Hlavní navigace

Změní "zvukové otisky" distribuci hudby na Internetu?

4. 9. 2000
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Zvukové otisky hudebních - a vůbec zvukových - souborů jsou velmi novou technologií s velkou perspektivou uplatnění od sítí peer-to-peer až po prohledávače Internetu. Mohou se stát i silným impulsem rozvoje nezávislé, resp. nekamenické hudební kultury a umožnit distribuci hudebních nahrávek prostřednictvím Internetu.
Na hudebním Internetu teď proti sobě stojí několik nesmiřitelných táborů. Kameníci by nejradši zakázali technologie, jejichž prostřednictvím nemohou prodávat svá drahá cédéčka. Zastánci volné distribuce všeho odmítají svazování šířených dat čímkoli. Autoři a hudebníci zatím tiše stojí v koutku s protáčejícími se panenkami a čekají, jak se všechno vyvine.

Hudebníci se rozdělili do dvou iniciativ – v jedné jsou hudebníci ve službách kameníků, druzí jsou nezávislí. Přes některé názorové rozdíly je oběma uskupením jedno společné – odmítání volné distribuce skladeb bez jejich vědomí a bez stanovitelné kompenzace. Kamenické uskupení by ale spíše zakazovalo, stejně jako jeho mecenáši. Nezávislí chtějí spolupracovat s geeky na vývoji technologií, které hudebníkům vrátí jejich právo rozhodovat o svých výtvorech sami. Přibývá i uživatelů, kterým se nelíbí ani kamenická totalita, ani bezuzdná anarchie, jaká momentálně panuje v sítích typu Napster.

Aby posluchači hudby mohli hudebníkům něco dávat za poslech jejich skladeb, lze zajistit jen technicky. Možností nekonečně – od elektronického klobouku, do kterého budou posluchači dobrovolně něco házet (podobně jako pouličním hudebníkům), až po vykoumané systémy, kde se budou distribuovat (pseudo)peníze nejen za skladby, ale i za využívání technických zdrojů, za služby, aktivitu atd. Elektronický klobouk v síti peer-to-peer plánují firmy Topical News a Fairtunes (viz Na obzoru klon Napsteru s možností dávat spropitné). Zatím nejvyvinutější systém s distribucí mikroplateb až po tisíciny centu připravuje Mojo Nation (viz Nová, velmi zajímavá síť peer-to-peer, kde se bude obchodovat.

To je všechno perfektní a po období chaosu se postupně prosadí koncepce, které vyvolají největší zájem uživatelů (sázím na spoluúčastnou distribuci uživatelů). Ale jak vyhovět požadavku hudebníků, aby mohli sami stanovit, zda skladbu nabízejí zdarma nebo za jimi určitelnou mikroplatbu? Dosud nic nenabízelo nějaké neprůstřelnější a přitom aplikačně jednoduché řešení, které by zároveň bránilo možným podfukům všeho druhu. V tomto roce začalo několik málo firem i geeků pracovat na tzv. „zvukovém otisku“ (audio fingerprint). Zvukový otisk se patrně stane tím dlouho hledaným řešením, které nejen uspokojí hudebníky, ale přinese s sebou spoustu užitečného celé hudební oblasti, včetně nabídky zajímavých služeb pro uživatele.

Co je zvukový otisk? Je to několik desítek bajtů, které jsou výslednicí algoritmického zpracování několika vteřin hudební nahrávky. Zjistilo ze, že každá skladba má svůj jednoznačný otisk. Otisky se shromažďují v databázích. Když zhotovíte otisk jakékoli skladby, můžete ho porovnat s otisky v databázi. Pokud se najde shoda, mohou se návazně vyvolat další informace podle toho, co všechno v databázích bude uloženo. Mj. tam může být uložena i momentální prodejní cena nahrávky, platná třeba pro celý Internet. Možnosti využití otisků v sítích peer-to-peer jsou nasnadě.

Míra jejich využití je však mnohem větší – od vyhledání údajů ke skladbám, které nedovedete právě zařadit, přes jednoznačnou identifikaci skladeb v internetových prohledávačích, až po rozjetí nezávislé hudební scény, která by konečně měla nějaké zdroje pro svůj vývoj. Kameníci se samozřejmě budou snažit využít databází otisků pro to, aby z Internetu vymetli skladby svých hřebců a klisen, které budou draze nabízet jen oni sami, nanejvýš ve spolupráci s vyvolenými distribučními partnery. Tím si ale mohou sami podřezávat své větve.

Nezávislí hudebníci budou moci začít cenově – a to velmi výrazně – konkurovat kameníkům a rozpohybovat nijak neprogramovanou, zcela svobodnou hudební kulturu. Konečně budou mít na nahrávací studia, která rovněž ožijí a vůbec všechno bude moci uhánět svou vlastní vývojovou cestou s obrovským distribučním zázemím na Internetu. Rozvíjet úvahy o tom, jak by se co dalo, by bylo možno hrozně dlouho – musím taky něco nechat vaší imaginaci :-)

První firmou, která začala využívat zvukové otisky v březnu t. r., je *CD. Spravuje databázi otisků skladeb, které se vysílají v rozhlasových stanicích. Tyto stanice neustále poslouchají firemní servery a pro každou stanici automaticky sestavují seznam posledních několika hraných skladeb. Servery poslouchají jen několik vteřin, ze kterých sestaví otisk a porovnají ho s otisky v databázi. Po nálezu vyvolají další informace, které se připojí k seznamu (název, autor, skupina, kde koupit cédéčko apod.). Posluchači rádií si mohou vyvolat seznam via Internet a ev. zakoupit cédéčko. Úspěšnost identifikace skladeb u *CD je údajně 95%.

Vývoji metod tvorby zvukových otisků se zatím věnuje málo firem. Mezi nimi nejznámější je Xift. Její stránky nic moc o použité metodě nevypovídají, ale něco zajímavého se tam najde (např. otisky skladeb žebříčků popularity). Koncem srpna otevřeli své stránky geekové na serveru Tuneprint. Tam se dozvíte o něco víc, a umíte-li programovat, můžete se účastnit vývoje algoritmů pro tvorbu otisků i softwaru pro jejich praktické využití.

BRAND24

Kameníci se snaží absolutně zablokovat možnost tzv. ilegálního poslechu i kopírování nahrávek šifrováním a vodoznaky. Pokud bude nekamenická scéna používat jen otisky, bude o to úspěšnější. Tzv. pirátství kopírováním skladeb mezi rodinnými příslušníky a přáteli bude – tak jako dosud vždy – přispívat popularitě interpretů. Těm svým tuto možnost kameníci seberou. Plány kameníků s vodoznakem jdou až tak daleko, že by prodaná kamenická cédéčka měla nést nějaký váš identifikační znak. Pokud by se pak objevil někde, kde by neměl, skočila by po vás policie. Identifikační vodoznak by se měl zapisovat i na doma či jinde vypálená cédéčka. Jak se vám to líbí? Mně moc – potvrzuje mi to, že kamenických cédéček se nemám proč dotýkat ani v budoucím příštím :-)

Pokud bude technologie zvukových otisků fungovat opravdu takřka stoprocentně, bezpochyby se objeví obří „kořenové“ databáze otisků, které se budou spravovat podobně, jako databáze domén (mohly by se vytvořit i otiskové servery coby analogie doménových serverů). Další otázkou je oprávněnost registrace skladeb v otiskové databázi – neprůstřelná pravidla by pro ni musela vymyslet nezávislá organizace, která by nad registracemi bděla. Kořenová databáze by mohla být lukrativní záležitostí – zda by se platilo za registrace a/nebo za dotazy (pidimikroplatby), je už věcí dalšího vývoje. Pokud jde o mne, držím této nové technologii palce. Může opravdu pomoci tomu, co tak zbytečně skomírá v různých koutcích světa. A v delším výhledu by to mohlo vyvolat i odchod hudebníků z kamenických stájí. Darwin je nepodplatitelný i v korupčním prostředí :-)

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).