Hlavní navigace

Senzory Martina Malého: O smutném vývojáři, který celý den kontroluje, jestli bliká LEDka

Martin Malý

V otázce inovací si skoro vsadím na malé firmy, na agilní týmy, startupy a nadšence. O velkých korporacích mám své pochybnosti.

„Vyvíjíme tady spoustu zajímavých konstrukcí, na kterých byste se mohl podílet… Skvělé prostředí, inspirativní, používáme nejnovější technologie, světový leader v embedded, teď rozjíždíme ten internet věcí…“ Poslouchal jsem pracovní nabídku a znělo to moc hezky. „Tady pánové vám ukážou, co tu děláme, a vy se rozhodněte, co z toho by vás zajímalo!“

Rozloučili jsme se s vedoucím vývojářského oddělení a šel jsem se zmíněnými pány do laboratoře. Tam přede mne rozložili techniku a jali se vyprávět o tom, co vyvíjejí a jak. Znělo to fakt zajímavě, ale po deseti minutách jakoby se cosi zlomilo. Bylo to ve chvíli, kdy jsme došli k tématu testování:

„Víte, tady máme tahleta zařízení a k nim tady osm různých softwarových prostředí. No a my musíme všechny změny testovat na všem. Jste zvyklý testovat?“ Odpověděl jsem, že ano, ale pán pokračoval: „No, víte, ono je to opravdu náročné. Hodně času to zabere, hodně pozornosti… třeba tady bliká LEDka a je potřeba, abyste zkontroloval, že opravdu blikne, když bliknout má.“

Jsem zvyklý nudné monotónní činnosti automatizovat. Stroj totiž udělá řádově méně chyb než unavený znuděný člověk, a nevadí mu dělat totéž stále dokola. Tak povídám: „A proč tam nedáte jednoduché světelné čidlo, které detekuje, že LEDka opravdu blikne?“

Najednou pan vývojář ztišil hlas a povídá: „To nejde!“

Trochu mě to zarazilo – chvíli před tím mě na pohovoru zkoušeli z toho, jaké náležitosti má mít správný test a jaký je rozdíl mezi jednotkovým a integračním testováním.

Tak se ptám: „A proč by to nešlo? Vždyť úplně v té nejjednodušší podobě je to jen fotorezistor, nějaké zpracování signálu, pošle se to třeba po sériové lince do testovacího zařízení… Za jedno odpoledne to máte hotové.“

„No to ano… ale my nemáme čas si takové zařízení postavit. To nám nikdo nezaplatí. To nám neschválí,“ řekl plaše konstruktér a potáhl si límeček košile, která ho v tu chvíli asi začala trošku škrtit. „My bychom rádi, to víte, když to sledujete celý den, tak už jsou ty oči unavené, to by nám moc pomohlo… Ale nejde to.“

A pak se tiše rozpovídal. O tom, že projekt zdědili po zahraniční centrále, kde ti, co to před lety vyvíjeli, jsou dnes buď manažeři, nebo už u firmy nepracují. Dokumentace taky není. Něco sice zjistil kolega, ale nebylo to snadné. U některých věcí bylo potřeba sehnat i telefon přímo na toho člověka, co to před lety navrhl, a mluvit s ním. Jenže ten kolega odešel a ty kontakty nikomu nepředal.

Mluvil o tom, jak moc by se jim hodila interní wiki, nebo alespoň nějaký dokumentační systém, kam by si to zapisovali. „Nechte mě hádat – nemáte čas takový systém nasadit, nikdo vám to nezaplatí, nikdo vám to neschválí a sdílené dokumenty v cloudu firemní IT politika nepovoluje…?“ Smutný pohled byl víc než výmluvný: „Slíbili nám, že něco pořídí, ale náš projekt je trochu na vedlejší koleji priorit. Chtěli jsme si nasadit sami něco, ale to my nemůžeme. Tak by nám hodně pomohlo, kdybyste tu dokumentaci nějak vytvořil, když tedy píšete…“

Rozešli jsme se s tím, že se rozmyslím a dám vědět. Ale smutné oči vývojáře, které celý den koukají na přední panel nějakého počítače a kontrolují, jestli bliká LEDka, byly více než výmluvné.

EBF17_braverman

Jel jsem výtahem na recepci a tam mě udeřila do očí motivační nástěnka s hesly jako „Cení si tým práce, kterou odvádím?“ a „Oceňují kolegové moje nasazení?“ Asi to všichni, kdo pracují v echt korporaci, znají, ale mně bylo smutno z toho rozporu. Na jedné straně se tmelí týmový duch a vyzývá k opatrné iniciativě v mezích korporátních možností a na druhé straně sedí v potemnělé laboratoři kdesi v desátém patře hypermoderní kancelářské budovy smutný pán v košili, který musí sledovat blikající LEDku, protože mu tentýž zaměstnavatel nedá půl dne na postavení jednoduchého testeru.

Pak se mi divte, když pochybuju o tom, že z takových firem vzejdou nějaké neotřelé a inovativní ideje k internetu věcí… V této otázce si skoro vsadím na malé firmy, na agilní týmy, startupy a nadšence. Korporace z toho pak udělají produkt a miliardy zařízení, to ano – ale inovace? Zeptejte se ve třetím kvartálu, teď je nemáme v plánu!

Našli jste v článku chybu?