Hlavní navigace

Senzory Martina Malého: Souboj standardů ve světě Internetu věcí

Autor: Depositphotos
Martin Malý

Je velmi pravděpodobné, že ani dočasná dominance na trhu nezaručuje, že právě to řešení bude budoucím standardem.

Minulý týden proběhlo Sigfox World IoT Expo – dvoudenní konference a veletrh řešení, které se nějak pojí s technologií Sigfox.

V Senzorech jsem se Sigfoxu věnoval už několikrát, tak snad jen pro rychlé osvěžení paměti: Sigfox je komunikační technologie typu Low Power WAN – tedy s nízkým výkonem a velkým dosahem. Nízký vysílací výkon přináší dlouhou výdrž na baterii, na druhou stranu s sebou nese některá technologická omezení. Především maximální délka zprávy, která je 12 bajtů, a počet zpráv (každých 10 minut jedna). Zprávy nejsou standardně nijak potvrzované a zpětný kanál lze využít spíš pro změny konfigurace zařízení.

Síť Sigfox v České republice buduje společnost SimpleCell ve spolupráci s T-Mobilem a za uplynulé dva roky se jí podařilo udělat opravdu velký pokrok. Na akci minulý týden představili několik nových služeb. Z technologií jsou zajímavé služby Sigfox Monarch (ta umožňuje automaticky přepínat mezi evropským pásmem 868 MHz a americkým 915 MHz) a Sigfox Admiral Ivory, u níž by měl modem sestávat jen z několika součástek a stát 0,20 USD. Sigfox by díky tomu měl být schopný třeba sledovat i tak malé věci, jako je dopis.

V krátké době by měly být spuštěny i další služby, například možnost instantního nákupu konektivity pro 1 až 1000 zařízení, což spolu s nově oznámenými vývojovými kity a spoluprací s výrobci HW komponent posouvá Sigfox opět blíž malosériovým výrobcům či startupům.

Když už zmiňuju malosériovou výrobu, prototypování a startupy: Svět IoT prochází s několikaletým zpožděním stejným vývojem, jakým si prošel web. Kdo pamatuje začátky v 90. letech a dot com bublinu, jistě si vzpomene, že situace vypadala jako souboj standardů, kdy si kdekdo vytvářel vlastní standardy a protokoly a postupy v naději, že právě jeho technologie zvítězí a určí směr. Jeden čas to byl Netscape, pak přišel nový Internet Explorer se sadou nových rozšíření a vlastním skriptovacím prostředím a vypadalo to, že zvítězil. O deset let později se z něj stala koule na noze, která přinášela víc problémů než užitku.

Spousta webů a webových nástrojů té doby byla „IE only“, ale rozvoj technologií byl rychlejší než vydávání nových verzí Exploreru. Dlouhé roky se vedly spory o tom, jestli standard má být to, co používá nejrozšířenější prohlížeč, nebo něco „otevřeného“, dohady „standard versus IE“ a argumentace „vývoj pro více prohlížečů je drahý“ zabraly miliony člověkohodin, a nakonec se jako životaschopný model ukázalo to, že standard kodifikuje W3C/WhatWG a výrobci ho tu více, tu méně úspěšně implementují.

Naopak neuspěly applety v Javě a Flash. Můžeme spekulovat, co bylo příčinou, ale je neoddiskutovatelné, že velkou část viny nese uzavřenost. Ukázalo se, že ani Sun/Oracle, ani Adobe nemají dostatek sil a dominance na to, aby prosadily svůj vlastní uzavřený standard.

Poučení, které si lze z tohoto vývoje odnést, je nabíledni: Je velmi pravděpodobné, že ani dočasná dominance na trhu nezaručuje, že právě to řešení bude budoucí standard. Důležitější než tržní dominance bude z dlouhodobého hlediska schopnost interoperability a adaptace otevřených standardů a řešení. Vývoj webu naznačil, že éra patentovaných a licencovaných řešení se asi nachýlila, protože trh má tendenci namísto uzavřeného řešení nakonec zvolit otevřené, i když není třeba zpočátku technologicky tak výhodné.

Našli jste v článku chybu?