Autor uvedeného právního názoru podle mne vychází z mylného předpokladu.
Ignoruje totiž rozdíl mezi poštovní schránkou, kterou si zřídila fyzická osoba jako např. zaměstnanec pro vlastní potřebu ("soukromá" schránka) a schránkou, kterou si zřídila fyz./práv. osoba jako zaměstnavatel ("firemní" schránka)
Na základě tohoto předpokladu pak automaticky považuje všechny poštovní schránky za soukromé a na ně pak aplikuje ochranu listovního tajemství.
Pokud však zřídí zaměstnavatel schránku "firemní", jedná se de facto (i de iure) o uživatelský účet ve firemní síti. Dopravovaná zpráva požívá ochrany z titulu listovního tajemství pouze na cestě od odesilatele do firemní sítě, uvnitř firemní sítě podléhá vnitřním pravidlům sítě, jejichž stanovení je plně v kompetenci jejího majitele. Tato pravidla je zaměstnanec povinen respektovat stejně, jako jakýkoliv jiný vnitropodnikový předpis.
Pokud firemní předpisy stanoví např. to, že informace došlé do firmy protokolem mailto: budou sdílené, musí to zaměstnanec vzít jako fakt a adresu přidělenou zaměstnavatelem prostě nebude poskytovat jako svoji soukromou, ale jako služební.