Hlavní navigace

Názor k článku Skutečně může zaměstnavatel číst vaši poštu? od Petr Souček - Připadá mi, že jde především o diskusi právních...

Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.

  • 15. 1. 2004 8:27

    Petr Souček (neregistrovaný)
    Připadá mi, že jde především o diskusi právních teoretiků, která vůbec nereflektuje realitu a absurdností přesahuje onu pověstnou kočku v mikrovlnce.

    Některá uváděná přirovnání napsoto kulhají na obě nohy. Třeba odeslaná pošta. U papírové formy jsou dvě varianty, buď je pošta odesílaná na náklady zaměstnavatele, což znamená, že zcela jistě nejde o soukromou korespondenci (proč by ji měl zaměstanavatel hradit?) a tedy přečtení odesílaných dopisů příslušnou osobou podle podnikové hierarchie je zcela přirozené. Jestli si chce někdo poslat soukromý papírový dopis, tak to nemůže udělat za prostředky zaměstnavatele, může se třeba domluvit s pracovníkem, který jezdí na poštu, aby tam jeho soukromý (řádně vyplacený) dopis předal.
    A tedy zcela analogicky pro elektronický dopis - pokud má být považován za soukromý, nesmí jít přes firemní účet - proč by to musel zaměstnavatel strpět?

    Stejně tak příjem pošty na firemní e-mailové adresy, klidně ve tvaru jmeno.prijmeni@firma.cz. Jak se odesílatel tuto adresu dozví?
    a) na firemních stránkách - a to dá rozumn, že na FIREMNÍCH stránkách nejsou SOUKROMÉ e-mailové adresy
    b) od adresáta - ale ten moc dobře ví, která adresa je firemní a která soukromá
    c) z hlavičky dopisu který dostal - jak už ale bylo uvedeno výše, k odesílání soukromé pošty nelze používat firemní účet
    Z toho vyplývá, že na firemní adresu zaměstance nemají žádné soukromé dopisy chodit.

    Nehledě na praktické hledisko - pokud bude zaměstanec 4 týdny na dovolené, znamená to, že zákazníkům nebude nikdo měsíc odpovídat? A co s maily na adresu zaměstnance, který ve firmě již nepracuje? Co to je za Kocourkov?

    Kde autor bere názor, že zaměstnavatel je povinen poskytnout své proředky k soukromé komunikaci svých zaměstanců? Jistě to udělat může, pokud chce zaměstancům poskytnout něco navíc, ale povinnost?

    Nevím, proč autor uvádí nějaký případ z ciziny, když u nás proběhl právě opačný - televizní odboráři dokonce zveřejnili seznamy čísel na která volali členové televizní rady, a bylo to ohodnoceno jako zcela v souladu s českým právem.

    A když už jsme u toho světa - je naprostým standardem, že e-mailová adresa je v nepřítomnosti jednoho pracovníka přesměrována na jiného. Podpora pro toto je standardní funkcí příslušných programů. Je to tak v Německu, Rakousku, Británii, USA, Kanadě, prostě všude. Proč by to zrovna v Česku mělo být jinak? To je ochrana soukromí v EU a USA tak špatná?

    Je známo, že pokud se lidé dokáží domluvit a panují mezi nimi dobré vztahy, tak nepotřebují právníky.
    Takovéto články pak beru jako PR články na zvětšení počtu klientů těchto právníků, a tak by měly být také jako PR článek označeny.
    Jinak v praxi - kdo by si asi na toto "neoprávněné" čtení dopisů mohl stěžovat? Jedině snad zaměstanec, který se firemním e-mailem domlouval s konkurencí nebo nějak jinak poškozoval svého zaměstanavatele? Jaký jiný důvod by mohl být ke sporu mezi zaměstnancem a zaměstanavatelem? A proč by měl být zákon na opačné straně než spravedlnost?

    Ochrana soukromí je velmi důležitá věc, ale nic se nesmí přehánět do absurdna, nesmí to být v rozporu s elementární logikou.

    Což dle mého názoru podobné články jsou.

    Nesmyslná nařízení jsou horší než žádná, protože je (z praktických důvodů) nikdo nedodržuje a jsou jen záminkou k šikanování v situaci, kdy se to někomu hodí. Naopak reálně stanovená omezení mají velkou šanci na to, aby byla všeobecně přijata za správná a dodržována.