Hlavní navigace

Stalo se: pro čtvrtého mobilního operátora prý není v ČR místo

14. 5. 2007
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: 29
Podle předsedy Rady ČTÚ není u nás místo pro čtvrtého mobilního operátora, který by těm stávajícím mohl konkurovat nabídkou GSM a UMTS služeb. MobilKom ale chce konkurovat službami na bázi CDMA. Portugalsko, coby příští předsednická země EU, má jako prioritu zřízení jednotného celoevropského super-regulátora. Rada ČTÚ je znovu nekompletní.

Minulý týden přinesl řadu událostí, které se v té či oné podobě týkaly i našeho odvětvového regulátora, tedy Českého telekomunikačního úřadu. Tak například před dnešní tiskovou konferencí, kterou se hodlá uvést společnost Mobilkom a představit své služby (které hodlá nabízet pod značkou U:fon), se předseda Rady ČTÚ Pavel Dvořák nechal slyšet, že pro čtvrtého mobilního operátora u nás zatím není místo:

V ČR není místo pro vstup plnohodnotného čtvrtého mobilního operátora, který by mohl nabídkou služeb GSM a UMTS konkurovat úspěšně nynějším provozovatelům. V rozhovoru pro ČTK to uvedl předseda Českého telekomunikačního úřadu Pavel Dvořák.

Vysvětluje to mj. tím, že stále platí (už dost letité) rozhodnutí vlády o tom, že v ČR by měli být tři mobilní operátoři, a také nedostatkem vhodných kmitočtů pro GSM. Připojuje i názor, že hlasové služby budou pro nového operátora jen doplňkové a nejspíše je nebude schopen nabídnout v kvalitě odpovídající službám dosavadních tří mobilních operátorů:

Tento operátor bude nabízet mobilní datové služby a případně doplňkové hlasové služby, ale zřejmě ne v kvalitě shodné s GSM/UMTS operátory, například z hlediska pokrytí, dostupnosti stejných mobilů a podobně, vše ale ukáže reálný vstup na trh a zájem zákazníků.

Jenže to jsme u stále stejné otázky, kterou diskuse kolem MobilKomu rozvířily již před časem: co a také kdo definuje čtvrtého mobilního operátora? Pokud by to mělo být nějaké rozhodnutí vlády, pak MobilKom skutečně není a nebude čtvrtým mobilním operátorem. Ale to odpovídá filozofii, která platila před mnoha lety, v době tuhého telekomunikačního monopolu. Dnes je situace úplně jiná a o tom, kdo smí nabízet jaké služby a provozovat jaké sítě, už vláda nerozhoduje.

Nebo definuje mobilního operátora použitá technologie? Musí začínat na GSM a pak eventuelně nasadit i 3G/UMTS? To asi ne, protože to bychom porušili princip technologické neutrality a připravili o „mobilní operátorství“ řadu subjektů v zahraničí, například v zámoří. Proto mne poněkud zaráží odvolávka na GSM ve vyjádření předsedy Dvořáka („ … který by mohl nabídkou služeb GSM a UMTS konkurovat … “). Již delší dobu je přece jasné, že MobilKom hodlá nabízet své služby skrze jinou mobilní technologii, než je GSM. Sám o tom říká:

Technologicky bude síť MobilKomu postavena na bázi CDMA revize A (Code Division Multiple Access). Jedná se o standard kódování a přenosu dat i hlasu (podobně jako je dnes v Evropě nejrozšířenější standard GSM). Zatímco GSM je označována za druhou generaci mobilních sítí, CDMA je považována již za generaci třetí.

Nebo je kritériem pro „plnohodnotného mobilního operátora“ použití určitých frekvencí? To už je pádnější argument, protože existují frekvenční plány, které mají určitá pravidla a omezení. Ale i zde je určitý prostor, do kterého se „lze vejít“. Navíc celkový trend, prosazovaný Evropskou unií a osobně komisařkou Redingovou, vede k rozšiřování tohoto prostoru a k uvolňování původně striktních pravidel. O MobilKomu je známo, že se hodlá vydat právě touto cestou. Tedy cestou využití kmitočtů, které získal již dříve v souvislosti s technologií TETRA a které dnes využije pro jinou technologii (CDMA2000, ve variantě 1×EV-DO Rev. A). Sám na svém webu popisuje, že se tak děje se souhlasem regulátora:

MobilKom získal licenci na provozování mobilní sítě v pásmu 410–430 MHz v roce 2001, a to pro technologii Tetra, od května 2005 pak i pro CDMA. V srpnu 2005 MobilKom zažádal o individuální oprávnění na vysílání signálů v pásmu 410 – 430 MHz. ČTU jeho žádosti vyhověl v březnu 2006, jakmile odsouhlasil změnu Plánu kmitočtového spektra, která umožnila využívání daného pásma pro širokopásmovou technologii. Toto oprávnění umožní MobilKomu výrazně rozšířit nabídku mobilních hlasových a datových služeb. 

To, s čím MobilKom přijde a co skutečně nabídne svým potenciálním zákazníkům, bude jasné po dnešní tiskové konferenci. Jedno ale považuji za jasné už nyní: že určitou revizi nepotřebuje jen současný regulační rámec, ale i naše chápání toho, kdo vlastně je mobilní operátor, a kdo a co ho definuje. Nakonec však stejně o všem rozhodnou zákazníci – tím, zda si služby nového operátora budou či nebudou pořizovat, a také zda je budou používat. Bez ohledu na to, zda se někdo prezentuje jako čtvrtý mobilní operátor, či je tak prezentován někým jiným (například médii). I když i to může v marketingových kampaních sehrát svou roli.

Bude evropský super-regulátor?

S regulátorem a s regulací trhu elektronických komunikací souvisí i další zpráva minulých dnů, která přišla z Portugalska. Jde v ní o záměr, se kterým už delší dobu koketuje Evropská unie a který spočívá ve zřízení centrálního (celoevropského) regulátora elektronických komunikací. Ten by pak převzal určitou část kompetencí národních regulátorů (u nás tedy ČTÚ), nebo dokonce úplně všechny jejich kompetence, což by vedlo až ke zrušení národních regulátorů. To by ale byl opravdu pořádný zásah do dosavadních „pravidel hry“ a opravdu významný posun směrem k centralizaci unijních aktivit.

Asi skutečně natolik zásadní, že i sama EU s ním nakládá velmi opatrně a většinou tento záměr „jen tak nadhodí“, jako možné řešení. Nejčastěji když přijde řeč na to, že jednotlivé členské země neimplementují současný evropský regulační rámec zcela stejně, a tak nadále existují určité národní odlišnosti, a s nimi i odlišné názory národních regulátorů. A ani EU sama nemusí mít kompetence na to, aby si dokázala vynutit odstranění těchto národních odlišností.

Jenže nyní se (snad poprvé) našel někdo, kdo na rovinu a jednoznačně řekl, že zřízení jednotného evropského regulátora chce prosazovat a prosadit. Jde o portugalského ministra Mario Lina, jehož země převezme v polovině roku štafetu evropského předsednictví od Německa. Minulou středu ministr Lino řekl, že zřízení jednotného evropského regulátora bude jednou z priorit předsednictví jeho země. Řekl to ale v kontextu úvah o právě probíhající revizi regulačního rámce EU a záměru řešit otázky kolem digitalizace, roamingu či jednotných telefonních čísel pro konkrétní služby (například služeb záchranných systémů). Současně zmínil nutnost vyřešit otázku interakce jednotného evropského regulátora a jednotlivých národních regulátorů. Z toho lze usuzovat, že není až tak radikální, že by chtěl národní regulátory zcela zrušit. Ale i tak by šlo o hodně citlivé přerozdělování kompetencí. A záměr předsednické země, který určitě najde pochopení v Bruselu, ještě nutně nemusí projít i u ostatních zemí a být skutečně realizován.

Na názor k této problematice jsem se zeptal i pana Zdeňka Vaníčka, prezidenta České asociace kompetitivních komunikací, který se otázkami regulace systematicky zabývá. Jeho názor akcentuje potřebu odborně zdatných národních regulátorů:

Oznámení portugalského ministra Maria Lina o tom, že „prioritou portugalského předsednictví EU (v druhém pololetí 2007) bude zřízení jednotného regulátora elektronických komunikací pro EU“, není ani novým, ani původním nápadem. Myšlenka o potřebě existence „evropského super-regulátora“ se objevila již v polovině devadesátých let a poté opakovaně v  rámci přípravy současného předpisového rámce elektronických komunikací EU z roku 2002.

Nejde tedy o originální koncepci a už vůbec nejde o realistický a účelný návrh. Současná úroveň regulace (…) vyžaduje odborně zdatné, personálně dobře vybavené a především na jakýchkoli politických a jiných neadekvátních vnějších zásazích nezávislé regulační úřady v jednotlivých členských státech EU. Jedině ony mohou správně hodnotit úroveň jednotlivých trhů a ve spolupráci s úřady, které chrání hospodářskou soutěž, určovat, zda je na těchto trzích dostatečná konkurence. A opět to jsou „národní“ regulační úřady, které jsou nejlépe povolány a vybaveny k tomu, aby určily okruh potřebných nápravných opatření, pokud na konkrétním trhu dosud nebylo plné konkurence dosaženo nebo pokud je tu hospodářská soutěž jakkoli vychýlena.

Upozorňuje také na to, že pro snahy o sjednocení a harmonizaci aktivit národních regulátorů již existuje vhodné fórum, kterým je Výbor evropských regulátorů (ERG, European Regulators Group), ve kterém jsou jednotliví národní regulátoři sdruženi. A že Komise by nyní neměla uvažovat o „evropském super-regulátorovi“, ale měla by dokončit svůj vlastní úkol:

na základě loňské celoevropské revize elektronických komunikací předložit účelné návrhy změn regulačního rámce a nového (revidovaného) doporučení o relevantních trzích.

Bude standard pro mobilní TV direktivně nařízen?

Jenže nějaký Výbor evropských regulátorů je pro direktivně nařizovací choutky Unie asi nedostatečný, protože zde musí sama obhajovat své názory a přesvědčovat o nich jednotlivé členské země a jejich představitele. Snahy Bruselu direktivně rozhodovat, „od zeleného stolu“ přitom v poslední době spíše narůstají a získávají na intenzitě. Již před časem jsem zde na Lupě zmiňoval to, jak komisařka Redingová jednoznačně upřednostnila DVB-H jako „tu správnou technologii“, na které by se Evropa měla sjednotit a kterou by měla jednotně nasadit. Sklidila za to poměrně ostrou reakci kvůli tomu, že politici by neměli rozhodovat o technologiích a vybírat mezi nimi.

Nicméně ani tato negativní reakce komisařku Redingovou nezastavila v cestě vpřed. Minulý týden, ve svém projevu na valném shromáždění organizace EICTA, řekla, že ještě do léta vydá Sdělení Komise k problematice mobilní TV. A stále se prý rozhoduje, zda v něm okamžitě nařídí jednotný standard, nebo zda dá průmyslu ještě nějaký čas (do konce roku 2007), aby se na společném standardu sjednotil. Řekla dokonce:

Aby bylo jasno: vím, že konkurence mezi různými standardy může být po určitou dobu dobrým způsobem k tomu, aby trh vybral nejvhodnější řešení. Ale už jsme čekali moc dlouho. Příležitosti nám unikají. Je čas to rozetnout ….

Jednotný evropský trh broadbandu

Stejně jako do mobilní televize se pustila komisařka Redingová ve svém projevu i do broadbandu. Postěžovala si, jak velké rozdíly v penetraci broadbandu existují mezi jednotlivými členskými zeměmi. Pět z nich, konkrétně Nizozemí, Dánsko, Švédsko, Finsko a Belgie, jsou na světové špičce a předčily i USA, Japonsko a Jižní Koreu. Před USA je v penetraci dokonce sedm členských zemí EU. Jenže ostatní země stahují celounijní průměr výrazně dolů. Deset členských zemí má penetraci broadbandu pod deset procent  – a podle nedávno zveřejněné 12. implementační zprávy mezi ně patří i ČR s 9,6%.

A v čem že komisařka Redingová spatřuje příčiny tak velkých rozdílů v penetraci broadbandu mezi členskými zeměmi Unie? V nejednotnosti regulace. V tom, že členským zemím trvá různě dlouhou dobu, než transponují evropský rámec do svých národních legislativ. Ještě více pak v tom, jak národní regulátoři analyzují relevantní trhy. Také prý nejsou dostatečně efektivní v otevírání národních trhů pro konkurenci.

Jako příklad uvedla komisařka Redingová to, že nabídka bitstreamu stále není dostupná všude v EU a ve stejné podobě. Tato narážka přitom platí i na nás, protože náš regulátor odolal tlakům Unie na zavedení bitstreamu (na úrovni DSLAMů i ATM), neboť Unie nemá k jeho nápravným opatřením právo veta. Místo toho jsme u nás prohlásili za bitstream to, co TO2 CR nabízí jako přeprodávané ADSL na velkoobchodní úrovni. Jenže jak jsem psal v jednom z předchozích dílů tohoto seriálu, i tato varianta fakticky odumírá a není příliš využívána.

Komisařka Redingová dále kritizovala také příliš dlouhé projednávání různých sporů a odvolání proti rozhodnutím regulátora. Zde jako odstrašující příklady uvedla mj. Itálii a Portugalsko, kde se takovéto kauzy táhnou prý až 6 let. Výsledkem je pak více nejistoty, více papírování, méně inovací a méně investic. Právě investice jsou navíc omezovány i tím, že v oblasti broadbandu neexistuje jednotný evropský vnitřní trh, a tudíž nelze využívat výhod plynoucích z „economy of scale“. Internet je sice globální, ale internetové služby, včetně poskytování broadbandu, prý končí na hranicích členských států Unie.

BRAND24

A co s tím hodlá komisařka Redingová dělat? Neříká to sice tak na rovinu jako portugalský ministr Lino, ale naznačuje nejspíše to samé – zřízení jednotného evropského super-regulátora:

To je také důvod, proč jedním z hlavních cílů v mé revizi telekomunikační pravidel bude vytvoření nového a účinného systému regulace evropských telekomunikačních trhů. Diskutuji s relevantními hráči – zejména s Výborem evropských regulátorů – o vytvoření nového institucionálního řešení pro omezení byrokracie a zvýšení efektivnosti při navrhování a implementaci nápravných opatření.

Rada ČTÚ je znovu nekompletní

Na závěr si ještě řekněme o tom, že kolektivní vedení našeho regulátora (pětičlenná Rada ČTÚ) opět není kompletní. Koncem dubna totiž skončilo funkční období paní Marcele GÜrlichové, která byla zvolena do Rady v dubnu 2006 místo tehdy odvolaného Davida Stádníka (na zbytek jeho funkčního období). Rada tak má dnes jen čtyři členy a dovolení pátého se zatím nezdá být na obzoru. Musela by ho totiž zvolit vláda, ale program jejích příštích jednání zatím takovýto bod neobsahuje.

Myslíte si, že by zřízení jednotného evropského regulátora pomohlo rozvoji broadbandu v ČR?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).