Hlavní navigace

Zdroj: Internet

25. 4. 2008
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Internet používáme všichni, a přesto jsme často raději, když je informace či zpráva podepřena knihou či důvěryhodnou osobou. Ale proč vlastně?
Michal Černý - karikatura

Ilustrace: Nenad Vitas

Není to tak dávno, kdy jsme v novinách byli zvyklí čítat, že ta která věta či informace je převzatá „z Internetu“. Vlastně je to podobné, jako kdybychom za pramen uvedli prostě „knížka“. Doba zdá se pokročila, slovo Internet nahrazuje Wikipedia či YouTube. Novináři v průběhu let začali zjišťovat, že Internet je médium a citace by měly být cílenější. Do oka jim padlo několik známých serverů, jejichž obsah tvoří tisíce lidí, a ty užívají jako své „zdroje“. Například MF Dnes má ráda právě Wikipedii. Když se objeví nějaké cizí slovo či termín, na slovník cizích slov se zapomene, napíše se výklad dle příslušné stránky webu.

Problém je v tom, že Wikipedia není v zásadě nic jiného než jakýsi sborník příspěvků od anonymních autorů, procházející recenzním řízením neznámých recenzentů. Problém je stále týž – citujeme anonyma s neznámou kvalitou. A ač celá řada analytiků a publicistů píše o Internetu jako o médiu nového století a že již brzy se knihy nebudou prodávat, natožpak číst, stále platí, že internetový zdroj není dobrý zdroj.

Během mého universitního kurzu mechaniky nám jeden pan docent říkal u písemek, že papír snese vše. Dnes, když mnohé knihy vycházejí nákladem vlastním a ani ty vydané nakladatelstvím nemusejí svojí kvalitou zrovna oslnit, stále platí, že napsat papírovou knihu znamená, že máte světu co říci. Kniha, která je online a která může být mnohem kvalitnější a aktuálnější, u které je možno opravovat chyby velmi snadno, ta je brána stále za nějaké podřadné médium.

BRAND24

Na web přece nikdo nic rozumného nenapíše. A tak píšeme diplomky či bakalářské práce, seminární výplody našeho intelektu, a „zdroj: Internet“ neuvádíme. Proč? Protože by nám jej opravující či oponent „omlátil o hlavu“. Internetový zdroj je možno použít jen velmi výjimečně – když není zbytí, a za zdrojem stojí nějaké velké jméno.

Nebo znáte někoho, kdo v rozhodování, zda do použité literatury napsat http:// nebo knihu, zvolí elektronický dokument? Stále je v nás zakořeněno, že co je psáno (a hlavně vytištěno), to je dáno. Papír sice snese vše, ale binární kód snad ještě více. Internet je tak stále pro universitní obce (mimo jiné) médiem blogerů, kterým je třináct a sdělují své emoce, než médiem, kde je možno daleko efektivně a kvalitněji hledat informace třeba o vědě.

Internet tak zůstává v roli jakéhosi outsidera, který má sice spoustu peněz, ale pochybnou pověst. Paradoxem přitom je, že jeho vznik je na rozdíl od vzniku knihtisku spojen se špičkovou vědou a universitním světem. Otázkou je, jak dlouho zůstane ve vzduchu viset pachuť sousloví „zdroj Internet“, které je mnohými vnímáno za synonymum k „jedna paní povídala“, která nás bude motivovat k opisování duplicitních obsahů z knih jen proto, aby seznam použité literatury vypadal dostatečně důstojně. Možná jsem pesimistou, ale myslím, že jinak to jen tak nebude.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je student PřF MU, publicista. Zajímá se o dění na Internetu, filosofii a fotografii.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).