Koho zaujal první díl o principech a historii videopodcastů, dočká se v dnešním pokračování více praktických informací. Řekneme si totiž, jak připravit svůj první vlastní videopodcast a jak jej poslat do světa.
Kamera, klapka, jedem!
Jestliže už víte, o čem chcete videocast mít a jste dostatečně nadšeni a plně rozhodnuti do toho jít, budete se muset technicky vybavit. Předně potřebujete videokameru a mikrofon. Pro začátek vám může stačit i webkamera a integrovaný mikrofon v notebooku. Není to ideální, ale vaši diváci budou váš vidcast sledovat kvůli tomu, co říkáte a nikoliv kvůli jeho technické kvalitě. Pokud zvažujete, do čeho investovat, určitě rozbijte prasátko a kupte si mikrofon. Zvuk je přednější než video, které je pro Internet stejně zmenšováno a dosahuje řádově horší kvality než originál při nahrávání do počítače. Kvůli velikosti musíte video hodně komprimovat a i když tří-čipová kamera za 100.000 korun vypadá krásně, než budete videocastsuperstar a streamovat video do celostátního kanálu, tak ji určitě nevyužijete.
Mikrofon se vám vyplatí mnohonásobně více a i vaši posluchači to ocení. Konkrétně u Digitu jsme zkoušeli několik řešení (mikrofon v notebooku, iSight kamera, mikrofon v kameře) a jako nejlepší řešení se jeví klopové mikrofony, které nejsou téměř vidět a nabízejí rozumnou kvalitu. My jsme investovali do mikrofonů Audio technica, které se na eBay dají pořídit za cca 25 dolarů za kus. Mikrofony za 50 – 100 korun patří do kategorie „nežádoucí“ a je lepší si připlatit. Rozumným řešením je stolní mikrofon jako je iSight, nebo třeba řešení od Logitechu – Logitech USB Desktop Microphone.
Ten stojí pár stokorun a nabízí USB připojení do počítače, které má hlavní výhodu v tom, že nemusíte řešit zvukovou kartu, jako je tomu u klasických mikrofonů s audio konektorem. Nejhorší kvalitu zvuku nabízí mikrofony videokamer, kde hlas zní jako ze záhrobí a dají se použít jen jako záložní řešení (když vám uprostřed nahrávání spadne aplikace na nahrávání zvuku, jste rádi i za audio záznam v kameře).
Pro nahrávání videa vám může dobře posloužit i webová kamera. My používáme mobilní telefon Nokia N93, který nabízí řekněme dostatečnou kvalitu pro amatérský videocast. Jak bylo řečeno, kvalita videa není až tak důležitá, jako je tomu u zvuku. To samozřejmě neplatí, pokud váš vidcast bude například o chytání broučků na letní louce. V takovém případě je žádoucí záznam videa na jiné úrovni, než v případě pohodlného sezení na gauči a diskutování o nových procesorech firmy Intel. Pokud si nemůžete dovolit dražší kameru a přesto potřebujete používat kvalitní záběry, dávejte do svého videocastu fotky – ty mají vyšší rozlišení a řádově lepší kvalitu než video natočené na fotomobil. K mluvenému slovu tak stačí ve střihovém programu přidat kvalitní fotku a máte po problému.
Před samotným natáčením si připravte scénář (pokud nejste mistři improvizace) a odhadněte délku trvání. Doporučováno je dělat kratší epizody, které jsou zpravidla mnohem lépe spotřebiteli přijímány – stačí si vzpomenoutna chvíli, kdy vám někdo poslal video z YouTube a vy jste si všimli, že má pět minut. Chcete čekat pět minut na pointu vtipu? Diváci dnes očekávají spíše kratší zhuštěný obsah. Když bude váš videocast kratší, máte šanci na větší obecenstvo, které délku akceptuje. Totéž platí o střihu – nevhodné pasáže je lepší vystřihnout a nabídnout uživatelům jen to nejdůležitější a nejzajímavější.
Tato doporučení platí obecně (půjdete do kina raději na film, který má devadesát minut, nebo na tříhodinový epos, když u obou očekáváte stejnou zábavu?), přesto jsme se u Digitu rozhodli jít opačnou cestou a nabídnout delší formát. Zcela vědomě se tak připravujeme o určitou část diváků, ale vy nemusíte. Digit je točen jako „live“, čili veškeré chyby, které uděláme při natáčení a kterých není málo (výpadek zvuku, přeřeknutí, zapomenutí textu a podobně) zůstávají natočené a video vůbec nestříháme, pouze do něj přidáváme fotky a zvuk. Přijde nám taková forma zajímavější a osobitější a také nemáme extrémně mnoho času na střih a úpravy videa, kterých je i tak nemálo, jak si za chvíli ukážeme.
Audio je ideální nahrávat přímo do počítače, kde jej můžete stříhat rovnou pomocí oblíbeného nástroje Audacity, jež je open source a je vhodný pro řadu počítačových platforem. Osobně používám buď GarageBand, nebo nahrávání přímo do QuickTime Playeru v Mac OS X. Není od věci ukládat audio záznam i na zálohovací zařízení. Pro tento účel jsme využili druhý výstup ze zvukové karty a pomocí doplňku Belkin TuneTalk Stereo ukládáme zvuk i do iPodu.
Buďte osobní
Videocasting jde jinou cestou než komerční média a vedle svobody tvořit svůj vlastní jedinečný obsah dává tvůrci i šanci se „představit“ a doslova se odkrýt. Diváci primárně nehledají profesionální show, ale chtějí se bavit a očekávají osobnější přístup. Nebojte se být sám sebou (samozřejmě v určitých mezích) a dejte svým divákům to, co chtějí – zajímavý obsah a zábavu. Buďte osobní, netradiční, jděte svojí cestou. Zároveň využívejte webu jako způsob, jak s diváky komunikovat a jak získávat důležitou odezvu. Komunikujte!
Příprava videa
Pokud se vám podařilo svoji show natočit, pusťte se do stříhání. Digit připravujeme v aplikaci iMovie (pod Mac OS X), ale obdobné nástroje naleznete bezpochyby i pod Windows. V prvním kroku přijde na řadu spárování videa a audia (pokud audio nahráváte samostatně), střih, připravení titulků a vstupní stránky. Výsledek exportujte ideálně ve formátu MP4 (respektive M4V pro iTunes) a MP3 (nebo M4A). Vzhledem k oblíbenosti prohlížení videa přímo ve webovém prohlížeči neopomeňte ani formát FLV nebo nahrání videa například na Google Video či YouTube (pozor, je omezena maximální velikost videa na 100 MB).
Po natočení prvního dílu vřele doporučuji váš videocast kritickým okem zhlédnout, nalézt chyby… a natočit znovu. Tak dopadla první epizoda Digitu, u kterého jsme se sice královsky bavili, ale přínos pro diváky byl hodně nízký. Natočte novou epizodu, vyvarujte se chyb a ukažte ji někomu nezúčastněnému. Vyvarujte se ji ukazovat rodinným příslušníkům, partnerům, partnerkám či milenkám a milencům. Zpravidla o vás mají svoji vnitřní představu a až vás uvidí, jak jste před kamerou a snažíte se vypadat chytře a mluvíte o nějakém tématu, dost pravděpodobně vám řeknou, abyste toto video na Internet nedávali. Mají vás rádi a chtějí vás uchránit před mediální sebevraždou, která může následovat. Proto výsledek ukažte raději někomu méně zaujatému a dobře si poslechněte, co vám říká.
Když píšete blog, nikdo o vás nemusí vědět, ovšem když jste na videu, vaše kůže je předhozena vlkům, respektive nekompromisním návštěvníkům diskuzních fór. Pokud se živíte lobbingem, asi není ideální dělat vidcast o tom, jak utratit zbytečné miliony, nebo jak donutit politika zvednout ruku ve správný okamžik, pokud si chcete své pracovní místo ještě pár let udržet. Jestliže jste trochu soudní, pravděpodobně nikdy nebudete na sto procent se svým videocastem spokojeni, což je dobře – jednak to dokládá, že máte zdravý rozum, a také vás to může motivovat v tom se neustále zlepšovat. Přesto se nebojte do toho jít a zkuste to!
Hurá s tím na web
Máte video natočené, sestříhané a prošlo přísnou kontrolou? Bezva, pojďme ho publikovat. V první řade budete potřebovat vlastní web či blog, kam můžete výsledek své práce nahrát. Pokud budete hostovat video soubory u sebe, počítejte s tím, že budete potřebovat dostatečný webový prostor jak pro data, tak pro přenos dat. Konkrétně jeden díl Digitu v MP4 formátu pro iPod má cca 200 MB, totéž v ve Flash videu má cca 150 MB a audio verze asi 30 MB. To máte téměř 400 MB jen jedna epizoda 30 minutového videocastu (!). Freehosting v tomto směru není ideálním řešením. Pokud se dostanete pod 100 MB, je dobré využít zmíněný YouTube a nechat video hostovat jinde a nezatěžovat tak vlastní server. Pokud budete mít video u sebe, pro přehrávání Flash videa přímo v prohlížeči můžete použít třeba Flash video player. Ačkoliv se u podcastů a videocastů počítá primárně s přímým stahováním do počítače pomocí RSS, připravte si Flash verzi, která je dostupná přímo na vašich stránkách. Je to nejjednodušší cesta pro nové návštěvníky a navíc se využití RSS ještě nestalo tak samozřejmé.
Agregátor, přítel videocastera
Dalším krokem je dát o sobě vědět, a to v první řadě pomocí RSS. Celá krása podcastingu jako takového je právě v chytré integraci pomocí RSS – divák, který chce váš videocast sledovat, nemusí pravidelně kontrolovat vaše WWW stránky a čekat na uvedení dalšího dílu, ale stačí mu zadat adresu RSS kanálu, obsahující odkazy na videa a nechat si každou epizodu stáhnout rovnou do počítače zcela automaticky. V tomto směru je dobrou aplikací třeba iTunes , jež automatické stahování podcastů umožňují a jsou zdarma.
RSS XML soubor můžete připravit buď ručně, nebo k tomu použít specializované programy, jež jej za vás vytvoří. Jak pro Maca, tak pro Windows naleznete nabídku několika utilit, které umí požadovaný soubor vygenerovat. Po jeho přesunu na Internet stačí, aby si uživatelé přidali odkaz do své RSS čtečky – kdykoliv RSS soubor obnovíte, obnoví se i ve všech čtečkách uživatelů. Jednodušší cesty by mohlo být využití služby FeedBurner, která umí vzít RSS kanál generovaný blogem s prvky videa, vytáhnout z něj důležité atributy a připravit z něj RSS kanál přímo pro videocast. Navíc vám dokáže zobrazit, kolik diváků váš kanál stahuje. Přiznám se, že FeedBurner chci v dohledné době na Digit implementovat, ale zatím jsou tyto informace pouze teoretického rázu bez vlastní zkušenosti (sesbírané ze zkušeností jiných videocasterů).
Dalším krokem by mělo být přidání vašeho videocastu do agregátorů na Internetu – ideální je určitě přidat vidcast do databáze iTunes Store. Pro to je bohužel potřeba účet, který je dostupný pouze uživatelům v zemích, kde je služba dostupná (což Česká republika není). Přesto se dá kontrola obejít a založit účet zdarma, který vám dovolí podcasty přidávat – popis jsme uvedli na MujMac.cz. U nás zatím příliš agregátorů nenaleznete a tak nezbývá než začít bojovat a tlačit svůj odkaz všude, kde je možné.
Možností, jak váš podcast zviditelnit, máte několik:
- Kontaktujte další podcastery a videocastery a snažte se navzájem odkazovat.
- Dostaňte se na server Lupa a napište článek o video podcastech a nenápadně několikrát uveďte svůj vidcast :-)
- Buďte výjimeční, udělejte něco netradičního, čeho si ostatní všimnou, vydělejte na viral marketingu!
- Sledujte články o videocastingu a neváhejte diskutovat pod článkem.
- Buďte osobní a sami sebou.
Pokud na svoji popularitu hodně pospícháte a chcete se během měsíce stát nejsledovanějším, pak:
- Agresivně dávejte odkaz na svůj cast do různých diskuzí.
- Urážejte koho můžete (pomohlo to Eminemovi, stejně tak i Radkovi, proč by to nemohlo pomoci vám).
- Buďte arogantní.
- Maximálně šokujte, vydělejte na viral marketingu!
Je jen na vás, co pro vás videopodcasting znamená a jakou cestou se vydáte. V každém případě je v ČR videocasting zatím pole neorané (stejně jako podcasting) a každý má šanci prosadit se. Stačí nápad, obsah, trochu odvahy a do začátku i technická zručnost pro přípravu videa a jeho publikování.
No future? Aneb co budoucnost
Čím se stanou vidcasty v budoucnosti? Těžká otázka, přesto jako obyvatelé Česka máme jednu výhodu. Za zahraničím jsme o pár let pozadu, což nám umožňuje sledovat trendy a předvídat, co se u nás za pár let stane, zatímco „na západě“ je to již celkem běžné. Tím pádem můžeme očekávat větší stírání rozdílu mezi konzumenty a tvůrci (což započaly blogy) a zaměření se více na komunity, obsah tvořený komunitami a ne specifické cílové skupiny (opět zmíněný „Long Tail“). Zásadní otázkou zůstává, zda má tato budoucnost šanci na úspěch vzhledem k velikosti trhu, ale dá se předpokládat, že nás tento trend nemine a projeví se, i když pravděpodobně nikoliv v takové míře jako v zahraničí.
Překvapením by nemuselo být, když se stejně jako u videí na YouTube a u blogů i u vidcastů časem vytříbí určitá skupina tvůrců, která dokáže zaujmout širší obec a vytvořit tak „vlastní internetový kanál“, který bude pro určitou cílovou skupinu stejně zajímavý, jako pro jiné zábavná šou na podvečerní Nově. Obsah tvořený uživateli by tak v budoucnu mohl být na podobné úrovni, jako jd ten profesionální. K tomu ale potřebuje ještě jednu zásadní věc – jednoduchou dostupnost. Až se dočkáme set-top boxu, který umí naladit DVB-T signál a přitom bude disponovat WiFi připojením k Internetu s podporou videocastů a uživatel si bude v menu moci zadat adresu agregátoru a vybrat z dostupných videocastů na Internetu (včetně videí na YouTube či Google), můžeme se dočkat i masivnějšího rozšíření videocastů. Alespoň u uživatelů, kteří sami obsah vyhledávají a nečekají na to, co jim televize „naservíruje“.
Výše popsaný koncept již funguje v určité míře ve Windows Home Media Center. Díky RSS mohou být oblíbené vidcasty vždy večer po příchodu z práce připraveny na pevném disku Media PC a uživatel si je může pustit místo televize. Aplikace iTunes nebo ještě lépe Democracy nabízejí totéž pro klasické počítače. Program Democracy ukazuje, jakým směrem by se video po síti mohlo ubírat a konkurovat tak běžným a dnes dostupným řešením. Nedá se očekávat, že se obsah tvořený spotřebiteli získá větší podíl na trhu než ten, za kterým stojí televizní stanice, vydavatelství či rádia. Spíše je doplní a nabídne specifický obsah, který bude ten „profesionální“ doplňovat. Specifický svým netradičním přístupem, zaměřením a obsahem. A nulovým omezením tvůrce, který svůj pořad vytváří přesně podle svých představ.
„Power to the People.“
