Hlavní navigace

Digitální Česko 2.0: chybí koordinace a není zájem. Česko škodí samo sobě

 Autor: Isifa
Jiří Peterka 28. 5. 2014

K naplnění cílů Digitálního Česka chybí to asi nejpodstatnější: celková koordinace, společná strategie a podpora rozvoje nové infrastruktury. O zájmu „tam nahoře“ ani nemluvě.

Jak jste se mohli dočíst již v pondělí v aktualitě zde na Lupě, naše vláda se minulý týden zabývala problematikou tzv. Digitální agendy. Konkrétně se vyjadřovala ke zprávě, kterou pro ni připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, a která společně hodnotí naplňování dvou důležitých strategií: našeho národního Digitálního Česka, verze 2.0, a pak samotné evropské Digitální agendy.  

Výsledek byl takový, že vláda svým usnesením č. 370/2014 tuto společnou hodnotící zprávu vzala na vědomí (nikoli tedy schválila), a současně rozhodla o rozdělení dalšího průběžného hodnocení: zprávu o plnění evropské strategie (Digitální agendy pro Evropu) chce předložit ještě do konce tohoto roku (do 31.12.2014). No a další zprávu o plnění naší národní strategie (Digitálního Česka v. 2.0) chce předložit do poloviny příštího roku (do 30.6.2015).

Jak jste se mohli dočíst v uvedené zprávičce, konkrétní hodnocení naší národní strategie dopadlo na první pohled relativně dobře: hodnotící zpráva uvádí, že nesplněna zůstala pouze tři opatření, z celkového počtu 17. S tím, že ostatní byla splněna, plní se průběžně, nebo termín jejich splnění teprve nastane.

Pokud se ale podíváme na vše podrobněji a v celkovém kontextu, už to tak slavné není. Nesplněno totiž zůstalo asi to nejdůležitější. A to ještě některé nepříjemné problémy zůstaly poněkud „mimo záběr“ samotné hodnotící zprávy.  Pojďme si proto nejprve udělat celkový obrázek o tom, kde jsou největší problémy. Tedy alespoň z mého subjektivního pohledu.

Proč je digitální agenda stále „bezhlavá“?

Digitální agenda je záležitostí celé společnosti, a její naplňování (po státní linii) se dotýká celé řady resortů. Důsledkem je potřeba dostatečně účinné koordinace, tak aby se dělalo alespoň něco, a to ve vzájemné součinnosti (a nikoli stylem „každý na vlastním písečku“, či dokonce nějak „proti sobě“). 

Jenže právě tento úkol není dodnes uspokojivě vyřešen, což vidím jako jeden zásadní problém. Dalším pak je celkové vnímání „digitální agendy“ (resp. „věcí elektronických“) ze strany politiků a vedení státu jako něčeho, co není až tak důležité. Co nemá tak velkou prioritu a co může třeba i nějaký ten čas počkat. Viz třeba nedávné tahanice o to, zda si alespoň něco z oblasti digitální agendy zaslouží dostat se mezi priority nové vlády.

K samotné gesci v oblasti digitální agendy: kdysi dávno existovalo ministerstvo informatiky, které bylo pro takovouto gesci vlastně zřízeno. Jenže v reálu bylo příliš slabé na to, než aby ji mohlo skutečně efektivně vykonávat. Aby podstatně silnější resorty k něčemu „dotlačilo“, třeba i přes jejich odpor či setrvačnost.

Když byl resort informatiky rozprášen, byly jeho kompetence – spadající do celé širší oblasti digitální agendy – rozděleny mezi několik resortů. Největší „části“ si odnesl resort průmyslu a obchodu, který dostal na starosti elektronické komunikace, a resort vnitra, který dostal na starosti oblast eGovernmentu. A právě resort vnitra původně získal také gesci v oblasti evropské digitální agendy jako takové. Reálně ji ale moc nevykonával a soustředil se především na oblast eGovernmentu.

Jedním z opatření nynějšího Digitálního Česka v jeho aktualizované verzi 2.0 (schválené vládou v březnu 2013) – dokonce hned prvním jeho opatřením – tak byl přesun celkové gesce v oblasti digitální agendy z dosavadního resortu vnitra na Radu vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost (RVKIS), ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu.

Tento přechod se formálně provedl, a tak popisovaná hodnotící zpráva mohla prezentovat první opatření z Digitálního Česka 2.0 jako splněné, a to v řádném termínu (k 30.6.2013). Jenže fakticky se RVKIS své nové role neujal – protože právě v polovině loňského roku přišel pád tehdejší Nečasovy vlády, a s ním „padla“ i samotná RVKIS. Ta to ostatně ani dříve se svými aktivitami příliš nepřeháněla. Jenže nyní přestala fungovat úplně.

Problém byl také v tom, že vedení celé rady bylo vázáno na konkrétní fyzickou osobu (tehdejšího náměstka min. financí Zdeňka Zajíčka), který po pádu Nečasovy vlády přišel i o vedení Rady. V prosinci loňského roku, ještě za vlády Jiřího Rusnoka, došlo k určité „resuscitaci“ Rady vlády, ale nikoli ke skutečnému nastartování její činnosti. Také proto, že dosud není vůbec jasné, kdo by měl Radu skutečně vést. Formálně stojí v jejím čele sám premiér, ale fakticky by jejím vedením asi měl být pověřen někdo s dostatečnými kompetencemi, a také s dostatečnou (časovou) „kapacitou“. Dosud se tak ale nestalo. A třeba na letošním ISSS se místopředseda vlády Pavel Bělobrádek doslova „v přímém přenosu“ dozvěděl, že on to asi nebude.

Asi tedy nepřekvapí, že dvě opatření Digitálního Česka 2.0, svěřené právě Radě vlády a termínované do konce loňského roku (do 31.12.2013) splněny nebyly. Jednalo se přitom o zcela klíčové záležitosti: opatření č. 2 požadovalo vypracování komplexního materiálu k naplňování digitální agendy, tedy jakési „hlavní strategie“. A opatření číslo 3 zase chtělo, aby Rada vlády konečně vyšla vstříc budováním přístupových sítí nové generace (NGA) a naplnila své sliby v této oblasti, například pokud jde o snižování administrativy s tím spojené, věcná břemena atd. Což je věc, která je nesmírně důležitá pro rozvoj tuzemské infrastruktury, hlavně té optické.

Hodnotící zpráva nesplnění těchto dvou bodů vysvětluje velmi diplomaticky:

Toto opatření nebylo doposud realizováno. Důvodem je především komplikovaná personální situace ve vedoucích orgánech RVKIS v loňském roce a z ní plynoucí faktické přerušení práce tohoto orgánu.

Podle mého názoru by si to zasloužilo poněkud ostřejší kritiku, protože zde si Česko vysloveně škodí samo sobě.

Stále odděleně

S pokračujícími problémy kolem celkové gesce v oblasti digitální agendy souvisí i určitá „dvoukolejnost“, která byla patrná už u první verze Digitálního Česka (z roku 2011), a přetrvává dodnes. Jde o to, že do Digitální agendy patří, jako její velmi důležitá součást, také celá oblast eGovernmentu. Ta se ale do Digitálního Česka jako takového promítá jen velmi málo. Jako kdyby se resort vnitra, který má eGovernment v gesci, na samotném Digitálním Česku až tak moc nepodílel. Nebo se ho dokonce nějak stranil.

Pokud se podíváme na jednotlivá opatření Digitálního Česka verze 2.0, najdeme zde jedno jediné opatření (číslo 14), které by mělo realizovat vnitro: jde v něm o to, aby všechny informace, generované veřejným sektorem, byly přístupné všem, a to prostřednictvím Internetu. Konkrétně pak jde o transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/37/EU, která v uvedeném smyslu mění směrnici 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru.

Ale třeba usnesení vlády č. 203/2013, kterým kabinet schválil samotné Digitální Česko 2.0 a uložil konkrétní úkoly konkrétním resortům, samotnému resortu vnitra žádný konkrétní úkol v tomto ohledu neukládá.

V rámci hodnotící zprávy je tento bod hodnocen jako průběžně plněný – protože většina termínů teprve nastane: mezirezortní připomínkové řízení má začít v červnu t.r., a vláda má dostat novely k projednání do konce října. Platit by měly od poloviny příštího roku.

Více o eGovernmentu v ČR lze najít až ve druhé části hodnotící zprávy, která se zabývá samotnou evropskou digitální agendou. Zde lze najít zajímavou zmínku o koncepčních materiálech, které připravuje resort vnitra právě pro oblast eGovernmentu: původně se mělo jednat o jeden společný dokument, který by řešil „jak dál“ (v období 2014+) s veřejnou správou i eGovernmentem. Pak se vnitro rozhodlo obě oblasti (veřejnou správu a eGovernment) od sebe oddělit a pro každou z nich zpracovat samostatnou strategii. No a teď se, podle hodnotící zprávy, zase vrací k původnímu záměru s jediným společným dokumentem:

Původní záměr Ministerstva vnitra spočíval v přijetí dvou strategických dokumentů pro období let 2014+, které budou samostatně pokrývat oblast veřejné správy a její elektronizace. Jednalo se o Strategický rámec rozvoje veřejné správy České republiky 2014+, který zahrnoval oblast rozvoje veřejné správy a dále se jednalo o Strategický rámec rozvoje eGovernmentu 2014+, který se zabýval otázkou rozvoje eGovernmentu, tj. elektronizací výkonu veřejné správy. Předpokládaný termín pro předložení těchto dokumentů vládě ČR ke schválení byl duben 2014, následně byl však posunut na červen 2014.
Dle aktuálně dostupných informací (konec dubna 2014) bylo Ministerstvem vnitra rozhodnuto o sloučení těchto dvou dokumentů v jeden, přičemž však budou zachovány jejich základní prvky. Strategický rámec rozvoje veřejné správy a eGovernmentu 2014+ bude tedy pokrývat obě zmiňované oblasti a v důsledku jejich sloučení je reálná možnost zúžení stávajících témat ve vazbě na oblast eGovernmentu.

Povšimněte si také zajímavé zmínky o „aktuálně dostupných informacích“: znamená to snad, že ani resort průmyslu a obchodu nedostává od vnitra všechny relevantní informace z první ruky? Nebo je to tím, že situace je velmi dynamická a může se měnit každým dnem? Uvidíme, protože termín předložení výsledného dokumentu (či dokumentů) se již rychle blíží:

Termín pro předložení Strategického rámce rozvoje veřejné správy a eGovernmentu 2014+ vládě ČR ke schválení byl stanoven na červen 2014, obdobně jako u původních dokumentů.

Kdo splnil a kdo nesplnil

Vraťme se ale zpět k první části hodnotící zprávy a popišme si již stručněji, jak je to s plněním dalších opatření Digitálního Česka v.2.0.

Kromě již zmiňovaných opatření 2 a 3, nesplněných kvůli faktické nečinnosti RVKIS, je jako nesplněné prezentováno ještě opatření č. 13. To požadovalo (po předsedovi Legislativní rady vlády) zvážit a dle výsledku navrhnout  takovou úpravu legislativních pravidel vlády, aby u každého návrhu, který se nějak týká digitální agendy, byly posuzovány i jeho dopady na digitální agendu.

Termín realizace, uložený usnesením vlády č. 203/2013, byl do 30.9.2013. Leč, jak konstatuje hodnotící zpráva, splněn nebyl. Už ale neříká, zda tento úkol na Legislativní radě vlády jednoduše ignorovali, nebo zda zhodnotili situaci a dospěli k závěru, že není potřeba nic měnit. Spíše ale tipuji na to první, protože jinak by hodnotící zpráva nejspíše uvedla, jak to dopadlo. Takto pouze konstatuje, že úkol nebyl splněn. A dodává, že hodnocení nejspíše bude na předkladateli návrhu:

Termín pro realizaci tohoto opatření byl stanoven na 30. září 2013. Uvedené opatření nebylo realizováno. Předpokládá se, že obdobně, jako je tomu u transpozice práva EU, bude mít při rozhodování o tom, zda konkrétní návrh právního předpisu má dopad na digitální ekonomiku, rozhodující roli předkladatel daného právního předpisu.

Asi nejlépe z celého hodnocení vyšel Český telekomunikační úřad, který měl realizovat celkem čtyři opatření a všechna jsou hodnocena jako splněná. Konkrétně jsou to příprava a vydání Strategie správy spektra (opatření číslo 4), revize využití spektra v pásmu 470 – 790 MHz (č. 5), aktualizace národního D-booku (č. 6) a doporučení pro řízení datového provozu (č. 7). Na druhu stranu se jednalo o věci, které měl úřad „ve své moci“, a tak bylo jen na něm, zda je splní. A třeba právě u Strategie správy spektra došlo k posunu termínu realizace kvůli velkému objemu připomínek, které se sešly v mezirezortním připomínkovém řízení, a které musí úřad vypořádat.

To sám předkladatel hodnotící zprávy, resort průmyslu a obchodu, to má složitější, protože splnění některých „jeho“ úkolů nezávisí už zdaleka jen na něm. Takže třeba úkol přechodu celé veřejné správy na IPv6 (opatření číslo 8), který původně měl být realizován již dávno a dávno (do konce roku 2010), je sice hodnocen jako splněný, ale míra jeho splnění (míra podpory IPv6 ve veřejné správě) má k cílovým sto procentům ještě hodně daleko.

WWW

DNS

Mail

30. 6. 12

30. 3. 14

30. 6. 12

30. 3. 14

30. 6. 12

30. 3. 14

Ministerstva

35,7 %

57,1 %

64,3 %

71,4 %

35,7 %

64,3 %

Ústřední orgány státní správy

50,0 %

72,7 %

58,3 %

72,7 %

33,3 %

18,2 %

Krajské úřady

14,3 %

14,3 %

64,3 %

64,3 %

14,3 %

21,4 %

Města a obce s rozšíř. působností

7,3 %

31,2 %

43,9 %

60,5 %

2,9 %

7,8 %

                    Implementace IPv6 v orgánech státní správy ke dni  30. března 2014

Podobně je hodnocen jako splněný i novější požadavek (opatření č. 9) na podporu technologie DNSSEC daný usnesením vlády č. 982/2013 ze závěru loňského roku. Formálně se ale jednalo jen o samotné předložení příslušného materiálu (o podpoře DNSSEC ve veřejné správě), a ten se podařilo splnit (byť se zpožděním celého jednoho kvartálu). Většina „implementačních“ termínů, které z tohoto materiálu schváleného vládou vyplývají (pro skutečné nasazení DNSSEC) teprve nastane. 

Další úkoly (opatření), které Digitální Česko 2.0 ukládá resortu průmyslu a obchodu, jsou jen obtížně měřitelné. Jako třeba:

12: Česká republika bude garantovat, že nebude blokovat komukoliv přístup k internetu, případně přístup ke konkrétním internetovým stránkám nebo online službám.
17: Ministerstvo průmyslu a obchodu bude nadále na národní i mezinárodní úrovni podporovat, aby v otázkách správy internetu byly před případnými legislativními a regulačními opatřeními upřednostněny principy samoregulace založené na konsensu zúčastněných subjektů.

Dovolím si ale vyjádřit názor, že plněny jsou. A že kdyby nebyly plněny, hned by se to vědělo. Už jen proto, že jde o tak zásadní a nesmírně významné  záležitosti. A buďme rádi, že jsou takto explicitně zakotveny v Digitálním Česku.

Kde je stále problém

Na závěr se ještě zastavme u cílů, které jsou v souvislosti s Digitálním Českem prezentovány asi nejčastěji: podpořit rozvoj internetové infrastruktury a dosáhnout v ČR určité míry dostupnosti vysokorychlostního Internetu, k takovému a takovému datu.

V první verzi Digitálního Česka, které vláda přijala v lednu 2011, byly vytyčeny následující cíle, ne zcela shodné s cíli evropské digitální agendy:

Zajistit do roku 2013 dostupnost služby přístupu k vysokorychlostnímu internetu ve všech obydlených lokalitách ČR s minimální přenosovou rychlostí alespoň 2 Mbit/s (download) a ve městech alespoň 10 Mbit/s.
Zajistit do roku 2015 dostupnost služby přístupu k vysokorychlostnímu internetu ve venkovských  sídlech přenosovou rychlostí, která bude alespoň na úrovni 50% průměrné rychlosti dosahované ve městech. Přitom 30% domácností a firem ve městech by mělo mít dostupnost k přípojkám s přenosovou rychlostí alespoň 30 Mbit/s.

V nynější verzi 2.0 Digitálního Česka už jsou cíle tyto cíle posunuty v čase i směrem k vyšším rychlostem, a „srovnány“ s cíli evropské digitální agendy:

podpora rozvoje vysokorychlostních přístupových sítí k internetu umožňující přenosové rychlosti v souladu s cíli Digitální agendy 30 Mbit/s do roku 2020 pro všechny obyvatele a 100 Mbit/s minimálně pro polovinu domácnosti

Jde však stále jen o cíle, ke kterým se Digitální Česko hlásí a očekává jejich naplnění – ale nejde o žádná konkrétní opatření, které by byla někomu uložena, s nějakým konkrétním termínem, a která by představovala nějaké přímé stimuly či podporu. Spíše se očekává, že tohoto cíle bude dosaženo nepřímo, díky jiným konkrétním opatřením „usnadňujícího charakteru“.

WT100

Jenže právě takováto opatření většinou plněna nejsou. Ať již to jsou ta ze stávající verze Digitálního Česka 2.0 (viz neplněné opatření č. 3 na podporu budování sítí NGA), či opatření z předchozí verze Digitálního Česka 1.0, jako je (stále neexistující) registr pasivní infrastruktury, či stále jen připravovaná „metodická pomůcka pro sjednocení aplikační praxe některých ustanovení zákona o elektronických komunikacích a stavebního zákona“. Nebo „návrh podmínek pro efektivní čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů pro výstavbu sítí elektronických komunikací“, na kterém se také stále pracuje.  

Stejně tak jsem nenašel v popisované hodnotící zprávě ani zmínku o původním nápadu věnovat část z výnosů aukce kmitočtů pro mobilní sítě na podporu rozvoje nové infrastruktury (viz usnesení vlády č. 370 z 23.5.2012). Ale vzhledem k tomu, jakých výnosů bylo ve druhém pokusu o aukci dosaženo, bych se ani moc nedivil, kdyby na podporu rozvoje broadbandu nešla od státu ani koruna. Celé Digitální Česko nic takového skutečně ani neslibuje.

Našli jste v článku chybu?
Vitalia.cz: Tesco nabízí desítky tun jídla zdarma

Tesco nabízí desítky tun jídla zdarma

DigiZone.cz: RRTV: licence pro Šlágr TV

RRTV: licence pro Šlágr TV

Vitalia.cz: Když bílkoviny, tak jíme ty nekvalitní

Když bílkoviny, tak jíme ty nekvalitní

Lupa.cz: Poučný příběh jednoho rozšíření pro Chrome

Poučný příběh jednoho rozšíření pro Chrome

Vitalia.cz: Antibakteriální mýdla nepomáhají, spíš škodí

Antibakteriální mýdla nepomáhají, spíš škodí

Podnikatel.cz: „Lex Babiš“ Babišovi paradoxně pomůže

„Lex Babiš“ Babišovi paradoxně pomůže

Vitalia.cz: Test dětských svačinek: Tyhle ne!

Test dětských svačinek: Tyhle ne!

Vitalia.cz: Tradiční čínská medicína a rakovina

Tradiční čínská medicína a rakovina

Podnikatel.cz: Takhle se prodávají mražené potraviny

Takhle se prodávají mražené potraviny

Vitalia.cz: dTest odhalil ten nejlepší kečup

dTest odhalil ten nejlepší kečup

Vitalia.cz: Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou

Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou

120na80.cz: Galerie: Čínští policisté testují českou minerálku

Galerie: Čínští policisté testují českou minerálku

120na80.cz: Hrbatá prsa aneb mýty o implantátech

Hrbatá prsa aneb mýty o implantátech

Podnikatel.cz: ČSSZ posílá přehled o důchodovém kontě

ČSSZ posílá přehled o důchodovém kontě

DigiZone.cz: Nejnovější špičkové TV ve videu

Nejnovější špičkové TV ve videu

120na80.cz: Co je padesátkrát sladší než cukr?

Co je padesátkrát sladší než cukr?

Vitalia.cz: Tohle jsou nejlepší česká piva podle odborníků

Tohle jsou nejlepší česká piva podle odborníků

Podnikatel.cz: Byla finanční manažerka, teď cvičí jógu

Byla finanční manažerka, teď cvičí jógu

Měšec.cz: TEST: Vyzkoušeli jsme pražské taxikáře

TEST: Vyzkoušeli jsme pražské taxikáře

DigiZone.cz: DVB-T2 ověřeno: seznam TV zveřejněn

DVB-T2 ověřeno: seznam TV zveřejněn