Hlavní navigace

Úkoly televizního přenosu a vyhlídky barevné televize v šedesátých letech minulého století

28. 12. 2016
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: SNTL
Přenášený obraz je jednobarevný rovinný průmět snímané scény, jehož jednotlivé body se liší jen rozdílným jasem. Tak zní definice nečastější formy televizního vysílání podle knihy Televizní technika z roku 1964.

Dnešní historické okénko je opsáno z úvodu k brožuře nazvané Televizní technika, jejímž autorem je inženýr Juraj Valsa. Knížka vyšla v Praze roku 1964 jako 36. svazek Polytechnické knižnice, kterou ve Státním nakladatelství technické literatury vydávala Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí.

Úkoly televizního přenosu

Televize se nám stala denní potřebou. Všichni cítíme, že bez ní by náš život byl mnohem chudší. Každý člověk má k televizi poněkud jiný vztah a každý od ní chce něco jiného. Tato knížka se však nezabývá otázkami programu a organizace televizního přenosu. Probírá základní principy technických prostředků a zařízení, které televiznímu přenosu slouží.


Autor: SNTL

Posuzujeme-li televizní přenos z tohoto čistě technického hlediska, dojdeme k závěru, že hlavním požadavkem na dokonalou soustavu je, aby divák na přijímací straně měl při pozorování přeneseného obrazu pokud možno stejný zrakový vjem jako při přímém pozorování snímané scény. To je obecný požadavek. Abychom mohli posoudit, co znamená, všimněme si podrobněji nějaké konkrétní scény.

Vždycky jsem viděl jen výjevy…

Ať se podíváme kamkoliv, náš pohled zachytí výjev velmi bohatý na podrobnosti. Jednotlivé předměty, lidé apod., které vidíme, jsou v různých směrech a v různé vzdálenosti od nás a jejich obrazy se skládají takřka z nekonečného množství podrobností. Člověk se naučil generalizovat a vnímat věci jako celek, a proto si obvykle neuvědomuje některé podrobnosti, pokud ho zvlášť nezajímají. To je účinek ryze subjektivní činnosti.

Zaměříme-li se však na jednotlivé detaily pozorovaného výjevu, zjistíme, že se od sebe liší jasem (některé části se zdají tmavé, jiné světlé), odstínem barvy (modré, zelené, žluté, červené) a sytostí barev (např. světle žluté, syté žluté). Právě tyto rozdíly nám umožňují ostře rozlišovat i nejjemnější podrobnosti.


Autor: SNTL

Činitelé, které jsme právě popsali, se obvykle během doby mění. Pozorujeme-li scénu obsahující pohyb, mění se současně jak prostorové rozložení, tak i jas, barva a sytost jednotlivých podrobností záběru.

Na doplnění jest třeba připomenout, že i zvukové projevy jsou velmi důležité k tomu, aby byl dojem ze scény úplný. O přenosu zvuku zde však nebudeme hovořit, protože to není záležitost televizní techniky.

Dokonalá soustava neexistuje

Ukázali jsme si, že má-li televizní soustava vyvolat v divákovi skutečně dokonalý zrakový dojem, musí splňovat řadu velmi přísných podmínek. Žádná z dosavadních soustav nesplňuje všechny tyto požadavky dokonale, nýbrž jen přibližně, s omezenou přesností.
Nejdokonalejší by byla soustava stereoskopické televize v přirozených barvách, která by přenášela barevný obraz pro každé oko zvlášť. Taková soustava by byla velmi nákladná a technicky nesmírně náročná.


Autor: SNTL

Vzdáme-li se prostorového dojmu, dostaneme televizi v přirozených barvách. Taková zařízení jsou již v některých zemích v provozu a také v ČSSR se s nimi v příštích letech počítá. V poslední kapitole si ukážeme, s jakými technickými problémy je realizace takové soustavy spojená.

Dosud nejčastěji se používá soustavy, u níž se vzdáváme i přenosu informace o odstínu a sytosti barvy detailů obrazu. Přenášený obraz je jednobarevný („černobílý“) rovinný průmět snímané scény, jehož jednotlivé body se liší jen rozdílným jasem.

Dokonalý televizní obraz tohoto druhu lze srovnávat s černobílým obrazem v kině. Zkušenost ukazuje, že v mnoha případech naprosto vyhovuje požadavkům a že ztráta prostorovosti a barevnosti nemusí být na závadu.


Autor: SNTL

Videotelefony, radary, družice nebo fototelegraf

Zbývá ještě zmínit se o zjednodušených soustavách, sloužících k přenosu scén nepohyblivých nebo jen velmi pomalu se měnících. V některých případech není přenos pohybu v obraze důležitý, a proto je možno poněkud zmírnit požadavky na technické ukazatele televizní soustavy. Tak např. v tzv. videotelefonech se používá zařízení, která přenášejí jeden snímek telefonujícího účastníka za každých asi 20 vteřin.

Pro přenos synoptických meteorologických map byla vyvinuta zařízení, jež vždy za jednu minutu přenesou obraz celé mapy s nastalými změnami v zakreslené situaci. Fotografie odvrácené strany měsíce, pořízené třetí sovětskou kosmickou raketou, k nám přenesla rovněž televizní soustava s pomalým rozkladem obrazu.


Autor: Wikimedia

První fotografie odvrácené strany měsíce, jak ji na zem zaslala sovětská vesmírná sonda Luna 3.

Totéž platí o přenosu údajů ze stínítka radiolokátoru nebo o velmi dokonalém přenosu fotografií a nepohyblivých obrázků bohatých na podrobnosti prostřednictvím zařízení nazvaného fototelegraf.


Autor: PostovniMuzeum.cz

Fototelegraf Muirhead (převzato z webu PoštovníMuzeum.cz).

Nejasné perspektivy barevné televize

Na závěr jsme si vypůjčili pět odstavců ze samotného konce knihy, který se věnuje vyhlídkám barevné televize. Autor se v nich netají jistou skepsí k dalšímu rozvoji barevného televizního vysílání, které označuje za zbytný luxus. Zároveň ale v úvodu citované kapitoly uznává, že problémy barevné televize se řeší intenzivně ve světe již od konce druhé světové války. Dejme tedy slovo autorovi a ocitujme úplný závěr jeho bohatě ilustrované brožury.

Nelze říct, že barevná televize za první desetiletí své existence – počítáme-li její věk od zavedení prvních norem pro přenos a od přechodu k pravidelnému vysílání – prodělala rychlý rozvoj. Zatímco technika černobílé televize se rychle rozvíjela všemi směry, barevná televize za ní stále pokulhává.

Malý zájem o ni nepodporuje rozvoj a pomalý technický vývoj je opět brzdou širšího zájmu obyvatelstva. Hlavní příčinou tohoto nepříznivého vývoje je nákladnost přijímače a přísné nároky barevného přenosu na obsluhu přijímače a nerušený příjem signálu.

Barevný televizní přijímač je asi třikrát dražší než dobrý přijímač pro černobílou televizi. Zkušenosti dále ukazují, že se mimoto musí ročně počítat průměrně asi s pěti až deseti procenty pořizovací ceny na běžnou údržbu přijímače a občasné nastavení regulačních prvků, což musí obstarávat školený technik.

BRAND24


Autor: SNTL

Při černobílém příjmu se nedokonalé naladění přijímače, nevhodná anténa a svod, odrazy vln a podobné nepříznivé okolnosti projevují jen poklesem ostrosti obrazu, kdežto při barevném přenosu se za stejných podmínek změní barevný odstín jednotlivých ploch, vytvářejí se nápadné barevné kontury a vznikají další rušivé jevy.

Zdá se, že ještě dosti dlouho bude mít černobílá televize rozhodující úlohu a barevné vysílání bude považováno sice za technicky zajímavé, nicméně však zůstane zbytným luxusem.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Od roku 2016 do února 2019 vedl DigiZone.cz. Do redakce přišel z týdeníku Marketing & Media. V minulosti působil jako marketingový manažer Českého rozhlasu, redaktor týdeníku Strategie nebo reportér pořadu Občanské judo.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).