Hlavní navigace

Státní informační a (tele)komunikační politika II.

15. 10. 2003
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Dostupné a bezpečné komunikační služby mají v návrhu nejvyšší prioritu. Rozvíjet je má především privátní sektor, stát k tomu chce vytvářet vhodné podmínky. Akcentována je potřebnost širokopásmových služeb, počítá se s vytvořením samostatné Národní širokopásmové strategie. Návrh obsahuje i národní definici broadbandu.

Návrh Státní informační a komunikační politiky (či: Státní informační a telekomunikační politiky), připravený Ministerstvem informatiky ČR a představený na letošním Invexu, má čtyři hlavní prioritní oblasti:

  1. dostupné a bezpečné komunikační služby
  2. informační vzdělanost
  3. moderní veřejné služby online
  4. dynamické prostředí pro elektronické podnikání

Ve předvčerejším článku jsem se zabýval tím, jaká jsou hlavní východiska celého návrhu. Dnes se již můžeme podrobněji podívat na první prioritní oblast, kterou jsou komunikační služby.

Dostupné a bezpečné komunikační služby

Tato prioritní oblast je zařazena na první místo kvůli tomu, že je chápána jako nezbytný předpoklad pro možnost naplňování ostatních priorit. Návrh tuto první prioritní oblast dále rozděluje do tří částí, kterým se věnuje samostatně:

  • rozvoj trhu elektronických komunikací
  • dostupnost přístupových služeb
  • bezpečnost elektronických komunikací

Nejprve je ale v návrhu provedeno stručné zhodnocení současného stavu, které přináší několik zajímavých konstatování. Všímá si například skutečnosti, že telefonní síť nebyla navrhována pro potřeby přístupu k Internetu či pro jiné datové služby – ale, že přesto je využitelná pro „široký rozsah uživatelů“ formou dial-upu. Ovšem pro potřeby plnohodnotného využití Internetu a dalších služeb již bude zapotřebí širokopásmový přístup(broadband), který může zajistit až nová přenosová infrastruktura. Ta by měla v co největší míře využívat již existující nebo nově budované sítě, vhodné pro víceúčelové využití. Přitom se předpokládá využití širokého spektra technologií a přenosových médií – od xDSL a kabelových rozvodů, přes mobilní sítě, satelitní okruhy, až po optická vlákna „až do domu“ (FTTH, Fiber To The Home).

Takovouto „širokopásmovou“ infrastrukturu by podle návrhu měl financovat, budovat a provozovat privátní sektor (a stát mu k tomu chce vytvářet příznivé podmínky). Celkově se ale v Návrhu konstatuje, že:

V oblasti moderních a rychlých přístupových sítí k Internetu se tak ČR opozdila v zavádění a využívání technologií pro širokopásmový přístup (broadband), zejména digitálních účastnických vedení (xDSL).

Rozvoj trhu elektronických komunikací

První „podoblast“ dostupných a bezpečných komunikačních služeb je fakticky otázkou toho, jak má stát přistupovat k trhu těchto služeb: má jej regulovat, a pokud ano, jakým způsobem, nebo jej nemá regulovat vůbec?

Zatímco alternativní koncepce ODS chce regulaci maximálně zredukovat, až na „holé minimum“ (na správu kmitočtů a koordinaci číslovacích plánů), a jinak ponechat vše na působení tržních sil, koncepce ministerstva informatiky staví na převzetí nového evropského regulačního rámce, i s jeho filosofií tzv. relevantních trhů. Tato filosofie předpokládá individuální posouzení detailně vymezených oblastí, zda již jsou dostatečně rozvinuty a nemusí být regulovány, nebo zda ještě regulaci vyžadují.

Tam, kde regulace bude muset být aplikována, ji bude prakticky aplikovat regulátor (národní regulační úřad). Ten by měl postupovat podle zásad a cílů, které mu stanoví stát skrze své resortní ministerstvo. To by mělo formulovat příslušné zásady a cíle tak, aby:

  1. sledovaly zájmy všech uživatelů služeb elektronických komunikací a stimulovaly užití těchto služeb koncovými uživateli
  2. naplňovaly zásady nového evropského regulačního rámce el. komunikací, včetně konceptu tzv. relevantních trhů
  3. upřednostňovaly výpočet propojovacích poplatků na principu tzv. inkrementálních (přírůstkových) nákladů před metodou tzv. plně alokovaných nákladů; v úvahu připadá i využití metody „best practice“
  4. směřovaly k postupnému snižování míry regulace, s cílem jejího úplného odstranění

K zajímavým a důležitým zásadám patří také to, že stát nehodlá budovat a provozovat infrastrukturu elektronických komunikací (ale hodlá, v roli zákazníka, užívat tu, kterou buduje a provozuje privátní sektor). Výjimkou jsou jen speciální případy z oblasti bezpečnosti a obrany státu.

Další významnou zásadu si dovolím ocitovat doslova:

Vláda hodlá přispět k rozvoji trhu elektronických komunikací tím, že se sama, jako velký zákazník a uživatel služeb elektronických komunikací, bude chovat plně transparentně a způsobem, který podporuje rozvoj konkurence na trhu.

Doufám, že tuto zásadu stát, resp. vláda skutečně dodrží, a že už se nikdy nedočkáme dalších „zlatých padáků“, jakým bylo například udělení exkluzivity Českému Telecomu na budování infrastruktury veřejné správy, zcela bez výběrového řízení (a bohužel i bez jasné představy o tom, co vlastně stát chce).

Pokud je o konkrétní cíle vytyčené v Návrhu v oblasti rozvoje trhu, pak v krátkodobém horizontu jde zejména o převzetí nového evropského regulačního rámce (skrze nový zákon o el. komunikacích) a o pokračování v liberalizaci trhu směrem k rozvoji konkurence, poklesu cen a efektivnímu využití již existujících prvků infrastruktury. Průběžným cílem pak je další rozvoj trhu, zaměřený zejména na vytvoření a udržení příznivého klimatu pro investice privátního sektoru a na maximalizaci výhod, které všem kategoriím uživatelům budou plynout z existence konkurenčního prostředí.

Dostupnost přístupových služeb

Za velmi zajímavou považuji „podoblast“ týkající se dostupnosti přístupových služeb. Ta navazuje na předchozí pojetí regulace jako „náhradního opatření“, a stát jej hodlá využít tam, kde:

  • "trh ještě není dostatečně zralý (aby ceny mohly být určovány volnou soutěží), nebo
  • tam, kde ceny překračují cenovou hladinu srovnatelných služeb v EU (bez zohlednění parity kupní síly)."

Ovšem před regulací dává Návrh přednost tomu,

aby na trhu přístupových služeb existovala konkurence a cenovou hladinu koncových služeb určoval trh, skrze volnou soutěž poskytovatelů služeb. Za optimální cenovou hladinu považuje stát obvyklou hladinu cen v EU, s uvážením parity kupní síly, nebo hladinu nižší.

V souladu s požadavky evropské koncepce eEurope2005 i český Návrh výrazně akcentuje dostupnost a rozvoj širokopásmových služeb. Považuje to dokonce za jednu ze svých hlavních priorit a klíčovou podmínku pro další rozvoj informační společnosti v České republice – a to natolik, že hodlá tuto oblast zpracovat v samostatném koncepčním dokumentu Národní širokopásmová strategie, který by měl být hotov nejpozději k vstupu do EU (pravdou je, že existenci takovéto strategie požaduje již samotná koncepce eEurope 2005).

Zajímavostí je, že v návrhu je obsažena také „národní“ definice broadbandu:

Za ‚širokopásmové‘ bude obecně považováno takové připojení, které svou efektivní (skutečnou) propustností neomezuje (nezpomaluje) uživatele v jeho aktivitách. Z praktických důvodů bude hranice ‚širokopásmového‘ připojení prozatím stanovena na 256 kbit/s, přičemž se předpokládá její postupné zvyšování.

Zopakován je také princip, že stát nehodlá „budovat, provozovat ani dotovat“ infrastrukturu širokopásmového přístupu, ale toto očekává od privátního sektoru. Svou roli spatřuje vláda, resp. stát

zejména v tvorbě příznivého prostředí a podmínek pro investice do budování a provozu takovéto infrastruktury, a ve stimulaci nabídky tzv. služeb obsahu, včetně prioritní podpory projektů spolufinancovaných z prostředků EU.

Pokud jde o hlavní úkoly a cíle, pak v krátkodobém horizontu jde především o splnění dosud nesplněného závazku z koncepce eEurope+ (výrazně zlepšit dostupnost „narrowband“ připojení k Internetu). Konkrétně zmiňován je mj. i intervalový a neměřený paušál na dial-upu. Průběžně má být podporován rozvoj broadbandu, s cílem:

  • "Co nejdříve dosáhnout dostupnosti širokopásmového připojení na celém území ČR.
  • Do konce roku 2006 vybavit širokopásmovým připojením všechny subjekty veřejné správy."

Konkrétním úkolem je i výše zmiňovaná příprava Národní širokopásmové strategie a pak také přechod na digitální televizní vysílání a jeho rozvoj.

Bezpečnost elektronických komunikací

V „podoblasti“ bezpečnosti se Návrh hlásí k aktivní podpoře zavádění elektronického podpisu a dalších řešení, která zvyšují bezpečnost a spolehlivost elektronických komunikací. Stát přitom rozumně deklaruje, že nehodlá zasahovat do technické podstaty těchto řešení – ale tam, kde mají mít oporu v zákoně, hodlá závazně specifikovat jejich vlastnosti, parametry a podmínky, které musí splňovat.

Zajímavé a progresivní je konstatování, že občané nebudou muset dávat kopie svých privátních klíčů do úschovy státu. Jde o princip zvaný „key escrow“, který stát nehodlá aplikovat. Pokud by aplikován byl, znamenalo by to, že občan by nesměl mít před státem žádné tajemství (protože od každého klíče, kterým by chtěl něco zamknout, zašifrovat atd., by musel státu poskytnout duplikát).

Problematiku bezpečnosti přitom stát považuje za natolik významnou, že se k ní hodlá vrátit v samostatné koncepci, Národní strategii informační bezpečnosti. Termín pro její zpracování však není v Návrhu uveden.

S evropskou koncepcí eEurope2005 bezprostředně souvisí další konkrétní úkol, a sice ustavení speciální národní „task force“ pro boj s počítačovou kriminalitou. Ta by měla úzce spolupracovat s celoevropskou Cyber Security Task Force.

BRAND24

Více „lokální“ pak jsou tyto konkrétní úkoly:

  • vybavit postupně inteligentními čipovými kartami všechny pracovníky veřejné správy,
  • umožnit spolehlivé a bezpečné propojení orgánů veřejné správy (intranet veřejné správy),
  • zavést do praxe jednotný bezvýznamový národní identifikátor.

Dalším prioritním oblastem bude věnováno pokračování tohoto článku.

Jaká by měla být (spodní) hranice pro broadband?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).