Hlavní navigace

Vládne porno Internetu?

21. 11. 2006
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: 29
Internetová pornografie je tak trochu tabuizované téma, o kterém se ve slušné společnosti nehovoří. V obecném povědomí přesto panuje přesvědčení, že sexuálně explicitní obsah tvoří podstatnou část Internetu a že se v této oblasti točí spousta peněz. Je distribuce porna skutečně hlavním účelem Internetu? Kolik lidí jej vyhledává? A jak efektivní mohou být pokusy porno blokovat?

Internet is for porn

Internet is for porn je název jedno z 30 neoblíbe­nějších online videí (text). Přesvědčení o pravdivosti tohoto moudra je široce rozšířeno. Jelikož je však pornografie obecně považována za něco mimořádně nemorálního, co sice možná většina lidí konzumuje, ale rozhodně také zásadně odsuzuje, tak o ní víme snad ze všech typů podnikání na Internetu nejméně. „Seriózní“ společnosti i média s ní obvykle nechtějí být příliš spojovány a pokud už, tak jedině s jasně vymezeným kritickým odstupem. Míra tabuizace porna na Internetu je dokonce snad ještě vyšší než v offline světě. Zatímco nějaký tématický časopis seženete v každé trafice, svého druhu tržiště videí Google Video či YouTube jsou mu zcela zapovězena. Ve velkých reklamních sítích se také zásadně nesetkáte s reklamou na erotiku. Společnosti nabízející podobný obsah mají dokonce zapovězenou cestu k moderním platebním metodám typu PayPal (o jeho expanzi do Čech si přečtěte PayPal v praxi: žádný velký zázrak) či Google Checkout (více o této službě v článku Google nakoupí za vás). Asociace vydávající platební karty si přitom takové starosti o své dobré jméno nedělají.

Vzhledem k vytlačení porna na okraj Internetu tu tak máme obrovský trh, o kterém se ví jen velmi málo. Ostatně ani ze strany provozovatelů pornowebů zde není vidět žádná touha po přílišné otevřenosti, snad až na výjimky. Tou je například netradičně otevřená diskuse pod článkem Pavel Vtelenský: Erotika je inzerenty na webu neprávem podceněna z loňského listopadu. Jinak se však o skutečném významu porna na Internetu ví jen velmi málo. Neexistuje zde žádný pornoekvivalent NetMonitoru, údaje o návštěvnosti jednotlivých pornowebů zkrátka téměř nemáme. Je proto otázka, jestli ona vyhlášená válka menších portálů se skutečně vede o pozici české dvojky, nebo spíše třeba šestky či šestnáctky. Alespoň něco se dozvíme ze statistik Toplistu, ve kterých se objevuje i jeden z pravděpodobně největších českých pornoserverů – Freefoto.cz. Čísla z Toplistu však lze srovnávat jedině s jinými čísly z Toplistu, z větších projektů je tak Freefoto s průměrně 250 tisíci návštěvníky denně o přibližně 100 tisíc za Spolužáci.cz a o 100 tisíc před Horoskopy.cz od Seznamu.

Jistou informaci o vztahu českého Internetu a porna lze získat i z vyhledávačů. Analýza Našeptávače Seznamu nám příliš nepomůže, jelikož Seznam z něj většinu sexuálně explicitních dotazů odstraňuje. Použitelnější už je Jyxo, v jeho žebříčku mají dotazy spojené s erotikou tři zastoupení v první desítce a 28 v prvních dvou stovkách. Takovéto obecné informace jsou asi maximem, co lze o českém pornotrhu jednoduše zjistit. Podívejme se tedy radši na nedávnou americkou studii o tomto tématu, která pracuje s daleko přesnějšími a úplnějšími daty a přichází s poněkud překvapivým zjištěním.

Child Online Protection Pact

COPA je zákon na ochranu mladistvých proti „škodlivému materiálu“ na Internetu přijatý ve Spojených státech v roce 1998. Do dnešního dne však nezačal být uplatňován pro řadu kontroverzí a soudních pří, které se okolo něj točí. Jeho kritika se obvykle zaměřuje na jeho přílišnou tvrdost, postižení svobody slova a potenciální likvidaci řady projektů, které s pornem nemají mnoho do činění – tedy jednoduše hrozbu přehnané cenzury schované v hávu ochrany mladistvých. Argumenty jeho zastánců se naopak přirozeně točí okolo těžko zpochybnitelné snahy omezit přístup sexuálně explicitního materiálu nezletilým. Několik soudních rozhodnutí se vyjádřilo o COPA jako o neústavním zákonu, nicméně boj o něj stále pokračuje.

Hlavní problém COPA spočívá v dosti širokých formulacích. Zakazuje ponechávat veřejně přístupný jakýkoliv materiál, který je „škodlivý pro mladistvé“, přičemž tento termín je definován jako „materiál, který je dnešní společností považován za oslovující chlípné zájmy“ či obsahující jakékoliv sexuální jednání či nahotu. Tuto formulaci lze použít proti široké škále obsahu, a vyvolala proto nesouhlas i (či možná dokonce zejména) serverů nenabízející pornografii. Příkladem může být Urban Dictionary, tedy klon Wikipedie zaměřený na dnešní americký slang. Za porušení zákona hrozí až půl roku vězení a pokuta 50.000 dolarů denně. Po provozovatelích je vymáhána aplikace nějaké formy ochrany proti přístupu mladistvých, tedy vyžadování jisté metody věkové autorizace – například pomocí kreditní karty.

Google versus USA

Právě pro potřeby probíhajícího soudu si americký státní zástupce vyžádal poskytnutí určitých dat americkými vyhledávači. Okolo toho se rozhořel značný poprask a celému problému byla věnována snad až nepřiměřené pozornost kvůli odmítnutí Googlu tato data poskytnout. Google se kvůli tomu dokonce obrátil na soud, který jeho protest do jisté míry uznal a původní požadavek státního zástupce podstatně redukoval. S odstupem se nakonec zdá, že šlo spíše jen o chytré PR Googlu, který se dostal do role jediného vyhledávače bránícího soukromí svých uživatelů.

V kontextu podstatně rozpornějších kroků amerických internetových společností (Google cenzurující v Číně, Microsoft, Yahoo a Cisco aktivně spolupracující s čínskými úřady, AOL zveřejňující data o svých uživatelích) se totiž požadavek amerických úřadů jeví jako dosti neškodný a odůvodněný. Jejich žádost se totiž týkala čistě poskytnutí náhodného vzorku webových stránek z indexu vyhledávačů a anonymního vzorku hledaných dotazů.

Analýza dat amerických vyhledávačů

A právě na základě těchto dat vznikla studie Philipa Starka [PDF, 353 kB] pro potřeby soudního řízení. I přes odmítnutí Googlu je jejich objem nezanedbatelný. Google poskytl náhodný seznam 50 tisíc stránek, Microsoft dokonce požadovaný milión (stejně jako Yahoo, jehož data však nebyla využita pro špatnou spolehlivost). AOL, Yahoo a Microsoft úřadům také předali kompletní seznam hledaných frází za období jednoho týdne, přesná čísla jsou neveřejná, jelikož dotčené společnosti je považují za značně citlivá a důvěrná.

Cílem studie bylo zjistit, jaký podíl indexu vyhledávačů tvoří erotické stránky, kolik z nich je umístěno v USA, kolik procent hledaných dotazů vrací v první desítce alespoň jeden odkaz na sexuálně explicitní web a konečně jak efektivní jsou filtry na blokování tohoto obsahu. Zajímavé je, že pravděpodobně z praktických důvodů byl analyzován a roztříděn pouze výběr 10.000 stránek poskytnutých Googlem a 39.999 poskytnutých Microsoftem. Jejich obsah byl manuálně roztříděn do 5 kategorií. Do první byly zařazeny stránky bez nahoty a sexuálního materiálu, v dalších se rozlišovalo podle důvodů použití takovéhoto obsahu – druhou skupinu tvořily vzdělávací stránky, třetí lékařské, čtvrtou umělecké a konečně pátou weby obsahující sexuální obsah z důvodu zábavy. Dále byly opět manuálně ověřovány výsledky dotazů náhodně vybraných z dat poskytnutých vyhledávači, stejně jako 685 nejoblíbe­nějších frází podle Wordtrackeru. Konečně všechny stránky zařazené do páté kategorie a náhodná část stránek z první kategorie byly použity k otestování filtrů a zjištěno regionální umístění stránek páté kategorie.

Výsledky

Tímto postupem autor studie získal zajímavé statistiky, jejichž relevance sice závisí na řadě faktorů, včetně spolehnutí se na spolehlivost manuálního roztřídění, nicméně přesto pravděpodobně nabízí nejkvalitnější pohled na internetové porno, který máme k dispozici. Ač jsou tedy veškerá následující čísla pouze odhadem, podobně komplexní analýzu asi jen tak nenajdeme.

Ve zpracovaném vzorku indexu Googlu a Microsoftu bylo shodně u obou vyhledávačů 1,1 % stránek zařazeno do kategorie porna. Z toho 44,2 procent (respektive 56,6 procent) tvořily americké weby. Filtrům uniklo 8,8 – 60,2 procent, podle toho, který byl aplikován (31,6 – 57,1 procent byly americké stránky). Zajímavý údaj je počet „čistých“ webů, které neprošly filtry, jejich podíl se pohyboval od 0,4 – 23,6 procent. Při podrobném pohledu na konkrétní statistiky se navíc ukazuje, že zde existuje jasná přímá úměrnost mezi účinností filtrů na „vadný“ obsah a podílem špatně ohodnocených čistých webů. Kupříkladu filtr, kterému uniklo pouze 8,8 procent pornowebů, „odstřelil“ také 22 procent normálních stránek. Účinnost filtrů, které se u normálních stránek prakticky nemýlily, se naopak pohyboval pouze okolo 50 procent.

Alespoň jedna erotická stránka se vyskytla ve výsledcích 6 procent dotazů na Yahoo, Microsoftu a AOL, z toho tvořil drtivou většinu obsah umístěný ve Spojených státech. Asi umějí Američané lépe optimalizovat. Dotazů přímo zaměřených na sexuálně explicitní obsah bylo 1,7 procent. Filtrům uniklo 6,2 – 43,4 procent pornostránek, chybně blokovaných bylo 0 – 20,7 procent normálních webů, opět však platí, že čím účinnější filtr, tím horší přesnost. Analýza nejhledanějších frází z Wordtrackeru přinesla také zajímavá zjištění. 37,3 % z nich obsahovalo alespoň jeden odkaz na erotické weby, ty celkově tvořily plných 13,9 procent, převážná většina z nich byla opět umístěna v USA.

Jaké závěry tedy lze z této studie učinit? Porno na Internetu je a stále vzkvétá. Podle všeho se ale jeho význam už blíží celkovému významu pornografie ve světě tak, jak se Internet čím dál tím více dostává do všech oblastí lidské činnosti. Náskok pornoprůmyslu při adopci nových technologií je zajímavý, ale dnes je již doháněn i ostatními. Například jeden čas porno jistě tvořilo podstatnou část videa, které přes Internet proteklo, s příchodem YouTube, Google Videa a dalších se to určitě mění.

BRAND24

Zajímavý je propastný rozdíl podílu pornostránek na celkovém indexu a podílu ve výsledcích hledaných dotazů či dokonce ve výsledcích nejhledanějších dotazů. Těžko tento jev jednoznačně interpretovat. Zdá se však, že erotický obsah je daleko více koncentrován než obsah neerotický. To lze jednoduše vysvětlit tím, že na Internetu existují mraky amatérských stránek, které možná tvoří podstatnou část indexů vyhledávačů, jen minimum z nich však bude zaměřeno na porno. Ostatně znáte v Česku někoho, kdo by o erotice z nekomerčních důvodů třeba blogoval (kromě Griga?) Větší podíl pornostránek ve frekventovanějších dotazech lze přičíst možné menší fantazii lidí při hledání erotického obsahu. Zatímco tématicky jiné informace hledají lidé 1000 a jedním způsobem, na porno stačí pár v zásadě stejných hesel.

Každý článek o pornografii by měl obsahovat nějaké to morální poselství. Tak tedy vězte, že: Pokaždé, když onanujete, Bůh zabije koťátko.

Jak často na Internetu sledujete porno?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je bývalým redaktorem Lupa.cz, nyní pracuje jako konzultant v BCG. Vystudoval ekonomii a právo. Občas bloguje: jilm.cz a často tweetuje: @jilm.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).