Hlavní navigace

Stalo se: v Británii budou odstrašovat uživatele

4. 8. 2008
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

 Autor: 74287
Ve Francii si velká jména hudebního průmyslu prosadila odpojování těch uživatelů Internetu, kteří mají porušovat jimi vlastněná práva. To ve Velké Británii si tamní BPI prosadila zatím pouze masové rozesílaní varovných dopisů těm uživatelům Internetu, kteří podle jejího názoru používají své přípojky nelegálně.

V dnešním vydání tohoto seriálu Stalo se bych se rád věnoval další podobě toho, co stále zřetelněji rýsuje jako širší a dobře koordinovaná aktivita velkých jmen hudebního průmyslu. Již dříve jsem zde referoval o tom, co a jak se děje ve Francii, kde se tyto aktivity dostaly zřejmě nejdále: až k návrhu zákona, který umožňuje odpojování konkrétních uživatelů Internetu. Dalším kaménkem do celkové mozaiky byly snahy europoslanců propašovat do nově vznikajícího regulačního rámce elektronických komunikací zadní vrátka, přes která by se dali prakticky libovolně #8222;zatahovat do hry“ internetoví provideři (ISP), v zájmu velkých držitelů práv a na ochranu jejich zájmů. No a dnes je na řadě dění ve Velké Británii, kde tamní BPI (dříve: British Phonographic Industry) také zaznamenala jedno významné vítězství. I když asi ne takové, jaké by si sama představovala.

Britská vláda zatlačila

Pro pochopení toho, co se v nedávných dnech odehrálo ve Velké Británii, se musíme vrátit do počátku letošního roku. Konkrétně do února, kdy britská vláda zveřejnila strategický dokument Creative Britain – New Talents for the New Economy. V něm popsala své záměry na podporu rozvoje „kreativního průmyslu“, a jeden z nich se týkal i problému porušování práv skrze sdílení souborů na Internetu. Měl podobu nože, položeného na krk britským internetovým providerům: pokud včas nepřijdete s nějakým dobrovolným řešením, přijmeme v roce 2009 zákon, který by zavedl podobné řešení, jaké chystají ve Francii na principu „digitální gilotiny“ (tj. násilného odpojování uživatelů od Internetu po třech varováních, že porušují něčí práva).

Tlak, který takto vznikl, nakonec skutečně přinesl své výsledky: ačkoli britští ISP zpočátku signalizovali, že výhrůžkám hudebního průmyslu nepodlehnou a nebudou omezovat své vlastní zákazníky, nakonec přeci jen ustoupili a akceptovali dohodu, sjednanou britskou ministryní obchodu, baronkou Shriti Vaderovou. 24. července 2008 tuto dohodu stvrdili podepsáním společného memoranda o porozumění se státem a organizací BPI. Přesněji: ze strany providerů toto memorandum podepsalo šest největších ISP, reprezentujících cca 90 % trhu (konkrétně BT Retail, Virgin Media, Orange, Tiscali, BSkyB a Carphone Warehouse). Ze strany velkých držitelů práv se navíc přidala ještě organizace MPA (Motion Picture Association) z filmové branže.

Zajímavé a důležité na tomto memorandu je to, že nepočítá s žádným odpojováním uživatelů po vzoru Francie, ale jen s rozesíláním varovných dopisů, což by mělo odradit uživatele od dalšího porušování cizích práv. Tyto dopisy mají rozesílat internetoví poskytovatelé, a to těm svým zákazníkům, které jim určí velcí držitelé práv k hudebním dílům.

Jistou logiku takovéto odstrašování má. Statistiky totiž naznačují, že poměrně velké procento lidí, kterých se celý problém týká, by se skutečně mohlo zaleknout a přestat s porušováním cizích práv. Například jde-li o nejmladší uživatele, které umravní jejich leknuvší se rodiče – protože varovné dopisy nejspíše dostanou právě rodiče (jako ti, kteří platí za připojení k Internetu).

Co říká memorandum?

Před celkovým hodnocením britského opatření je ale třeba se s ním seznámit poněkud detailněji a podívat se na principy, na kterých je postaven. Jde o celkově vyvážené řešení, které skutečně usiluje o řešení existujícího problému a bere v úvahu celkovou realitu? Nebo je to jen formální zakotvení specifických zájmů jedné strany, odtržené od reality a násilně vnucené dalším stranám k praktickému naplnění?

Plné znění memoranda, samozřejmě v angličtině, najdete v příslušném dokumentu [PDF, 511 KB] (na stranách 47 až 48). My si zde uvedeme v překladu alespoň nejdůležitější pasáže:

Cíl: dosáhnout do 2 až 3 let podstatného snížení výskytu případů porušování copyrightu v důsledku peer to peer sdílení souborů a změny celkového vnímání takovéhoto porušování.

Principy: toto memorandum vymezuje pět principů, na jejichž základě bude jednáno, s tím že konkrétní záležitosti budou ještě dále rozpracovávány:

  1. Signatáři jsou přesvědčeni, že nejlepší cestou vpřed je společné řešení v rámci privátního sektoru. To umožní rychle dosáhnout pokroku, zatímco záložní regulační opatření jsou teprve implementována, a zajistí dostatečně flexibilní režim. Signatáři budou spolupracovat navzájem i s Ofcomem na nalezení společných zásad a postupů.
  2. Signatáři, vedeni kreativním průmyslem, budou spolupracovat na výchově spotřebitelů tak, aby tito respektovali hodnotu kreativního procesu a význam podpory tvůrců tak, aby tito mohli investovat čas a zdroje do tvorby nových děl, a chápali že nelicencované sdílení prací jiných je nesprávné („wrong“).
  3. Již dnes existuje řada legálních obsahových služeb, jako alternativ k nezákonnému kopírování a sdílení, ale signatáři se shodují na významu konkurence, která by spotřebitelům nabídla komerčně dostupný a atraktivně sestavený (packaged) obsah v širokém rozsahu uživatelsky přívětivých formátů, jako alternativu k nezákonnému sdílení.
  4. Signatáři budou spolupracovat na procesu, skrze který budou zákazníci internetových providerů informováni, pokud jsou jejich účty používány nezákonně ke sdílení copyrightem chráněného obsahu, a budou upozorněni na legální alternativy. V první instanci každý ze signatářů z řad ISP zavede tříměsíční zkušební období („trial“), v rámci kterého rozešle každý týden upozornění 1000 předplati­telům, které jim určí držitelé práv k hudebním dílům, na základě dohodnuté úrovně důkazů o tom, že se zapojili do nezákonného uploadování či downloadování. Na základě výsledků tohoto zkušebního období, které budou analyzovány a zhodnoceny všemi signatáři, dohodne Ofcom se signatáři eskalaci počtů, rozšíření sledovaného obsahu a proces pro sjednání limitů („caps“).
  5. Ofcom založí pracovní skupinu, která by měla identifikovat efektivní mechanismy postupu proti opakovaným porušovatelům, a pozve do ní signatáře. Pracovní skupina předloží výsledky své práce do čtyř měsíců a bude zvažovat i technická řešení, jako je filtrování či řízení provozu, a značkování obsahu s cílem usnadnit jeho identifikaci. Ve vhodných případech držitelé práv navíc zváží trestní stíhání zvláště významných porušovatelů.

Zásady a postupy (Codes of Practice)

Signatáři sjednají zásady a postupy, týkající se:

  • úrovně důkazů (standards of evidence),
  • akcí proti domnělým porušovatelům,
  • akcí proti opakovaným porušovatelům a porušovatelům páchajícím trestný čin,
  • odškodnění za nesprávné nařčení (indemnity from incorrect allegations) ze sdílení souborů,
  • možnosti odvolání pro spotřebitele.

Všechny tyto zásady a postupu budou vyžadovat schválení Ofcomu. Bude se přitom předpokládat, že kdykoli to jen bude možné, budou zásady a postupy preferovat bilaterální komerční dohodu mezi stranami.

Zapojení do tohoto procesu bude otevřené (pro ISP a držitele práv), ale nikoli povinné. Náklady vyvolané jakýmikoli aktivitami vůči domnělým porušovatelům budou stranami sdíleny, konkrétní rozdělení bude ještě dojednáno. Záměrem je spolupráce členů na vzniku standardních procesů, minimalizujících náklady, kdekoli je to vhodné a možné.

Hodně nebo málo?

Při čtení výše uvedených pasáží nacházím v memorandu jak prvky vyvážené, tak i prvky hodně jednostranné a podle mého názoru nereálné.

Například zapojení Ofcomu, pod jehož vedením se budou hledat konkrétní opatření a postupy (a která bude Ofcom muset také odsouhlasit), mi přijde rozumné. Také apely na osvětu a lepší dostupnost legálních alternativ jsou určitě krokem vpřed, i když některých jejich atributů se přímo děsím. Například „vedoucí role kreativního průmyslu“ při výchově spotřebitelů.

Na druhou stranu nelze nevidět, že toto memorandum dává držitelům práv k hudebním dílům, coby soukromým subjektům (motivovaným k maximalizaci zisku), jakousi univerzální licenci na posuzování toho, zda je či není porušován zákon (prováděno „nelegální uploadování či downloadování“). Jsou to totiž oni, kdo bude internetovým providerům (signatářům z řad ISP) jednostranně předepisovat, komu mají poslat varovné dopisy – a tím je fakticky z něčeho osočit, byť se v této fázi ještě nejedná o obvinění v právním slova smyslu. A dokonce se počítá s tím, že internetoví provideři se budou podílet na financování opatření, mířící k zastrašení a odrazení jejich zákazníků.

Stejně tak nelze nevidět, že celým memorandem je důsledně prodchnut „duch pouhého začátku“: jak jen to jde, naznačuje se, že pouhým rozesíláním varovných dopisů ve zkušebním období to rozhodně nemá skončit. Například hned první princip jakoby říká, že celá tato dobrovolná dohoda je pouze dočasnou záležitostí, než budou do zákona prosazena „záložní regulační opatření“. A ta skutečně připravována jsou. Příslušné britské ministerstvo (BERR, Department for Business, Enterprise and Regulatory Reform) k nim již zahájilo veřejné konzultace.

Memorandum také předpokládá, že po tříměsíčním zkušebním období dojde k eskalaci (tj. zvýšení počtu) rozesílaných varování, a také k rozšíření toho, jaký obsah je sledován (z hlediska porušování práv). Také pracovní skupině, kterou má založit Ofcom, se přímo přikazuje zvažovat technická řešení v podobě filtrování či jiného omezování a dále značkování obsahu kvůli jeho snazší identifikaci.

I když tedy memorandum nehovoří o žádném odpojování uživatelů, přijde mi že „držitelé práv k hudebním dílům“ zde opravdu hodně moc získali. Sami naopak nic neslevili. To ve Francii se tamní „kreativní průmysl“ zavázal ustoupit alespoň od DRM u frankofonních děl – zatímco zde se hovoří jen o významu „širokého rozsahu uživatelsky přívětivých formátů“. Copak to asi bude? Samostatný formát pro každý druh přehrávače, tak aby si zákazník mohl (či naopak musel) kupovat konkrétní obsah znovu a znovu pro každé zařízení, na kterém si ho bude chtít přehrávat?

Ba co více: signatáři memoranda z řad držitelů práv si vymohli rozesílání varovných dopisů, ale na oplátku se nezavázali k žádné zdrženlivosti v jiných postizích. Naopak zde mají černé na bílém nepřímé zmocnění, aby „ve vhodných případech zvážili trestní stíhání zvláště významných porušovatelů“.

BPI to nestačí?

Názor, že velcí držitelé práv k hudebním dílům skrze memorandum hodně získali, britská organizace BPI (dříve: British Phonographic Industry) očividně nesdílí. Po několika dnech od podpisu memoranda totiž vyšlo najevo, že bezprostředně před samotným podepsáním organizace BPI rozeslala ostatním stranám dopis, ve kterém dala najevo, že „zisk“ z dohody považuje za nedostatečný a nebude se cítit omezena ve své snaze jít ještě dále. V dopise, pod který se podepsal CEO BPI Jeff Taylor, se mj. uvádí (zdroj):

BPI může dospět k závěru, že je zapotřebí přijmout právní kroky proti jednomu či více ISP podle současné legislativy tak, aby byla ochráněna práva jejích členů, nehledě na jakékoli kroky, které budou podniknuty v souladu s memorandem“.

Jsou zapotřebí další aktivity na straně ISP, jako je blokování přístupu k webům, které porušující práva či tomu napomáhají.

BPI si vyhrazuje právo uplatnit své existující zákonné nároky a vyžadovat takové kroky, jaké považuje za potřebné.

Své adresáty takovýto dopis nutně musel zdvihnout ze židle. A nejvíce asi ministryni Vaderovou, která zorganizovala celou dohodu. Ta na dopis odpověděla a vyjádřila svou značnou nelibost:

Jsem rozčarována načasováním, tónem a stejně tak obsahem vašeho včerejšího dopisu“, napsala ve své odpovědi z 24. července. „Jsem ráda, že jsem dokázala zajistit, že memorandum bylo i přesto podepsáno“.

Kromě toho měla ministryně Vaderová ve své odpovědi vyjádřit očekávání, že další přístup ze strany BPI již bude napříště konstruktivní.

Souvislost s autorskými poplatky

Do úplnosti celého obrázku o tom, co a jak se bude dít v Británii, nám schází ještě některé důležité informace. Například ta, že v Británii platí jiná právní úprava než v ČR, pokud jde o pořizování kopií autorských děl pro vlastní potřeby. Popisoval jsem to podrobněji v jednom ze svých předchozích článků: právě v Británii nevyužili možnosti, vyplývající z evropských direktiv, a nezavedli možnost povolit pořizování kopií pro vlastní potřebu. Na druhou stranu zase lidé v Británii neplatí autorské poplatky, které naopak zde v ČR platíme jako mourovatí snad z čehokoli, co má nějakou paměťovou kapacitu. Proto je také britský pohled na stahování autorsky chráněného obsahu odlišný od toho našeho – u nás je samotné stahování (stále jen pro vlastní potřebu) považováno za legální. O tom, že „podle policie neporušuje zákon ten, kdo si filmy, hudbu a programy z internetu pouze stahuje“ se můžeme dočíst i na stránkách české IFPI, byť se právě tato organizace často snaží přesvědčovat o opaku.

V souvislosti s podpisem výše popisovaného memoranda se přitom v Británii objevily informace, že jednou z variant zvažovaného řešení by byla roční paušální platba „kreativnímu průmyslu“, díky které by pak plátce mohl stahovat hudbu legálně a bez omezení. Ačkoli aktuálnost této varianty všechny strany následně dementovaly, zajímavá je už jen zvažovaná výše takovéhoto poplatku: mohl by se prý pohybovat kolem 20 až 30 liber ročně (cca 610 až 914 Kč).

Jak bude BPI zjišťovat porušování?

Snad nejdůležitější informace, která nám ještě schází, se týká způsobu, jakým bude v Británii tamní BPI zjišťovat, kdo porušuje práva vlastněná jejími členy. Samotné memorandum na toto nedává přímou odpověď. Pouze to nepřímo naznačuje, skrze svou zmínku o tom, že má bojovat proti „peer to peer sdílení souborů“. Zde je totiž možné, a vcelku i jednoduché, se zapojit do příslušné P2P sítě jako běžný člen (peer), zjišťovat kde se nabízí jaký obsah, ten si třeba i stáhnout, a příslušné IP adresy pak předávat internetovým providerům k zasílání dopisů (těm zákazníkům, kteří v dané době využívali příslušnou IP adresu). V jednom z předchozích projektů, kdy britská BPI již rozesílala varovné dopisy zákazníkům Virgin Media (a chtěla je i odpojovat, což ale provider nepřipustil), se k takovémuto monitorování nabídek v rámci P2P sítí sama přihlásila.

BRAND24

Pokud by takovýto postup používala i nyní, v rámci aktivit vyplývajících z memoranda (což považuji za pravděpodobné), může BPI skutečně odhalit takový obsah, ke kterému drží autorská práva, aniž by musela monitorovat průběžný provoz v síti a narušovat privátnost přenášených dat. Nicméně druhá strana barikády má stejně tak řadu možností, jak dosáhnout svého – ale jiným způsobem, kde už je popisovaná taktika neúčinná. Třeba vhodným kryptováním, nebo změnou P2P principu na „centralizované“ alternativy, v podobě (veřejných i neveřejných) úschoven a úložišť. A o tom, co na nich leží a jak si to stáhnout, se informace šíří jinými kanály, které mj. důsledně oddělují zpřístupnění (upload) a stahování (download).

Jak fungují P2P sítě a proč je vydavatelé a nahrávací průmysl nemají v lásce? Jaké druhy výměnných sítí existují a co svým uživatelům nabízí? Vše podstatné se dozvíte v seriálu Výměnné sítě od A do Z.

Nechci zde tyto alternativní možnosti rozebírat podrobněji, to není účelem. O co mi jde, je vyjádření názoru, že jde o boj, který nejde vyhrát: pokud si jedna strana barikády něco vynutí, druhá zvolí poněkud odlišný postup, vůči kterému jsou vynucená opatření neúčinná. Původní problém tak zůstává, ale již přijatá opatření budou současně přinášet vedlejší efekty, které budou stále více a více dopadat na ostatní uživatele Internetu, omezovat je a zvedat stále větší a větší odpor. A to nemůže pokračovat donekonečna. Skutečné řešení musí vést jinudy, cestou respektující realitu moderního online světa, s měnící se (postupně zanikající) rolí právě takových prostředníků, jakými jsou velcí vydavatelé a distributoři.

Máte představu, kolik za rok zaplatíte na autorských poplatcích?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).