Ale houby. Ono to jde úplne jinak. Mějme občana (O), úřad zodpovědný na vyřízení (U1) a úřad, který má informace (U2).
1) Občan jde na web U1 a vybere podání příslušné žádosti.
2) Na první stránce si O přečte (a může vytisknout) informace ohledně věci, kterou řeší.
3) Na druhé stránce se O se identifikuje pomocí eOP a zadá to, co stát potřebuje vědět. Potvrzením se založí žádost a vygeneruje se č.j.
4) Na třetí stránce O uvidí tabulku nadepsanou "Souhlasím se zpracováním níže uvedených dokumentů a údajů pro účely žádosti", kde v prvním sloupci je zaškrtávátko a název dokumentu, ve druhým úřad (kde není jasno, tak tlačítko pro nastavení s dialogem úřad - dokument - ČJ). kde to je k dispozici. By default zaškrtnutý všechno, u čeho se ví, kde to je. Kliknutím se vygenerují krátký zprávy se žádostí (např. JSON s identifikací U1, čj, žadatele a dokumentu) pro U2 a podepíšou se certifikátem na eOP, aby byla jasná jejich autenticita. Taková žádost se pošle na U2.
5) U2 ověří podpis žádosti a vygeneruje data (JSON nebo soubor), který podepíše a pošle do IS U1.
6) Pokud u něčeho selhal bod 5, dostane možnost to doplnit ručně.
7) O se dostane na stránku s nahrávání příloh. Jsou tam nově požadovaný přílohy + dokumenty, který to nedostalo v bodě 5
8) O na poslední stránce uvede osoby, který s tím ještě mají co do činění. Těm pak přijde notifikace, aby se přihlásili a vyřídili, co potřebují (bod 3 až 7) s tím, že se znovu negeneruje čj.
9) Úředník dostane info, že byl zadán požadavek a začne ho řešit (viz tiketovací systémy typu Bugzilla nebo třeba Jira)
10) O může sledovat stav žádosti a komunikovat formou chatu s ostatníma a se zodpovědným úředníkem.
Je potřeba něco víc? Třeba si brát dovolenou, líbat pantofle, platit za výpisy, jezdit 300km do rodnýho města?