Hlavní navigace

Terorismus v Bombaji: zase konec tradičních médií?

2. 12. 2008
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Prvním internetovým zdrojem, kde se daly získat zprávy o teroristických útocích v Bombaji, byl Twitter. Fotografie byly nejrychleji na Flickru. Indická policie teprve začínala zjišťovat, co se vlastně děje, a už se debatovalo o tom, že tradiční média nedokážou konkurovat komunitním webům a zdrojům.

Aby bylo hned na začátku jasno – tradičními médii už nejsou myšlena ta papírová nebo televizní, která by podle online věrozvěstů měla být již několik let v hluboké depresi, ale agentury jako Reuters či AP nebo zpravodajské televize BBC či CNN včetně jejich internetových portálů. A důvod tohoto zatracení? Na Twitteru byly informace z teroristickými útoky zasažených částí Bombaje mnohem dříve, než se v tradičních médiích vůbec začalo zjišťovat, co se děje.

Věděli jste, že i Lupa má svou Twitter verzi? Můžete ji sledovat přes @lupacz na Twitteru…

Zprávy nevznikají ve vzduchoprázdnu nebo křišťálové kouli

Jenže, je na tom vůbec něco překvapivého? Když se dnes hovoří o fenoménu občanské žurnalistiky, zdůrazňuje se, že autoři blogů (nyní mikroblogů) publikují na Internetu zprávu dříve než tradiční média. A ta od nich poté první informace opisují nebo na základě jejich podnětů teprve začínají zjišťovat, co se stalo a připravovat vlastní zprávy.

Bylo to ale někdy jinak? Tradiční média (ať už to znamená v konkrétní době cokoliv), byla vždy závislá na informacích lidí v místě události. Jen dřív nebylo běžné psát o tom na Twitter nebo bylo složité nahrát fotografie na Internetu (pokud už existovaly digitální fotoaparáty), takže se buď šlo probrat událost do hospody (jednalo-li se o lokální záležitost) nebo se zavolalo do novin nebo televize. Tradiční média bez lidí v místě události nedokážou zjistit, že se něco stalo. Nemají redaktora na každém rohu a jsou tak odkázána na informace, které jim poskytnou instituce (policie, záchranná služba, hasiči apod.), které jim někdo zavolá (dnes i pošle e-mailem nebo z webu) nebo které odposlechnou (policejní, taxikářské nebo záchranářské vysílačky). Sledování Twitteru nebo blogů je tak logickým vývojem tohoto procesu zjišťování informací.

Co je lepší? Spolupráce!

Je na tom snad něco špatného? Podle mě není. Dobře fungující médium umí využívat všech dostupných zdrojů informací. Pokud je to nyní Twitter a Flickr, pak není důvod jim to vytýkat, ale naopak si zaslouží pochvalu. Zatímco někteří věrozvěsti zániku tradičních médií vidí vztah těchto médií k službám typu Twitter jako souboj, tradiční média hledají formy spolupráce.

Mimochodem, docela by mě zajímalo, jak všichni ti, co vzývají Twitter jako zdroj zpráv, zjistili, že se v Bombaji něco stalo. To jen tak přišli na titulní stránku Twitteru a začali hledat slovo Bombaj (Mumbai)? Nijak nezpochybňuji, že je pár jedinců, kteří sledují, jaká témata jsou na Twitteru nejzmiňovanější (viz služba TweetStats) a ti takto nepochybně informace o teroristických útocích získali. Ale upřímně, nezačala většina zjišťovat na Twitteru, co tam je k dispozici, až poté, co tradiční média začala vysílat a publikovat svoje Breaking news?

Statistiky Twitteru pro Mumbai

Statistiky nejpoužívanějších témat z Twitteru 1.prosince – Mumbai stále vede, ale předvánoční nákupy už bodují také silně.

Každý typ zpráv má své místo v čase

Když už jsem se pustil do tohoto článku, pak nemůžu nezmínit ještě jeden poznatek. Zatímco na začátku je občanská žurnalistika značně napřed a z principu poskytuje informace dříve, později začíná ztrácet. Tradiční média totiž mají přístup k dalším zdrojům (zprávy od zasahujících jednotek), můžou oslovit analytiky, mají zkrátka kvalitnější zdroje a mohou věnovat k pořizování zpráv více prostředků (protože se zpravodajstvím živí, není to jen jejich koníček nebo využití okamžité příležitosti).

Opět se vkrádá otázka – poráží tak díky tomu tradiční média občanskou žurnalistiku? Nikoliv, protože proti sobě nebojují. Snaží se ji využívat. Zatímco na straně tradičních médií je jasně vidět, že chápou limity zdrojů zpráv typu Twitter nebo Flickr, měli by si i autoři prvních zpráv, využívající příležitosti že se něco v jejich okolí děje, uvědomit, jaké možnosti spolupráce s tradičními médii mají a využívat jich. Protože pokud obě strany budou lépe využívat svých možností, my, běžní konzumenti zpráv, budeme dostávat mnohem lepší informace.

BRAND24

Zprzněná čeština 2.0

Mimochodem, zaznamenal jsem debatu o tom, zda je správně česky Bombaj nebo Mumbaj. Nechci se pouštět na tenký led, ale žil jsem až dosud v domnění, že správně česky je Bombaj (tak to bylo na všech mapách v době, kdy jsem chodil do školy), zatímco anglicky to je Mumbai. Takto to stále píše BBC, zatímco některá severoamerická média píšou Bombay. Proto usuzuji, že Indové asi budou foneticky vyslovovat Bombaj, zatímco angličtí imperialisté se budou držet několik set let tradičního Mumbai. Nevím, přijde mi to podobně zbytečné jako spor, zda psát česky Peking, nebo Bej-jing, což je správně podle pinjin (čínské doporučení jak psát a vyslovovat čínské jména a názvy v cizích jazycích).

Proč o tom ale píšu? Protože jestli na něco má Twitter a komunitní služby větší vliv, tak na prznění češtiny. Je bohužel skutečností, že většina české populace neumí správně česky. Pokud si pak někdo není jistý a požádá Google o rozhodnutí (vyhledá oba možné výrazy a posoudí množství výskytů, ať už v blozích, na Twitteru nebo kdekoliv jinde), pak může usoudit, že jedna možnost je správná. Často ta špatná. Bohužel. Zkrátka pokud jde o spisovnou češtinu, pak komunita a většina často rozhoduje špatně. Pravopis zkrátka nepotřebuje žádnou Demokracii 2.0, ale tvrdou totalitní ruku profesionálních češtinářů…

Napadlo by vás hledat na Twitteru ozvěny důležité události?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je v současnosti mluvčím ISP Alliance; v minulosti mimo jiné redaktor Mobil.cz, Mobilmania.cz, Mobility, Computer.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).