Hlavní navigace

Stalo se: IPV (nejen) proti Bezdrátové Praze

12. 2. 2007
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: 29
Sdružení Internet pro všechny prezentovalo své výhrady k projektu Bezdrátové Prahy. Současně chce zastavit všechny dotované projekty veřejného přístupu k Internetu a po Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) chce prošetření regulérnosti všech "veřejných Internetů". Služba O2 TV má již 20.000 zákazníků. Jak dopadlo loňské komerční testování Televize v kapse?

Minulý týden proběhly v Praze dvě schůzky k projektu Bezdrátové Prahy, o kterém jsem zde na Lupě psal již předminulý týden. První schůzku, ve středu 7. února, pořádalo sdružení IPV (Internet pro všechny), druhou pak o den později pražský magistrát. Zúčastnil jsem se té první, v rámci které jediný přítomný zástupce IPV, Tomáš Kapler, prezentoval výhrady tohoto sdružení vůči zmíněnému projektu. Hovořil k cca dvacítce zástupců WiFi providerů z Prahy.

Vývoj „Bezdrátové Prahy“

Z celého tohoto setkání jsem si odnesl stejně smíšené pocity, jaké jsem měl už při psaní původního článku. Některé argumenty IPV sdílím, jako třeba to, že Praha navrhovanou síť nepotřebuje, protože nemá o konektivitu nouzi. Nebo argument o nepřípustnosti využití veřejných peněz způsobem, který negativně zasahuje do situace na trhu a do soutěže operátorů. Či jen neefektivní způsob využití veřejných peněz.

Svůj pohled na původní projekt pražského magistrátu jsem už zde na Lupě popisoval vícekrát – že již překračuje pomyslnou laťku, závislou jak na geografické lokalitě, tak i na charakteru a rozsahu poskytovaných služeb. Jenže situace se od té doby výrazně změnila.

Původní záměr projektu natolik „vytočil“ velké operátory, že jejich asociace APVTS (Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí) a ČAKK (Česká asociace kompetitivních komunikací)) podaly proti němu stížnost jak k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), tak až k Evropské komisi (plné znění). Tato stížnost dosáhla svého, a magistrát byl přinucen koncepci svého projektu zásadně změnit. Už není určen k poskytování Internetu zdarma, ani k poskytování Internetu levněji, díky veřejným prostředkům.

Evropská komise přinutila magistrát dohodnout se s protestujícími operátory, a to na otevřeném přístupu k jeho síti, po kterém operátoři volali. Tedy na tom, že magistrát jim „nepoleze do zelí“ a sám nebude poskytovat žádný přístup k Internetu, ale bude svou infrastrukturu pronajímat komerčním operátorům, a teprve oni budou tyto služby poskytovat, na komerčním základě.

A zda eventuální příspěvek z fondů EU bude, či nebude nepovolenou veřejnou podporou? Po stížnosti asociací, které na toto potenciální nebezpečí upozorňovaly, vzala i tuto věc do svých rukou Komise a její orgány. Ty nyní vše posuzují a bez jejich rozhodnutí si správci fondů pochopitelně netroufnou žádné dotace udělit (viz nynější zamítnutí žádosti o dotace z programu JPD2 [PDF, 128 kB]). Až Komise rozhodne, tak či onak, bude situace jasná. Buď vydá souhlasné stanovisko, a pak o nedovolenou podporu nepůjde. Nebo vydá stanovisko záporné, a pak pražský magistrát z fondů EU nic nedostane.

Stížnost IPV

Čemu moc nerozumím, je, proč IPV začíná proti celému projektu tolik brojit právě nyní, za takto změněné situace. Jistě, zůstávají zde další argumenty proti projektu pražského magistrátu. Jako třeba zásadní otázka, zda je takovýto projekt vůbec zapotřebí, právě v našem hlavním městě. Nebo otázka rušení již existujících bezdrátových sítí v bezlicenčních pásmech (byť podle reakce Tomáše Kaplera k mému minulému článku je rušení tím nejmenším problémem a nemá se do celé kauzy vůbec plést). Dále otázka efektivnosti vynaložených nákladů – je skutečně zapotřebí 287 milionů korun na pět let (byť stížnost argumentuje částkou 342 milionů)?

Ale nynější stížnost, kterou sdružení Internet pro všechny připravuje, jakoby nechtěla brát v úvahu vývoj, ke kterému došlo od původního projektu celopražského Internetu zdarma, který chtěl doslova vyplenit tuzemský broadbandový fond. Pokud by stížnost IPV vznikla souběžně s výše zmiňovanou stížností operátorů k ÚOHS a Evropské komise, pak bych jí rozuměl. Ale právě dnes jí moc nerozumím.

Navíc její konkrétní argumentace mi místy přijde poněkud neprofesionální. Jako například tvrzení:

Magistrát informuje nepravdivě o rizikách rušení, když tvrdí, že síť bude automaticky monitorovat frekvence a v případně detekce rušení se přeladí – tato funkcionalita je obsažena pouze ve standardu 802.11h, tedy v páteřní části využívající signál v pásmu 5,4 GHz, nikoliv v části dle 802.11b (WiFi)."

To, že standard požaduje dynamickou volbu frekvencí jako povinnou funkčnost až u 802.11h (a tedy až v pásmu 5 GHz), přece ještě neznamená, že by stejného efektu nešlo dosáhnout už v pásmu 2,4 GHz. Způsob, jakým to u svých bezdrátových sítí řeší firma Cisco (jejíž řešení hodlá Bezdrátová Praha použít), je popisován na jejích stránkách. Nejde o funkčnost samotných přístupových bodů (AP), ale řídícího systému, který spravuje AP v celé bezdrátové síti.

Jiný (související) argument stížnosti ponechávám raději bez komentáře:

Stejně tak nesmyslné je prohlášení, že dodavatel a provozovatel infrastruktury bude při instalaci WiFi zařízení respektovat Všeobecné oprávnění.

Pokud se chcete s celou stížností IPV seznámit podrobněji, najdete ji na mých stránkách. Jde o pracovní verzi, která byla rozdávána na popisované schůzce. Doporučuji k přečtení také závěr s konkrétními požadavky, ze kterého vyplývá, že „záběr“ nynější iniciativy IPV je podstatně širší. Nebojuje pouze proti pražskému magistrátnímu projektu, ale i proti všem přístupům dotovaným z veřejných prostředků. A vlastně rovnou proti všem „veřejným Internetům“, viz požadavek na ÚOHS.

Požadujeme [po]

Městské části, zejména Praha 5, 6, 8, 9, 10 a 13

  • Okamžité přerušení realizace projektů veřejného přístupu k Internetu dotovaných z veřejných prostředků.

ÚOHS

  • Okamžité prošetření Stížnosti a regulérnosti všech projektů veřejných Internetů a bude-li shledáno porušení zákona, aplikování tvrdého postupu, neboť všichni byli o možném porušení zákona předem informování a porušení zákona se tedy dopouštěli zcela vědomě."

Nové tituly ve videotéce O2 TV

Přesně před týdnem jsem v tomto seriálu psal o tom, že Telefónica O2 CR (TO2 CR) podepsala smlouvu se společností Sony Picture Television International, a díky tomu bude moci zařazovat tituly z produkce této společnosti do videotéky své O2 TV.

Minulý týden proběhla k tomuto tématu tisková konference, na které zazněly další detaily. Například to, že smlouvu podepsala mateřská Telefónica, a díky tomu získala i její česká dcera přístup do katalogu, který čítá na 2000 titulů. Neznamená to ale, že v nabídce tuzemské O2 TV se rázem objeví 2000 nových titulů. Ty budou přibývat postupně. Nyní by mělo být k dispozici na 38 nových titulů a do konce roku by jich mělo být kolem stovky.

Důvodem je zřejmě také česká „lokalizace“, buď ve formě titulků, nebo přímo českého dabingu. Vše zajišťuje společnost Sony (nikoli TO2 CR) a pravidlem by mělo být titulkování u nových titulů a dabing u starších, které prošly distribucí již dříve. Na tiskovce také zazněl zajímavý dotaz na to, za jak dlouho se v rámci IPTV mohou objevit premiérové tituly, které teprve přichází do kin. Odpověď byla taková, že záleží na pravidlech distribuční společnosti, ale nejčastější asi bude posloupnost:

  • uvedení v kinech,
  • za šest měsíců na DVD a pro půjčovny,
  • za (další) tři měsíce distribuce v online formě (VoD, IPTV atd.).

Takže dnešní filmové premiéry můžeme čekat na IPTV zhruba za devět měsíců.

O2 TV má 20.000 zákazníků

Na tiskové konferenci zazněl také nový údaj o počtu zákazníků, kteří si službu O2 TV objednali: 20.000. Dostupná by přitom měla být na zhruba dvou milionech pevných linek, což znamená, že tuto službu zatím využívá kolem procenta těch, kteří ji využívat mohou. Podle dostupných odhadů je další cca milion pevných linek také v dosahu DSLAMů ADSL2+, skrze které se služba O2 TV dá poskytovat – ale délka příslušných místních smyček je příliš velká na to, aby se na nich služba O2 TV dala zřídit. Pomoci by snad mohly jen nějaké zesilovače v přístupové síti, ale o jejich eventuálním nasazení zatím nemám žádné konkrétní zprávy.

S dostupností služby O2 TV souvisí i to, že k této službě nyní existuje i samoinstalační balíček. Nečekejte ale, že si jej koupíte někde v supermarketu, podobně jako samoinstalační balíčky od některých poskytovatelů ADSL. Samoinstalační balíčky pro službu O2 TV jsou dostupné jen od samotné TO2 CR, a navíc až tehdy, pokud telefonní číslo případného zájemce úspěšně projde přes test na dostupnost.

Nekonečné volání zdarma – ale až poté, co dojde kredit

Na tiskové konferenci TO2 CR byla představena také nová nabídka „neomezeného volání v síti O2“, která je aktuální od 1. února pro nové zákazníky mobilních hlasových služeb (a pro stávající zákazníky, kteří uzavřou smlouvu na dva roky nebo prodlouží tu stávající). Podobně jako u vánoční nabídky „víkendových volání zdarma“, kterou kritizovalo Sdružení obrany spotřebitelů, by ale i zde zájemci měli důsledně číst všechny podmínky této nabídky a nespoléhat se jen na zkratkovité reklamní slogany. Zejména následující pasáž obchodních podmínek [PDF, 130 kB] marketingové akce, která se jmenuje „nekonečné volání zdarma“:

V rámci nabídky Nekonečné volání jsou vyčerpány nejdříve volné minuty nebo kredit (u Simple tarifů), resp. další extra minuty, které jsou součástí jednotlivých vybraných tarifů nebo jiných balíčků volných minut.

I pro „neomezená volání“ tedy platí důležitá podmínka, že zákazník musí nejprve vyčerpat celý svůj kredit, a teprve pak začíná ono neomezené (nekonečné) volání. Ovšem pouze v síti O2 (tj. z mobilní sítě O2 do pevné i mobilní sítě O2), a nikoli do ostatních sítí. Pamatujte si tento princip dobře: nejprve musíte protelefonovat svůj volný kredit, který umožňuje volat do všech sítí. Teprve když jej vyčerpáte celý, začínáte volat zdarma v síti O2 – a za případná volání do jiných sítí už musíte platit.

Nefunguje to tedy tak, že by volání v rámci sítě O2 byla „od začátku zdarma“ a neodečítala se z kreditu, který by tak zákazník čerpal jen na hovory do jiných sítí. Tak to není. Naznačuje to ostatně i reklama s plachtícím letadlem, která se začala objevovat v televizi: nejprve musí letadlu dojít palivo (nejprve musí být protelefonován celý kredit), a teprve pak může letadlo plachtit (zákazník může volat zdarma, byť jen v síti O2). Nebude ale plachtit souvisle „až dva roky“, jak naznačuje reklama, ale jen do začátku dalšího zúčtovacího období, kdy letadlo získá novou zásobu paliva a letí znovu na toto palivo (zákazníkovi naskočí nový kredit a on již nevolá zdarma, ale z tohoto kreditu).

Navíc ani „neomezené“ či „nekonečné“ volání není až tak neomezené, resp. nekonečné. Podobně jako většina datových služeb má i ono svou Fair Use Policy, stanovenou právě v obchodních podmínkách [PDF, 130kB] kampaně. Důvodem k nevratnému ukončení „nekonečna“ může být například

využívání Nekonečného volání účastníkem v rozsahu neobvyklém standardnímu chování účastníka např. větším než 10.000 minut v období jednoho kalendářního měsíce, ledaže účastník prokáže opak.

DVB-H: jen přes změnu zákona

Další zajímavou událostí minulého týdne bylo zveřejnění výsledků loňského komerčního testování služby „televize v kapse“ v podání českého T-Mobile. Mé osobní dojmy a zkušenosti s touto službou jste si mohli přečíst v tomto článku, který vyšel na serveru Digizone.

T-Mobile nyní zveřejnil celkové výsledky loňského testu. Koho zajímají podrobnosti, najde je v tomto dokumentu [PDF, 466 kB] a v tiskové zprávě. Hlavní zpráva je taková, že služba je funkční a lidé mají zájem ji používat. Oproti původnímu očekávání dokonce nejen pro sledování „krátkých“ věcí typu zpráv, klipů a sportu, ale také pro sledování „dlouhometrážních“ záležitostí. Naznačuje to sledovanost filmového kanálu Filmbox, který skončil ve sledovanosti na třetím místě, hned za ČT24 a Óčkem. Ale na druhou stranu: výsledky budou nejspíše poněkud ovlivněny tím, že pro většinu testujících šlo o skutečnou novinku, kterou si chtěli důkladně vyzkoušet. Jejich „normální chování“ přece jen může být poněkud jiné.

Nicméně hlavní problém „televize v kapse“, kterým jsou legislativní překážky, nadále přetrvává a dosud nebyl vyřešen. Jde o dvě překážky, které komerčnímu vysílání DVB-H klade současný zákon o rozhlasovém a televizním vysílání. První překážkou je to, že DVB-H svou podstatou představuje tzv. převzaté televizní vysílání (vysílání „již hotových“ programů, připravených jinými subjekty). Zákon zná převzaté vysílání v kabelových sítích, přes satelit i přes síť pozemních vysílačů, ale Radě pro rozhlasové a televizní vysílání dává pravomoc provádět pouze registrace k převzatému vysílání v kabelových sítích a přes satelit. Na možnost registrace převzatého vysílání přes sítě pozemních vysílačů zákon jaksi pozapomněl.

BRAND24

I kdyby ale tato překážka padla, je zde ještě překážka druhá, ve formě ustanovení, které držitelům licencí na provoz sítí elektronických komunikací (tedy mj. všem mobilním operátorům) zabraňuje získávat obsahové licence i registrace k převzatému vysílání.

Řešení je principiálně jednoduché: změnit zákon. Dokonce se i zdá, že vůle k tomu existuje, resp. že jde o záležitost, proti které nikdo nijak významněji nevystupuje. Problémem je ovšem konkrétní prosazení potřebných změn, formou novely zákona. Ten bude muset být novelizován i z řady dalších důvodů, souvisejících zejména s procesem digitalizace – a dnes již je na světě připravená „supermininovela“, která řeší i nekonfliktní problém DVB-H. Ovšem stejná novela obsahuje i další změny, které již „vzbuzují vášně“, a kvůli nim je prosazení novely nejisté. Jde například o otázku tzv. bonusových licencí, které by měly dostat současné celoplošné televize za to, že vrátí své stávající analogové kmitočty.

Budete mít zájem o Televizi v kapse, až bude komerčně dostupná?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).