Mám úplně stejný pocit, podle mě se autor do těch jednočipů tak zavrtal (zřejmě proto, že jim fakt rozumí), až zapomněl zmínit pointu, že jakékoliv "já dělám tohle, takže jsem víc" je nesmyslné, protože "omezené zdroje" nejsou nějaký jednostranný limit typu "512 bytů RAM", ale jde o vztah "mám k dispozici tohle a chtěl bych udělat tohle (a v reálu na to ještě mám maximálně tolik času)", ono ani těch 512 bytů RAM není "univerzálně málo", ale je to málo až ve chvíli, kdy potřebuju netriviální množství paměti.
A ať už se pohybuju kdekoliv, vždy existují úlohy, které nějak splácám, a úlohy, kde jde do tuhého a je třeba jednak přepnout myšlení na onu konkrétní oblast, jednak možná i "hackovat best practices", protože realita bývá mnohem rozmanitější než teorie a na "tohle by mělo fungovat, ale nefunguje/nefunguje dostatečně efektivně/funguje s těmito vedlejšími efekty" se dá narazit leckde.