Hlavní navigace

Štěpán Štrébl (Praha 3): Byli jsme závislí na jednom dodavateli a paradoxně to byla naše vlastní firma

21. 1. 2020
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

Kdokoliv pro nás bude dělat weby či aplikace, musí otevřít kód, říká místostarosta Prahy 3. Proč a jak se radnice rozhodla zveřejnit svůj software jako open source?

Místostarosta Prahy 3 pro informatiku, školství a zahraniční vztahy Štěpán Štrébl (Piráti) má ve své kanceláři na první pohled viditelné fotky Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové. „To aby se zde dobře cítili pravicoví politici,“ směje se. Vedle visí obraz se jménem Václava Havla, fotka ale chybí. „Můj tým nesehnal Havlovu portrétní fotografii, která by byla volným dílem,“ dodává Štrébl.

Téma otevřených děl je mladému místostarostovi – stejně jako jeho kolegům ze strany – hodně blízké. Štrébl nedávno dosáhl toho, že Praha 3 včetně jejích organizací bude zveřejňovat vlastní software jako open source. Štrébl v rozhovoru pro Lupu popisuje, co ho k tomu vedlo či jaký proces musel ke zveřejňování absolvovat.

Co vedlo k rozhodnutí, že veškerý software, který vaše radnice, příspěvkové organizace a akciové společnosti vytvoří, bude do budoucna open source?

Pochází to i z koaliční smlouvy, což je závazek, který se snažím naplňovat. V ní není vše přesně specifikováno a už pak záleží na samotné exekuci. Jinak hlavním impulsem bylo mé setkání s naší městskou firmou Správa zbytkového majetku (SZM). Když jsem nastoupil do funkce, myslel jsem si, že město a městská firma jednají ve shodě a že firma je prodloužená ruka úřadu. Pak ale začnete zjišťovat, co za tím vším je a jak to funguje.

My nevyvíjíme příliš mnoho aplikací, ale v podstatě každá, kterou děláme, nám tak trochu zavařila. Jednou z nich je dotační software. Ten z nějakého důvodu vyvíjela právě městská firma, přičemž my jsme byli jediným uživatelem. Město za vývoj z našeho pohledu utratilo velké peníze. Za vývoj jsme dali zhruba 700 tisíc a 30 tisíc měsíčně platíme za provoz. Komerční alternativy jsou přitom k dispozici za částky typu pět tisíc měsíčně. Software by se nám v podstatě ani neměl vyplatit programovat. Ale když už existuje, dává smysl si ho ponechat a pracovat na něm.

Pak se ukázalo, jak problematická je spolupráce. Od SZM jsem například potřeboval něco vědět, a když jsme řešili update týkající se integrace datových schránek, zničehonic se mi přestali ozývat. Nikdo nezvedal telefony, na SMS nikdo neodepisoval. Až oklikou jsem zjistil, že se v SZM rozhodli, že se musím ptát představenstva a že to musí rozhodovat. Jenže představenstvo se schází jednou za dva týdny. Vždy, když chci něco vědět, mohu se jednou za dva týdny zeptat, a pak čekat, jaké padne rozhodnutí. Druhou věcí byly úhrady služeb. Řekl jsem, že pokud město bude do softwaru investovat, musí se otevřít kód. To firma odmítala.

Z jakého důvodu?

Mysleli si, že na tom softwaru budou vydělávat. S tím jsem zásadně nesouhlasil, protože aplikace v dané podobě byla absolutně nekonkurenceschopná. A jediný, kdo mohl zaplatit vývoj, bylo město. Ale my tady nejsme od toho, abychom podnikali, vymýšleli si nějaké produkty a hráli si na software house. Na tom se nakonec na radnici shodla většina lidí. Nicméně někteří lidé v SZM i někteří politici měli představy o podnikání, ale neviděli detaily. Třeba to, jak kvalitně je kód napsaný nebo jaké jsou smluvní podmínky. Tato velmi nepříjemná zkušenost mně přesvědčila k tomu, že by kód aplikace měl být otevřený. My jsme si vytvořili závislost na jednom dodavateli a paradoxně to byla naše vlastní firma.

Jak jste nakonec městskou firmu přiměli k tomu, že na model open source přistoupí?

Byly tam i další aspekty. Představenstvo SZM vydalo pokyn, že mám být zahrnován do zadávání a podobě, což se párkrát stalo, ale spíše se nic nezměnilo. Společnost nerespektovala pokyn představenstva. My jsme původně vydali objednávku na to, aby se software stal otevřeným. Ani tuto objednávku společnost neakceptovala. Neměli jsme přístup ke kódu, takže jsme nemohli vyhodnotit výhodnost či to, co kolik bude stát. U aktualizace aplikace na propojení s datovými schránkami tak SZM například uvedlo cenu asi 300 tisíc korun. My jsme na to nakonec přistoupili, ale uvedli jsme, že součástí toho bude i otevření kódu. Po dalších krocích se to ve výsledku podařilo.

Lze zmínit i to, že původní myšlenka onu dotační aplikaci prodávat vlastně nebyla vůbec realizovatelná. Původní smlouva dávala výhradní licenci, ale neumožňovala podlicence. Licence patřila pouze Praze 3, respektive městské společnosti. My bychom tak byli jediný uživatel. Dohodli jsme se s původním dodavatelem, že nám dá kompletní práva.

Tohle všechno vedlo k rozhodnutí, že by po vzoru Barcelony bylo vhodné, abychom měli jednoduchou směrnici, která bude vhodná pro naše podmínky. A aby vešlo ve známost, že kdokoliv, kdo bude dělat weby či aplikace, kód otevře, a aby byl definován jasný postih. U nás se toho sice nevyvíjí zase tolik, ale s postupující digitalizací to nejspíše bude častější.

Věci, které automatizují úřad, se budou vyvíjet častěji. Zrovna nyní řešíme úpravu spádování. Když upravujete spádové oblasti, zabere to strašného času, ale v podstatě je to automatizovatelná činnost. A to do té míry, že se několik měsíců práce scvrkne na pár hodin. Takových činností je řada. Vznikne a vzniká tedy několik interních aplikací tohoto druhu, které ani běžný uživatel nemusí znát, ale zároveň se budou dát využít i na dalších úřadech. Při otevření kódu zároveň nemusíme být jediným subjektem, který by nesl náklady na vývoj. Hlavní hodnota není software prodat, ale aby byl rozšířený.

Takže hlavní motivací přístupu k open source je poskytnutí aplikací dalším radnicím?

V podstatě ano. Uvědomili jsme si, že nedává smysl nic prodávat. Pokud něco vyvineme, preferujeme, aby to převzalo co nejvíce měst či městských částí. Bude možné pak sdílet zkušenosti a náklady na vývoj. Zároveň mohou vzniknout centrální IT řešení. U komerčních řešení to často dojde k tomu, že si každý dělá to svoje na vlastním písečku. To zvedá náklady na obsluhu veřejnosti.

Štěpán Štrébl
Autor: Praha 3

Štěpán Štrébl

Dotační software zveřejníte pod licencí GNU General Public License v3. Pod stejnou plánujete uvést i další aplikace?

Ano. Rozhodli jsme se, že vše bude pod touto licencí, případně že s ní vše bude kompatibilní. Teoreticky to můžeme vydat pod nějakou MIT licencí, ale primární bude GNU GPL v3. Platit bude to, že náš software nebude pro komerční využití, ale pro veřejnou službu.

Jak budete lidi motivovat k tomu, aby původní kód dále vylepšovali a nedělali si pouze vlastní fork a vlastně ničím nepřispěli ?

Zatím řešíme jeden konkrétní příklad, kterým je onen dotační systém. Zde spolupracujeme s organizací Otevřená města. Od začátku se snažíme o to, aby to, co publikujeme, byla jedna vývojová větev a existoval jeden software. Ale jinak, když něco vydáme, asi to nebudeme nijak řešit. Můžeme se se zájemci domlouvat.

Kde budete kódy publikovat?

Chystáme se používat code.gov.cz, kde je nasazený GitLab. Tam se zajistí verzování a podobně.

Upload na Git, správu a podobně budete mít na starost vy?

Nyní na tom spolupracujeme s Otevřenými městy. Praha 3 má IT na dobré úrovni a byli bychom schopní se na něco takového zaměřit, ale jde také o kapacity. Náš IT tým musí primárně řešit problémy na úřadě. Často jsou banální, ale musí je řešit. Takže tuto agendu nechci takto předávat, ale necháme si pomoci od Otevřených měst.

V čem a jak je současný dotační software napsaný? Půjde se po otevření v kódu vyznat?

Základem je Nette a vedle toho PHP s tím, že se používá i trochu Javy. Zvažujeme přepis kódu. Sami uvidíme, v jaké kondici ten kód je. Publikace nám mimo jiné pomůže v tom, že nám odborná veřejnost bude moci kódy zkontrolovat. My interní programátory nemáme a chybí nám na radnici kapacity.

Kolik open source aplikací zhruba vydáte?

Bude jich tak do deseti. Za toto volební období budou odhadem tři.

Pražský městský podnik Operátor ICT vydal jako open source datovou platformu Golemio. Zároveň se ve státě trochu začala hýbat situace kolem otevřených dat. Dalo by se říci, že v české státní správě startuje nějaký trend k otevřenosti?

Naším krokem se o další popularizaci snažíme. K otevřenému kódu jsme se přihlásili velmi pevně a nechystáme se dělat žádný proprietární. Ale pořád je to pro řadu lidí nesrozumitelná věc, i když jich ubývá. Není to vyloženě okrajové téma. Hodně inspirací přichází ze západu, takže se o tom lidé dozvídají. Já sám jsem řadu zkušeností bral z Velké Británie či Barcelony. Trend přichází a mohu říci, že u nás v zastupitelstvu mělo otevření kódů podporu všech subjektů. Ne všech zastupitelů, ale všechny subjekty pro otevření hlasovaly.

Jaké byly obavy zastupitelů, kteří do otevření nechtěli jít?

Někteří lidé nevěděli, o co jde, takže se zdrželi hlasování. Na IT komisi proti nehlasoval nikdo, jen jeden člověk se zdržel. Jinak padly argumenty typu, že vývoj aplikace zaplatili daňoví poplatníci a že bychom se pro ně prodejem aplikace měli snažit získávat další hodnotu. Já jsem argumentoval, že bychom to prodávali dalším daňovým poplatníkům. Pak padaly argumenty, proč my to musíme dělat jako první. Zde jsem namítal, že pak nebude první nikdo.

Při argumentacích o tom, proč otevírat státní veřejná data, se často zmiňovaly argumenty, že nad nimi budou vznikat skvělé nové aplikace a že to podpoří ekonomiku a tak dále. Ne vždy je ale efekt skutečně tak velký, což v dalším vývoji může uškodit. Je tedy potřeba čas k dalšímu zrání, nebo je oblast idealizovaná?

Nemyslím si, že by otevřených dat a aplikací bylo tolik. Nepřekonali jsme kritickou masu. Praha 3 jako taková k zásadním změnám sama nepřispěje, musí to jít o úroveň výše. Značný krok může udělat „velká Praha“. Nastavení směru bude nějakou dobu trvat, protože struktury jsou dané. Ale tam se dá minimální kritická masa vytvořit.

Jak bude zajištěná kontinuita vašeho počínání? Například v případě, kdy na radnici přijdou noví lidé, kteří o problematiku otevřeného kódu nebudou jevit takový zájem.

První věcí je to, že už něco bude publikováno, a to už nelze vzít zpět. Ale o tom to není. Je to především o tom mluvit s lidmi na druhé straně. Aby nešlo pouze o naši iniciativu. My jsme se s lidmi z opozice na principu shodli. I proto jsme s otevřením šli i do zastupitelstva, a ne pouze do rady. Rada by nám v podstatě stačila – prostě bychom si to odsouhlasili. Ale to by bylo jedno z mnoha usnesení rady a nikdo by si toho nevšiml. Kdežto takto byla příležitost o tématu mluvit na zastupitelstvu a na komisi, komunikovat s koalicí i opozicí. Všichni také dostali brožuru Public Money, Public Code (k dispozici v češtině jako PDF, případně jako sazba ve Scribusu). Bylo možné rozjet osvětu a ukázat, jaké dopady open source může mít. Kdyby se nyní usnesení mělo rušit, musí to opět řešit zastupitelstvo a byla by o tom debata. Doufám, že do budoucna lidé budou mít dostatek informací, aby o problematice něco věděli.

Piráti se obecně zasazují i o to, aby open source ve státní správě nebyl „pouze“ o otevírání kódu, ale také o nasazování open source aplikací typu LibreOffice do produkce namísto komerčních alternativ. Uvažujete o něčem takovém na Praze 3? Příklady typu Mnichov ukazují, že něco takového není vždy jednoduché.

O Mnichovu jsem četl. Tam nasazovali Linux a dle mého je na Linux i Mnichov malý. Kdyby se Praha rozhodla nasadit Linux, bude malá. Kritickou masou by možná mohla být Česká republika. Jsem tedy v tomto takový rezervovanější. 

Já mám zkušenosti s GISem. Na pokročilejších kurzech jsme používali program ArcGIS, který je standardem pro výrobu map a podobně. Pak existuje program QGIS, který vypadá skoro jako ArcGIS, jen je skoro ve všem o něco horší a je open source.

Takže něco jako Photoshop versus Gimp. Ten řadu věcí umí, ale nedá se ovládat…

Ano, v podstatě je to tak. Kdyby ArcGIS zdražil, věřím tomu, že někdo do QGIS zainvestuje tak, aby šlo vyvinout komerční alternativu. Microsoft s Office to má podobně a existuje určitý cenový strop. Navíc je dobré, že se objevily Google Docs. Nevidím tedy tolik rizika v případě softwaru, který používají všichni na řadu různých aplikací.

Otevřený software by se mi ale samozřejmě líbilo nasazovat i v těchto případech. A dokonce o tom uvažuji v případě škol. Těsně po mém nástupu do funkce jsme zaplatili licenci za 800 tisíc na Microsoft Office 365 pro školy. „Výhoda“ licence je v tom, že rodina žáka dané školy dostane licenci až pro pět strojů pro vlastní použití. Microsoft tímto způsobem využívá stát, který je ochotný platit, aby dotoval soukromé uživatele.

A naučil je používat určitý standard, na který si zvyknou…

Přesně tak. Tím si uživatele zaváže do budoucna. Problém je především v tom, že pak na školách učíme daný program, ale ne kompetenci. Byl bych rád, kdyby se do budoucna místo Microsoft Office na školách používala nějaká otevřená alternativa a žáci a učitelé se soustředili na kompetenci – tedy aby se vědělo, že existují nadpisy prvního, druhého řádu a že je to to, co mají hledat, a že to najdou v každém programu.

Když jsem se učil GIS, nejdříve jsme to dělali na otevřeném QGIS. Až pak ti, kdo šli dále, přesedlali na profesionální software. Princip ve školách by měl být stejný. Ale Microsoft to má promyšlené. Do škol chodí s Minecraftem a snaží se ho implementovat do dalších předmětů a gamifikovat vzdělávání. Je pak velmi těžké se toho zbavit.

UX DAy - tip 2

Ano, nákup Minecraftu byl z pohledu Microsoftu chytrý tah. Nicméně, jak je to pak s reálným provozem takového open source? Firmy, které nasadí open source místo komerčních aplikací, pak někdy ve výsledku zjistí, že na open source není dostatek lidí, je to horší s podporou, provozem a tak dále a náklady se mohou srovnat. Podpora se pak platí Red Hatu a spol. a objeví se řada dalších problémů.

Toho se asi obáváme. Zákazník komerčního řešení má často určitou jistotu, že si koupí kvalitní, propracované řešení, které bude fungovat. Pokud je to to nejlepší na trhu a potřebujete danou funkci, je logické takový software mít. Lepší než mít něco otevřeného a pak horko těžko zajišťovat údržbu. Důležité je ovšem řešit i to, jak moc se člověk k danému softwaru přimkne. Pokud se vytvoří řady zásuvných modulů do proprietárního softwaru, pak je to těžké.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).