Dan Dočekal měl svůj Svět namodro a dokonce do našeho počínání vstoupily i peníze, začala proužková reklama, takže jsme se profesionalizovali! Já jsem v tom prostředí dočasně omládl o několik desetiletí – kolem mě byli samí mladíčci, zakladatele Lupy Marka Antoše nevyjímaje! Ivo Lukačovič vypadal jako gymnazista vyděšený z blížící se maturity a dospěle se tvářil jen Patrick Zandl, jako repetent, který propadl dvakrát za sebou.
Lupa přišla v pravou chvíli. Internetová média mají jednu vlastnost, kterou nemohou mít média tradiční: vytvářejí komunity. Jsou interaktivní, čtenáři mohou komunikovat s médiem samotným, ale také mezi sebou. Byla to doba nadšení a zakládání. Byla tu potřeba komunikovat i jaksi napříč, nejen v rámci jednoho média. A Lupa pro to poskytla platformu.
Už tenkrát byla technicky na špičce, stála na redakčním systému, což jsem mohl jen tiše závidět. Design tehdy vytvořil Adam Hauner z Flaminga, a že to udělal dobře, je vidět dodnes. Musím přiznat, že jsem trochu sentimentální, když si Lupu otevřu a vidím, že to, co Adam tenkrát vytvořil, dobře funguje dodnes.
Ti co vzpomínají, obvykle idealizují. O průkopnických dobách je snadné mít idealizované představy. Pokusím se ohlédnout bez sentimentu. Je fakt, že tehdejší Internet stál na nadšení, dobré vůli a tvořivé síle. Dnešní Internet, to už je plnohodnotné médium, plně profesionalizované – a bylo by nespravedlivé ho očerňovat poukazem na to, že se kolem něho točí velké peníze. Prostě, bez investic to nejde, stejně jako se na koleně, jen z nadšení, nedají vydávat noviny nebo vysílat televize. Je mi trochu líto, že se z těch kluků zakladatelů stali kravaťáci manažeři a zmizeli někde v příšeří ředitelských pracoven. Ale i to je přirozený vývoj, kterému nelze zabránit. Ani není proč mu bránit. Dítě dospěje, i Internet dospěl.
Na Lupě je to vidět.