Hlavní navigace

Zákaz cílené reklamy neprošel. Jak chtějí europoslanci změnit Akt o digitálních službách?

24. 1. 2022
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Evropský parlament odhlasoval svou verzi návrhu zásadního nařízení, které změní fungování online služeb. Europoslanecká verze obsahuje zajímavé novinky.

Evropský parlament na svém plenárním zasedání ve Štrasburku schválil parlamentní podobu návrhu Aktu o digitálních službách (Digital Services Act, DSA). Spoiler hned na začátek – po některých vášnivých debatách posledních měsíců nakonec cílenou reklamu europoslanci nezakázali.

Připomeňme, že DSA má za cíl nahradit téměř 22 let starou směrnici o elektronickém obchodu, přezdívanou také jako eCommerce směrnice (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES, o elektronickém obchodu). Ta byla přijata již v létě roku 2000. V reakci na vývoj obchodních modelů a online služeb v posledních letech Evropská komise přišla v prosinci 2020 s návrhem DSA, který má za cíl na vše nové adekvátně reagovat. 

Evropský parlament se vlastně po roce a jednom měsíci od představení návrhu Komisí dostal ke slovu, aby se usnesl na své představě návrhu DSA, se kterým bude nyní společně s Komisí a zástupci členských států EU jednat v tzv. trialozích o finálním znění nového nařízení.

 

PARTNER SERIÁLU

Akt o digitálních službách aktualizuje pravidla na Internetu. Co se v návrhu povedlo?

Omezení šmírovací reklamy. Uživatelé se zbaví nekonečného odklikávání nesouhlasů s cookies. Stačit jim bude už jen jediné kliknutí v nastavení prohlížeče, kterým zakážou všem stránkám, aby je šmírovaly. Skvělá zpráva jak pro soukromí, tak pro uživatelské pohodlí.

Co je naopak průšvih?

Povinná identifikace při nahrávání obsahu na stránky pro dospělé. Nově budou muset všichni, kteří chtějí nahrát jakýkoli obsah na takové stránky, uvádět e-mail a telefonní číslo. Hrozí ztráta anonymity a zásah do soukromí.

Marcel Kolaja (Piráti / europoslanec)

Evropský parlament tedy minulý týden neschválil žádné konečné znění, se kterým bychom mohli již teď závazně počítat. Schválil svou pozici, se kterou bude do finálních jednání skrze své zástupce vstupovat. Tento důležitý milník proto dále více prozkoumejme, neboť napovídá, jakým směrem se nakonec europarlament po dlouhých vnitřních debatách rozhodl vydat. Kromě toho je DSA návrhem nařízení – tedy druhem evropského předpisu, který bude mít po přijetí Evropským parlamentem a Radou přímou právní účinnost ve všech členských zemích EU.

Abychom si udělali představu, o co tady běží. Dnes platná směrnice o elektronickém obchodu z roku 2000 obsahuje pro provozovatele online služeb řadu zcela samozřejmých principů, na kterých dnes všechny internetové služby stojí. Patří mezi ně například tzv. princip „country of origin“, podle kterého se provozovatelé internetových služeb řídí platnými vnitrostátními předpisy členského státu, kde jsou usazeni. 

Důležité je pak zmínit ustanovení, které dnes zakazuje členským státům ukládat provozovatelům služeb obecnou povinnost dohlížet na všechny jimi přenášené nebo ukládané informace, a také důležité výjimky z odpovědnosti za přenášený obsah online platforem s podmínkou, že taková platforma nebyla na protiprávní obsah upozorněna, a pokud upozorněna byla, tak jednala s cílem tento obsah odstranit.

Návrh DSA se během svého vývoje pochopitelně nemohl vyhnout otázkám ohledně budoucnosti těchto letitých principů a zároveň přináší některé novinky, kterých není úplně málo. Z tohoto důvodu se proto nyní pověnujme jen některým částem, právě v kontextu zasedání Evropského parlamentu, který minulý týden přijal svou vlastní pozici.

Kam patří vyhledávače

DSA stanovuje právní rámec pro fungování zprostředkovatelských služeb, které jsou poskytovány spotřebitelům usazeným v EU, bez ohledu na to, kde je usazen sám provozovatel služby. Za zprostředkovatelské služby se považují služby tzv. prostého přenosu informací v datové síti, služby „cachingu“, kde dochází k automatickému a dočasnému ukládání dat pro zajištění efektivnějšího přenosu, a dále služby „hostingové“, kde dochází k ukládání nějakých dat uživatelem služby na jeho žádost. 

Zjednodušeně řečeno – záběr DSA je od služeb informační společnosti přenášejících data uživatele až po internetové vyhledávače, všemožné webové služby, sociální sítě a komunikační platformy.

Zajímavou skupinou jsou samotné internetové vyhledávače, na které původní návrh Komise vůbec nemyslel. V posledních měsících se ale rozvířila debata, zda pro potřeby DSA nahlížet na internetové vyhledávače jako na webovou službu hostující obsah, včetně všech souvisejících odpovědností, nebo jiným způsobem. Evropský parlament nakonec přijal postoj, že webové služby mohou obsahovat různé elementy, na které je nutné nahlížet odlišně, např. vyhledávač je proto považován za typ služby, tzv. „caching“, ale některé části výsledků vyhledávání – např. internetová reklama – by mohly být posuzovány v režimu „hosting“.

Žádné automatické moderování obsahu

DSA dále obecně zakládá obdobný systém zproštění odpovědnosti poskytovatele za obsah (čl. 3 – čl. 5), jako známe dnes ze směrnice o elektronickém obchodu. DSA nově přichází s tzv. principem dobrého samaritána, když stanovuje, že poskytovatel služby nemůže být zbaven možnosti dovolávat se výjimek z odpovědnosti za obsah jen z toho titulu, že se sám dobrovolně rozhodne provádět činnosti, které mají za cíl odhalovat na nezákonný obsah (čl. 6).

DSA také navazuje na stávající princip, kdy se neukládá žádná obecná povinnost sledovat přenášené nebo ukládané informace u poskytovatelů služeb (čl. 7). Evropský parlament tuto část DSA rozšiřuje i o další principy, např. že poskytovatel nemá za povinnost využívat žádné automatizované nástroje pro moderování obsahu, že členské státy nesmí omezovat poskytování služeb tzv. end-to-end šifrování. Přidává také povinnost vyvinout přiměřené úsilí na straně provozovatelů služeb, aby bylo umožněno při platbách za služby učinit tak bez sběru osobních údajů uživatele.

Určitou kontroverzní částí byly od počátku tzv. příkazy k přijetí opatření proti nezákonnému obsahu (čl. 8), kde jsou stanovena oprávnění justičních a správních orgánů vydávat příkazy na odstranění konkrétního nezákonného obsahu na službách, a dále příkazy k poskytnutí informací o uživatelích služby (čl. 9). Tuto část DSA Evropský parlament nijak neomezil, ale poměrně košatě rozšířil o řadu upřesnění v procesním postupu jak ze strany vydávajících orgánů, tak ze strany provozovatelů služeb.

Zákaz tzv. dark patterns

Všichni provozovatelé zprostředkovatelských služeb mají podle DSA povinnost mít v EU jednotné kontaktní místo pro komunikaci s různými orgány členských států (čl. 10). Tato povinnost pochopitelně dopadá především na provozovatele služeb usazených mimo EU, ale poskytující služby uživatelům v Unii. Evropský parlament tuto povinnost rozšiřuje v tom smyslu, že takové kontaktní místo musí být zřízeno i pro možnost efektivní komunikace ze strany uživatelů. 

Mimo EU usazení provozovatelé zprostředkovatelských služeb bez pobočky v EU mají dále za povinnost určit v Unii svého právního zástupce (čl. 11). Tady Evropský parlament navíc prohlasoval specifické využití národních digitálních koordinátorů pro střední a menší podniky usazené mimo EU, kterým se nepodaří při vynaložení přiměřeného úsilí zastoupení v EU vyjednat.

DSA rovněž požaduje po poskytovatelích služeb uvádění všech možných informací v podmínkách jejich služeb tak, aby se uživatel mohl zorientovat ve všech postupech, opatřeních a nástrojích, které jsou provozovatelem užívány k moderování obsahu (čl. 12). 

Zavádí se také jednoroční povinnost zveřejňování zpráv o veškerém moderování obsahu na zprostředkovatelských službách (čl. 13). V této části si pak Evropský parlament odhlasoval zákaz tzv. dark patterns, tedy např. zákaz jakéhokoliv zvýrazňování některých možností při sběru souhlasu od uživatelů, opakované „vymáhání“ souhlasu od uživatelů, kde byl takový souhlas uživatelem již neudělen, zesložiťování postupu pro ukončení služby uživateli apod. (čl. 13a). Vedle toho schválil parlament také „zajímavé“ ustanovení, že podmínky služeb musí respektovat svobodu projevu a svobodu a pluralitu médií, případě další základní práva a svobody v EU.

Know your business customer

V rychlosti tu nyní zmiňme také povinnost zavést v případě služeb splňujících definici hostingu elektronické a uživatelsky přívětivé mechanismy, kde je možné nahlašovat nezákonný obsah (čl 14), a s tím i povinnosti provozovatele je vyřizovat. Na každé takové službě se tedy držitelé autorských práv konečně dočkají intuitivnější možnosti nahlašování nezákonného obsahu. 

Novinkou bude i složitější postup na straně online platforem, které se rozhodnou odstranit nějaký uživatelský obsah nebo znemožnit přístup k němu (čl. 15), s čímž se pojí i povinnosti větších platforem zavádět systémy pro vyřizování stížností uživatelů proti odstranění jejich obsahu nebo třeba zrušení jejich účtu na službě (čl. 16). Tato novinka, podobně jako řada jiných nových povinností z DSA, sama o sobě vystačí na samostatný článek, a proto si ji dovolím nyní dále nerozebírat.

TIP: Ondřej Ferdus (Svaz průmyslu a dopravy): DSA může přinést upload filtry a zpřísnit odpovědnost za obsah

Dovolím si rovněž přeskočit novinky v podobě mimosoudního řešení sporů a tzv. důvěryhodné oznamovatele (čl. 19), což by měly být v členských státech vybírané subjekty, které budou mít ve své oblasti expertízy zajištěno přednostní vyřizování svých podnětů o nezákonném obsahu u online platforem. 

Zastavme se více až u tzv. ustanovení KYBC (know your business customer) (čl. 22), které říká, že zprostředkovatelská platforma nesmí poskytnout své služby k propagaci a prodeji výrobků a služeb někomu, o kom nemá podrobnější informace. Za ty se považují jméno obchodníka nebo jeho název, adresa, kopie vybraných dokladů, údaje o bankovních účtech nebo třeba potvrzení obchodníka o tom, že všechny jeho výrobky jsou v souladu s předpisy EU a nejsou v žádné z databázích nebezpečných výrobků (RAPEX apod.). 

Všechny tyto údaje budou muset platformy nejen o obchodníkovi sesbírat, ale také přiměřeným způsobem ověřovat. Evropský parlament pak tyto povinnosti rozšířil například o povinnost platforem stahovat z jejich služeb výrobky, u kterých se dozví, že byly shledány závadnými odpovědnými orgány v EU, a informovat o tom své uživatele.

Co bude s cílenou reklamou

Velmi diskutovanou části DSA byla řadu posledních měsíců otázka internetové reklamy. DSA zavádí povinnost online platforem, aby u zobrazované reklamy umožňovaly uživatelům snadno a v reálném čase určit, že se vůbec jedná o reklamu, kdo je zadavatelem a kdo objednatelem/plátcem reklamy a nakonec proč byla tato reklama vybrána a zobrazena právě vám a jak to můžete ovlivnit (čl. 24). 

Evropský parlament oproti textu Komise navíc odhlasoval rozšíření o povinnost umožnit uživatelům kvalifikované rozhodnutí ohledně zpracování jejich osobních údajů pro potřeby zobrazování reklamy, včetně informací, jak budou jejich osobní data monetizována. 

Parlament rovněž požaduje, aby platformy zajistily, že odmítnutí souhlasu bude stejně složité jako jeho udělení. I v případě neudělení takového souhlasu pak mají tito uživatelé dostat jiné možnosti, jak se k obsahu platformy dostat (čl. 24(1)(a)). Parlament chce dále zakázat cílení a obdobné techniky, které se týkají osobních dat mladistvých, aniž by se bohužel jakkoliv zabýval otázkou, jak má takovou skutečnost platforma odhalit (čl. 24(1)(b)). 

Pozměňovací návrhy plošně zakazující sběr dat pro účely cílení reklamy a plošné zákazy cílené reklamy, které by umožňovaly jen reklamu kontextuální, byly evropskými poslanci zamítnuty. Za zmínku rovněž stojí to, že v průběhu hlasování se z českých europoslanců pro návrh zakazující cílení reklamy vyslovil pouze poslanec Luděk Niedermayer.

K části DSA věnované internetové reklamě doplnil Evropský parlament ještě dva nové odstavce. První se týká doporučovacích algoritmů (čl. 24a), které jsou dnes velmi často používány k výběru personalizovaného obsahu pro uživatele. Požadavkem parlamentu je, aby v podmínkách služby byly platformou vždy popsány postupy a detaily, za jakých na platformě doporučovací algoritmy fungují. 

Omezením pochopitelně bude, že takový popis nebude odkrývat žádná obchodní tajemství nebo jinak obchodně citlivé detaily algoritmů. Druhý nově doplněný odstavec se týká online platforem s pornografickým obsahem nahrávaným samotnými uživateli (čl. 24b) a spočívá v podstatě v požadavku na detailnější ověřování toho, kdo obsah na platformu nahrává.

DSA věnuje celý oddíl pod číslem čtyři tzv. velmi velkým platformám, což jsou platformy s průměrným měsíčním počtem aktivních uživatelů v EU přes 45 milionů (čl. 25 až čl. 33). Tato část je plná rozličných povinností reportingů, širších omezení ohledně používání doporučovacích systémů a požadavků na další opatření pro zmírňování rizik plynoucí z fungování používání jejich služeb uživateli v Unii.

Na vše v tomto článku nezbývá prostor. DSA je, podobně jako DMA, rozsáhlým a ambiciózním návrhem regulace, která z podstaty svého cíle náhrady směrnice o elektronickém obchodu zasáhne fungování všech online služeb v EU.

Cloud 22 temata

V první polovině tohoto roku předsedají Evropské unii Francouzi. Zatímco sesterský návrh regulace DMA zřejmě bude dotažen do svého finále ještě za francouzského předsednictví, u DSA o tom lze zatím jen pochybovat. 

Konkrétní představu si budeme moci udělat až v průběhu následujících týdnů, kdy se v Bruselu nad textem DSA rozbíhají první technická jednání mezi zástupci Evropského parlamentu, členských států a Komise. V tuto chvíli proto nezbývá než se nechat překvapit, zda tuto regulaci nebudeme do finále dotahovat v druhém pololetí roku 2022 právě za předsednictví České republiky.

Autor článku

Autor je lobbista, konzultant a vlastník česko-bruselské poradenské firmy Chronos Consulting a někdejší člen managementu Seznam.cz.