přes třicet let, žádný aktuální výstřelek), když v Javě napíšu List<T>, tak T je "blíže neurčený datový typ". Díky tomu můžu napsat třeba obecný třídicí algoritmus, kterému pak podle potřeby předám jen seznam objektů a funkci na porovnání dvou prvků a jedním algoritmem tak budu třídit čísla podle velikosti, řetězce abecedně, lidi podle výšky či vlnové délky barvy jejich bot. Není to T symbol neznámého významu?
Ale přiznám se, že mám problém i s tím, kde se v matematice ty symboly neznámého a nikde nedefinovaného významu vyskytují. Narážíte na to, že když si vezmete vcelku náhodný matematický článek, tak v něm nenajdete vysvětleny všechny užité pojmy? A on snad existuje jiný obor, kde tomu tak je? Ukažte mi jediný text, který tak činí a nepředpokládá, že některé věci prostě cílový čtenář zná.
A ještě jedna poznámka k těm "iterovaným definicím" v matematice. Co je podle Vás v programování proměnná? Dá se naprogramovat celkem dost věcí a vystačit si s "definicí", že jde o identifikátor, pojmenování konkrétní uchovávané informace (konkrétního datového typu, zůstaneme-li u staticky typovaných jazyků).
Jenže to není zrovna přesná definice, že? Nějak jsme se zapomněli zmínit, že ta hodnota se uchovává v paměti, že různé datové typy zabírají různé místo, že je třeba tu paměť nějak alokovat, že existují proměnné s jasně danou velikostí obsazené paměti (int) a pak ty, u nichž to předem není dáno (dynamická pole)... Takže definici upřesníme, jde sice o identifikátor konkrétní uchovávané informace, ta je ale uchovávána v paměti a tu musíme minimálně alokovat (a uvolňovat, nemáme-li k dispozici GC).
Jsme už ale u konce? Jak se to vezme, co je to ta paměť? Opět, v mnoha případech si vystačíme s představou skladiště, do něhož skládáme krabice. A aby se skladiště nezaplnilo, musíme občas nějaké krabice zase odnést. Jenže někdo potřebuje kutat hlouběji a dostat se až k samotnému návrhu hardwaru. Ale abyste mě nenařkl z toho, že už jsem utekl od proměnné v programování, tak stačí vzít v úvahu assembler, kde už si (jako v C) nealokujete paměť stylem "chci umístit do skladiště takhle velkou krabici", ale operujete s uspořádáním skladiště.
No a teď mi řekněte takovou definici proměnné, s níž si vystačíte od první hodiny programování až navěky. Nezvolíte spíše onen přístup skrze přiblížení, který se Vám u matematiky nelíbí?
A teď k té programátorské části. Taková definice proměnné je možná, ale... To, co jste vypsal, je jen část rozdílů, které mezi různými jazyky existují. A není mi jasné, proč zvolit některé a jiné ne, když většina těch, kterým to budete vykládat, se stejně s dalším programovacím jazykem nikdy nepotká. Zmínil jste Satrapův Perl pro zelenáče, nevím, jak proměnnou definuje tam, ale v Pascalu pro zelenáče definuje proměnnou jako "označení pro kousek paměti, ve kterém může být umístěn jeden exemplář daného typu", což je pro Pascal dostačující v tom smyslu, že se s touto definicí dá docela dlouho vystačit, v oné knize přesně 130 stran, během nichž se probere rozhodování, cykly, základní datové typy a práce se soubory. S těmito znalostmi se dá napsat spousta drobných šikovných programů. A až pak přicházejí dynamicky alokované proměnné a cvičení s ukazateli, což je popravdě řečeno něco, bez čeho by se většina žáků celý život obešla. Proč jim to tedy tlačit už při zavádění pojmu proměnná? Kvůli těm pár, kteří to někdy v budoucnu budou potřebovat?
Potíže se zaokrouhlováním jsou naopak podstatné, týkají se v principu všech jazyků (až na ty, které to obcházejí tak, že x = 10/6 neznamená, že se do paměti odpovídající proměnné x zapíše reprezentace čísla 1.666...67, ale bude se udržovat informace, že jde o podíl desítky a šestky, tohle ale dělají asi jen jazyky určené specificky pro matematické výpočty) a je třeba jim věnovat velkou pozornost.
A pokud jde o ten příklad v Pythonu, mít stejný "skřek" (Mimochodem, u programování Vám nevadí, že program je hromada "skřeků"? Přitom by každý program šlo opsat, dokonce existují jazyky, v nichž místo zápisu "skřeků" tvoříte (skoro)věty ze slov, jen je z nějakého důvodu skoro nikdo nepoužívá.), tedy lomítko, pro dělení reálných čísel a celočíselné dělení je nešťastné, zvlášť u dynamicky typovaného jazyka.
Aha, konečně vidím, s čím máte problém, totiž s formálním zápisem. Podíval jsem se do Polákova Přehledu středoškolské matematiky a všechny "skřeky" tam vysvětleny jsou (jsou tam "překlady do lidštiny"), předpokládám tedy, že jsou vysvětleny i v učebnicích, v nichž se pojmy "šifrované" těmito "skřeky" zavádějí a vysvětlují. Ale máte pravdu, že se nejspíše nevysvětlují v následující učebnici ani ve vědeckých článcích.
Ano, TeX je skutečně důkazem, že se bez formálních zápisů dá obejít. A to, že vysázet rovnici v MiKTeXu zvládne více lidí (protože si ony symboly mohou naklikat) než napsat zdroják v textovém editoru (protože pamatovat si ty desítky primitivních maker pro všechny symboly je docela "maso") je zase důkazem toho, že ten způsob zápisu asi nebyl vytvořen proto, aby poskytl jednodušší alternativu k formálnímu zápisu.
Ale abych se dostal k jádru Vaší výtky, vlastně se snažíte vyrovnat se situací, kdy učitel škrábe na tabuli ony "skřeky", je při tom ledabylý a student stíhá maximálně opisovat a ne průběžně kontrolovat, zda to dává smysl. Jo, to je průšvih. A teď si představte, že by měl tytéž konstrukty na tu tabuli zapsat jako TeXovské zdrojáky, myslíte, že by to bylo lepší? Myslíte, že by se učitel zdržoval tím, zda má správně podtržítka, stříšky, závorky...? Pevně doufám, že tomu nevěříte, protože zde bychom narazili na opravdu nepřekonatelnou bariéru, osobně totiž nevidím důvod, proč by měl být pedagog pečlivější ve chvíli, kdy musí napsat mnohonásobně více znaků. Jenže za tuhle situaci přece nemůžou ty "skřeky".
Nevím, kolik matematiky jste v TeXu vysázel, já svou diplomku, jedny skripta a stovky stránek textů určených středoškolákům (pravda, těm matematicky nadaným). A ze své zkušenosti můžu říct, že nejmocnější vlastností TeXu je možnost definovat si vlastní "skřeky", tedy makra. Bez nich by se to psaní neskutečně protáhlo a opisovat pořád dokola tytéž konstrukty? Proč, když nemusím (jistě, nebýt maker, mohl bych si ony opakující se výrazy udržovat někde bokem a v případě potřeby je kopírovat, ale to je jen externí řešení toho, co TeX umí interně skrze makra). A co jsem viděl "zdrojáky" rozsáhlejších prací kolegů, tak si také takové své "soukromé skřeky" definovali.
A opravdu tvrdíte, že byste se chtěl učil nazpaměť onen zápis, který jste uvedl? A tím myslím opravdu nazpaměť, tedy bez chápání toho, co znamená \sum, _, ^, {, ...? A pokud jejich chápání přece jen předpokládáte, čím se liší od chápání velkého sigma pro sumu?
Ale abych se něčeho dobral, to, co nazýváte "kabalistickými znaky", je "jazyk matematiky". Třeba to velké sigma je skutečně symbol v lingvistickém smyslu, je znakem součtu jako je červený panáček na semaforu znakem příkazu Stůj! a pes znakem určité podmnožiny zvířat. Ano, máte pravdu, ty "skřeky" by se daly nahradit opisem, jenže tady narazíte na psychologii, přesněji na to, co je člověk schopen udržet v paměti. Výhodou formálního zápisu je, že to, co opíšete jako "Pro každé číslo x ze zleva uzavřeného a zprava otevřeného intervalu od a do b" (A je to vůbec srozumitelný opis?) se dá zapsat pomocí osmi znaků (a to jednoznačně).
Uznávám, že výpočet směrodatné odchylky se dá skutečně opsat. Jenže tenhle příklad je v jistém smyslu dost jednoduchý, se všemi členy řady manipulujete stejně, děláte jen jeden průměr, máte jen jednu operaci odčítání a umocňování (jednu ve smyslu aplikace jedním způsobem, byť postupně na všechny členy řady). Navíc, tvrdíte, že se někde vykládá směrodatná odchylka stylem "je to tenhle vzoreček"? I definice na wikipedii, totiž "kvadratický průměr odchylek hodnot znaku od jejich aritmetického průměru" je stručnějším opisem toho, který jste začal. Pokud někdo někde směrodatnou odchylku skutečně vyučuje jako "je to tenhle shluk skřeků, opište si ho a zapamatujte", pak je to jednoznačně neskutečně mizerný pedagog, za což ale ty "skřeky" fakt nemůžou.
Zkusme ale něco jednoduššího, mějme zadání "Vyřešte následující soustavu rovnic: 2*x + 3*y + 4 = 16, 3*x + 4*y + 5 = 22" Mám-li k dispozici formální zápis, tak si z jedné rovnice vyjádřím x pomocí y, dosadím do druhé, spočítám y, to dosadím do kterékoliv rovnice a dopočítám x. A celou dobu využívám akorát základní operace (sčítání, odčítání, násobení, dělení) a fakt, že "=" znamená "vlevo i vpravo je stejné číslo", tudíž když na obě strany rovnice aplikuju tutéž operaci, bude po ní stále na obou stranách stejné číslo (a taky podobný fakt, že když dva výrazy představují stejné číslo, tak jeden můžu nahradit druhým), otázka minuty.
No a teď mi ukažte, jak si s tím poradíte bez formálního zápisu, o kolik to bude jednodušší/srozumitelnější? Nebo je tohle už "vysoká matematika odtržená od reality"? To by odpovídalo mému tvrzení, že "matematika pro člověka" by skončila velmi rychle. Nebo lépe řečeno by byla velmi zvláštně vymezenou oblastí, pokud by do ní patřila směrodatná odchylka, ale soustava dvou lineárních rovnic o dvou neznámých ne.
Ale tady asi zase narážíme na to, že Vy matematiku vnímáte "uživatelsky", tedy jako "soubor využitelných vzorečků a postupů", aniž by Vám záleželo na tom, proč a jak fungují. Což mi přijde paradoxní, na jedné straně žehráte na to, že je matematika pro "normálního člověka" jakousi "alchymií", naproti tomu ale chcete tento dojem vlastně zakonzervovat a chcete se soustředit na výklad toho, jak při těch "magických rituálech" "správně máchat rukama" (= umět je správně použít).
A mimochodem, chemie se možná stala vědou poté, co se zbavila tajemných znaků z alchymie, matematika se ale naopak vědou stala poté, co formalizovala svůj jazyk, protože toho, co lze opsat tak, aby se to dalo bez nějakých "skřeků" udržet v hlavě a operovat s tím, je skutečně dost málo (už jen matematika, jež byla třeba k tomu, abychom si tu takhle mohli virtuálně klábosit, sahá daleko za tento obzor, o matematice, na níž stojí třeba urychlovač částic, ani nemluvě).
U šachá je nejdůležitější kázeň!
Takovýchto výroků tady můžeme nasypat desítky. Vtip je v tom, že u šachů potřebuješ VŠECHNO. Šachistu o hodně slabšího vždy nějak přehraješ. Pokud máš však vyrovnané soupeře, tak potřebuješ všechno. I fyzičku (samozřejmě, ta se neprojeví u desetiminutovek někde v kroužku, ale u čtyřhodinových partií u těch, kteří šachy budou chtět dělat a budou jezdit na závody)
Doporučit C jako první jazyk můžu jedině studentům informatiky, od kterých se čeká že se časem dostanou i k asembleru, ne-li k návrhu hardwaru.
Pokud chci naopak "jen" rozšířit obzory někomu kdo by se jinak k programování pravděpodobně nikdy nedostal, nejlépe ho k tomu namotivuju když mu ukážu jak na pár řádků v pythonu udělá něco, co by jinak vyklikával půl hodiny v průzkumníku.