„Skutečně si autor myslí, že jelikož XHTML nemá lepší sémantiku, není přístupnější, není lepší pro vyhledávače a funguje v IE, znamená to, že je mrtvé?“
Autor si myslí, že nebýt prvních tří mýtů z uvedené čtveřice, málokdo by dnes XHTML považoval za nástupce HTML. Upozorňuji, že v mém článku se mezi agresivní anotací a agresivním posledním odstavcem nachází spousta dalšího textu.
Chápu, že vám XML usnadňuje práci, ale vy jste jen jedna polovina řetězce. Ta druhá — prohlížeče — vám na XML při „text/html“ dlabe. Posíláte jim zbytečný balast.
Jste-li autorem stránky, kterou chcete zpracovávat XML nástroji, nemáte důvod posílat XML podobu prohlížečům. Užíváte-li na jeho výrobu XSLT 1.0, pak ani nemáte jistotu, že výstup bude odpovídat dodatku C z doporučení XHTML 1.0. Jak jste řekl, přepnutí formátu je otázka jednoho <xsl:output>. Nachrlit si pro své potřeby svůj XML formát a pro potřeby prohlížečů jejich HTML formát je snadné.
Nejste-li autorem stránky, kterou chcete zpracovávat XML nástroji, musíte mít od autora zajištěné, že výstup bude vždy správně sestavený a že bude mít do určité míry neměnnou strukturu. Značná část existujících XHTML stránek (i přes snahu autorů) obsahuje fatální chyby, které při „text/html“ nikoho netrápí.
„Někdo pro použití XHTML důvody má, někdo ne.“
Přes 98 % z těch, kdo ho „používají“, důvody nemá. Pro ně je tento článek. Dnes a denně potkávám lidi skálopevně přesvědčené o jednom z uvedených mýtů.