Kdyby bylo zapomínání přirozenou součástí fungující kultury, tak by se informace předávaly pouze ústně a teď se neřešilo právo na zapomnění, protože by nikoho nenapadlo, že by to mohlo být jinak a k současné situaci by nedošlo. Naopak velká část kultur se snažila informace zaznamenávat, aby k jejich zapomínání nedocházelo nebo aby bylo možné je snáze šířit.