Hlavní navigace

YouTube aneb video pro každého

24. 5. 2007
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

 Autor: 29
Službu YouTube asi není potřeba příliš představovat. Tento nejpopulárnější systém sdílení videa navštíví denně miliony lidí. Jedná se o dokonalou ukázku systému, ve kterém jsou uživatelé zároveň i tvůrci samotného obsahu. Co zajímavého tam člověk může najít? A co lidi motivuje k tomu, aby tam svá videa uploadovali?

YouTube je pozoruhodný projekt, v jehož archivech dřímá obrovské množství krátkých snímků. S trochou snahy je možné najít prakticky všechno možné od zábavných filmečků přes příšerná domácí videa a videoblogy až po copyrightem chráněný materiál (který se správci ovšem snaží průběžně eliminovat). Na své si tedy přijde opravdu každý, protože nabídka je skutečně široká.

Vtip je v tom, že veškerý audiovizuální materiál tam uploadovali sami uživatelé. YouTube se tak stává vlajkovou lodí ve flotile „Webu 2.0“, protože se jedná o skvělý příklad kreativní komunity, která stahuje i uploaduje, a sdílí tak svojí tvorbu. Nechybí ani diskuse, třídění dle populárních tagů, statistiky shlédnutí a linky na související videa. YouTube tak v podstatě funguje jako žijící organismus a neustále se vyvíjí.

Co se technologie týče, přehrávání klipů je založeno na flashové technologii a využívá kodek Sorenson Spark H.263. Penetrace Flash Playeru se pohybuje kolem 95 procent, což dává YouTube velikou výhodu. Řada uživatelů si totiž nerada stahuje specializované přehrávače (Windows Media, QuickTime, Real, DivX, …), ale Flash má skoro každý. A s jediným pluginem si mohou uživatelé zobrazovat zábavné vektorové animace nebo celé webové stránky. A samozřejmě i videa na YouTube. (A také všudypřítomné reklamní bannery, ale za to už Flash nemůže…)

Ale zpátky k YouTube. Zakladateli byli Chad Hurley, Steve Chen a Jawed Karim. Doména spatřila světlo světa 15. února 2005 a během následujících měsíců byl vybudován samotný portál. Příjemný start zajistily štědré investice koncem roku 2005, které se mnohonásobně vrátily. V průběhu roku 2006 se YouTube stal jedním z nejrychleji se rozvíjejících webů na Internetu.

YouTube je tak příkladem dokonalého úspěchu. Vše začalo nápadem tří mladíků v obligátní garáži, a nyní se jedná o nesmírně populární portál. Denně jej navštíví přes 30 milionů lidí a návštěvníci shlédnou každý den před sto milionů videosekvencí. Ostatní podobné služby jsou tak daleko pozadu. Dokonce i Google Video mohlo dlouhou dobu jen tiše závidět. Internetový kolos Google se s tím vypořádal po svém: YouTube jednoduše koupil (a to bratru za 1.65 miliardy dolarů v akciích). Naštěstí nepřesunuli celý archiv pod ne tak povedené Google Video, ale nechali YouTube fungovat dál. Dokonce ho začali upřednostňovat, a tak Google Video je v současnosti v podstatě primárně jen vyhledavačem videí a většina odkazů míří právě na YouTube.

Neúspěch Google Video byl způsoben mnoha faktory, kupříkladu nepovedeným rozhraním, počáteční absencí komentářů, a oproti ostatním Google službám také prakticky nulovou propagací. Podobné „bolístky“ mají i ostatní portály, které si nedokázaly vybudovat komunitu, nebo se do videománie zapojily až pozdě. Mezi konkurenci YouTube lze řadit například videosekci v rámci gigantické internetové komunity MySpace, videa na portálu Yahoo, AOL či MSN a služby jako iFilm, Grouper, vSocial, VideoEgg a řadu dalších. Pozice YouTube je ovšem velice pevná a mezi podobně zaměřenými službami dosahuje tržního podílu přinejmenším 45 procent.

Český Internet (jako i v ostatních trendech) za světem nějakou chvíli zaostával, nicméně sdílení videa k nám již dorazilo. Před časem jsme se věnovali novému projektu Stream.cz (v této souvislosti doporučuji shlédnout videorozhovor s Patrickem Zandlem) a na přelomu roku také odstartoval projekt „Čekni to“ a zároveň i jeho slovenská verze. Dalšími příklady našich variací na YouTube jsou kupříkladu portály N-Joy, Myubo či Tatu.

Úspěch YouTube (a podobných služeb) pramení z několika různých důvodů. Jedním z nich je třeba kreativita, tedy obecně touha uživatelů něco vytvářet. Dalším významným prvkem je obliba lidí ve sdílení dat a informací. A důležitým aspektem, který se pojí právě zejména s oblibou videa, je také něco, co by se dalo vyjádřit slovem ‚okamžitost‘. Těch faktorů je ještě více a pokusím se je v následujícím textu trochu probrat.

Snaha něco vytvářet je člověku vlastní již prakticky odjakživa. Začalo to prvními kresbami na stěnách jeskyně v dávných dobách pravěku a končí to třeba blogy. Na jednu stranu si lidé své soukromí chrání, ale na stranu druhou o sobě rádi píší. S rozvojem Internetu tak vznikaly všelijaké osobní stránky (zejména tisíce webů s názvy jako „moje první stránka“, kde byly obrovské smajlíky, animované gify a midi hudba na pozadí, jistě způsobily nejednomu webmasterovi noční můry), zakládaly se profily na diskusích a chatech, a tak dále. Vývoj šel ještě dál, až se objevily zmiňované blogy. Uživatelé tak mohli začít psát „ve velkém“ a ještě se těšit ze zpětné vazby svých čtenářů.

Kombinace webové kamery a rychlého Internetu neznamenala jen rozmach telefonování přes Internet, ale také vznik dalších kreativních pokusů. Objevují se kupříkladu videoblogy (nebo též vlogy), videopodcasty, anebo zkrátka jen tak natočené snímky různých žánrů a různé kvality. Pravdou je, že většina takových domácích videí je víceméně příšerná (a nese se ve stylu Ahojky, já jsem Suzanne [smích] a chci vám vyprávět o Thomasovi od vedle [zahihňání]), ale dají se najít i povedenější ukázky. Občas nějaký snímek dokonce přeroste i v menší fenomén.

Sdílení dat a informací má také dlouhou tradici – od posunků ve smyslu „tam být mamut“ až po dnešní globální síť Internetu. Sdílejí se znalosti (Wikipedia), shromažďují se texty (Digg), vystavují se fotografie (Flickr), sdílí se hudba, filmy i programy. S posledními příklady se sice čas od času pojí některé otázky pirátství a copyrightu, ale to už je jiná věc. Důležité je ale to, že touha po „sdílení“ jako takovém se objevuje neustále. Vzato kolem a kolem, torrenty jsou v podstatě jen moderní verzí „společné hromady věcí“ známé třeba z dob Jana Žižky z Trocnova…

Protože lidé rádi sdílí, půjčují si a chlubí se, je logické, že si budou chtít vyměňovat i videa. Ať už to video najdou někde na Internetu a chtějí se o něj podělit, nebo sami něco natočí a zajímá je feedback od ostatních. YouTube v tomto ohledu nabídlo možnost, jak tyto kreativní choutky uspokojit a vystavit svou tvorbu světu. Diskuse a hodnocení zároveň umožnily zisk zpětné vazby, takže více si uživatelé snad ani nemohli přát. YouTube navíc nabízí tvorbu playlistů, linky na související videa, třídění dle tagů či kategorií, vyhledávání podle různých kritérií a tak dále.

Jako další důvod jsem zmiňoval zvláštní slovo okamžitost (nebo též možná aktuálnost). Tím mám na mysli fakt, že člověk může něco natočit na webkameru, digitální fotoaparát nebo mobil a prakticky hned někam uploadovat a ukázat ostatním. Každý se tak svým způsobem může stát amatérským filmařem nebo reportérem a zaznamenávat dění kolem sebe. Žijeme ve zvláštní době, kdy je technika na takové úrovni, že k natáčení nemusíme tahat filmovou kameru, stačí malý foťák nebo mobil, který je vždy po ruce.

To umožňuje úžasné věci – lze zachytit i takové okamžiky, které bychom před pár lety zaznamenat nemohli. S kamerou chodí člověk málokdy, ale záznamu schopný mobil má už relativně dost lidí. Je to takové malé kouzlo a hlavně veliký potenciál – protože tím prchavým okamžikem může být třeba jen spolužák, co dělá ve třídě opičky, ale také kupříkladu záznam popravy Saddama Husseina. A nebo hromadná rvačka žáků základních škol v Ústí nad Labem, která před časem proletěla médii (v této kauze bylo mimochodem také krásně vidět, jak touha pochlubit se záznamem před ostatními překonala i hrozbu, že to uvidí třeba rodiče / učitelé / policie a podobně).

Lidé zkrátka rádi něco vytvářejí, rádi ty výsledky sdílejí, a navíc dnes existují snadno dostupné prostředky, jak něco téměř kdykoliv a kdekoliv vyfotografovat, nahrát nebo natočit. A to vše neustále zvyšuje popularitu podobných portálů a zvláště pak YouTube. Možností využití je samozřejmě ještě víc: Na YouTube lze kupříkladu uploadovat krátká videa z dovolené a přátelům a známým pak jednoduše poslat odkaz, což je výhodnější než ten soubor přikládat jako přílohu k e-mailům. YouTube také podporuje snadnou integraci klipu do webové stránky, takže není problém psát dejme tomu o kampani společnosti Dove a rovnou do textu vložit odkaz na povedený snímek zachycující „tvorbu“ modelky.

Je obtížné zlepšovat něco, co již skvěle funguje; nicméně na druhou stranu je pravda, že prakticky vždy existuje prostor pro nějaká vylepšení. Předpokládám, že další rozvoj YouTube půjde zejména směrem k vyšší kvalitě. Řada uživatelů si totiž stěžuje, že rozlišení videa je příliš nízké (nyní to je 320×240, což opravdu není nic moc). Se vzrůstající rychlostí připojení (a doufejme i se snižováním asymetrie, o které hovořil i Vint Cerf) už bude možné posunout kvalitu zase o kousek dál. Pěkným příkladem je portál Stage 6, který založila společnost DivX a který nabízí nesrovnatelně vyšší kvalitu (bitrate dosahuje zhruba 1500 Kbps oproti cca 300 u YouTube) a také žádné omezení co do délky či datové velikosti klipu. Pokrok se jen tak nezastaví, takže je pravděpodobné, že se nějakého zlepšení dočkáme časem i na YouTube.

Stejně jako se rozšířil fenomén blogování, pravděpodobně nás čeká i podobný boom v oblasti sdílení videa. A nemám teď na mysli pasivní sledování (nynějších 30 milionů návštěvníků denně rozhodně není málo), ale spíše aktivní přispívání. Protože i když se všude kolem nás čaruje s „Webem 2.0“ a tím, že všichni uživatelé jsou zároveň i tvůrci obsahu, není to tak úplně pravda. Statistiky společnosti Hitwise uvádí, že pouhá 0,16 procenta návštěvníků také něco uploaduje. Z ohromné mnohamilionové množiny to sice stále dělá docela dost lidí, ale na druhou stranu to není číslo závratně vysoké. U služby Stream.cz je podle Patricka Zandla poměr uploadu zhruba 1 %. Ale to jen tak na okraj…

BRAND24

Služba YouTube tedy téměř zázračně uspěla a v současnosti dominuje v oblasti sdílení videa na Internetu s přibližně padesátiprocentním podílem. A i když je řada snímků spíše trapných než veselých, v obrovských archivech se najdou i pozoruhodné kousky. Kupříkladu Doll Face (netradiční surrealistická animace o vlivu médií a ideálu krásy), Tony vs. Paul (zajímavý filmeček natáčený stop-motion technikou) nebo snímek What We Are (který se zabývá tím, že jsme zkrátka jen opice). Mimochodem nejsledovanějším videem je „Evolution of Dance“, které má již více než 48 milionů shlédnutí (plus dalších pár „mega“ v duplicitních kopiích).

Bude zajímavé sledovat, jaký bude další vývoj. Zaznamená YouTube více návštěvníků? Zvýší se podíl uploadů? Nebo naopak nastane postupná ztráta zájmu? Kdo ví… Zatím to ale vypadá, že je YouTube stále na vzestupu, a s podporou vyhledavače Google jistě nebude mít o nové návštěvníky nouzi. Ovšem neměli by „usnout na vavřínech“ a zaměřit se kupříkladu na již zmiňované zvýšení kvality. Raketový vzestup YouTube byl ostatně založen mimo jiné i na technologické inovaci a v tomto přístupu by měli také i pokračovat. Ne že by Internet zrovna potřeboval videoblogy v HD kvalitě, ale o něco vyšší rozlišení a bitrate by rozhodně neuškodilo.

Jak často navštěvujete YouTube?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor vystudoval obor Informační studia a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v současnosti pokračuje oborem Studia nových médií tamtéž.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).