Hlavní navigace

Vláda schválila broadbandovou strategii

27. 1. 2005
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Vláda včera projednala návrh samostatné novely o digitalizaci rozhlasového a televizního vysílání a schválila také českou národní broadbandovou strategii. Jak to nakonec dopadlo s návrhy na daňové úlevy a na využití jednoho procenta z výnosů privatizace? Dala vláda něco na broadband? Prosadí si poslanci zákaz "anonymních" SIM karet?

Včerejší jednání vlády mělo na programu dva body, spadající do oblasti tzv. elektronických komunikací. Jedním byl návrh novely zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Pro ty, kteří podrobně nesledují problematiku digitalizace: tato měla být původně řešena v rámci zákona o elektronických komunikacích. Poslanci ji ale ze zákona vyjmuli a vyžádali si její řešení formou samostatné právní úpravy – a to je právě ten návrh, který včera vláda schválila. Připravila jej společně ministerstva informatiky a kultury, a co do svého obsahu by měl tento návrh být identický s původní 14. částí návrhu zákona o el. komunikacích. Takže je to vlastně takový legislativní cut&paste s vložením do samostatného nového souboru (pardon, samostatné novely). Podrobněji např. zde.

Ve vládě tento návrh nejspíše neměl významnější problémy, když už jí jednou prošel (jako součást návrhu zákona o el. komunikacích). To podstatné zřejmě teprve přijde, až o návrhu budou jednat poslanci. Zatím totiž nevykazovali moc velkou shodu názorů na to, jak vlastně celou problematiku digitalizace řešit. Shodli se alespoň na odkladu v podobě vypuštění příslušných pasáží z původního návrhu a samostatném řešení. Takže se vlastně startuje od bodu nula.

Jak dopadla broadbandová strategie?

Druhým bodem z oblasti elektronických komunikací, který měla vláda včera na programu, bylo projednání národní broadbandové strategie (formálně národní politiky pro vysokorychlostní přístup). O té se zde na Lupě psalo již vícekrát, a tak snad není třeba ji podrobněji představovat a nastiňovat její základní myšlenky (jinak viz třeba zde). Pojďme raději rovnou k tomu, jak to ve vládě dopadlo.

Pokud bychom se omezili na asi nejdiskutovanější návrhy „s finančním podtextem“, pak by výsledek mohl připomínat známou hlášku o dvou zprávách, z toho jedné dobré a druhé špatné. Kterou chcete začít?

Udělejme to raději jinak. Popíši obě a sami si vyberte, kterou považujete za dobrou a kterou za špatnou. Případně zda budete považovat obě za dobré, či obě za špatné. Předchozí diskuse zde na Lupě ukázaly, že pohled čtenářů na vhodnost či nevhodnost jednotlivých stimulů se dosti různí.

Procento z výnosů privatizace

Začněme záměrem, který se v návrhu strategie objevoval od samého začátku. Jde o záměr zřídit fond pro rozvoj broadbandu a z něj pak financovat konkrétní projekty. S postupem času se „fond“ přeměnil na „dotační titul“ (míněno v rámci rozpočtu ministerstva informatiky), ze kterého by bylo možné poskytovat dotace na

  • infrastrukturní projekty z oblasti metropolitních a místních sítí (podmínkou bude vždy finanční spoluúčast regionu a realizátora projektu a dále otevřený přístup operátorů k infrastruktuře),
  • projekty z oblasti obsahu a služeb pro vysokorychlostní přístup.

Prioritu by měly mít takové projekty, které budou „stimulovat požadavky na vysokorychlostní přístup rozdílných uživatelů (např. zdravotnictví, školství, samosprávné orgány, komerční subjekty apod.) v konkrétních územích a které budou zajišťovat vyšší ekonomický efekt investic“.

Teď již k tomu nejpodstatnějšímu: tento záměr vládou prošel a zmíněné jedno procento z výnosů nadcházející privatizace Českého Telecomu by tím mělo být fakticky přiklepnuto a vráceno do oboru. Pokud by Fond národního majetku (coby držitel státního podílu v Českém Telecomu) získal něco mezi 50 a 60 miliardami, bylo by to 500 až 600 milionů. Je to hodně, nebo naopak málo? Je to maximum toho, co se dalo od této vlády očekávat, a čím sama ohodnotila postavení informačních a komunikačních technologií (ICT) a elektronických komunikací na svém žebříčku priorit?

O čerpání z fondu (dotačního titulu) se tedy budou moci ucházet projekty výše uvedeného zaměření, které bude posuzovat Fórum pro vysokorychlostní přístup. To bude jakýsi „broadbandový think-tank“, se zastoupením širší zainteresované veřejnosti, který se kromě posuzování projektů bude zabývat i koncepčními věcmi, jako třeba průběžnou aktualizací samotné broadbandové strategie. Své návrhy bude předkládat ministerstvu informatiky, které pak bude skutečně rozhodovat (včetně návrhů na dotace konkrétním projektům z fondu).

V době psaní tohoto článku ještě nemám k dispozici definitivní verzi vládou schválené strategie, takže nevím, jak konkrétně vláda rozhodla o dalším plnění dotačního titulu po „jednorázovém vstupu“ z výnosů privatizace. V dřívějších verzích se objevovaly možnosti jako „ze strukturálních fondů EU“, „z části výnosů ČTÚ“, i „z příspěvků privátních subjektů na konkrétní projekty“. Uvidíme.

V této souvislosti je možná zajímavá zpráva, která se objevila v nedávných dnech ve zpravodajství ČTK. Hovoří o tom, že

Ochoten k převádění dotačních programů na spolufinancování unijních projektů je pouze ministr informatiky Vladimír Mlynář. Podle něj by bylo vhodné uvažovat o samostatném operačním programu Informační společnost.

Daňové úlevy

Do pozdějších verzí návrhu strategie (po prvním kole připomínek, kdy se vyjadřovala nejširší veřejnost) se dostala také možnost daňových úlev. Jednalo se o dva ze tří bodů dřívějšího návrhu HomePC ministra Mlynáře, konkrétně o možnost odečíst si z daní DPH zaplacené za broadband (fakticky by šlo o úplnou kompenzaci DPH za broadband) a o možnost, aby firmy poskytovaly počítače svým zaměstnancům za výhodnějších podmínek. Třetí bod původního návrhu, který by domácnostem umožnil odepsat také pořizovací náklady domácího počítače, se do strategie již nedostal.

Jak tedy tato část návrhu ve vládě dopadla? Příznačné byly již dřívější signály z médií, které naznačovaly, že „s tím nesouhlasí ministerstvo financí, které je proti zavádění dalších daňových úlev“. Tak to také skutečně dopadlo, když

oproti původně předloženému návrhu byly z Národní politiky vypuštěny daňové odpočty.

I tady samozřejmě lze mít různý názor na to, zda forma daňových úlev je či není vhodná. Jen pro doplnění: v Polsku, které dlouho dokázalo vzdorovat Evropské unii a držet úplné osvobození Internetu od DPH, zavedli možnost odpočítat si od daňového základu 760 zlotých ročně za Internet (při současném kurzu to je cca 5600 korun). U nás naopak ztroskotaly dva pokusy zavést podobné daňové úlevy – jak nynější návrh v rámci broadbandové strategie, tak i předchozí návrh operátorů (původně od Asociace provozovatelů veřejných telefonních sítí, pak i od ostatních asociací).

Mimochodem, právě Polsko toto pondělí dosáhlo dalšího odkladu projednávání softwarových patentů v Radě EU (ministry zemědělství a rybolovu).

BRAND24

Perlička na závěr

Až bude k dispozici definitivní, vládou schválené znění broadbandové strategie (národní politiky pro vysokorychlostní přístup), ještě si dovolím se k ní vrátit a upřesnit konkrétní úkoly a cíle, které jsou v ní obsaženy. Dnes na závěr alespoň malý postřeh: zprávy o broadbandové strategii se do hlavních večerních zpráv televizních stanic nedostaly. Třeba takovou Novu zaujalo z oblasti elektronických komunikací něco úplně jiného, pocházejícího z jednání bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny, viz následující obrázek.

1518

Vzpomínáte si ještě na zprávy z počátku prosince loňského roku, jak ve Švýcarsku odpojili tamní operátoři mobily těm majitelům předplacených karet, kteří včas „nevystoupili z anonymity“ a nezaregistrovali své předplacené SIM karty? Netrvalo dlouho a už se v tom prý zhlédli i naši poslanci…

Měla vláda schválit daňové úlevy na broadband?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).