Hlavní navigace

Vero chce nahradit Instagram. Má ale temnou minulost a všechno už tu jednou bylo

Daniel Dočekal

Ello mělo porazit Facebook. Pak přišel Peach. Máme tu umírající Google+ či Path. Nově přichází Vero a stále stejné pohádky.

Doba čtení: 5 minut

V prvních březnových dnech se středem zájmu médií stala sociální síť Vero. Pozornost si několik let po svém založení vysloužila tím, že se náhle objevila na špičce stahování v App Store a překročila jeden milion stažení. Jak rychle ale dosáhla hvězdného postavení, tak rychle se objevila řada otázek.

Vero je další z mnoha pokusů o službu, která staví na tom, že „je lepší než X“ a „není taková (zlá) jako X“. Jak už víme z příkladů z minulosti (Ello, Peach, Diaspora, Path, ale nakonec i Google+), něco takového nestačí. Lidé používají Facebook či Instagram i přesto, že ho provozuje firma, která zneužívá jejich osobní údaje, zahlcuje je reklamou a sleduje všude po internetu.

Přitom právě to by měly být „argumenty“, proč si pořídit Vero. Slibuje, že bude lepší, nebude obtěžovat uživatele reklamami (ale budou si muset platit) a nebude mít nekonečný hlad po jejich soukromí a osobních informacích. Používání služby by mělo být navíc jednoduché, bez složitostí v nastavování soukromí a viditelnosti. Prostě samé skvělé věci.

Jenže se velmi rychle ukázalo, že je to s Vero poměrně stejné jako všude jinde. Založíte-li si účet, tak ho nemůžete smazat, jedině tak, že pošlete provozovatelům žádost o smazání. Na tu se ale dozvíte, že to „zvažují“ a mazat hned tak nebudou, protože co kdybyste si to rozmysleli. 

Za aplikací stojí tým najatých programátorů v Rusku, kam se dostávají vaše informace (k založení je nutné telefonní číslo), pravidla na ochranu soukromí nikdo neřeší a jediné, co existuje, je nicneříkající Vero Manifesto a klasicky vágní TOS, které jsou zásadně dlouhé a složité.

Problematická aplikace

Na zvýšený zájem Vero (samozřejmě) připravené nebylo. Založení účtu vyžadovalo řadu pokusů, vložit příspěvek se nedařilo, už vložené příspěvky se ztrácely. Což lze označit za „porodní bolesti“, ale u aplikace (a sociální sítě) existující od roku 2015 by něco takového nemělo být až tak běžné.

Samotná aplikace je sympatická, černé provedení je sice atypické, ale působí zajímavě. Ovládání je jednoduché, nastavení nemá žádné tak rozsáhlé a nepřehledné možnosti jako Facebook. Na druhou stranu toho aplikace moc neumí, nemá žádné API pro používání s dalšími aplikacemi a softwarem, takže případný rozvoj by přinesl nutné přidávání složitostí a vyšší komplikovanost.

Líbit se může to, že vkládané fotografie nejsou ořezávány jako na Instagramu nebo že příspěvkům nastavujete soukromí jenom ve třech základních úrovních – blízcí přátelé, přátelé, známí a sledující (kam si samozřejmě musíte své sledující třídit). Nechybí Líbí (srdíčka) ani komentáře. Sdílet lze fotky, polohu, filmy, hudbu, odkazy, recenze či knihy.

Nehledejte webovou podobu profilů a vlastně nehledejte nic moc extra, co umí jiné sítě. Byť třeba sdílení filmu funguje tak, že nabídne databázi filmů a vy si můžete vybrat.

Hezké, ale dost málo na to, abyste si pořizovali další sociální síť a znovu budovali nový sociální kruh. A co hlavně, přesvědčoval své přátele a kontakty, aby se stěhovali někam jinam.

Problematický tvůrce

Vero v roce 2015 založil Ayman Hariri, dnešní CEO, syn zavražděného dřívějšího libanonského premiéra Rafica Haririho. Ale také miliardář z rodiny s poněkud problematickou minulostí.

Vero prý založil proto, že byl „frustrovaný“ z ostatních sociálních sítí. Nelíbily se mu problémy s nastavením soukromí, a dokonce prý zjistil, že jeho přátele se na sociálních sítích chovají jinak než v reálném světě (viz This billionaire wants you to sign up to his social network — and promises no ads). Prostě takový ten typický problém miliardáře, který vůbec netuší, jak funguje dnešní svět, ale zjevně má dost peněz, aby zakládal nové sociální sítě.

V roce 2015 tak Hariri spustil Vero, „relationship first“ sociální síť, která vypadala v zásadě jako Instagram, ale v tmavém provedení. Od té doby objíždí svět a pokouší se Vero udávat jako „příští Facebook“. Samotné jméno (Vero) je prý navíc zvolené záměrně, abyste mohli být „vámi samotnými“ (vero znamená pravda).

Celé je to ale takové typicky zvláštní. A nakonec to vedlo k #DeleteVero hnutí. Protože kdo by chtěl používat sociální síť od někoho, kdo vykořisťoval, neplatil dělníkům, nechal je živořit v šílených podmínkách? A vlastně na něčem takovém zbohatl.

Tuhle část příběhu můžete najít třeba v As Vero Blows Up, Backlash Builds Against Social App’s ‘Shady’ Founder a jde o stavební společnost Saudi Oger, kde Hariri šéfoval a která patřila jeho rodině a má zásadní podíl na jejím bohatství. Dnes už neexistuje, dost hodně i proto, že má v historii více než 30 000 stížností na neplacení mezd, nutný zásah vlády Saúdské Arábie, kde bylo nutné poskytnout jídlo i základní životní prostředky dělníkům, které tato společnost zaměstnávala. A včetně něčeho na způsob pracovních táborů, ve kterých dělníci museli žít.

#DeleteVero

Výše popsaná minulost, ale také vágní podmínky užívání, nemožnost smazat účet, vazby na Rusko a navíc i otazníky okolo dalšího zakladatele, který stojí za cloudovou platformou sloužící pro zpravodajské a vládní agentury, nakonec vedly k tomu, že na sociálních sítí se rozšířil hashtag #deletevero.

Provozovatel to moc neřeší, tedy až na to, že po kritice nemožnosti smazat účet prostě zmizela možnost vůbec poslat žádost. A mezi příspěvky na sociálních sítích se objevilo pár účtů, které poměrně masově obhajují činy Saudi Oger i samotné sítě Vero.

Pár věcí je na téhle kauze zajímavých. Především to, jak stále tak nějak doufáme, že se objeví něco lepšího, než je současný Facebook a Instagram. Víra v lepší místo ke sdílení ale dost zásadně stojí proti prostému faktu, že Facebook má dnes přes 2 miliardy z 3,5 miliardy internetových uživatelů a penetrace v rozvinutých zemích je běžně okolo osmdesáti procent. Porazit něco takového je prakticky nemožné.

PR Summit tip Alza

Zásadní strach o soukromí u aplikace nejistého původu a účelu je ale také svým způsobem zajímavý. Vero totiž vlastně už nemá co získat, Facebook, Instagram a WhatsApp o nás ví maximum, takže to, jestli si v nějaké nové aplikaci založíme účet a budeme tam nahrávat nějaké ty fotky či statusy, nic nového nepřinese. Vero navíc chybí to, co má Facebook: přítomnost na všech zásadních webech po celém světě v podobě tlačítek Líbí i možnost sledovat své uživatele v masovém měřítku v telefonech. 

Poslední zajímavá věc? Proměna od „Vero je náš spasitel a zachránce před zlým Facebookem“ po #deletevero trvala několik hodin. Dost to svědčí o tom, jak sociální sítě proměnily rychlost šíření informací.

Našli jste v článku chybu?