Rád bych připomněl. že s elektrikou není sranda. Kdo se do ní vrtá, musí o ní něco vědět.
Elektrika může zapálit (zrovna před měsícem jsem slyšel jednu babičku brečet, že jí v noci uhořel kvůli zbastlené elektroinstalaci jedenáctiletý vnuk), fyziologický účinky jsou taky dobře známý. A mimo přímých škod se můžou zařízení ovlivňovat navzájem - rušení apod.
Ze školy vyjde vždycky někdo, kdo nemá praxi a zkušenosti. Školní dílny na deset dní v měsíci to nezachrání. Vyhláška 50 (četl jsi ji vůbec?) deklaruje jenom to, jaké vzdělání a kolik praxe musí mít pracovník na konkrétní činnost. Dokonce i uklízečka, když jde na pohovor a ještě nepracuje, má §3, po bezpečnostrním školení při nástupu §4, a to ani nevrtá do elektriky. Po vyučení máš automaticky §5 a po roce praxe si můžeš udělat §6, absolutně bez problémů.
Navíc pokud se tím chce někdo život, stačí mu nějaký "garant" s příslušným paragrafem a může dělat jenom to, co má v kvalifikaci. Nebo ideálně, pokud elektrice rozumí jak můj pes kvantové fyzice, to má nechat na zaměstnancích a jenom úkolovat.
Navíc je to blbý, ale získat formální vzdělání se dá i za pár týdnů v rekvalifikačním kurzu :( a na praxi stačí čestný prohlášení :(, takže vyhl. 50/1978 Sb. neberu jako překážku.
Pro uvedení na trh je větší překážkou "ES Prohlášení o shodě", to stojí nemálo času a peněz. To je teprve síto, který donutí k zamyšlení, jestli vyrábět nebo ne.