Tady je hezky vidět, jak to dopadá, když má stát (jakýkoli) příliš velkou moc. Jakýsi "sociální kredit" totiž existoval odjakživa -- jen se mu říkalo reputace, byl čistě subjektivní, a závislý na tom, jak se kdo, ať už člověk, nebo firma, choval. Problém není ani tak v tom, když se někdo snaží tyhle informace shromažďovat (to se bude dít vždycky), ale v tom že si stát vynucuje používání svého vlastního reputačního systému a neumožňuje se jeho používání vyhnout.
Když si chci půjčit auto, a půjčovna mi to neumožní, protože nemám kreditku, jelikož mám někde (v systému používaném bankami) škraloup, NENÍ to problém, protože by nikdo neměl půjčovně aut přikazovat, komu smí a nesmí auto půjčit. A když je bude dost lidí kritizovat, tak bude mít naopak půjčovna špatnou reputaci, a přijde zákazníky.
U státu je to naopak problém v jakékoli podobě, protože kromě emigrace (opět pod kontrolou státu) není možné se tomu systému vyhnout, ať už je (z pohledu kohokoli) navržený jakkoli špatně nebo dobře.
Říkate: "Problém není ani tak v tom, když se někdo snaží tyhle informace shromažďovat (to se bude dít vždycky), ale v tom že si stát vynucuje používání svého vlastního reputačního systému a neumožňuje se jeho používání vyhnout."
Bez toho shromažďování dat by to nešlo. Takže jde o to. V první řadě.
To není úplně přesné. V demokratické zemi to sbírání informací na první pohled teoreticky nevadí - protože státní moc je z principu pod kontrolou občanů a tedy nemůže být zneužita. Jenže tak je to jenom zdánlivě - ve skutečnosti demokracie není a nemůže být dokonalá, protože stojí na nás, lidech, a my lidé jsme nedokonalí - proto se i v demokracii může k moci dostat člověk s diktátorskými sklony, a může se pokusit moc zneužít. Demokracie je silná v tom, že dává občanům možnosti, jak se proti takovým pokusům bránit. Nicméně pokud by měl případný diktátor k dispozici detailní informace o občanech, měl by pokus o převrat mnohem větší naději na úspěch. Demokratický režim by tedy neměl detailní data o občanech sbírat proto, že to významně oslabuje jeho nejdůležitější vlastnost: ubránit demokracii před pokusy o změny mířící autoritářským směrem.
No v demokratických zemích stát dělá to, co chtějí občané, v komunistických občané dělají to, co chce stát.
A to je základní rozdíl. Objektivně ale pro mnoho lidí je problém rozhodnout se co vlastně chtějí a rádi s sebou nechají popostrkovat, zvláště, když své lokální konkurenty mohou poškodit udáním.
Komunistická strana Číny nyní podle nového předpisu bude finančně odměňovat udavače. Zřídili pro to zvláštní stránku.
Nemohl byste si prestat plest komunizmus s totalitou?
Nekteri lide se tak slepe ohani totalitou navazanou na jednu ideologii, ze pak prehlizi totality navazane na jine ideologie... A mam dojem, ze to je presne vas pripad.
To, ze se hlavni politicka strana v Cine nazyva komunistickou jeste neznamena, ze komunisticka skutecne je. Taktez ne kazda strana, ktera se nazve demokratickou je demokraticka.
Ale její dnes už doživotní předseda je kovaný marx-leninista. A nijak se s tím netají. Takže komunistická je. A protože tam platí demokratický centralismus, tak platí to, co si myslí předseda.
Jinak pro vaši informaci v každé soukromé firmě založené v Číně, ze zákona ve správní radě má zástupce komunistické strany, a jak dopadne majitel, když se straně znelíbí je hezky vidět na aféře CEFC. Strana si tu firmu převzala, protože už splnila účel.