Minulý týden jakoby přinášel jen samé špatné zprávy. A těmi teď nemám na mysli výkon českých fotbalistů v jejich druhém utkání na mistrovství světa, dění na pražské burze nebo způsob sestavování nové vlády, který stále více připomíná kvadraturu kruhu. Jde mi o události z branže elektronických komunikací, jako třeba o vyústění sporu o dial-up, popisované v samostatném článku (Bitva o dial-up: přichází úder).
Ale ty hlavní „rány“ přicházely spíše ze zahraničí, zpoza oceánu. Síťová neutralita v americkém Kongresu nenašla zastání, když prošel návrh zákona, který ji redukuje – a naopak neprošel dodatek, který ji měl zachovat. Jeden z tamních odvolacích soudů zase potvrdil rozhodnutí amerického regulátora (FCC), který požaduje i po VoIP operátorech, aby státu poskytovali stejné možnosti odposlechů jako klasické telefonní sítě. A „otcové zakladatelé“ zase musí bít na poplach a dokazovat [PDF, 2,1 MB], že to jde zcela proti způsobu fungování dnešního Internetu a hlasových služeb na bázi VoIP. Zlikviduje to tyto služby?
Ještě že alespoň jiná šílenost, vzniklá v evropském parlamentu, snad vzala za své. Jde konkrétně o návrh francouzského europoslance Allaina Lamassoura na zdanění všech e-mailů a SMS zpráv (podrobněji). Po bouřlivém mediálním ohlasu se pan poslanec od svých návrhů raději sám distancoval, prý to byly jen myšlenky nadhozené v diskusi a nikoli skutečné návrhy. Navíc je prý tisk špatně interpretoval (podrobněji).
Síťová neutralita zatím neprošla
Pojďme nejprve k otázce síťové neutrality, o které jsem psal zde na Lupě v samostatném článku (Čeká nás rychlostní mýtné na informační dálnici?). Ještě ten samý den, kdy tento článek vyšel (ráno 8. června 2006), schválila americká Sněmovna (Kongres) návrh zákona Communications Opportunity, Promotion, and Enhancement (COPE) Act of 2006, který má „vše na svědomí“. Právě tento zákon má totiž být nástupcem stávajícího telekomunikačního zákona (The Telecommunications Act of 1996) a poměrně výrazně pokračuje v liberalizaci celého sektoru telekomunikací, ke kterým nyní stále více patří i různé multimediální služby, včetně služeb televizních. Nový zákon tak například otevírá klasickým telekomunikačním („telefonním“) společnostem cestu k tomu, aby mohly snáze nabízet třeba i „televizní“ služby (skrze IPTV apod.), a tím více konkurovaly kabelovým operátorům.
Jenže návrh tohoto zákona jde v celkovém uvolňování hodně daleko. Dokonce až tak, že už netrvá na tom, aby operátoři nesměli zasahovat do toho, co skrze jejich sítě teče, a nemuseli se ke všem přenášeným datům chovat stejně (neutrálně). To otevírá cestu k zavádění něčeho jako „mýtného na informační dálnici“, kdy operátor bude poskytovat různé priority a přednosti tomu, kdo si je zaplatí. Případně naopak znesnadní, zpomalí, či přímo zablokuje provoz, který se mu z nějakého důvodu nelíbí, nevyhovuje mu, či jen není pro něj dostatečně profitabilní apod.
A právě o tom je síťová neutralita – zda se operátor musí chovat neutrálně (stejně) ke všem druhům provozu, nebo nemusí. Návrh nového zákona sice síťovou neutralitu neodbourává úplně, ale oproti dosavadní právní úpravě (v USA) ji výrazně oslabuje. A to vyvolává obavy. Jednak z toho, že by tím telekomunikační operátoři náhle mohli začít fakticky rozhodovat o tom, co a jak se v Internetu děje, či dokonce smí a nesmí dít. V neposlední řadě poskytovatelé obsahu a služeb mají obavu o to, že telekomunikační operátoři si budou chtít tímto způsobem vynutit podíl na jejich rostoucích výnosech. Druhá strana (telekomunikační operátoři) zase argumentuje potřebou zachování a zhodnocení svých investic (možností rozhodovat o tom, k čemu budou jejich sítě využity) i tím, že síťová neutralita dnes už tak jako tak v pravém slova smyslu neexistuje.
Časy se mění
Paradoxní je na celém problému se síťovou neutralitou to, že se dostal do stádia, kdy se jakoby vše obrací naruby. Až dosud totiž „otcové zakladatelé“ (zastánci svobodného Internetu) brojili proti jakékoli regulaci Internetu ze strany státu a zákonů, proti jakémukoli „sešněrování“ a omezení, v duchu hesla „ruce pryč od Internetu“. Jenže nyní proces liberalizace celého sektoru dospěl v USA tak daleko, že by si každý mohl dělat prakticky cokoli (včetně zavádění „mýtného na informační dálnici“ ze strany operátorů, provozujících přesunové sítě). A tak jde o to, zda liberalizace nezašla moc daleko a zda není potřeba ji zase vrátit o něco zpět, zavedením určité formy regulace, která by operátorům nařizovala jejich neutralitu.
Takže role se dnes převrací a hesla jako „ruce pryč od Internetu“ či „žádnou regulaci“ najednou křičí telekomunikační operátoři, zatímco uživatelé a „otcové zakladatelé“ svobodného Internetu (včetně známého Vinta Cerfa, dnes „vrchního evangelisty“ společnosti Google) naopak volají po regulaci Internetu ze strany státu, ve smyslu uzákonění síťové neutrality. Zkrátka: i zde se časy mění.
Zpět ale k faktografii: návrh nového zákona (Communications Opportunity, Promotion, and Enhancement (COPE) Act of 2006), který síťovou neutralitu oslabuje, prošel 8. června 2006 americkým Kongresem a míří do Senátu. Naopak dodatek, který měl síťovou neutralitu posílit, neprošel a byl smeten ze stolu. Autor tohoto dodatku, demokrat Ed Markey ze státu Massachussets, to zhodnotil tak, že poslanci svým rozhodnutím navždy změnili Internet, a že budoucí Brinové (Google), Andreesenové (Netscape) a další budou muset platit další daně, a to poskytovatelům broadbandu.
Celý legislativní proces však schválením v Kongresu ještě zdaleka není u konce. Navíc v americkém Kongresu i Senátu je „na stole“ řada dalších návrhů ke stejnému tématu, mířících oběma směry, k posílení či oslabení síťové neutrality. Takže snad není ještě všem dnům konec.
CALEA, kladivo na VoIP?
Poznámka o tom, že ještě není všem dnům konec, může bohužel vyznít i tak, že to bude dokonce ještě horší. Na obzoru je totiž další pohroma, tentokráte mířící na rychle rostoucí segment hlasových služeb na bázi VoIP.
Není to ale úplný blesk z čistého nebe. Jde o poměrně starou a dlouze diskutovanou otázku toho, zda se na poskytovatele hlasových služeb na bázi VoIP mají vztahovat stejná ustanovení a stejné požadavky kolem možnosti (legálního, soudy nařízeného) odposlechu hovorů jako na operátory nabízející klasickou telefonii. Jde konkrétně o aplikaci „odposlechového zákona“ (Communications Assistance for Law Enforcement Act, zkratkou CALEA), který pochází již z roku 1994, a není tedy výmyslem poslední doby (po událostech z 11. září 2001).
Jenže až dosud, přesněji do srpna loňského roku, se CALEA na VoIP operátory nevztahovala. Ovšem v srpnu 2005 americký FCC rozhodl, že se na VoIP operátory vztahovat má, a dal jim lhůtu 18 měsíců na to, aby požadavky CALEA ve svých sítích implementovali. VoIP operátoři toto rozhodnutí okamžitě napadli soudní cestou, ale neuspěli: právě minulý týden odvolací soud v District of Columbia potvrdil platnost rozhodnutí amerického regulátora!
Proč je ale kolem všeho takové pozdvižení? Proč se v USA opět bije na poplach a argumentuje zásadní změnou a omezením toho, jak dnešní Internet funguje (viz např. tuto studii [PDF, 2,1 MB])? Vždyť jde o „legální odposlechy“, prováděné na základě zákona a nařizované soudními orgány, a klasičtí telekomunikační operátoři je musí zajišťovat (na vyžádání) už dlouhou dobu?
Jedním problémem jsou náklady na implementaci, které bude muset v USA nést VoIP operátor a skrze něj pak jeho zákazníci. Už ve světě klasické telefonie si dodržení požadavků na odposlechy, dle zákona CALEA, vynutilo zásadní změny v konstrukci telefonních ústředen a pochopitelně je prodražilo. U ústředen používaných ve světě VoIP bude takovýto proces muset teprve proběhnout, samozřejmě opět s nemalými náklady. Jenže je zde ještě jeden, a to dokonce zásadnější problém: jak vlastně realizovat odposlechy u VoIP služeb? Je to vůbec principiálně možné?
Není VoIP jako VoIP!
Odpověď na otázku o realizovatelnosti odposlechů v rámci VoIP by správně měla znít: někde to možné je, ale někde ne. Záleží totiž na tom, o jaké VoIP služby se jedná. On totiž není VoIP jako VoIP. Přesněji: hlasové služby na bázi VoIP mohou být realizovány dvěma různými způsoby, z nichž jeden realizaci odposlechů umožňuje, ale druhý nikoli. Dělící čarou mezi oběma variantami je to, zda jde o „garantované“ VoIP, či naopak o služby negarantovaného charakteru.
V prvním (garantovaném) případě totiž operátor vyhrazuje pro VoIP provoz určitou část přenosové kapacity, díky čemuž může garantovat kvalitu hlasového přenosu v datové podobě. Také tento přenos vede pouze po své vlastní (přístupové) síti, ke své vlastní telefonní ústředně (kde hovor eventuálně přestupuje do klasické telefonní sítě), a nikoli přes veřejný Internet. Takže zde operátor „ví o každém hovoru“, ten vždy vede přes jeho technické prostředky, a tak zde odposlech v principu jde realizovat. V ČR takto fungují hlavně VoIP služby kabelových operátorů (UPC i Karnevalu).
Jinak je tomu ale u negarantovaných VoIP služeb, u kterých hlasový provoz sdílí jednu a tu samou přenosovou kapacitu (v rámci protokolu IP) s ostatními přenosy, a nikomu není dávána přednost. Vlastně je to důsledné aplikování principu síťové neutrality. Jde o všechny ostatní VoIP služby, od populárního Skype přes české TelefoNety, VoIPEXy, Fayny, Voxy.802, ha-loo atd. I u nich je ale třeba rozlišit, zda jde o hovory přestupující do klasické telefonní sítě, nebo o hovory začínající a končící v IP síti. V prvním případě je odposlech stále ještě realizovatelný, protože hovor zde nutně prochází přes bránu, která je pod kontrolou provozovatele služby, a ten tak má šanci zde hovor „zachytit“ a odposlech realizovat. Ale ve druhém případě je tomu jinak.
Pokud někomu voláte stylem „z IP na IP“, pak je váš hovor přenášen přímo, momentálně nejkratší cestou, a vůbec nemusí procházet přes síťové prvky poskytovatele služby (operátora). Ten dokonce ani nemusí mít žádnou vlastní přenosovou infrastrukturu. Takový hovor je také obvykle zadarmo a příslušný poskytovatel se vlastně přímo účastní pouze jeho navazování (doručování zpráv INVITE v rámci SIPu), ale nikoli už jeho vlastního průběhu. Jak pak ale má naplnit požadavek zákona na odposlech probíhajícího hovoru, když ho sám nemá kde zachytit? To by snad měl mít pod svou kontrolou všechny směrovače v celém Internetu? Nebo by měl zakázat přímé vedení hovorů (na peer-to-peer principu), a umožnit pouze jejich vedení přes nějaký „odposlechový“ server?
Právě to je podstata problému, na který zastánci rozšíření odposlechů (zákona CALEA) v USA buď vůbec nemysleli, nebo si jej neuvědomili, či jen nedocenili. Ovšem pokud by si svůj požadavek přesto prosadili, jak to dopadne s negarantovanými VoIP službami, jako třeba s tolik oblíbenou službou Skype? Bude muset zásadně změnit princip svého fungování a s ním nejspíše i přehodnotit ekonomiku svého fungování? Znamenalo by to konec volání zdarma, kdy je samotný hovor veden přímo mezi volajícími stranami?
Jen mne tak napadá: nevane nakonec vítr spíše od klasických telekomunikačních operátorů, kterým VoIP hovory zdarma ničí jejich dosavadní byznys, než od šmírovacích choutek strýčka Sama?
UPC využívá platformu Siemens Surpass
V souvislosti s předchozími řádky si dovolím zmínit i to, že minulý týden oficiálně odstartovalo své (garantované) hlasové služby na bázi VoIP české UPC. Pokud jste si o tom přečetli zde na Lupě již počátkem května, pak vězte, že po několikatýdenním zkušebním provozu byl zahájen ostrý provoz telefonní služby UPC
. Na podobě služby, kterou jsem popisoval již v původním článku, se v mezidobí zřejmě nic nezměnilo. Neobjevilo se ani nic, co by připomínalo „kabelový dial-up“, který jsem v původním článku zmiňoval jako jednu z připravovaných novinek (podle neoficiálních zdrojů).
Teprve při ostrém startu se ale UPC pochlubilo i tím, jaké vlastně zvolilo technické řešení. Že jde o „garantovanou variantu“ (ve výše uvedeném smyslu), bylo jasné už dříve. Ovšem až teď UPC uvedlo, že vše je realizováno na platformě Surpass od společnosti Siemens (stejně jako u polského a maďarského UPC). Přisadil si i samotný Siemens, který se novým nasazením svého Surpassu v ČR pochlubil v samostatné tiskové zprávě, která uvádí další detaily.
Jaká že ale je souvislost s předchozími pasážemi o tom, jak americká CALEA dopadá na VoIP? Ta, že platforma Surpass od Siemensu je jednou z prvních VoIP platforem (pro „garantovaná“ řešení), která splňuje požadavky amerického zákona CALEA.
