Hlavní navigace

Už žádné podfuky s inzerovanými a reálnými rychlostmi připojení, slibuje od nového roku ČTÚ

29. 12. 2020
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Operátoři budou mít od 1. ledna 2021 povinnost uvádět přesněji, jaké rychlosti připojení jejich zákazníci reálně dosáhnou. Uživatelé také budou moci kvalitu služby snadněji reklamovat.

Prodal vám operátor připojení o rychlosti 100 Mb/s, ale ve skutečnosti vám linka jede maximálně 50 Mb/s? Od nového roku byste měli mít snazší možnost takové připojení úspěšně reklamovat. Od 1. ledna totiž vstupuje v platnost novelizované všeobecné oprávnění VO-S/1/08.2020–9, kterým Český telekomunikační úřad (ČTÚ) zavazuje mobilní i fixní poskytovatele připojení k jasnějšímu uvádění reálných rychlostí.

Partner seriálu  /></p><p>Dost možná můžete mít i vy rychlejší internet – ověřte si to během pár vteřin na <a href=

Dost možná můžete mít i vy rychlejší internet – ověřte si to během pár vteřin na www.zrychlujemecesko.cz.

 

Český internet pro vás zrychluje CETIN, vlastník a provozovatel největší pevné sítě u nás. Stabilní rychlý internet už přivedl do více než 3,5 milionu českých domácností. Možná včetně té vaší.

 

Operátoři už dnes musí v cenících či smlouvách uvádět kromě tzv. inzerované rychlosti (tedy té, kterou vám nabízí na webu či na prodejně) také rychlosti minimální, běžně dostupné a maximální. Tuto povinnost přineslo evropské nařízení 2015/2120 z roku 2015. Podle něj mají operátoři ve smlouvách jasně a srozumitelně vysvětlit:

… jaká je minimální, běžně dostupná, maximální a inzerovaná rychlost stahování a vkládání u služeb přístupu k internetu v případě pevných sítí, nebo jaká je odhadovaná maximální a inzerovaná rychlost stahování a vkládání u služeb přístupu k internetu v případě mobilních sítí, a toho, jaký dopad by mohly mít velké odchylky od inzerované rychlosti stahování nebo vkládání na výkon práv koncových uživatelů…

Jenže v praxi to dopadlo tak, že někteří operátoři jako inzerovanou rychlost uvádí tu teoreticky maximální, kterou daná technologie umožňuje, a běžně dostupná či minimální rychlost může být ve skutečnosti o hodně nižší. Zákazník pak nemůže pomalé připojení reklamovat – formálně, na papíře totiž může být všechno v pořádku. 

Podle zářijového rozhovoru předsedkyně Rady ČTÚ Hany Továrkové pro Českou televizi úřad v rámci svého průzkumu změřil, že 16 procent přípojek v Česku vykazovalo velkou odchylku skutečné rychlosti od deklarované a v 36 procentech případů nebylo na přípojkách vůbec technicky možné dosáhnout uváděné maximální rychlosti.


Autor: ČTÚ

Příklady špatné praxe podle ČTÚ

„Problematické se jeví také stanovení hodnot rychlostí, které jsou vyjadřovány buď číslem, intervalem, nebo dokonce složitými výpočty a stávají se tak pro koncového uživatele značně nepřehledné a z hlediska nabídky trhu neporovnatelné,“ vysvětluje ČTÚ také v odůvodnění novelizace.

Kdy se dá rychlost reklamovat

Od 1. ledna 2021 se má podle ČTÚ situace změnit. Hodnoty minimálních, maximálních a běžně dostupných rychlostí, které operátoři musí uvádět, se budou nově odvozovat od inzerované rychlosti. 

U pevného připojení je to podle ČTÚ takto: „Maximální rychlost nesmí být menší než hodnota inzerované rychlosti, běžně dostupná rychlost musí odpovídat alespoň 60 % hodnoty inzerované rychlosti a minimální rychlost musí odpovídat alespoň 30 % hodnoty rychlosti inzerované.“ Pokud rychlost klesne pod 30 % inzerované rychlosti, definuje to úřad jako výpadek služby. 

Úřad zároveň stanovil přesně hodnoty odchylek, které uživateli dávají právo na reklamaci kvality služby. Odchylky se přitom počítají z běžně dostupné rychlosti (tedy ne z té maximální, minimální či inzerované). Tzv. velká trvající odchylka podle nových pravidel trvá déle než 70 minut a velká opakující se odchylka je definována jako pokles na nejméně 3,5 minuty v rámci 90minutového úseku.

Příklad z monitorovací zprávy ČTÚ za září 2020

Bude-li poskytovatel nabízet službu přístupu k internetu v pevném místě s inzerovanou rychlostí 100 Mb/s, pak hodnota běžně dostupné rychlosti bude muset být ve smlouvě stanovena na konkrétní hodnotu vyšší nebo rovnou 60 Mb/s a minimální rychlost na hodnotu vyšší nebo rovnou 30 Mb/s. 

Jako příklad předpokládejme, že v konkrétní smlouvě (na službu s inzerovanou rychlostí 100 Mb/s) je běžně dostupná rychlost stanovena na 80 Mb/s a minimální rychlost na 50 Mb/s. Velkou trvající odchylkou, zakládající možnost reklamovat nedostatečnou kvalitu služby, by pak byl pokles skutečně dosahované rychlosti pod 80 Mb/s souvisle po dobu delší než 70 minut. 

Velkou opakující se odchylkou by byl pokles skutečně dosahované rychlosti pod 80 Mb/s třikrát, vždy po dobu nejméně 3,5 minuty, v časovém úseku 90 minut. Jakýkoli pokles skutečně dosahované rychlosti pod 50 Mb/s (tj. pod stanovenou hodnotu minimální rychlosti) by pak byl výpadkem služby. 

U mobilních služeb je situace obdobná. Odhadovaná maximální rychlost musí být „realisticky dosažitelná maximální rychlost pro konkrétní službu v dané lokalitě v reálných provozních podmínkách, v místě s dostatečnou úrovní signálu vně budov“. Inzerovaná rychlost nesmí být vyšší než ta maximální odhadovaná.

Velkou trvající odchylkou je pokles pod 25 % inzerované rychlosti alespoň na 40 minut. A velká opakující se odchylka je definována jako pět nejméně dvouminutových poklesů pod 25 % během 60 minut.

ČTÚ při změně pravidel vychází z červnového doporučení Sdružení evropských regulátorů BEREC k tomu, jak by národní regulátoři měli k používání maximálních/minimálních/běžně dostupných rychlostí přistupovat. V pevných sítích má být podle nich maximální rychlost rychlostí, kterou může uživatel reálně aspoň čas od času (například jednou za den) očekávat. Minimální rychlost má být hranicí, pod kterou se uživatel nemá v praxi dostat – a pokud je jeho připojení pravidelně pod tímto limitem, má to být porušení smlouvy. Po většinu času má mít uživatel k dispozici běžně dostupnou rychlost. A inzerovaná rychlost je ta, kterou operátor nabízí při prodeji. V mobilních sítích se mají používat obdobná pravidla, jen se u nich operuje s termínem „odhadované rychlosti“.

Jak reklamovat připojení k internetu?

Jak má v praxi vypadat případná reklamace kvality připojení? Uživatel si může měření provést sám – podle prezentace zástupců ČTÚ na podzimní konferenci Kam kráčí telekomunikační sítě 2020 nejlépe nástrojem NetMetr, který úřad provozuje a připravuje k němu certifikaci. 

Pokud uživatel zjistí, že kvalita připojení neodpovídá smlouvě, má jej reklamovat buď u svého operátora, nebo se rovnou obrátit na ČTÚ, který jeho podání prošetří a kvalitu připojení změří svým kalibrovaným měřícím systémem. Úřad je také odvolací instancí, pokud uživatel nebude spokojený s vyřízením reklamace u svého operátora. 

Případné domácí měření rychlosti připojení je samozřejmě nutné provádět na počítači připojeném kabelem přímo k routeru – není možné měřit například na mobilu připojeném k domácí Wi-Fi, která výslednou rychlost zkresluje. 

Tip do článku - EBF21 tematické bloky

ČTÚ podle podzimních slibů měl pro uživatele připravit příručku, jak rychlost správně měřit, na webu ale zatím nic takového není. ČTÚ také k novince zatím nespustil osvětovou kampaň, kterou Továrková ve výše zmíněném rozhovoru pro ČT slibovala.

V únoru má úřad spustit také vlastní srovnávač cen služeb jednotlivých operátorů. První verze cenové kalkulačky bude porovnávat ceny mobilních služeb, srovnávání cen pevného připojení má ČTÚ zprovoznit od dubna.

Autor článku

Šéfredaktor Lupa.cz a externí spolupracovník Českého rozhlasu Plus. Dříve editor IHNED.cz, předtím Aktuálně.cz a Českého rozhlasu. Najdete mě na Twitteru nebo na LinkedIn